Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LVI–2004, sešit 4Recenzovaný časopisVydává Archeologický ústav Akademie věd České republiky v Praze.Peer–reviewed journal published by the Institute of Archaeology, Prague.http://www.arup.cas.czhttp://www.arup.cas.cz/publikace/publikace.htmAdresa redakceLetenská 4, CZ-118 01 Praha 1; e-mail: jezek@arup.cas.cztel.: 00420/607942455, 257014321; fax: 00420/257532288Vedoucí redaktor – Editor in chiefMartin JežekRedakční rada – Editorial boardAndrea Bartošková, Martin Bartelheim, Jan Blažek, Jan Klápště,Jiří Macháček, Martin Oliva, Vladimír Salač, Josef UngerPokyny pro autory viz AR 1/2004, s. 276, nebo internetové stránky AR. – Instructions to authorson the AR Internet pages, or in AR 1/2004, p.276.Redakce: Michala Markvartová. Sazba: Marcela Hladíková. Tisk: PBtisk Příbram.Vychází čtyřikrát ročně. Rozšiřuje, informace o předplatném podává a objednávky přijímáDUPRESS, Podolská 110, CZ-147 00 Praha 4; tel. 241433396, dupress@tnet.czOrders from abroad: SUWECO CZ s.r.o., Českomoravská 21, CZ-180 21 Praha 9, Czech Republic,nakup@suweco.cz; Kubon & Sagner, P.O.Box 341018, D-80328 München 34, Germany,postmaster@kubon-sagner.deTento sešit vyšel v únoru 2005.Doporučená cena 75,– Kč© Archeologický ústav AV ČR Praha 2005 ISSN 0323–1267

NOVÉ PUBLIKACE ARCHEOLOGICKÉHO ÚSTAVU AV ČR PRAHANEW BOOKS FROM THE INSTITUTE OF ARCHAEOLOGY IN PRAGUEFERNKONTAKTE IN DER EISENZEIT – DÁLKOVÉ KONTAKTY V DOBĚ ŽELEZNÉ. Konferenz Liblice 2000.Amei Lang – Vladimír Salač Hg. Praha 2002. 441 S. Souhrny česky. 400 Kč / 35 €.MEDIAEVALIA ARCHAEOLOGICA 4. Jan Klápště ed.: Archeologie středověkého domu v Mostě (čp. 226).Praha – Most 2002. 382 s. Czech with English summaries. 240 Kč / 30 €.RURALIA IV. The rural house from the migration period to the oldest still standing buildings. Památkyarcheologické – Suppl. 15. Jan Klápště ed. Prague 2002. 362 pp. 350 Kč / 20 €.Jiří Hošek: METALOGRAFIE VE SLUŽBÁCH ARCHEOLOGIE. Praha – Liberec 2003. 252 s. Czech with Englishsummary. 250 Kč / 26 €.Rudolf Krajíc: SEZIMOVO ÚSTÍ. ARCHEOLOGIE PODDANSKÉHO MĚSTA 3. Kovárna v Sezimově Ústía analýza výrobků ze železa. Díl I., II. Praha – Sezimovo Ústí – Tábor 2003. 316 s. Czech with Germansummary. 560 Kč / 32 €.MEDIAEVALIA ARCHAEOLOGICA 5. Ivana Boháčová ed.: Stará Boleslav. Přemyslovský hrad v raném středověku.Praha 2003. 478 s. Czech with English summaries. 380 Kč / 30 €.Marek Suchý: SOLUTIO HEBDOMADARIA PRO STRUCTURA TEMPLI PRAGENSIS. Stavba svatovítské katedrályv letech 1372–1378. Díl I. Castrum Pragense 5. Praha 2003. 176 s. Czech with English summary.200 Kč / 20 €.VÝZKUMY V ČECHÁCH 2001. Praha 2003. 448 s. 150 Kč.CASTELLOLOGICA BOHEMICA 9. Tomáš Durdík ed. Praha 2004. 502 s. Czech with German and Englishsummaries. 560 Kč / 26 €.Tomáš Durdík: NÁLEZY Z HRADŮ PŘECHODNÉHO TYPU (HLAVAČOV, ANGERBACH, TACHOV). Castellologicabohemica Fontes 1. Praha 2004. 339 s. Czech with German summary. 356 Kč / 20 €.Miloslav Chytráček – Milan Metlička: DIE HÖHENSIEDLUNGEN DER HALLSTATT- UND LATÈ`NEZEIT INWESTBÖHMEN. Mit Beiträgen von P. Pokorný und R. Kyselý. Památky archeologické – Supplementum 16.Praha 2004. 303 S. 710 Kč / 42 €.MEDIAEVALIA ARCHAEOLOGICA 6. K. Nováček ed.: Těžba a zpracování drahých kovů: sídelní a technologickéaspekty. Praha – Brno – Plzeň 2004. 223 s. Czech with English and German summaries. 190 Kč / 20 €.Orders:• Archeologický ústav AV ČR, Knihovna, Letenská 4, CZ-118 01 Praha 1, Czech Republic;knihovna@arup.cas.cz• Beier & Beran – Archäologische Fachliteratur, Thomas–Müntzer–Str. 103, D–08134 Langenweissbach,Germany; verlag@beier-beran.de• Kubon & Sagner, Buchexport–Import, P.O.Box 341018, D–80328 München, Germany;postmaster@kubon-sagner.de• Oxbow Books, Park End Place, Oxford OX1 1HN, United Kingdom• Rudolf Habelt GmbH, Am Buchenhang 1, D–53115 Bonn, Germany; info@habelt.de

Archeologické rozhledy LVI–2004 1OBSAHDagmar Dreslerová – Petr Pokorný, Vývoj osídlení a struktury pravěké krajinyna středním Labi. Pokus o přímé srovnání archeologické a pyloanalytickéevidence — Settlement and prehistoric land-use in middle Labe valley, CentralBohemia. Direct comparison of archaeological and pollen-analytical dataAndrea Bartošková, K vývoji vnitřního opevnění na Budči — Zur Entwicklungder Innenbefestigung von BudečRadek Široký – Karel Nováček – Ladislav Kaiser, Zapomenutá Plzeň. Počátkyměsta pod přemyslovským hradem — Forgotten Pilsen. The origins of thecity beneath the Přemyslid strongholdMATERIALIADušan Hovorka – Dalibor Matýsek – Radomír Mlatec – Vladimír Slivka, Rawmaterial aspects of the Neolithic ceramics from the Cífer-Pác site (westernSlovakia) — Surovinové aspekty neolitickej keramiky z lokality Cífer-PácJakub Likovský – Drahomíra Malyková, Trepanace lebky z únětického dvojhrobuv Praze – Jelení ulici a její srovnání s nálezy trepanací shodnéhodatování z území Čech — The trepanation of the skull from the double Úněticegrave at Prague – Jelení St. and a comparison thereof to trepanationsof similar date in the Czech RepublicPavel Fojtík, K výbavě hrobu č. 39 v „Kumberkách“ u Určic, okr. Prostějov,aneb ojedinělý keramický tvar z prostředí slezské kultury — On the inventoryof grave no. 39 at “Kumberky” near Určice (Prostějov district, S Moravia).An isolated ceramic form from the milieu of the Silesian cultureDISKUSEIvo Štefan, Několik poznámek ke stati Petra Čecha v nové knize o Žatci —Einige Bemerkungen zu Petr Čechs Aufsatz im neuen Buch über ŽatecJiří Mlíkovský, „Boves“ jako součást donace staroboleslavské kapituly —‘Boves’ as a part of the Donation of Stará Boleslav chapterDOKUMENTYZdeněk Smetánka, War Finish Ivana Borkovského. Vzpomínka na kus ústavníhoinventáře a lidi kolem něhoEva Čujanová-Jílková, ZPrahy na východní SlovenskoZdeněk Smetánka, Velmi opožděný referát. Glosa o míjení informací a příležitostíAKTUALITYN. Venclová, Slavnostní zasedání Archeologického ústavu AV ČR v PrazeM. Šmíd, 23. pracovní setkání „Otázky neolitu a eneolitu našich zemí“Milan Lička, Celti, dal cuore dell’Europa all’InsubriaZdeněk Klanica, Za Valentinem Vasiľjevičem SedovemJ. Princová – P. Sommer, Jubileum PhDr. Bořivoje Nechvátala, CSc.M. Drašnarová, Bibliografie PhDr. Bořivoje Nechvátala, CSc., za léta 1995–2004739–762763–797798–827828–840841–849850–855856–860860–862863–867868–873873–875876–878878–879879–880880–882883–884884–886

2Archeologické rozhledy LVI–2004Alena Rybová, Gratulace Petru DrdoviM. Drašnarová, Bibliografie PhDr. Petra DrdyNOVÉ PUBLIKACEI. Pavlů, Bernard Blandin: La construction du social par les objects (Paris 2002)M. Zápotocký, Miroslav Šmíd: Mohylová pohřebiště kultury nálevkovitých pohárůna Moravě. Pravěk – Supplementum 11 (Brno 2003)Hedvika Sedláčková, Glaskultur in Niedersachsen. Tafelgeschirr und Haushaltsglasvom Mittelalter bis zur frühen Neuzeit (Lüneburg 2003)Zdeněk Smetánka, Alexandra Navrátilová: Narození a smrt v české lidové kultuře (Praha2004)Eva Čujanová, Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen.Archeologická pracovní skupina východní Bavorsko/západní a jižní Čechy(Rahden/Westf. 2004)Jiří Hošek, Archeologia technica 15 – Zkoumání výrobních objektů a technologiíarcheologickými metodami 2004 (Brno 2004)Rudolf Procházka, Berns mutige Zeit. Das 13. und 14. Jahrhundert neu entdeckt (Bern 2003)M. Ježek, Budownictwo i budowniczowie w przeszłości. Studia dedykowane ProfesorowiTadeuszowi Poklewskiemu w siedemdziesiątą rocznicę urodzin (Łódź 2002)Civitas & villa. Miasto i wieś w średniowiecznej Europie Środkowej (Wrocław – Praha2002)Moneta Mediaevalis. Studia numizmatyczne i historyczne ofiarowane ProfesorowiStanisławowi Suchodolskiemu v 65. rocznicę urodzin (Warszawa 2002)Polonia Minor Medii Aevi. Studia ofiarowane Panu Profesorovi Andrzejowi Żakiemuw osiemdziesiątą rocznicę urodzin (Kraków – Krosno 2003)Viae Historicae. Księga jubileuszowa dedykowana Profesorowi Lechowi A. Tyszkiewiczowiw siedemdziesiątą rocznicę urodzin (Wrocław 2001)Jan Kypta, Jan Frolík: Kachle Chrudimska. Sbírky Regionálního muzea v Chrudimi(5/11) (Chrudim 2003)L. Jiráň, Marek Gedl: Die Halsringe und Halskragen in Polen I (Frühe bis jüngereBronzezeit) (Stuttgart 2002)A. Bartošková, K. Grążawski: Przemiany w wytwórczości garncarskiej w rejonie środkowejDrwęcy we wczesnym średniowieczu (2. połowa VII w. – 1. połowa XIII w.)(Włocławek 2002)Vladimír Salač, M. Heinz – M. K. H. Eggert – U. Veit Hrsg.: Zwischen Erklären undVerstehen? Beiträge zu den erkenntnistheoretischen Grundlagen archäologischerInterpretation (Münster – New York – München – Berlin 2003)Jan Kypta, Tomasz Janiak: Kafle gotyckie w zbiorach Muzeum Początków PaństwaPolskiego w Gnieźnie (Gniezno 2003)Jan Mařík, Jiří Macháček: Břeclav – Pohansko V. Sídlištní aglomerace v Lesní školce.Digitální katalog archeologických pramenů (Brno 2002)Ladislav Holík, Průzkumy památek IX/1–2, 2002.Viktor Černý, Howard Reid: In Search of the Immortals. Mummies, Death and the Afterlife(London 1999)Alena Šilhová, Sborník z konference konzervátorů a restaurátorů – Liberec 2004 (Brno 2004)Petr Limburský, Henrieta Todorova – Ivan Vajsov: Der kupferzeitliche Schmuck Bulgariens(Stuttgart 2001)Jan Bouzek, Vít Vokolek: Gräberfelder der Lausitzer Kultur in Ostböhmen – Pohřebištělužické kultury ve východních Čechách I–II (Pragae 2003)887888–890891–893893–896896–903903–911912–915915–916916–918918–921921–922922–923923–924924–925925–926926–927927–928928–930930–931931–933933

740DRESLEROVÁ – POKORN¯: V˘voj osídlení a struktury pravûké krajiny …Obr. 1. Mapastředních Čechs umístěním vrtuu Tišic. – Fig. 1.Map of the centralBohemia showingthe positionof the corearea near Tišice.vislých zdrojů dat je však poskrovnu. Jejich nezávislá kvantifikace a následné vzájemnésrovnání na numerické bázi zatím podle našich informací provedeny nebyly, alespoň ne vestřední Evropě. Důvodem bývá mezerovitost archeologického poznání nebo umístění pylovýchprofilů mimo pravěkou osídlenou oblast (např. Třeboňsko). V našem případě je situacemnohem příznivější: máme k dispozici jedno z nejvíce archeologicky poznaných územíČech, totiž Neratovicko a Mělnicko. Pyloanalytický profil leží přímo v jeho středu (obr. 1).Tento profil není zdaleka bez komplikací, jeho chronologie je zatím založena pouze na dvouradiokarbonových datech a hustota pylových analýz (jejich chronologické rozlišení) neníideální. Jde o průměrně kvalitní pyloanalytický profil jezerních sedimentů, pro které předpokládámerelativně stálou akumulační rychlost a pro které lze důvodně předpokládat absencivětších sedimentačních hiátů. Podobné profily často slouží jako nástroj k rekonstrukcivegetace a krajiny v pravěku a raném středověku. Proto jsme se rozhodli provést srovnánípylového záznamu s regionálním záznamem archeologickým. Smysl našeho úsilí spatřujemezejména v metodickém přínosu do budoucna. Na konkrétním příkladu chceme upozornitna možná úskalí krajinných rekonstrukcí provedených bez důkladné kritiky pramenů.Diskusi směřujeme nejen na problém využití pyloanalytických dat k rekonstrukci pravěkékulturní krajiny, ale i na využití dat archeologických.2. Vývoj vegetace údolí středního Labe – celkový obrazPrvní pylové analýzy z území středního Labe provedli Klečka (1930) a Losert (1940a;1940b) na Hrabanovské černavě u Lysé nad Labem a na černavě severně od Všetat. Sedi-

Archeologické rozhledy LVI–2004 741ment na obou slatinných lokalitách je pozdně glaciálního a raně holocenního stáří. Výsledkypylových analýz z obou lokalit se ve své době staly jedním z opěrných bodů pro poznánítohoto období. Tak tomu bylo i v rozsáhlé monografii Firbasově (1949; 1952). Poválečnýpaleobotanický výzkum se soustředil zejména na rašeliniště ležící ve vyšších nadmořskýchvýškách, a tak jádro České kotliny zůstalo mimo centrum pozornosti. Teprve začátkem90. let 20. stol. se zásluhou projektu ALRNB situace změnila a Butler (1993; 1994) provedlprvní orientační pylové analýzy holocenních slatin na středním Labi. Na jeho průzkumzáhy navázala Břízová (1995; 1999 a řada dalších prací), která analyzovala výplnězaniklých meandrů u obcí Chrást, Kozly a Stará Boleslav. Ve stejné době Pacltová a Hubená(1994) publikovaly analýzu holocenní části profilu z Hrabanovské černavy. Podrobnývýzkum poslední zmíněné lokality, dnes již klasické, je předmětem diplomové práceL. Petra (Přírodovědecká fakulta UK, nepub.). Výčet lokalit z oblasti středního labskéhotoku uzavírá výzkum jezerních sedimentů od Tišic, jehož výsledky jsou základem přítomnéhočlánku.Všechny výše zmíněné výsledky paleobotanického výzkumu dnes již poskytují poměrnědobrý základní přehled o vývoji vegetace našeho zájmového území, protože pokrývajívětšinu časového úseku od pozdního glaciálu po současnost. V žádném z profilů se bohuželzatím nepodařilo zachytit mladší část atlantika, tj. období zhruba odpovídajícího dobětrvání kultur neolitu. V následujícím krátkém přehledu se na základě všech dostupných datpokusíme vysledovat základní trendy a specifika vegetačního vývoje zájmového územív průběhu holocénu, a to i přes komplikace vyplývající z pozice lokalit v odlišných ekologickýchzónách (štěrkové terasy vs. holocenní niva).Celý starší holocén (preboreál, boreál) byl na středním Labi charakteristický dominantnírolí borovice (Pinus sylvestris) v expandující lesní vegetaci, zpočátku v kombinaci s břízou(Betula). V prosvětlených borových lesích dlouho do holocénu přežívala světlomilnábylinná vegetace, typická pro pozdní glaciál. Charakteristický je výskyt pylových zrn smrku(Picea abies), který zde v drobných populacích mohl přežívat chladná období pozdníhoglaciálu i teplý, ale relativně suchý preboreál. Těsné okolí labského toku poměrně záhy zarostlohustým vrbovým luhem. S nástupem klimatického optima se v území šířila společenstvasmíšených doubrav, která konkurenčním tlakem nahrazovala dosud všudypřítomnébory a zatlačovala je na méně výhodné písčité a štěrkovité substráty v sušších částechpleistocenních teras a na váté písky. Pod společenstvy smíšených doubrav se poměrněrychle vytvářely živinově bohaté lesní půdy. Smíšené doubravy se v podobě tzv. tvrdéholuhu pravděpodobně šířily zejména v nivě řeky. Pro rovinaté terény středního Polabí můžemetěžko předpokládat (a pyloanalytická data tomu odpovídají) přetrvávání otevřenýchploch s nelesní vegetací až do období první zemědělské kolonizace. Výjimku mohla tvořitslepá ramena v různém stádiu zazemnění, nárazové břehy řeky, extrémní stanoviště vátýchpísků a nejprudší jižní svahy opukových svědeckých vrchů (Cecemín, Turbovický hřbet,Semická a Přerovská hůra). Díky všem těmto biotopům a také díky značným rozdílům vevlastnostech přítomných geologických substrátů bylo okolí středního Labe krajinou seznačnou prostorovou diverzitou, tedy potenciálně výhodnou pro rozmanité lidské aktivity.Vprůběhu subboreálu se výše popsaný vegetační obraz postupně měnil šířením dalších dřevin:buku, jedle, smrku a habru, a to na úkor smíšených doubrav. Tomuto procesu mohlynapomáhat jednak aktivity člověka, jednak klimatické změny charakterizující mladší polovinuholocénu (Sádlo – Pokorný 2003). Původní smíšené doubravy se tak diferencují

742DRESLEROVÁ – POKORN¯: V˘voj osídlení a struktury pravûké krajiny …v lesní společenstva zhruba současného typu: kyselé doubravy, dubohabřiny, jedlové doubravya jedlobučiny. Takové lesy mohly vlivem pastevního tlaku, oklestu, hrabání steliva,těžby dřeva a dalších specifických forem managementu (coppicing, pollarding) postupnědegradovat až v lesy kulturní. V pravěké kulturní krajině staršího subatlantika byly jistěvšechny výše popsané lesní typy přítomny, i když plošný rozsah jednotlivých typů lze jenvelmi těžko odhadnout – stejně tak míru celkového odlesnění. Je však pravděpodobné, ženejpozději začátkem subboreálu (tj. v průběhu eneolitu) se definitivně změnila konektivitaploch lesa a bezlesí: zalesněná krajina s bezlesými ostrovy kulturních enkláv se změnilav kulturní krajinu s ostrovy lesa. Odpovídají tomu pylová data, která ve všech dokumentovanýchpřípadech ukazují poměr dřevin ku bylinám (AP/NAP poměr) minimálně 4 : 1.(Při hodnocení tohoto ukazatele musíme vzít v úvahu nepoměrně vyšší pylovou produkcidřevin oproti bylinám. Nejlepším srovnávacím materiálem při hodnocení AP/NAP poměrujsou srovnávací recentní pylové studie.) Otázka poměru lesa a bezlesí není ovšem jednoduchá,protože významnou součástí pravěké kulturní krajiny byly různou měrou rozvolněnéporosty parkového charakteru (Dreslerová – Sádlo 2000). Není dokonce vyloučeno, žepodobná rozvolněná mozaika dřevin a jejich bylinného podrostu pokrývala v tehdejší krajiněvůbec největší plochu.Vegetační a krajinné změny nabyly nového impulsu v průběhu středověku, a to v souvislostis prudkými společenským a demografickým vývojem. Střední Polabí není v tomtosměru oproti většině našeho území žádnou výjimkou. Je pouze evidentní, že celý procesv tomto případě začíná relativně brzo, někdy v průběhu 7. a 8. stol. n. l., a vrcholí s nástupemvrcholného středověku. Hlavním rysem této periody je masivní odlesnění, které sevpylových diagramech projevuje nápadným ústupem téměř všech dřevin s výjimkou rychlerostoucích a nenáročných pionýrských druhů: borovice a břízy. Ve středověku se tak postupněrozrušoval difúzní charakter pravěké kulturní krajiny, nutný k lokální dostupnostico možná největšího množství rozmanitých přírodních zdrojů.3. Archeologie údolí středního Labe – celkový obrazPříznivá poloha v nejúrodnější části Čech a blízkost významného vodního toku se odrazilyve skladbě osídlení, které zde přinejmenším od neolitu probíhalo z hlediska rozpoznatelnýcharcheologických period nepřetržitě (i když v jednotlivých periodách s různou intenzitou).Sídlištní aktivity všech pravěkých i středověkých období se odehrávaly v těsnéblízkosti řeky, jejích přítoků nebo opuštěných meandrů, resp. tůní či jezer. Podle charakterunálezů předpokládáme, že na starších terasách ležela klasická zemědělská sídliště sesmíšeným, orebně-chovatelským systémem obživy. Způsob hospodaření obyvatel žijícíchv místech bezprostředně sousedících s vodním tokem mohl být rozdílný (rybáři?) a takédoba trvání jednotlivých sídlišť zde mohla být kratší než v klasickém „suchém“ prostředíteras, kde lze pravěké sídelní areály charakterizovat dlouhodobou stabilitou (Kuna 1991;Dreslerová 1998). Na příkladech z tzv. wet sites, kde dobré zachování dřevěných konstrukcíumožňuje datování trvání celých vesnic s přesností na rok, je vidět, že mnohé z nich zaniklynáhle po poměrně krátké době trvání (např. Coles – Coles 1996).Nejstarší, sporadické stopy osídlení labského údolí spadají do paleolitu. Z mezolitu jsoujiž pozůstatky sídlištní aktivity mnohem výraznější, avšak neodpovídají významu prostře-

Archeologické rozhledy LVI–2004 743dí. Zde je nutno počítat s drastickými změnami reliéfu, spojenými nejprve s přechodemdivočící řeky na meandrující tok koncem posledního glaciálu a následnými rozsáhlýmistaro- a středně holocenními erozně-agradačními procesy, které přispěly k transformaciarcheologických pramenů, k jejich přemístění do sedimentů nejmladších terasových stupňů,ev. převátí písky. Podle našich odhadů do konce eneolitu „zmizelo“ 70 % předpokládanéhopozdně paleolitického a mezolitického terénu ekozóny (Dreslerová 2001; Dreslerováet al. 2004).Stopy neolitického osídlení jsou zachovány v poměrně hojném počtu, především nastarších terasách budovaných předkvartérním podložím. Skladba objektů a nálezů i hustotanálezů se nikterak neliší od jiných oblastí v Čechách s nejstarším zemědělským horizontem.Intenzita eneolitického osídlení je v labském údolí srovnatelná i s následující doboubronzovou a zdá se, že bezprostřední okolí velkého toku bylo v této době, ve srovnánís územím mimo labské údolí, preferováno. Rozmach osídlení labské ekozóny nastal vestarším eneolitu v období kultur nálevkovitých pohárů, ale také střední eneolit má na sledovanémúseku Labe početné zastoupení. V mladém eneolitu je mimořádná koncentracenálezů kultury zvoncovitých pohárů především na Neratovicku a Všetatsku. Dosud jeznámo asi 16 pohřebišť s kostrovými i žárovými hroby a dokonce i jedno z mála českýchsídlišť, které zkoumal M. Zápotocký v r. 1959 u Kozel. Preferovány byly polohy ležící nastředopleistocenní, tzv. risské terase blízko její hrany, na holocenním vyšším nivním stupnia na vátých píscích.Doba bronzová stejně jako v jiných oblastech vykazuje nárůst archeologických pramenů.V období únětické kultury pokračuje osídlení ekozóny v neztenčené míře; počet lokalitje zhruba shodný s eneolitickou situací. Ve střední době bronzové v celých Čechách výrazněklesá počet archeologicky zachytitelných stop osídlení, úměrně tomu klesá i početlokalit v labské ekozóně. Přesto je v porovnání s ostatním územím relativně vysoký.V mladší době bronzové počet nálezů v labském údolí značně narůstá, stejně ale vzrůstái hustota osídlení v mikroregionech labských přítoků. Nejčetnější nálezy jsou soustředěnypři Labi a podél dolní Vltavy. Preference poloh a geologického podloží v podstatě kopírujepředcházející období. V pozdní době bronzové klesá zájem o bezprostřední labské údolí,a lokality se stěhují spíše k labským přítokům. Tato změna je ještě výraznější ve staršídobě železné. Je to období v labském údolí relativně nejméně zastoupené. Vyhledávány bylypolohy na starších (předkvartérních) terasovitých útvarech a na sprašových substrátechpodél labských přítoků.V laténském období nálezů v labském údolí opět přibývá. Jsou ale výrazně vázány předevšímna okraje starších terasových stupňů vně holocenní nivy.Doba římská patří k absolutním vrcholům osidlovacích aktivit Polabí. Hustota osídleníje srovnatelná s mladší dobou bronzovou a v hojné míře jsou zachována jak sídliště, takpohřebiště ležící na všech geomorfologických útvarech.Odhlédneme-li od pouhého početního srovnání známých lokalit, jeví se období stěhovánínárodů jako doba výrazného propadu sídlištní aktivity. Tento propad se udržuje i v následujícímraně středověkém období (stupně RS 1 a 2). Od středohradištního období (RS 3)je pozorovatelný opět pozvolný nárůst osídlení, vrcholící v mladohradištní fázi (RS 4). V tétodobě vznikají také tzv. blatná hradiště, využívající k obraně staré říční meandry a močálovitépolohy v nivě (Dreslerová 1995a; Dreslerová et al. 2004).

744DRESLEROVÁ – POKORN¯: V˘voj osídlení a struktury pravûké krajiny …Obr. 2. Tišické jezero zachycené na tzv. 1. vojenském mapování z konce 18. století. – Fig. 2. The formerTišice lake on the military map from the end of the 18 th century.4. Zaniklé jezero u TišicZaniklé jezero leží v katastru obce Tišice (okr. Mělník), na pravém břehu Labe, při ústí Košáteckéhopotoka (obr. 1). Je zachyceno na Prvním vojenském, tzv. josefském mapováníz poslední třetiny 18. stol. (obr. 2), jako existující je zmíněno k r. 1534 (Prášek 1913). V tétodobě již byla jeho hladina uměle zvýšena hrází, vybudovanou na jeho západním konci.Kdy jezero zaniklo, nevíme.Materiál pro pylové analýzy byl získán z jezerních a slatinných uloženin ve východníčásti bývalého jezera. Bezprostřední okolí vrtu je dnes asi ze dvou třetin zničeno těžebnímia stavebními aktivitami, což komplikuje pochopení složitého geomorfologického vývojelokality, kde jsou holocennní labské terasy překryty výplavovým kuželem Košáteckéhopotoka (obr. 3). Samotné jezero vzniklo zřejmě na místě staro- až středoholocenního ko-

Archeologické rozhledy LVI–2004 745Obr. 3. Kvartérní sedimenty v okolí vrtu. Vypracoval P. Havlíček. 1 deluviofluviální písčitohlinité sedimenty,2 výplně slepých ramen, 3 fluviální písčité a hlinitopísčité, často jen slabě humózní sedimenty současnénivy, 4 fluviální písčité a hlinitopísčité, často jen slabě humózní sedimenty současné nivy nebo nižšíhonivního stupně, 5 fluviální písky a písčité štěrky (nižší nivní stupeň), 6 fluviální písky se štěrkem, písčitéštěrky (vyšší nivní stupeň), 7 deluviální, převážně písčitohlinité sedimenty, 8 fluviální písčité štěrky výplavovéhokužele Košáteckého potoka, 9 naváté písky, 10 fluviální písky se štěrkem a písčité štěrky (svrchnípleistocén), 11 fluviální písčité štěrky a písky se štěrkem (střední pleistocén), 12 fluviální písčité štěrky(střední pleistocén), 13 předkvartérní sedimenty a horniny nerozlišené.Fig. 3. The Quarternary sediments of the middle Labe valley. Holocene: 1 coluvial-fluvial sandy-loamy sediments,2 organic oxbows infillings, 3 fluvial sandy and sandy-loamy sediments of the present day floodplain,4 fluvial sandy and sandy-loamy sediments of present day floodplain or the lower floodplain level,5 fluvial sands and sandy gravels of the lower floodplain level, 6 fluvial sands with admixture of gravel andsandy gravels of the upper floodplain level. Holocene – Pleistocene: 7 coluvial, mostly sandy sediments,8 fluvial sandy gravels of the Košátecký stream fan, 9 aeolian sands, 10 fluvial sands with admixture ofgravel and sandy gravels of the upper Pleistocene, 11 fluvial sands with admixture of gravel and sandygravels of the middle Pleistocene, 12 fluvial sandy gravels of the lower Pleistocene. 13 older solid geologicalformations.

746DRESLEROVÁ – POKORN¯: V˘voj osídlení a struktury pravûké krajiny …Obr. 4. Letecký snímek z roku 1938 zachycující zaniklý meandr s dnešním zavezeným jezerem (meandru spodního okraje snímku). – Fig. 4. Aerial photograph of 1938 showing of the old palaeochannel withthe present day infilled lake (the palaeochannel near the lower edge of the picture).ryta Labe, jehož průběh je patrný na leteckých snímcích a archivních mapách (obr. 4). Zaniklékoryto je částečně souběžné s dnešním tokem Košáteckého potoka. Zdá se, že poodškrcení meandru si Košátecký potok razil nové koryto a vytvořil mohutný výplavovýkužel, který rozdělil zaniklý meandr na dvě části. Pozůstatek severní části meandru bylzkoumán těsně před tím, než byl zničen těžbou písku. Byla pozorována poměrně ostrá hranicemezi podložním pískem a štěrkopískem a 1 m mocnou slatinnou výplní (Dreslerová1995a). Spodní jezerní výplň, přítomná v jižní části meandru, zde chyběla (obr. 5).Jižní odškrcená část meandru se v průběhu existence stala jezerem. Podélnou osou sledujetok Košáteckého potoka. Spojeny spolu zřejmě nebyly, snad pouze při povodních potokjezerem protékal. Hladina vody v jezeře kolísala s hladinou Labe, ale protože jezeroleželo spíše na vyšším nivním stupni, mohlo být zaplavováno jen povodněmi na úrovnistoletých vod. Čistě organická sedimentace v jezeře bez přítomnosti jílovitých či písčitýchproplástků silnější vliv povodní vylučuje. Jezero se s postupem času zazemňovalo, a taksvrchní část výplně pánve představují slatinné uloženiny vzniklé v bažinném prostředí.

Archeologické rozhledy LVI–2004 747Vrt hluboký 315 cm, lokalizovaný zhruba ve středu jezerní pánve, byl podroben pylovéanalýze a analýze mikroskopických uhlíkových částic, vesměs v intervalu 5 cm. Rovněžbyla provedena analýza rostlinných makrozbytků a malakozoologická analýza (D. Stružková,J. Hlaváč – tyto výsledky nejsou předmětem přítomného článku). Ve dvou poloháchbylo provedeno radiokarbonové datování vzorků sedimentu konvenční metodou (Přírodovědeckáfakulta UK).5. Výpověď archeologických pramenůOkolí Tišického jezera (do vzdálenosti 3 km) je oblastí s mimořádně bohatým archeologickýmvývojem, který byl prozkoumán v mimořádném rozsahu. Jedná se asi o jediné místov Čechách, kde jsou ve výčtu výzkumů zastoupeny snad všechny archeologické kultury.Příkladem uveďme katastr Neratovic, kde při stavbě chemické továrny ve 30. letech 20. stol.byly na poměrně malé ploše vyššího nivního stupně či zbytku svrchnopleistocení terasy postupněobjeveny sídlištní a pohřební nálezy z téměř kompletní sekvence českého eneolitu.První archeologické výzkumy na katastru Tišic probíhaly již na počátku 20. stol., zejménav polohách Kaberna, Červený mlýn a na parcele č. 325. Ve 20. letech následovaly vykopávkyŠanovce, Böhma a od roku 1927 opakovaně výzkumy expedice American School ofPrehistoric Research, na které navázal výzkum Budinského-Kričky v letech 1937 a 1938.Od roku 1991 probíhá s přestávkami velkoplošný záchranný výzkum polykulturní lokalityv pískovně severně od Červeného mlýna na okraji tzv. risské terasy. V 90. letech se v tétooblasti konal rozsáhlý systematický archeologický povrchový průzkum v rámci projektůALRNB (Kuna et al. 1993) a Osídlení a holocenní vývoj údolí středního Labe (Dreslerováet al. 2004).5.1. Poznámky ke kvalitě archeologických pramenůArcheologické údaje jsou zatížené mnoha chybami, mezi něž patří nerovnoměrná distribucenálezů, rozdílná určitelnost nálezů jednotlivých kultur, rozdílnost kultur zachytitelnýchvýkopem a povrchovým sběrem, nemožnost objektivního srovnání těchto dvou typůdat, rozdílným zachováním materiálů atd. (k problematice viz Klápště 1989; Beneš 1998;Kuna 1998).I když mluvíme o dobré archeologické prozkoumanosti regionu, musíme upozornit nalimity, kterými jsou archeologická data zatížena. Naprostou většinu starých nálezů ve zkoumanémregionu reprezentují jednotlivé hroby nebo jámy a povrchové nálezy bez kontextu.Kvalita informace je tedy podobná jako u nálezů z povrchových sběrů.Většinu nálezů ze středního eneolitu tvoří sekerky. Protože jejich přesnější kulturní určeníje často obtížné, nemohlo být velké množství nálezů zařazeno do analýzy. Nálezy zestředního eneolitu tvoří také často intruzi ve výplni jiných objektů nebo jsou v kulturníchvrstvách, kde často unikají pozornosti. Archeologický obraz středního eneolitu v krajiněse zdá podhodnocený.Všechny nálezy z mladšího eneolitu jsou hrobové, s výjimkou dvou povrchových nálezůkeramiky.Větší část nálezů ze starší doby bronzové tvoří hroby, avšak sídliště jsou také přítomna.Mladší doba bronzová má (jako jediná) rovnoměrně zastoupené nálezy z hrobů i ze sídlišť.

748DRESLEROVÁ – POKORN¯: V˘voj osídlení a struktury pravûké krajiny …Obr. 5. Tišice. Spodní část výplně severního ramenapaleomeandru. Foto (pod vodou) S. Butler.– Fig. 5. Tišice. Underwater photo of the lowerpart of the northern palaeochannel infilling.Photo: S. Butler.Nálezy pozdní doby bronzové jsou v okolí vrtu i v širším labském údolí méně četné nežjiné kultury. V rámci okresů Mělník a Praha-východ je však jejich zastoupení standardní.Většina nálezů doby halštatské je ze sídlišť, ale v zóně do 1 km se nacházejí bylanskékomorové hroby.Období stěhování národů reprezentují téměř výhradně hroby, zcela nově bylo zachycenosídliště nejmladší fáze doby římské až nejstarší fáze stěhování národů na hraně labskéterasy ve vzdálenosti do 1 km od vrtu. Zlomky keramiky pocházejí také z povrchovýchsběrů z bezprostředního okolí vrtu. Z území dvou okresů Mělník a Praha-východ je dnesznámo asi 29 lokalit tohoto období, z toho 6 leží na katastru Tišic.Většina starých nálezů z raného středověku pochází z hrobů. Nově bylo odkryto velkésídliště z přelomu 7. a 8. století, ležící přímo na hraně terasy do vzdálenosti 1 km od analyzovanéhoprofilu.5.2. Metoda posuzování archeologických pramenůAbychom se vyhnuli těžko proveditelnému srovnání nálezů z vykopávek, starých ojedinělýchnálezů bez přesných nálezových okolností a nálezů z povrchových sběrů, uchýlilijsme se k vytvoření speciálních map jednotlivých archeologických období. Prezence/absencenálezů jednotlivých kultur (přičemž nezáleží na tom, zda je to sídliště, pohřebiště, povrchovýnález) je sledována v okolním území o poloměru 1, 1–2 a 2–3 km od vrtu. Tříkilometrováoblast byla stanovena na základě recentních studií obsažených v literatuře(Prentice 1985; Broström et al. 1998; Edwards 1991; Gaillard et al. 1992; Sugita et al. 1999)a na základě vlastních výzkumů jako teoretická zdrojová oblast pylového spadu s ohledemna jeho pravděpodobnostní povahu. Kružnice se středem v místě vrtu byla rozdělena do24 segmentů (obr. 6) a archeologické nálezy byly posuzovány a) podle přítomnosti v jednotlivýchsegmentech; b) podle množství obsazených segmentů v kruhu do 1 km, 1–2 kma 2–3 km; c) podle plochy, kterou by zabírala hypotetická jádra sídelních areálů pravěkýcha raně středověkých kultur o velikosti 25 ha (tato plocha reprezentuje plochu „osady“ a nejbližšíhohospodářského zázemí, včetně polí, pastvin a exploatovaného lesa, viz Dreslerová1995b; 1996) v rámci tříkilometrového okruhu; d) podle indexu, který vznikl podílem počtuobsazených segmentů dobou trvání archeologického období (tab. 1). Tabulka obsahujetaké údaj o počtu záznamů o nálezech jednotlivých kultur v jednotlivých lokalitách(prostorově vymezených) v Archeologické databázi Čech (lok. ARÚ AV ČR Praha), odkudpoužitá data pocházejí.

Archeologické rozhledy LVI–2004 749Obr. 6. Archeologie v okolí vrtu. Šedě segmenty obsahující archeologické prameny daného období: 1 neolit,2 en.st, 3 en.sd, 4 en.ml, 5 br.st, 6 br.sd, 7 br.ml, 8 br.po, 9 ha.dla, 10 laten, 11 rim, 12 snarod, 13 rs.1–2,14 rs.3–4. Určení kultur podle hesláře in: Kuna – Křivánková – Krušinová 1995. Body = archeologické nálezy,kružnice = hypotetické sídelní areály. Autor zobrazení: Č. Čišecký. – Fig. 6. The archaeology aroundthe pollen core. Grey segments show the presence of finds from: 1 Neolithic, 2 Early Eneolithic, 3 MiddleEneolithic, 4 Late Eneolithic, 5 Early Bronze Age, 6 Middle Bronze Age, 7 Late Bronze Age, 8 Final BronzeAge, 9 Hallstatt, 10 La Tène, 11 Roman period, 12 Migration period, 13 Early Medieval period 1–2, 14 EarlyMedieval period 3–4. Key: dots = archaeological finds, circles = hypothetical settlement areas. Image:Č. Čišecký.Pylový záznam v sedimentech jezera začíná až s počátkem eneolitu. Ale již před tímtodatem byla okolní krajina osídlena. Mezolitické nálezy pocházejí z katastru nedaleké Tuhaněa Kozlů (těsně za hranicemi 3km zóny), avšak další – neolitické nálezy patří k nejbližším– sídliště LnK se rozkládalo poblíž severního ramene původního meandru, západněleželo velké sídliště LnK v Libiši a východně od vrtu bylo sídliště LnK a StK přímo na

750DRESLEROVÁ – POKORN¯: V˘voj osídlení a struktury pravûké krajiny …Obdobícelk. početpočetsegmentů I II III arch.záznamůindex plocha 100 200 400 600neolit 11 2 5 4 31 0,008 3,7 * *en.st 9 2 3 4 17 0,012 2,5en.sd 4 1 2 1 9 0,005 1,1en.ml 11 3 5 3 30 0,018 3,2 *br.st 14 6 4 5 31 0,021 3,9 *br.sd 9 2 5 2 14 0,025 2,2 * *br.ml 15 4 7 4 41 0,042 5,5 * *br.po 5 2 3 0 10 0,02 1,4ha.dla 11 2 4 5 28 0,03 3,4 * *laten 10 3 3 4 28 0,022 3,1 * *rim 16 5 5 6 43 0,04 5 * *snarod 3 2 1 0 6 0,01 0,8 *rs.1–2 5 2 1 1 10 0,016 1,3rs.3–4 15 4 6 5 75 0,037 6,5 * * * *Tab. 1. Archeologie v okolí vrtu. Celkový počet obsazených segmentů, I – pásmo do 1 km, II – pásmo1–2 km, III – pásmo 2–3 km. Počet arch. záznamů = počet záznamů o nálezech jednotlivých kultur v Archeologickédatabázi Čech. Index = počet obsazených segmentů dělen délkou trvání archeologické kultury.Plocha = plocha rekonstruovaných jader sídelních areálů o hypotetické velikosti 25 ha. * = prezencenálezů ve vzdálenosti 100, 200, 400 a 600 m od vrtu. Určení kultur podle hesláře in: Kuna – Křivánková– Krušinová 1995.hraně tzv. risské terasy ve vzdálenosti ca 700–1000 m. V době počátku ukládání sedimentumusel být tedy přirozený charakter okolní přírody již dosti pozměněn.5.3. Archeologie v bezprostředním okolí jezeraV bezprostředním okolí jezera bylo sledováno osídlení samostatně do vzdálenosti 100,200, 400, resp. 600 m.Do 100 m od jezera jsou povrchové nálezy eneolitu, střední doby bronzové, pozdní dobybronzové, doby římské, doby stěhování národů a raného středověku (RS 4).Do 200 m nálezy ze starší doby bronzové, halštatského období (Ha C – LT A) a ranéhostředověku (RS 3–4).Do 400 m nálezy z mladého neolitu, doby laténské a raného středověku (RS 4).Do 600 m nálezy z mladého neolitu, mladého eneolitu, starší, střední a mladší doby bronzové,doby halštatské, laténské a římské a z raného středověku.5.4. Archeologie ve tříkilometrové zóněHodnocení podle všech zvolených zkoumaných skupin se v zónách do 3 km od vrtupřekvapivě shoduje. Při srovnání plochy (plocha hypotetických sídelních areálů) a indexu(„hustota“ osídlení vzhledem k době trvání archeologické kultury) ukazují hodnoty stejnýtrend, jen u střední doby bronzové je kategorie index výraznější, než jak ukazuje početobsazených segmentů nebo plocha (srov. se situací ve starším eneolitu).Celkově nejvíc obsazených segmentů připadá na dobu římskou a dále na mladší dobubronzovou a raný středověk 3–4. V I. zóně je nejvíc obsazených segmentů ve starší době

Archeologické rozhledy LVI–2004 751bronzové a době římské. Ve II. zóně je nejvíc obsazených segmentů v mladší době bronzovéa raném středověku 3–4. Ve III. zóně je nejvíc obsazených segmentů v době římské,starší době bronzové a raném středověku 3–4.Celkově nejméně obsazených segmentů vykazuje střední eneolit a období stěhovánínárodů. III. zóna je neobsazena v pozdní době bronzové a době stěhování národů.V počtu „událostí“ je nejvíce zastoupen raný středověk 3–4, dále doba římská a mladšídoba bronzová. Nejméně jsou zastoupeny střední eneolit a období stěhování národů.V kategorii index jsou nejvýraznější mladší doba bronzová a doba římská. Nejméněvýrazné jsou střední eneolit a raný středověk 1–2.Největší plošné zastoupení mají raný středověk 3–4 a mladší doba bronzová, nejmenšístřední eneolit a doba stěhování národů.Při součtu hodnot doby stěhování národů a raného středověku 1–2 je zastoupení tétoskupiny v první zóně podobné pozdní době bronzové.5.5. Zhodnocení: archeologický obraz osídleníPodle tradičního postupu odhadu hustoty osídlení a vlivu lidské činnosti na přírodníprostředí, založeného na zhodnocení množství archeologických nálezů v regionu, by mělprůběh sídelní činnosti na Tišicku vypadat asi takto: K prvnímu znatelnému nárůstu lidskéaktivity dochází již v neolitu. Oproti mladšímu neolitu dochází ve starším a zejménastředním eneolitu k poklesu sídelních aktivit. Množství nálezů znovu stoupá v mladšímeneolitu (téměř výhradně pohřební aktivity) a ve starší době bronzové opět narůstají dokladysídelních aktivit. Ve střední době bronzové dochází opět k poklesu, vrchol osídlenínastává v mladší době bronzové, avšak v pozdní době bronzové znovu sídelní aktivityustupují. V době halštatské pozorujeme opět jejich výraznější nárůst, mírný ústup v dobělaténské. V době římské následuje druhý vrchol sídelních aktivit, srovnatelný nebo dokoncevětší než v mladší době bronzové. V období stěhování národů dochází k drastickémupoklesu sídelní činnosti, který pokračuje ve starší části raně středověkého období. Absolutnívrchol sídelních aktivit pak nastává v raně středověkém období 3–4 a následném vrcholnémstředověku.6. Výpověď pylových analýz6.1. Tradiční interpretace pyloanalytického záznamuPylová analýza přirozených (off-site) profilů je často používanou metodou k rekonstrukciosídlení určitého území. Naším cílem je mj. kritika tohoto přístupu na základě výše uvedenýcharcheologických dat. Dříve než přistoupíme k této kritice, uvedeme obraz, který vyplýváz tradiční interpretace pyloanalytického záznamu. Absolutní chronologie profilu seopírá výhradně o dvě radiokarbonová data a lineární interpolaci mezi nimi. Třetí opěrnýbod v chronologii představuje prudká vegetační změna v nejmladší části profilu, kteroumůžeme bez potíží připsat hranici mezi starším a mladším subatlantikem (sensu Firbas1949), tedy s jistou nepřesností přelomu 12. a 13. stol. AD. Opět je třeba přiznat, že chronologickérozlišení profilu a kvalita jeho absolutního datování nejsou ideální a že by mělbudoucí podobně zaměřený výzkum tyto nedostatky co možná nejvíce eliminovat.

752DRESLEROVÁ – POKORN¯: V˘voj osídlení a struktury pravûké krajiny …Obr. 7. Překrývání hypotetických sídelních areálů.Barevná škála zobrazuje četnost překrýváníjader hypotetických sídelních areálů v úseku1. starší – pozdní doba bronzová, 2. starší dobaželezná – raný středověk 3–4, 3. starší dobabronzová – raný středověk 3–4. Autor zobrazení:Č. Čišecký. – Fig. 7. Overlapping of hypotheticalsettlement areas. Colour scale indicates thefrequency of overlapping of the settlement areacores in the time span 1. Early – Final Bronze Age,2. Early Iron Age – Early Medieval period 3–4,3. Early Bronze Age – Early Medieval period 3–4.Image: Č. Čišecký.Pylový diagram (obr. 8) lze na první pohled rozdělit do tří hlavních pylových zón:Nejstarší zónu T1 (starší eneolit – střední doba bronzová) charakterizuje nízké zastoupeníantropogenních indikátorů (hlavně primárních) a relativně vysoký podíl náročnějšíchdřevin. Krajina byla stále ještě značně zalesněná. Dub, lípa, jilm a jasan (Quercus, Tilia,Ulmus, Fraxinus excelsior) pouze postupně ztrácejí svou relativně významnou roli. Na rozhranístřední a mladší doby bronzové tento vývoj vrcholí. Nápadná je vysoká hodnota Gramineaena hranici středního a mladšího neolitu, kompenzovaná minimem dřevin. S tím můžesouviset lokální maximum pastevních indikátorů ke konci středního eneolitu. Je všakotázkou, zda není maximum pylových zrn trav způsobeno rozvojem porostů rákosin v litorálechjezera (pyl rákosu prakticky nelze odlišit od pylu ostatních trav).Zásadní vegetační změna nastává na hranici zón T1 a T2. Tato změna je datovánana rozhraní střední a mladší doby bronzové (MBA a LBA). V tomto bodě vrcholí dosavadnítrend snižování podílu náročných dřevin ve prospěch borovice, jedle a později (od dobyhalštatské) i habru. Většina antropogenních indikátorů má od tohoto bodu již uzavřené

Archeologické rozhledy LVI–2004 753křivky. To platí také pro obiloviny (Avena – typ zahrnující všechny obiloviny kromě žita/Secale cereale/). Náhle se zvyšuje i přítomnost mikroskopických uhlíků v sedimentu, cožmůže být důsledek pálení dřeva v místních topeništích, výroby dřevěného uhlí, ale zejménavypalování lesů, pastvin apod. Oscilace pylových křivek v rámci zóny T2 mají obvyklekrátké trvání (jsou často reprezentovány jediným vzorkem), a je proto obtížné je interpretovat.Krátkodobé maximum sekundárních antropogenních indikátorů tak pozorujeme zejménav halštatském období. Obecně však lze říci, že zóna T2 oproti zóně T1 vykazujepodstatně vyšší úroveň lidského impaktu, a to ve všech sledovatelných parametrech. Nazákladě pyloanalytických dat tedy můžeme prohlásit, že v mladší době bronzové začalproces člověkem řízené vegetační změny, který vyvrcholil během halštatského období.Nejmladší analyzovaná vrstva (oddělená jako zvláštní zóna T3) se odlišuje od staršíchpylových spekter zejména vysokým podílem žita (Secale cereale) mezi obilovinamia přítomností chrpy modráku (Centaurea cyanus). Jejich výskyt zařazuje tuto vrstvu doobdobí vrcholného středověku. Z jediného vrcholně středověkého pylového spektra je všakobtížné dělat jakékoliv další závěry, zejména proto, že máme zachycen jen samý začátektohoto období.6.2. Kvantifikace pyloanalytických datPro účely srovnání s archeologickými daty jsme provedli jednoduchou kvantifikaci dat,ato ve dvou stupních: 1. Výpočtem průměrných procentických hodnot pro každý pylovýtaxon v rámci jednotlivých hodnocených časových úseků. 2. Vytvořením smysluplnýchekologických skupin taxonů, které by co nejlépe vypovídaly o struktuře pravěké krajinya převládajících způsobech jejího managementu. Zvolili jsme následující skupiny (obr. 9):a) Primární antropogenní indikátory. Jsou to pylové taxony, které vypovídají o pěstovánízemědělských plodin. V našem případě se jedná o všechny obiloviny a o pylová zrna konopě(Cannabis).b) Sekundární antropogenní indikátory. Jde o poměrně rozsáhlou empirickou kategorii taxonůbylin, které ukazují na vliv člověka. Kategorie zahrnuje plevele polí, úhorů, pastvina sídlišť. Tyto rostliny mohou okrajově přežívat i v částečně přirozených rostlinných společenstvech(primární a druhotné stepní trávníky, kaliště zvěře, lesní otvory vzniklé polomyapod.). Je ovšem nutno předpokládat, že jejich přirozený výskyt je relativně velmi sporadický(blíže k této kategorii Behre 1981).c) Pastevní plevele. Skupina taxonů, které díky své nepoživatelnosti či odolnosti vůči okusuexpandují na intenzivně vypásaných plochách. Jedná se o specifickou podskupinu předešléhopřípadu.d) NAP – skupina bylinných typů (non-arboreal pollen) ukazujících míru odlesnění. Tatokategorie je přesně komplementární ke kategorii dřevin.e) Dřeviny raných sukcesních stádií. Jedná se o součet hodnot borovice a břízy, tedy dřevin,které díky své ekologii (snadná šiřitelnost, nenáročnost, krátká doba od vyklíčení poprvní plodný rok) rychle zarůstají opuštěné plochy polí, sídlišť, pastvin apod.f) Dřeviny smíšených doubrav. Jedná se o kategorii nejnáročnějších dřevin (dub, jasan, lípa,jilm, javor), jež nesnášejí intenzivní management a rostou zejména v přirozených lesích.Určitou výjimku tvoří dub, který přežívá i v pastevních lesích a mohl být kvůli produkcižaludů do určité míry hájen. Na druhou stranu poskytuje nejkvalitnější stavební dříví

754DRESLEROVÁ – POKORN¯: V˘voj osídlení a struktury pravûké krajiny …avpravěku byl podle většiny známých antrakotomických rozborů nejpoužívanějším zdrojemdříví palivového i stavebního.Protože pyloanalytická data mají multivariační povahu, lze je hodnotit odpovídajícímistatistickými metodami (podrobněji Pokorný 2001). V našem případě jsme zvolili metoduPCA (obr. 10). Výsledek této analýzy ukazuje, že i bez zapojení subjektivního faktoru můžemeve struktuře dat nalézt jednoznačné trendy. K významnému zvratu ve vegetačním vývojidošlo na rozhraní střední a mladší doby bronzové. Podle výsledků multivariační analýzyje vegetační obraz tohoto období podobnější např. obrazu středověkému než obrazustřední doby bronzové. K žádnému zpětnému regresu v průběhu dalšího vývoje již nedošlo.7. Srovnání archeologických a pyloanalytických dat z tišického profiluPrimární a většina sekundárních antropogenních indikátorů v pylových spektrech jsou důsledkemlidské aktivity a odrážejí zejména způsob či intenzitu působení člověka na krajinu;jsou tedy především odrazem způsobu hospodaření. Většina běžných archeologickýchnálezů ovšem vypovídá o hustotě osídlení a o systému hospodaření jen méně nebo vůbecne. Lze proto odůvodněně očekávat, že oba zdroje dat nebudou vždy v plném souhlasu,jelikož vypovídají o odlišných lidských aktivitách. Na druhou stranu můžeme jejich srovnánímdojít k závěrům, které nelze vyvodit z izolovaných výsledků jednotlivých metod.Probereme tedy postupně jednotlivé části pyloanalytické evidence a pokusíme se je porovnats archeologickým obrazem.7.1. Primární antropogenní indikátoryPrimární antropogenní indikátory mohou být produkovány v obytných (uvolňování pyluz pluch při mlácení) a hospodářských (pole) areálech. Přítomnost pylu proto může indikovatblízkost jak obytného, tak hospodářského areálu. Můžeme rovnou konstatovat, ževývoj kvantity primárních antropogenních indikátorů ve zkoumaném profilu vesměs neodpovídásituaci, kterou naznačují archeologická data.Při podobném zemědělském režimu by mělo být nejvíce primárních antropogenníchindikátorů v raném středověku 3–4, dále v době římské a mladší době bronzové. Stoprocentněto platí pro dobu římskou, ale v žádném případě ne pro mladší dobu bronzovou.Překvapující je vysoký počet primárních indikátorů v pozdní době bronzové a zejménastarší části raného středověku spolu s dobou stěhování národů. Toto zastoupení primárníchindikátorů by odpovídalo pouze situaci na hraně tzv. risské terasy, kde předpokládáme„malou vesnici“ ze stěhování národů a máme doložené raně středověké sídliště z přelomu7. a 8. stol. – v obou případech ve vzdálenosti do 1 km od zkoumaného profilu.Téměř nulový výskyt primárních antropogenních indikátorů v mladším eneolitu je vzhledemk počtu nálezů tohoto období překvapující, avšak je bohatě kompenzován indikátorysekundárními a travinami (Gramineae). Vzhledem k tomu, že všechny známé mladoeneolitickénálezy ve sledovaném okruhu jsou hrobové, vnucuje se představa otevřené parkovékrajiny pokryté mohylníky a pastvinami.Zajímavá je absence primárních antropogenních indikátorů ve střední době bronzové,přestože se nálezy tehdejší keramiky vyskytují v nejbližším okruhu vrtu. I celkově má toto

Obr. 8. Pylový diagram Tišice. – Fig. 8. Pollen diagram Tišice.

756DRESLEROVÁ – POKORN¯: V˘voj osídlení a struktury pravûké krajiny …Obr. 9. Křivky jednotlivých indikačních skupin pylového spektra. 1 en.st, 2 en.sd, 3 en.ml, 4 br.st, 5 br.sd,6 br.ml, 7 br.po, 8 ha.dla, 9 laten, 10 rim, 11 snarod a rs.1–2, 12 – rs.3–4, 13 – vs. Určení kultur podle heslářein: Kuna – Křivánková – Krušinová 1995. – Fig. 9. The curves of individual pollen indicators. 1 EarlyEneolithic, 2 Middle Eneolithic, 3 Late Eneolithic, 4 Early Bronze Age, 5 Middle Bronze Age, 6 Late BronzeAge, 7 Final Bronze Age, 8 Hallstatt, 9 La Tène, 10 Roman period, 11 Migration period and Early Medievalperiod 1–2, 12 Early Medieval period 3–4.období archeologicky silné zastoupení (srov. tab. 1). Také v tomto případě kompenzujenedostatek antropogenních indikátorů poměrně vysoké zastoupení indikátorů pastevních.Počínaje pozdní dobou bronzovou a zejména od laténského období dochází k výraznémuposunu, a hodnoty primárních antropogenních indikátorů se dlouhodobě dostávají najinou, kvantitativně vyšší úroveň. Výraznému zvýšení jejich výskytu ovšem neodpovídajídata archeologická.Za zmínku stojí také uzavřená pylová křivka Secale cereale již od halštatského období.Počátek starší doby železné je pokládán za období „zhoršení“ klimatu (např. Maise 1998),které s sebou přineslo nejen posun v sídelní struktuře, ale mělo dopad i na skladbu a způsobpěstovaní polních plodin. Žito je plodina chudých půd, vyšších nadmořských výšek čiméně příznivých klimatických podmínek. Výskyt Secale cereale v tomto kontextu by tedymohlo podpořit Behreho (1992) předpoklad, že se ve střední Evropě změnilo postavení žitaz plevele na záměrně pěstovanou plodinu pravděpodobně právě během starší doby železné.

Archeologické rozhledy LVI–2004 757Obr. 10. Výsledek PCA multivariační analýzy profilu z Tišic. Jednotlivé vzorky jsou uspořádány podél středníosy (1. PCA osa). Vzdálenost od této osy na obě strany vyjadřuje vzájemnou podobnost jednotlivýchvzorků (pylových spekter v jednotlivých vrstvách). – Fig. 10. The result of PCA multivariate statistical analysis.Samples are sorted along the central axis (1 st PCA axis). The distance from this axis to each side showsmutual similarity of individual samples (pollen spectrum of each layer).7.2. Pastevní indikátoryPastevní indikátory, stejně jako velká část sekundárních antropogenních indikátorů,mohou být odrazem vegetace jak v hospodářských areálech (např. spásané úhory, plevelnáspolečenstva polí), tak ve vlastních sídlištích, a i v areálech pohřebních (spásané mohylníky)nebo rituálních.Překvapivé je u tišického profilu vysoké zastoupení pastevních indikátorů ve střednímeneolitu (nejvyšší za období eneolit – mladší doba bronzová) v kombinaci se sice stopově,ale přece přítomnými primárními antropogenními indikátory. Archeologicky je totiž středníeneolit (s pouhými devíti archeologickými „událostmi“ ve čtyřech segmentech) nejménězastoupenou periodou. Rozdíl ve výpovědi obou typů pramenů je v tomto případě zřejmě

758DRESLEROVÁ – POKORN¯: V˘voj osídlení a struktury pravûké krajiny …možné přisoudit neschopnosti zachytit období středního eneolitu archeologickým způsobem(viz kap. 5.2.), přestože osídlení badenské a řivnáčské kultury je ve sledované oblastina české poměry relativně intenzivní.Starší doba bronzová má poměrně výrazné zastoupení primárních antropogenních indikátorů,ale prakticky nulový podíl pastevních indikátorů. Přitom počet zachycených „událostí“je poměrně vysoký. Snad zde hraje roli poměrně dlouhé trvání této periody (data spíšodpovídají hodnotě indexu než ploše). V kategorii sekundárních antropogenních indikátorůse obraz poněkud srovnává.Prudký nárůst pastevních indikátorů v pozdní době bronzové a zejména době halštatské(Ha C – LT A) a setrvávání vysokých hodnot v pozdějších obdobích nelze čistě na základěarcheologických dat vysvětlit. Je ale zřejmé, že se sídelní areály jednotlivých kulturpřinejmenším od mladší doby bronzové (ale spíše po celý pravěk) překrývaly (obr. 10;Dreslerová 1998). Kvantitativní změna podílu pastevních indikátorů může být důsledkemkumulativního dopadu lidského vlivu, který někdy v průběhu pozdní doby bronzové překročilúroveň schopnosti regenerace přirozených rostlinných společenstev. Přijmeme-li totovysvětlení, jednalo by se o moment vzniku kulturní krajiny s významným podílem relativněstabilních druhotných rostlinných společenstev tzv. sekundárního bezlesí. V tomtoprocesu přitom nemuselo hrát roli zvýšení hustoty osídlení, jak ostatně naznačují archeologickádata. Sekundární bezlesí z největší části reprezentují travinná společenstva. Tatospolečenstva v moderním slova smyslu jsou antropogenní a postupně se vyvinula jako důsledeklidské aktivity (Pott 1995; Rybníčková – Rybníček 1996).7.3. Sekundární indikátorySekundární antropogenní indikátory vykazují až do mladší doby bronzové plynulý nárůst,snad kumulativní. Stejně jako u pastevních indikátorů přechází množství sekundárníchindikátorů mezi mladou dobou bronzovou a halštatským obdobím na kvantitativněvyšší úroveň s propadem v době laténské. Zde by hodnoty odpovídaly menšímu zastoupeníarcheologických nálezů v zóně do 1 km a celkově nižšímu výskytu archeologickýchpramenů vůbec – nejblíže zkoumanému profilu je pouze velké pohřebiště. Halštatské obdobíje v nejbližším okolí vrtu zastoupeno více než laténské a tomu ostatně odpovídají takévysoké hodnoty u primárních antropogenních a pastevních indikátorů. Množství sekundárníchindikátorů je znovu vysoké v době římské a celkem nevýrazné v dalších obdobích,včetně středověkého.7.4. Změny ve skladbě lesaZ hlediska vývoje náročných lesních dřevin (kategorie „dřeviny smíšených doubrav“)pozorujeme opět výrazné rozdělení křivky do dvou skupin, tentokrát s plynulým přechodemmezi střední a mladší dobou bronzovou, tedy v časovém úseku, kdy by podle archeologickýchdokladů měl být vliv lidské činnosti utlumen. Od té doby je situace víceméně stabilizovaná.I v tomto případě se zřejmě jedná o kumulativní vliv různých forem lidského impaktu(lesní pastvy, oklestu, těžby palivového dříví apod.), který postupně vyústil ažvkompletní degradaci původních smíšených doubrav v pozdní době bronzové. Obraz jev souhlasu s vývojem zastoupení antropogenních indikátorů.Přesně opačný trend než vývoj náročných dřevin má zcela dle očekávání křivka dřevinraných sukcesních stádií. To jen potvrzuje domněnku o postupné degradaci původních

Archeologické rozhledy LVI–2004 759lesních společenstev, jež se měnila ve společenstva druhotná, s dominancí borovice. Nejdetedy o pouhé postupné odlesňování, ale také o výměnu druhové skladby zbylých lesů. Lzepřitom předpokládat, že k tomu došlo následkem lidských aktivit, i když klimatické vlivymohly hrát určitou roli a lidský impakt mohly urychlovat.8. Diskuse a závěryNa základě detailního srovnání archeologického a pylového záznamu jsme chtěli ukázatnebezpečí plynoucí a) z přímočarých interpretací archeologických či pyloanalytických dat;b) z přílišné generalizace výsledků pocházejících z jediného nebo malého množství pylovýchprofilů a přenášení obrazu vývoje vegetace na širší území. Obraz o vývoji vegetace,jak jej poskytla pylová analýza, velmi často neodpovídá obrazu vývoje osídlení odvozenémuz archeologických nálezů. Můžeme dokonce prohlásit, že se v pylovém záznamu nejvýraznějiprojevují ty kultury, které jsou v archeologických nálezech zastoupeny nejméně:střední eneolit, pozdní doba bronzová a období stěhování národů společně s časně slovanskoufází. Naopak nejvíce archeologicky zastoupená mladší doba bronzová je relativně nevýraznáve všech sledovaných pylových ukazatelích. Podobně to platí i o raném středověku3–4. Tento rozpor můžeme do značné míry vyřešit tím, že vezmeme v úvahu pouzearcheologická data z okolí do 1 km od zkoumaného profilu: pak by se obrazy osídlenía využití krajiny nejvíce přiblížily. Předběžně to můžeme považovat za důkaz vysoce lokálníhopůvodu pylového spektra, což je v případě plochého a rovného terénu Polabí, navícs nejvyššími hodnotami větrné eroze v Čechách, poněkud překvapivé. K podobnémuzjištění však dospěli i Zolitschka et al. (2003) při interpretaci výsledků z jezera Jues vestředním Německu. Lidský impakt zaznamenaný v jejich profilu byl rovněž přímo úměrnývzdálenostem archeologicky zjištěných sídlišť od břehu. V této souvislosti není vyloučeno(ovšem těžko pro to najít přímý důkaz), že určitá část pylového spektra byla splavenado jezerní pánve ze sídlišť nacházejících se přímo v jejím těsném sousedství.Pylová analýza byla tradičně považována za metodu s nízkou prostorovou citlivostí, jinýmislovy za metodu, která integruje vlivy z velmi širokého okolí a na pozadí takto globálníhopylového spadu není schopna zachytit jevy malého plošného rozsahu. Výsledkyrecentních studií však hovoří v přímé kontradikci k těmto subjektivním závěrům. Tak např.Sugita et al. (1999) zjistili, že většina pylového spadu v průměrné evropské kulturní krajiněpochází z okruhu 800 až 1000 m. Dřívější výsledky Jansena (1986) a Régnela (1989)hovoří v podobném smyslu. K nálezům extrémně lokálního pylového spadu došel např.Andersen (1992; Andersen et al. 1983) při studiu drobných slatinných dolíků, kde většinapylových zrn pocházela z okruhu menšího než 50 m. Podobného druhu jsou i naše vlastnízávěry ze srovnávacích výzkumů recentních pylových spekter a vegetace v modelovémúzemí na jižní Sibiři. Nejméně lokální charakter pylových spekter je nutno předpokládatuvelkých vodních nádrží, které zachycují poměry v okruhu několika km až několika desítekkm, podle velikosti vodní plochy (Bradshaw – Webb 1985; Prentice 1985).Určitou možností, jak v budoucnu testovat hypotézu o lokálním původu pylového spaduve vztahu k pravěkému osídlení, by byl cílený výzkum s využitím sítě pyloanalytickýchprofilů v archeologicky dobře prozkoumaném modelovém území, jakým je např. středníPolabí. Všechny profily by ovšem musely splňovat požadavky tzv. high-resolution analýz

760DRESLEROVÁ – POKORN¯: V˘voj osídlení a struktury pravûké krajiny …a musely by být kvalitně absolutně datovány. Jejich vzájemným srovnáním bychom mělidojít k poznání možnosti vztáhnout získaný obraz na celou krajinu.V mladší/pozdní době bronzové se (na základě pylového profilu) nastartoval proces vegetačnízměny. Původní skladba lesních dřevin se měnila a začínaly převládat sekundárníformace. Také míra odlesnění se zvýšila, jak ukazují všechny sledované parametry. Totozjištění, přestože je neoddiskutovatelné, je v rozporu s archeologickými daty, ve kterých nenípatrný žádný posun, natož aby byl výrazný. Řešení rozporu vidíme nejspíše v poukazuna obecnou dynamiku vegetačního vývoje. Vegetační změny, pokud se odehrávají „na podkritickéúrovni“, čili v malém měřítku na pozadí dominantní vegetace, jsou většinou reverzibilní.Dosáhne-li však určitá vegetační formace z nějakého důvodu většího plošného rozšíření(ať už kumulací v čase, nebo náhlým zásahem), stává se podstatně stabilnější. Např.drobné pastviny obklopené lesem snadno zarůstají náletovými dřevinami. Naproti tomuvelké pastviny v otevřené krajině zůstávají dlouho beze změny i po snížení intenzity pasení.To samé platí o polních kulturách nebo třeba o lesním porostu se sekundární skladbouve vztahu k lesu původnímu. V mladší době bronzové tedy vlivem dlouhodobé kumulacelidského vlivu došlo k posunu v konektivitě přirozených vegetačních celků, které se stalyjen ostrovy uprostřed sekundární vegetace (ať už lesní, nebo otevřené). To je případ okolízkoumaného profilu, v jiných územích mohl stejný moment nastat ve zcela jinou dobu.LITERATURAAndersen, S. T. 1992: Pollen proxy data for human impact on vegetation (based on methodological experiences).In: B. Frenzel ed., Evaluation of land surfaces cleared from forests by prehistoric Man inEarly Neolithic times and the time of migrating Germanic tribes, Stuttgart, G. Fischer, 1–11.Andersen, S. T. – Aaby, B. – Odgaard, B. 1983: Environment and Man. Current studies in vegetational historyat the Geological Survey of Denmark. Journal of Danish Archaeology 2, 184–196.Behre, K. E. 1981: The interpretation of anthropogenic indicators in pollen spectra. Pollen Spores 13, 225–245.— 1992: The history of rye cultivation in Europe. Vegetation History and Archaeobotany 1, 141–156.Beneš, J. 1998: Keramika, ornice a reliéf. Výzkum polykulturního osídlení v Kozlech, okr. Louny (SZ Čechy).Archeologické rozhledy 50, 170–191.Bradshaw, R. H. W. – Webb, T. 1985: Relationships between contemporary pollen and vegetation data fromWisconsin and Michigan, USA. Ecology 66, 721–737.Břízová, E. 1995: Postglacial development of vegetation in the Labe river valley course. In: E. Růžičková –A. Zeman eds., Manifestation of climate on the Earth’s surface at the end of Holocene. PAGES-Stream 1,Praha, 111–118.— 1999: Late Glacial and Holocene development of the vegetation in the Labe (Elbe) River flood-plain(Central Bohemia, Czech Republic). In: Acta Palaeobotanica – Suppl. 2, Prague, 549–554.Butler, S. 1993: A strategy for lowland palynology in Bohemia. Památky archeologické 84, 102–110.— 1994: Environmental change and archaeology on the Labe (Elbe) river terraces near Kostelec nadLabem, Czech Republic. MS. dep. ArÚ AV ČR Praha.Coles, J. – Coles, B. 1996: Enlarging the Past. Society of Antiquaries of Scotland Monograph Series 11. Edinburgh.Dreslerová, D. 1995a: The prehistory of the middle Labe (Elbe) floodplain in the light of archaeologicalfinds. Památky archeologické 86, 105–145.— 1995b: A settlement-economic model for a prehistoric microregion: settlement activities in the Vinořstreambasin during the Hallstatt period. In: M. Kuna – N. Venclová eds., Whither Archaeology.Papers in honour of Evžen Neustupný, Praha, Institute of Archaeology, 145–160.— 1996: Modelování přírodních podmínek mikroregionu na základě archeologických dat. Archeologickérozhledy 48, 605–614, 709–712.

Archeologické rozhledy LVI–2004 761Dreslerová, D. 1998: The Říčany area: field walking and GIS in the study of settlement history. In: E.Neustupný ed., Space in Prehistoric Bohemia, Praha, 116–128, 170–176.— 2001: Dynamic Changes in the central Bohemian Holocene alluvial landscape. In: T. Darwill – M. Gojdaeds., One Land, Many Landscapes. BAR 987, Oxford, 47–53.Dreslerová, D. – Sádlo, J. 2000: Les jako součást pravěké kulturní krajiny. Archeologické rozhledy 52, 330–346.Dreslerová, D. – Břízová, E. – Růžičková, E. – Zeman, A. 2004: Holocene environmental processes and alluvialarchaeology in the middle Labe valley. In: M. Gojda ed., Ancient Landscape. Settlement Dynamicsand Non-Destructive Archaeology, Praha, Academia, 121–171.Edwards, K. D. 1991: Using space in cultural palynology: The value of the off-site pollen record. In: D. R.Harris – K. D. Thomas eds., Modelling ecological change. Perspectives from neoecology, palaeoecologyand environmental archaeology, London, University College, 61–73.Gaillard, M. J. – Birks H. J. B. – Emanuelson U. – Berglund B. E. 1992: Modern pollen/land-use relationshipsas an aid in the reconstruction of past land-uses and cultural landscapes: an example from southSweden. Vegetation History and Archaeobotany 1, 3–17.Firbas, F. 1949; 1952: Spät- und nacheiszeitliche Waldgeschichte Mitteleuropas nördlich der Alpen I; II.Jena, Gustav Fischer.Jansen, C. R. 1986: The use of local pollen indicators and the constrast between regional and local pollenvalues in the assessment of the human impact on vegetation. In: K. E. Behre ed., AnthropogenicIndicators in Pollen Diagrams. Rotterdam, A. A. Balkema, 203–208.Klápště, J. 1989: Poznámky k některým tendencím v současném vývoji archeologické pramenné základny.Archeologické rozhledy 41, 75–84.Klečka, J. 1930: Studie o slatinných lukách polabských. Sborník Výzkumného ústavu zemědělského 52. Praha.Kuna, M. 1991: The structuring of prehistoric landscape. Antiquity 65, 332–347.— 1998: Keramika, povrchový sběr a kontinuita pravěké krajiny. Archeologické rozhledy 50, 192–223.Kuna, M. – Křivánková, D. – Krušinová, L. 1995: Archiv 2.0. Systém archeologické databáze Čech. Praha,Archeologický ústav AV ČR.Kuna, M. – Zvelebil, M. – Dreslerová, D. – Foster, P. 1993: Field survey and landscape archaeology researchdesign: methodology of a regional field survey in Bohemia. Památky archeologické 84, 93–158.Losert, H. 1940a: Beiträge zur spät- und nacheiszeitlichen Vegetationschgeschichte Innerböhmens II. DasSpätglazial von Wschetat. Beihefte Botanisches Centralblatt 60, 395–414.— 1940b: Beiträge zur spät- und nacheiszeitlichen Vegetationschgeschichte Innerböhmens III. Das Spätglazialbei Lissa-Hrabanov. Beihefte Botanisches Centralblatt 60, 415–436.Pacltová, B. – Hubená, E. 1994: To the history of forest formations of the central Labe-River region and topalaeoecological conditions at Hrabanov fen peat (Hrabanovská černava). Palynological study. In:E. Růžičková – A. Zeman eds., Holocene floodplain of the Labe River. Contemporary state of researchin the Czech Republic, Praha, Geologický ústav AV ČR, 66–76.Pokorný, P. 2001: Problémy krajinné archeologie v pylových analýzách přirozených uloženin: příspěvekk mezioborové spolupráci. Archeologické rozhledy 53, 191–210.Pott, R. 1995: The origin of grassland plant species and grassland communities in Central Europe. Fitosociologia29, 7–32.Prášek, J. V. 1913: Brandýs n. L. Město, panství a okres. Díl III. Brandýs n. L.Prentice, I. C. 1985: Pollen representation, source area and basin size: toward a unified theory of pollenanalysis. Quaternary Research 23, 76–86.Regnell, J. 1989: Vegetation and land use during 6000 years. Palaeoecology of the cultural landscape oftwo lake sites in Southern Skane, Sweden. Lundqua Thesis 27, 1–61.Rybníčková, E. – Rybníček, K. 1996: Původ a vývoj naší travinné vegetace. Zprávy České botanické společnosti– Materiály 13, 47–54.Sádlo, J. – Pokorný, P. 2003: Vegetace Křivoklátska ve světle historicko-ekologických dat. In: J. Kolbek ed.,Vegetace Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko. 3. Společenstva lesů, křovin,pramenišť, balvanišť a acidofilních lemů, Praha, Academia, 327–333.Sugita, S. – Gaillard, M. J. – Broström, A. 1999: Landscape openness and pollen records: a simulation approach.The Holocene 9, 409–421.Zolitschka, B. – Behre, K. E. – Schneider, J. 2003: Human and climatic impact on the environment as derivedfrom colluvial, fluvial and lacustrine archives – example from the Bronze Age to the Migrationperiod, Germany. Quaternary Science Reviews 22, 81–100.

762DRESLEROVÁ – POKORN¯: V˘voj osídlení a struktury pravûké krajiny …Settlement and prehistoric land-use in middle Labe valley,Central BohemiaDirect comparison of archaeological and pollen-analytical dataFrom an archaeological perspective, the valley of the middle Labe river is one of the best studiedregions within the Czech Republic and possibly Central Europe as a whole. Lake pollen profile takenfrom this region, dated from between ca 5800–700 cal BP, form the basis of a paleobotanical reconstructionof the landscape development from prehistory to Early Medieval times. The archaeologicalanalysis has been undertaken within a 3 km diameter circle around the coring site as the mostprobable theoretical space of the pollen fall-out origin. A detailed comparison of both data sourceswas aimed to reveal the danger of: a) a simplistic interpretation of the archaeological and pollen data,and b) an excessive generalisation of results obtained from single pollen profile, and the extentionof this simple generalised vegetational picture to a wider area.The above mentioned 3 km diameter circle was divided into 24 segments (fig. 6) and the archaeologicalfinds assessed according to: a) the presence in individual segments, b) the number of filled-insegments within 1 km, 1–2 km, 2–3 km, c) the area of 25 ha taken by the hypothetical settlement areacores of prehistoric and Early Medieval cultures, d) the index created from the number of filled-insegments divided by the duration of the archaeological period. The reconstructed archaeologicalsettlement picture was compared to the results of the pollen analysis revealing a surprising incompatibilitybetween the data sources. The relatively highest reflection of human impact in the pollen diagramwas made by cultures which archaeologicaly leaved the least impression: the Middle Eneolithic, FinalBronze Age and the Migration period together with the older phase of the Early Medieval period.Archaeologically most representative the Late Bronze Age is, on the contrary, relatively unimpressivein the whole pollen record and the impression of the Early Medieval period III–IV issimilar. To bring the settlement picture nearest to the land use evidence apparently requires takingaccount of the archaeological data from an area of 1km in diameter only, which can be preliminaryconsidered as a proof of very local origins of the pollen spectrum, even in a flat, open valley bottomlandscape.A period of vegetation change is revealed between the Late/Final Bronze Age – Hallstatt period.The original forest structure and composition was changing and the secondary formations were takingover. Also all the parametres followed are showing an increasing deforestration. This evidencecontradicts local archaeological data which do not show higher settlement intensity.The contradiction can be most probably explained by the general dynamics of vegetation development.Vegetation changes, if they are forthgoing on “undercritical level”, i.e. in a small scale on thebackground of dominant vegetation, are usually reversible. However if some vegetation formationspreads, for any reason, on a wider scale (by cumulation in time or by a sudden impact), it becomessignificantly more stable. Small grazing areas surrounded by woodland for example get easily coveredby self-seeding vegetation. Large grazing areas in an open lanscape remain unchanged for a longtime, even if the intensity of grazing has decreased. That rule applies for field cultures as well as,for example secondary woodland growth in the relationship to the woods in their original form. Thenatural vegetation formations were thus repressed in their connectivity to become islands onlywithin the secondary vegetation (secondary woodland or open field). According to the results of theanalysis this shift was caused by the cumulative effect of human impact during the Late/Final BronzeAge Period. The results are limited to the area under research.English by Linda & Pat FostersDAGMAR DRESLEROVÁ, Archeologický ústav AV ČR, Letenská 4, CZ-118 01 Praha 1; dreslerova@arup.cas.czPETR POKORNÝ, Archeologický ústav AV ČR, Letenská 4, CZ-118 01 Praha 1; pokorny@arup.cas.cz

763–797Archeologické rozhledy LVI–2004 763K vývoji vnitřního opevnění na BudčiZur Entwicklung der Innenbefestigung von BudečAndrea BartoškováOpevnění vnitřního areálu budečského hradiště zkoumali nezávisle na sobě Z. Váňa a M. Šolle. Oběmaautory v podstatě shodně stanovený vývoj hradby na Budči bývá začleňován do studií zabývajících seproblematikou raného středověku. V tomto příspěvku proto demonstruji rozdíly ve vývoji vnitřní hradbyve Váňově a Šollově řezu valem. Uvádím výsledky revizního zpracování Šollova výzkumu valu u rotundysv. Petra a Pavla, které nastiňují novou interpretaci vývoje vnitřního budečského opevnění. Tyto nově stanovenévývojové fáze hradby v prostoru u rotundy pak srovnávám s vývojem hradby ve Váňově řezu valema předkládám zpřesněné chronologické schéma vývoje vnitřního budečského opevnění. Zároveň přibližujikeramický materiál, o nějž Váňa opřel datování vzniku první raně středověké hradby na Budči dopřelomu 8./9. stol. a jejž nikdy nezveřejnil.raný středověk – Budeč – hradiště – vnitřní opevnění – keramikaOn the development of the inner defences at Budeč. The fortification of the inner area of the Budeč hillforthas been investigated independently by Z. Váňa and M. Šolle. Both authors place the developmentof the rampart at Budeč among those studies considering questions related to the Early Middle Ages.This contribution, then, demonstrates the differences in the evolution of the inner rampart apparent in thesections by Váňa and Šolle. The results are presented of a revision and reassessment of the Šolle’s investigationof the rampart at the Rotunda of SS Peter and Paul, which outlines a new interpretation of thedevelopment of the inner defences at Budeč. These newly established developmental phases in the areaof the rotunda are then compared with the development of the defences in Váňa’s section through the rampart,and a more precise chronological scheme of the development of the inner defences is provided. Inclosing, the ceramic material on which Váňa based the dating of the first Early Medieval fortification atBudeč to the turn of the 8 th /9 th century, and which has not hitherto been published, is considered.Early Middle Ages – Budeč – inner defences – hillfort – ceramicsProf. Jiřímu Slámovi k jeho životnímu jubileuV rámci rozsáhlého archeologického výzkumu raně středověkého hradiště Budeč, prováděnéhov letech 1972–1990 Archeologickým ústavem ČSAV Praha, byla hlavní pozornost(pod vedením Z. Váni a M. Šolla) zaměřena na vnitřní areál hradiště. Zatímco Váňa svýmisondážemi v letech 1972–1986 sledoval především vývoj osídlení a opevnění, Šolle sev letech 1975–1980 věnoval výzkumu kostelů a přilehlých pohřebišť. Nicméně v rámciarcheologického odkryvu v bezprostředním okolí rotundy sv. Petra a Pavla zkoumal Šollei pozůstatky vnitřního opevnění hradiště. Právě výsledky výzkumu vnitřního budečskéhoopevnění zkoumaného nezávisle na sobě Váňou a Šollem (obr. 1) jsou předmětem tohotopříspěvku, v němž:1. provádím srovnání vývojových fází hradby, zachycených Váňou (1989, 123–139) v odkryvuE1, s fázemi hradby, které sondáží u rotundy sv. Petra a Pavla zjistil Šolle (1990, 140–162);2. předkládám výsledky svého revizního zpracování Šollova výzkumu vnitřního valu v prostoruu rotundy, které se neztotožňují s autorovými publikovanými závěry o vývojových

764BARTO·KOVÁ: K v˘voji vnitfiního opevnûní na Budãifázích hradby a nastiňují odlišnou interpretaci vývoje vnitřního opevnění ve zkoumanémprostoru (Bartošková 2003);3. na základě srovnání nově stanovených vývojových fází hradby u rotundy s vývojemhradby ve Váňově sondě E1, která protnula vnitřní val ve vzdálenosti 60 m na sever odŠollova odkryvu, předkládám zpřesněné schéma vývoje vnitřního budečského opevnění.1. Srovnání vývoje vnitřní hradby v sondě E1 s vývojem hradbyv odkryvu u rotundy sv. Petra a Pavla1.1. Vývojové fáze vnitřního budečského opevnění stanovené Z. Váňou na základě jehovýzkumu vnitřního valu (sonda E1)Sonda E1 (d. 31 m, max. š. 6 m), zkoumaná Váňou v letech 1978–1980, protnula vnitřníval (obr. 1: a) asi 60 m na sever od Šollova výzkumu valu u rotundy. Váňa odkryl hradbuv celé její šířce (včetně příkopu), přičemž rozlišil jednu pravěkou a tři raně středověké fázehradby 1 (obr. 2).Za pozůstatek pravěké hradby, datované do doby kultury knovízské, považuje Váňa kumulacivelkých neopracovaných kamenů buližníku, pískovce a břidlice, které byly využitypři stavbě první slovanské hradby, kde tvořily jakési její jádro. První slovanská hradba(obr. 2: 1) měla čelní kamennou plentu, širokou 1 m, která podle autora výzkumu sestávala,stejně jako pozůstatky knovízského opevnění, z velkých neopracovaných kamenůmístní břidlice, buližníku a pískovce. Jednoprostorová dřevohliněná konstrukce hradby, ježse však zachovala jen v destrukci, měla nejspíše dřevěnou zadní stěnu, zapřenou dřevěnýmikůly. Jejím pozůstatkem by měla být kůlová jamka zachycená úzkým řezem hradbou(š. 1,5 m) v písčitém podloží. Nejstarší slovanská hradba, která podle Váni vznikla někdyna přelomu 8./9. stol., by tak dosahovala šíře 4,5 m. Na základě zuhelnatělých zbytkůdřev v destrukci hradby autor výzkumu soudil, že hradba měla roštovou konstrukci a podlesilných stop ohně zanikla násilně vypálením (Váňa 1989, 133–134; 1995, 9).Na destrukci první slovanské hradby byla postavena druhá slovanská hradba (obr. 2: 2),jejíž lícovaná čelní kamenná plenta byla čistě opuková a vůči kamennému čelu první hradbybyla posunuta o 2 m dále do vnitřní plochy akropole. Dřevohliněná konstrukce hradbybyla dvouprostorová, v přední části s roštovým uspořádáním a v zadní s komorovým. Zadnístěna hradby byla dřevěná a podepřena byla kůly, což dokládá do písčitého podloží zahloubenákůlová jamka, zachycená úzkým řezem hradbou (š. 1,5 m) těsně za zjištěnouzadní dřevěnou stěnou. Podle publikovaných údajů byla druhá slovanská hradba široká 9 ma vznikla někdy na přelomu 9./10. stol. (Váňa 1989, 127, 131–134; 1995, 9). 2Třetí slovanská hradba (obr. 2: 3) byla postavena na pozůstatku předchozí hradby, přičemžjejí čelní kamenná plenta, u níž se však nedochoval líc, byla vůči kamennému čeludruhé hradby posunuta o 3 m směrem do vnitřní plochy akropole. Čelní kamennou plentutvořily různé druhy kamenů (opuka, pískovec, buližník, břidlice). Dřevohliněný ochoz hrad-1 Pro srozumitelnost textu a rovněž vzhledem k návaznosti na terminologii M. Šolla a Z. Váni je dále užívánooznačení „slovanská hradba“ namísto vhodnějšího „raně středověká hradba“.2 Podle terénní dokumentace dosahovala druhá slovanská hradba šířky 10 m.

Archeologické rozhledy LVI–2004 765Obr. 1. Budeč, vnitřní areál hradiště. Archeologicky zkoumané plochy (1972–1986) – černě vyznačeny jsousondáže, které odkryly vnitřní hradbu v celé šíři: a – sonda E1 (výzkum Z. Váňa); b – sondáž u rotundysv. Petra a Pavla (výzkum M. Šolle). – Abb. 1. Budeč, Innenareal des Burgwalls. Lage der Grabungsflächen(1972–1986) – schwarz bezeichnet sind Sondagen, in denen die ganze Breite des Innenwalls vorliegt:a– Sonde E1 (Grabung Z. Váňa); b – Sonde bei der St.-Peter-und-Paul-Rotunde (Grabung M. Šolle).by byl podle autora stupňovitý a sestával ze tří oddílů: přední oddíl měl roštové uspořádání,dva zadní oddíly měly komorovou konstrukci. Odstupňován byl i zadní uzávěr hradby:tvořily jej dvě zadní kamenné plenty z různých druhů kamenů (opuka, pískovec, buližník,břidlice) a zadní dřevěná stěna, která byla podepřena kůly. Celková šířka hradby činila 13 m.Podle autora třetí hradba vznikla někdy na konci 10. stol., určitou změnu však prodělalav průběhu 11. stol., kdy byl v zadní části hradby postaven kruhový bastion. Zánik vnitřníhoopevnění hradiště klade Váňa do 12. století. S nejmladší hradbou souvisel velký hrotitýpříkop, jenž podle publikovaných údajů dosahoval šířky 10 m a hloubky 2,9 m. 3 Autorpředpokládá, že příkop měly i obě starší hradby – byl však zřejmě pohlcen rozšířenýmaprohloubeným příkopem nejmladší hradby (Váňa 1989, 123–131; 1995, 9).3 Podle terénní dokumentace byl příkop široký 10,5 m, hluboký byl u vnějšího okraje 2,8 m, u vnitřního okrajepak 5,5 m.

766BARTO·KOVÁ: K v˘voji vnitfiního opevnûní na BudãiObr. 2. Budeč, výzkum vnitřního valu. Vývojové fáze raně středověké hradby zachycené Z. Váňou v sonděE1. – Abb. 2. Budeč, Grabung des Innenwalls. Entwicklungsphasen der frühmittelalterlichen Mauer nachVáňas Sonde E1.

Archeologické rozhledy LVI–2004 767Vývojové fáze raně středověkého opevnění budečské akropole, stanovené Z. Váňou nazákladě jeho výzkumu vnitřního valu sondou E1 (obr. 2), vykazují jasnou tendenci k rozšiřováníhradebního tělesa přidáváním dalšího dílu dřevohliněné konstrukce. Zatímco prvníslovanská hradba byla jednoprostorová a její šířka činila 4,5 m, druhá slovanská hradbabyla dvouprostorová a dosahovala šířky 9–10 m. Nejmohutnější byla třetí slovanská hradbas třídílným, stupňovitě uspořádaným ochozem, ukončeným odstupňovanou zadní stěnou.Tato nejmladší hradba byla již široká 13 m. Ve Váňově řezu vnitřním valem je zároveň patrné,že vůči kamennému čelu nejstarší fáze slovanské hradby se čelní kamenné plentydalších dvou fází hradby postupně posouvají směrem do vnitřní plochy akropole.1.2. Vývojové fáze vnitřního budečského opevnění stanovené M. Šollem na základějeho výzkumu vnitřního valu (odkryv u západní stěny rotundy sv. Petra a Pavla)Šollova sondáž u západní stěny rotundy sv. Petra a Pavla (obr. 1: b) zahrnovala příčnousondu vnitřním valem, vytyčenou vně dnešní hřbitovní zdi (sektory 1, 1b, 14), a plošnýodkryv mezi touto hřbitovní zdí a západní stěnou kostela (sektory 2–9). 4 Propojenísektoru 2, 1 a 14 přitom vytvářelo průběžnou sondu (š. 3 m, d. 27 m), která napříč protínalanásep valu a na jeho vnitřní straně se přimykala k obvodovému zdivu kruhové lodikostela, jež představuje původní rotundu sv. Petra z doby vlády knížete Spytihněva I.(895–915). Plošným odkryvem u rotundy byly kromě pozůstatků vnitřního opevnění zachycenyi hroby, které respektovaly původní stavbu rotundy a vybaveny byly velkomoravskýmšperkem nebo malými esovitými záušničkami. Trvání tohoto nejstaršího pohřebištěna Budči, založeného po postavení rotundy sv. Petra, klade autor výzkumu na sklonek9. stol. a do 1. pol. 10. stol. (Šolle 1990, 161–162). Šollem stanovené vývojové fáze slovanskéhradby proto předkládám ve vztahu k tomuto pohřebišti (obr. 3).První slovanská hradba (obr. 3: 1), která byla postavena na kamenné destrukci pravěkéhradby jevící se jako pás velkých, hrubě opracovaných kamenů buližníku a břidlice,měla podle autora výzkumu čelní i zadní kamennou plentu a jednodílnou dřevohliněnoukonstrukci ochozu komorového uspořádání. 5 Zatímco čelní kamenná plenta, sestávajícízvelkých, hrubě opracovaných kamenů (uvádí se buližník, pískovec, slepenec, břidlice),byla v sondě 1 spolehlivě zjištěna, na existenci zadní kamenné plenty usuzuje autor výzkumupouze na základě nálezu dvou buližníkových kamenů v sektoru 2. Sektor 2 byl součástíplošného odkryvu mezi hřbitovní zdí a rotundou, kde však další kameny ze zadní plentytéto hradby nebyly zjištěny. Šolle (1990, 148, obr. 17) sice vidí pokračování této zadníplenty v pásu kamenů odkrytých v sektoru 9 naproti kostelní věži; již z publikované fotografickédokumentace výzkumu je však zřejmý výrazný stratigrafický nepoměr mezi torzemzadní kamenné plenty v sektoru 2 a v sektoru 9 (Šolle 1990, obr. 16). V sektoru 2 leželydva buližníkové kameny na vypreparovaném bloku vrstev, který překrýval kamenyrozvalené knovízské hradby. V sektoru 9 se onen pás kamenů nacházel zhruba ve stejnévýškové úrovni jako kameny rozvalené knovízské hradby a stejně jako ony ležel na tmavévrstvě překrývající písčité podloží. Nepropojitelnost obou „torz zadní kamenné plenty“potvrzují jejich zaznamenané absolutní výšky – v sektoru 2: 287,89 a 287,80 m n. m.,v sektoru 9: 286,79 a 286,55 m n. m. (obr. 3: 1). Autorem výzkumu prezentovaná souvis-4 Síť sektorů odkrytých M. Šollem u západní stěny rotundy sv. Petra a Pavla viz Bartošková 2003, obr. 2.5 Šollovo vyhodnocení výzkumu první slovanské hradby viz Šolle 1990, 145, 148–149.

768BARTO·KOVÁ: K v˘voji vnitfiního opevnûní na Budãilost dvou buližníkových kamenů v sektoru 2 s pásem kamenů v sektoru 9 jako pokračovánízadní kamenné plenty nejstarší slovanské hradby je tedy více než problematická(Bartošková 2003, 195, obr. 17a, b). Nicméně celková šířka autorem stanovené nejstaršíslovanské hradby má činit 4 m. Vznik této hradby, s níž ještě souvisel vnější malý příkop(š. 3,1 m, hl. 1,1 m), vyhloubený ve vzdálenosti 3 m od jejího kamenného čela, klade Šolle(1990, 148–149) na přelom 8./9. století. Zánik hradby pak klade na poč. 10. stol., kdy nejstaršíslovanská hradba byla podle něj nahrazena hradbou novou, reprezentující druhoufázi raně středověkého opevnění akropole (Šolle 1990, 201). S uvedenou chronologickouinterpretací vývojových fází raně středověké hradby je ovšem v rozporu skutečnost, že hrobynejstaršího pohřebiště u rotundy sv. Petra, datovaného do 1. pol. 10. stol. (Šolle 1990,162), respektovaly hradbu první fáze raně středověkého opevnění. 6Zaměřme se proto na Šollovu interpretaci druhé fáze raně středověkého opevnění(obr. 3: 2), prezentovanou autorem především prostřednictvím kresebné dokumentace severníhoprofilu sondy 1+14, která napříč protnula vnitřní val v úseku před dnešní hřbitovnízdí (Šolle 1990, 149, obr. 4). S druhou slovanskou hradbou zde autor výzkumu spojujerozvalenou čelní kamennou plentu (7a) na okraji velkého příkopu, její destrukci na dněpříkopu (7b) a hlinitou navážku tělesa hradby (8c, 8d), jež má představovat destrukci tělesaprvní slovanské hradby, která byla využita při stavbě druhé slovanské hradby. 7 Podleautora byly v této navážce zjištěny tři řady roštů (vzdálených od sebe 20–30 cm), které zasahovalydo rozvalené čelní plenty hradby (Šolle 1990, 149, obr. 9). V prostoru mezi hřbitovnízdí a rotundou má být pozůstatkem tělesa druhé slovanské hradby jen samotný hustýrošt dřevěných kleštin, který byl kresebně zdokumentován na podélném řezu valem podvnitřní stranou hřbitovní zdi. Tam ležel na rozhraní hlinité a písčité navážky, přičemž tmaváhlinitá navážka (8) představuje pozůstatek tělesa první slovanské hradby a světlá písčitá(4) třetí slovanské hradby (Šolle 1990, obr. 5). 8 Je poněkud zarážející, že za pozůstatekdruhé slovanské hradby v prostoru mezi hřbitovní zdí a rotundou považuje autor výzkumupouze rošt dřevěných kleštin, který nedoprovází žádná navážka tělesa této hradby. Nicménězadní líc druhé slovanské hradby, jenž byl podle Šolla dřevěný, a proto se nezachoval,situuje autor do prostoru, kde končily výběžky zmíněného hustého roštu kleštin (Šolle 1982,Text, 17). Disponibilní fotodokumentace zaznamenává onen hustý rošt pouze na povrchu80–90 cm širokého bloku vrstev, který byl ponechán v prostoru pod vnitřní stranou hřbitovnízdi, kde překrýval kamenitou destrukci pravěké hradby (Bartošková 2003, obr. 17b).Odkázáni jsme proto na Šollovy publikované závěry, které uvádějí, že hustý rošt kleštinsměřoval kolmo k rotundě a byl uzavřen souvislou řadou dřevěných kůlů, rozvinutouv pravidelné vzdálenosti od pláště rotundy (Šolle 1990, 149). V prostoru mezi hřbitovní zdí6 Vztah nejstaršího pohřebiště u rotundy sv. Petra k vývojovým fázím opevnění si Šolle zcela neujasnil, neboť najednom místě své publikace uvádí, že „hřbitov byl založen v době, kdy stála nejstarší slovanská hradba (I) a stejnětak, kdy stála již rotunda sv. Petra“ (Šolle 1990, 161), na jiných místech téže publikace pak uvádí, že „současněse stavbou kostela došlo k rozšíření vnitřní hradby“ (Šolle 1990, 162), „rotunda byla postavena v době, kdyvnitřní opevnění (I) z přelomu 8./9. stol., které stavbě kostela předcházelo, bylo nahrazeno opevněním II z poč.10. stol.“ (Šolle 1990, 201).7 Kresebná dokumentace tohoto příčného řezu vnitřním valem (sonda 1+14) je také publikovaná in: Bartošková2003, obr. 10.8 Kresebná dokumentace tohoto podélného řezu vnitřním valem pod vnitřní stranou hřbitovní zdi je také in: Bartošková2003, obr. 4.

Archeologické rozhledy LVI–2004 769a rotundou je tedy podle autora výzkumu pozůstatkem druhé slovanské hradby jen hustýrošt kleštin, který v místě zachycených dřevěných kůlů uzavírala předpokládaná zadní dřevěnástěna hradby. Vnější stranu druhé slovanské hradby uzavírala podle Šolla čelní kamennáplenta, za jejíž pozůstatek považuje nakupeninu různých druhů kamenů (opuka, pískovec,buližník, břidlice), odkrytou v těsné blízkosti vnitřního okraje velkého příkopu (š. 8,3 m,hl. 2,7 m). Druhá slovanská hradba, jejíž rozvalená čelní kamenná plenta je podle kresebnédokumentace příčného řezu valem (sonda 1+14) předsunutá o 5 m před kamenným čelemprvní slovanské hradby, by tak dosahovala šířky okolo 11 m. Podle Šollovy dokumentacezmíněného příčného řezu valem (sonda 1+14) souvisel s druhou slovanskou hradbou velkýpříkop, neboť vrstva překrývající jeho vnitřní stěnu (7b) je označená jako „hlinitokamenitásuť slovanské hradby II, vyplňující mladší příkop“ (Šolle 1990, obr. 4). Vznik druhé slovanskéhradby klade autor na poč. 10. stol., tj. do doby, kdy byla postavena rotunda sv. Petraakolem ní se začalo pohřbívat. Šolle (1990, 201) uvádí, že rotunda sv. Petra byla postavenavdobě, kdy první slovanská hradba z přelomu 8./9. stol. byla nahrazena druhou hradbouz poč. 10. století. S tímto publikovaným závěrem je ovšem v rozporu autorova interpretacedruhé slovanské hradby. Ta totiž zasahuje do prostoru nejstaršího hřbitova u rotundy, jehožzaložení klade Šolle do doby bezprostředně následující po postavení rotundy. Tato hradbaby však podle autorova datování měla fungovat v době, kdy se kolem rotundy pohřbívalo,tj. v 1. pol. 10. století. Skutečnost, že druhá hradba překrývá hroby nejstaršího kostelníhohřbitova, je výraznou logickou nesrovnalostí v Šollově interpretaci vývojových fází raněstředověkého opevnění. Tomu se však ještě budu věnovat v kap. 2, v níž shrnu výsledkysvého revizního zpracování Šollova výzkumu vnitřního valu a nastíním novou interpretacivývoje vnitřního budečského opevnění v prostoru u rotundy (obr. 4).Zbývá předložit Šollovu interpretaci nejmladší, tj. třetí, slovanské hradby (obr. 3: 3). 9Za pozůstatek čelní kamenné plenty nejmladší hradby označil autor kumulaci vesměs opukovýchkamenů odkrytých při severní straně příčné sondy valem v nadloží kamenného čelanejstarší slovanské hradby (Šolle 1990, 149, obr. 4, 7: 1). Zadní líc třetí slovanské hradbybyl zachycen ve vzdálenosti asi 120 cm od obvodového zdiva rotundy a podle autorasestával ze zadní kamenné plenty tvořené různými druhy kamenů (opuka, pískovec, buližník,břidlice) a ze souvislé řady dřevěných kůlů zapuštěných v pravidelných rozestupech(150–180 cm) na vnitřní straně plenty. K tomu jen poznamenávám, že jde o tytéž kůly, kteréŠolle zcela nelogicky dává do souvislosti i se zadním uzávěrem druhé slovanské hradby.Tyto kůly, jejichž otisky se zachovaly ve vzpřímené pozici, protínaly až na podloží mohutnýblok vrstev o mocnosti až 130 cm, na jehož povrchu ležely kameny zadní plentynejmladší hradby (Šolle 1990, obr. 10: 1, 2). Podle Šollovy dokumentace řezu XY, provedenéhov místě konstrukce kůlů a zadní kamenné plenty, má s nejmladší hradbou souviset60–90 cm mocná vrstva (7a), kterou překrývaly kameny zadní plenty (15) a kterou autorvýzkumu označil jako destrukci tělesa nejmladší hradby (Šolle 1990, obr. 11). Netřebazdůrazňovat, že není možné, aby zadní kamenná plenta nejmladší hradby ležela na destrukcitělesa téže hradby a otisky nedestruovaných kůlů nejmladší hradby se rýsovaly vevrstvě označené jako destrukce nejmladší hradby. Ani při předpokladu, že autor výzkumunerozlišuje významový rozdíl mezi „destrukcí“ tělesa hradby a „navážkou“ tvořící výplňzachovaného pozůstatku hradby, není možné, aby kamenná plenta nejmladší hradby pře-9 Šollovo vyhodnocení výzkumu třetí slovanské hradby viz Šolle 1990, 149, 152, 154–155.

770BARTO·KOVÁ: K v˘voji vnitfiního opevnûní na Budãikrývala dřevohliněné jádro téže hradby, jejíž zadní stěnu má zároveň zpevňovat. 10 Nicméněpodle autora výzkumu jádro hradební konstrukce mezi čelní a zadní kamennou plentounejmladší hradby tvořily komory vyplněné světlou písčitou zeminou (Šolle 1990, 152).Třetí slovanská hradba, jejíž kamenné čelo bylo podle terénní dokumentace vůči předchozídruhé hradbě posunuto o 5 m směrem k rotundě, by tak dosahovala šířky okolo 7 m. 11Součástí nejmladší raně středověké fortifikace byl vnější velký příkop, jehož vnitřní okrajse nacházel ve vzdálenosti 6 m od kamenného čela hradby. Zatímco suťovou vrstvu s opukovými,pískovcovými a buližníkovými kameny (7b), překrývající vnitřní stěnu příkopu,ztotožňuje Šolle s destrukcí kamenného čela druhé slovanské hradby, s destrukcí třetí slovanskéhradby podle něj jasně souvisí suť z drobných opukových kamenů (5b), která v příkopupřekrývala tmavou hlinitou vrstvu (6a), označenou jako výplň mladšího příkopuz 10. stol. (Šolle 1990, 154–155, obr. 4). Vznik třetí slovanské hradby klade Šolle do 2. pol.10. stol., a to na základě stratigrafické situace v místě plošného odkryvu u západní stěnyrotundy, kde souvislá řada dřevěných kůlů, považovaných společně s kamennou plentou zazadní líc komorově uspořádané nejmladší hradby, porušovala hroby nejstaršího kostelníhopohřebiště, datovaného podle velkomoravského a povelkomoravského charakteru hrobovéhoinventáře do 1. pol. 10. stol. (Šolle 1990, 152). Zánik nejmladší hradby pak autor výzkumuklade do 11. stol., neboť základy severní apsidy přistavěné k tělesu rotundy „někdyv průběhu, spíše však až ve 2. pol. 11. stol.“ porušovaly již rozpadlou zadní kamennouplentu hradby (Šolle 1990, 181).1.3. Srovnání vývojových fází raně středověkého opevnění budečské akropole veVáňově a Šollově příčném řezu vnitřním valemPro názorné srovnání Váňovy a Šollovy interpretace tří vývojových fází raně středověkéhoopevnění vnitřního areálu hradiště jsem zvolila schematické znázornění vývoje půdorysuhradby v sondě E1 (výzkum Z. Váňa) a v příčném řezu valem u rotundy (výzkumM. Šolle). U každé fáze hradby zároveň uvádím autorem výzkumu stanovené datování jejíhotrvání. Dodávám, že v případě Šollova řezu valem je jím stanovený vývoj raně středověkéhradby znázorněn ve vztahu k absolutně datované (895–915) rotundě sv. Petra a k hrobůmnejstaršího pohřebiště, založeného bezprostředně po postavení rotundy a fungujícíhopřibližně do poloviny 10. století.Předložené vývojové schéma vnitřního budečského opevnění (obr. 5) ukazuje, že v sondězkoumané Váňou se šířka hradby postupně zvětšuje. V první fázi je hradba jednodílnáa její šířka činí 4,5 m. Ve druhé fázi je hradba dvoudílná a dosahuje šířky 9–10 m. Ve třetífázi vývoje je hradba největší – je třídílná a dosahuje šířky 13 m. Čelní kamenná plentadruhé a třetí fáze hradby se přitom vůči kamennému čelu první hradby postupně posouvádozadu, do vnitřní plochy akropole. V Šollově řezu vnitřním valem u rotundy sv. PetraaPavla je patrný poněkud odlišný vývoj raně středověké hradby. Zatímco v první fázi jejednodílná hradba o šířce 4 m srovnatelná s první fází hradby ve Váňově sondě, rozdíl je10 Polohu a dokumentaci řezu XY včetně ozřejmění zaznamenané nelogické stratigrafie viz Bartošková 2003,200–201, 210–211, obr. 22, 33.11 Autor výzkumu sice píše, že kamenné čelo nejmladší hradby bylo proti starší fortifikaci posunuto o 3 m směremk rotundě (Šolle 1990, 152), s tímto údajem však nesouhlasí kresebná dokumentace příčného řezu valem(Šolle 1990, obr. 4).

Archeologické rozhledy LVI–2004 771v pojetí velikosti druhé a třetí hradby. V Šollově odkryvu u rotundy je totiž hradba největšíve druhé fázi vývoje, kdy dosahuje šířky okolo 11 m, přičemž její čelní kamenná plentaje vůči kamennému čelu první slovanské hradby předsunutá o 5 m dopředu. Ve třetí fázivývoje se kamenné čelo hradby zase posouvá o 5 m dozadu směrem k rotundě, a hradbatak dosahuje šířky jen okolo 7 m, což je v porovnání s třináctimetrovou šířkou nejmladšíhradby ve Váňově řezu téměř poloviční rozměr.Přestože první fáze slovanské hradby se v obou řezech v podstatě shoduje, odlišnost jepatrná v konstrukci a zadním uzávěru hradby. Váňa na základě zuhelnatělých zbytků dřevv destrukci hradby předpokládá roštovou konstrukci hradebního tělesa, kterou uzavíralazadní dřevěná stěna zapřená dřevěnými kůly. Naproti tomu poměrně zachované těleso nejstaršíslovanské hradby v řezu u rotundy mělo podle Šolla komorovou konstrukci, kterouuzavírala zadní kamenná plenta. V Šollově řezu byl také ve vzdálenosti 3 m před kamennýmčelem první slovanské hradby zachycen malý příkop, který podle autora fungoval pocelou dobu jejího trvání. Ve Váňově řezu byl tento příkop pravděpodobně zlikvidován přihloubení velkého příkopu, jehož vnitřní okraj byl zachycen ve vzdálenosti 1 m před čelníkamennou plentou nejstarší hradby. Fungování velkého příkopu klade Váňa do doby, kdyakropoli hradiště chránila nejmladší slovanská hradba. Velký příkop zachytil ve své sonděi M. Šolle. Rozdíl je zde však v tom, že podle Šollovy interpretace suťových vrstev ve výplnivelkého příkopu spadá jeho fungování již do doby existence autorem výzkumu stanovenédruhé slovanské hradby.Další rozdíl je ve složení kamenných plent. V obou sondách je stejného charakterupouze čelní kamenná plenta nejstarší slovanské hradby, která jak u Váni, tak u Šolla sestáváz velkých neopracovaných kamenů buližníku, břidlice a pískovce (bez použití opuky).Čelní plenta druhé slovanské hradby je ve Váňově řezu čistě opuková, kdežto v Šollově řezusestává z různých druhů kamenů, a to z pískovce, buližníku, břidlice a z opuky. Takovésložení kamenů má ve Váňově sondě až nejmladší hradba, kde z různých druhů kamenůvčetně opuky sestávají čelní i obě zadní kamenné plenty a také základy autorem výzkumuinterpretovaného kruhového bastionu. Vesměs z opukových kamenů je naopak v Šollověodkryvu až čelní kamenná plenta nejmladší hradby, zatímco zadní kamenná plenta nejmladšíhradby zde, stejně jako ve Váňově sondě, sestává z různých druhů kamenů včetně opuky.V podstatě shodné je u obou autorů datování vývojových fází raně středověké hradby.Vznik první slovanské hradby kladou oba autoři na přelom 8./9. století. Vznik druhé slovanskéhradby kladou na přelom 9./10. stol. nebo na poč. 10. století. Fungování třetí, tj. nejmladšíhradby, datuje Váňa do období od konce 10. stol. do 12. stol., Šolle pak do doby od2. pol. 10. stol. do 11. století.V souvislosti s uvedeným datováním vývojových fází raně středověké hradby dodávám,že pro chronologickou interpretaci vývoje vnitřního budečského opevnění byl klíčovýŠollův řez valem, neboť umožňoval řešit vývoj hradby ve vztahu k absolutně datované rotunděsv. Petra a k hrobům nejstaršího pohřebiště založeného bezprostředně po postavenírotundy. Šollova interpretace vývoje hradby je však v rozporu s datováním rotundy (tj.mezi léta 895–915) a přilehlého nejstaršího pohřebiště (tj. do 1. pol. 10. stol.). Šolle uvádí:„Bylo bezpečně ověřeno, že rotunda byla postavena v době, kdy vnitřní opevnění (I)z přelomu 8./9. stol., které stavbě kostela předcházelo, bylo nahrazeno opevněním IIz poč. 10. stol.“ (Šolle 1990, 201). Podle Šolla tedy první slovanská hradba stála v době,která předcházela postavení rotundy sv. Petra. V době, kdy byla postavena rotunda a kdy

772BARTO·KOVÁ: K v˘voji vnitfiního opevnûní na Budãi8./9. stol. – 9./10. stol. 9./10. stol. – konec 10. stol. konec 10. stol. – 12. stol.Obr. 5. Budeč, dva příčné řezy vnitřním valem. Schematické znázornění tří vývojových fází raně středověkéhradby, v sondě E1 (podle interpretace Z. Váni) a v příčném řezu valem u rotundy (podle interpretaceM. Šolla). – Abb. 5. Budeč, zwei Schnitte quer durch den Innenwall. Schematische Darstellung der drei

Archeologické rozhledy LVI–2004 7738./9. stol. – poč. 10. stol. poč. 10. stol. – 2. pol. 10. stol. 2. pol. 10. stol. – 11. stol.Entwicklungsphasen der frühmittelalterlichen Mauer, nach Sonde E1 (Váňas Interpretation) und im Schnittquer durch den Wall bei der Rotunde (Šolles Interpretation).

774BARTO·KOVÁ: K v˘voji vnitfiního opevnûní na Budãise kolem ní v 1. pol. 10. stol. pohřbívalo, měla akropoli hradiště chránit již druhá hradba.S tímto závěrem je však v rozporu Šollova interpretace druhé slovanské hradby, neboť tačást nejstaršího pohřebiště překrývá.Řada nesrovnalostí v Šollově publikovaném vyhodnocení výzkumu vnitřního valu a zejménaskutečnost, že jde o místo, které je klíčové pro osvětlení vývojových etap budečskéhohradiště, neboť umožňovalo řešit vývoj vnitřního opevnění ve vztahu k absolutně datovanérotundě a k nejstaršímu kostelnímu pohřebišti, mě přiměly provést revizi tohotovýzkumu. Výsledky revizního zpracování archeologické situace u rotundy sv. Petra a Pavlabyly již zveřejněny (Bartošková 2003). Proto se v následující kapitole omezím jen nashrnutí hlavních závěrů a předložím z revizní analýzy vyplývající interpretaci vývoje raněstředověké hradby v prostoru u rotundy.2. Interpretace vývoje hradby v prostoru u rotundy sv. Petra,stanovená na základě revize Šollova výzkumu vnitřního valuPrvní fázi raně středověkého opevnění budečské akropole (obr. 4: 1) reprezentuje společněs předsunutým malým příkopem pozůstatek hradby, který kromě čelní kamenné plenty,sestávající z velkých neopracovaných kamenů, tvořila poměrně mocná vrstva hutnéšedočerné hlíny se zbytky roštů (8), jež představuje vlastní jádro jednodílné dřevohliněnékonstrukce nejstarší slovanské hradby, vybudované na destrukci pravěkého opevnění z dobyknovízské kultury (Bartošková 2003, 213). V tomto se s Šollovou interpretací prvníslovanské hradby shoduji. Nemohu však potvrdit existenci zadní kamenné plenty. Zaznamenanéabsolutní výšky kamenů čelní plenty a kamenů označených M. Šollem jako pozůstatekzadní plenty nejstarší slovanské hradby jsou totiž výrazně odlišné. Zatímco u kamenůčelní plenty byla geodety zaznamenána absolutní výška 287,30 a 287,32 m n. m.,u kamenů „zadní plenty“ byla na jednom místě (sektor 2) zaznamenána výška 287,80a 287,89 m n. m. a na druhém (sektor 9) pak 286,55 a 286,79 m n. m. (Bartošková 2003,195–198, obr. 33; obr. 3: 1). Lze předpokládat, že zadní líc první slovanské hradby tvořilajen dřevěná stěna. Část úseku dřevěné stěny byla totiž zachycena v profilu pod vnitřní stranoustojící hřbitovní zdi v sektoru 6, kde se v šedočerné hmotě tělesa nejstarší slovanskéhradby rýsovalo pod sebou několik vodorovných otisků zuhelnatělých dřev (Bartošková2003, 198, obr. 19 a 20). Dále směrem k severu nebyla již tato zadní dřevěná stěna zachycena.Domnívám se však, že její další průběh k severu lze situovat přibližně do míst, kampodle fotografické dokumentace zasahovaly v sektoru 7–8 výběžky hustého roštu kleštin,interpretovaného Šollem jako pozůstatek druhé slovanské hradby. Z revize terénní dokumentacetotiž vyplynulo, že tento rošt ležel na povrchu hlinité navážky nejstarší slovanskéhradby a tvořil součást její dřevohliněné konstrukce (Bartošková 2003, 202–203). Nejstaršíslovanská hradba, sestávající z čelní kamenné plenty a jednodílného dřevohliněného tělesa,ukončeného zadní dřevěnou stěnou, by tak dosahovala šířky něco přes 3 m. Vznik prvníslovanské hradby datuje autor výzkumu na přelom 8./9. stol. na základě střepů nalezenýchv šedočerné navážce tělesa hradby (Šolle 1990, 145). Pro toto datování však není v keramickémmateriálu jednoznačných dokladů. Přítomnost vyspělých variant středohradištníkeramiky v tmavé výplni tělesa první slovanské hradby totiž nasvědčuje pozdějšímu vznikutohoto opevnění, a to někdy v průběhu 2. pol. 9. stol. (Bartošková 2003, 191, 194,

Archeologické rozhledy LVI–2004 775obr. 16: 1, 2). Lze konstatovat, že v době, kdy stála první slovanská hradba, byla postavenarotunda sv. Petra, jejímž zakladatelem byl Spytihněv I. (895–915). Kolem rotundy sevzápětí začalo pohřbívat. Vyplývá to ze skutečnosti, že v hrobech byly nalezeny šperkyvelkomoravského charakteru, přičemž žádný z hrobů nebyl porušen základovým zdivemrotundy a neobsahoval nádobu či vědro, což jsou milodary vyskytující se obvykle na soudobýchpohřebištích bez kostela. Nejstarší pohřbívání u rotundy sv. Petra lze klást na základěhrobových nálezů do 1. pol. 10. století. Hroby tohoto pohřebiště respektovaly prvníslovanskou hradbu. V době trvání nejstaršího budečského kostelního hřbitova chránila tedyakropoli hradiště první slovanská hradba, jejíž fungování můžeme klást do doby někdyod 2. pol. 9. stol. do pol. 10. století. Ve 2. pol. 10. stol. překrývala již pohřebiště druhá fázeraně středověkého opevnění (Bartošková 2003, 213).Rozdíl mezi mou a Šollovou interpretací první fáze raně středověkého opevnění akropole,a to zejména ve vztahu k rotundě a okolnímu pohřebišti, ukazuje schematické znázorněnípůdorysu hradby (obr. 6: 1. fáze).Řada kůlů odkrytá v prostoru u západní stěny rotundy, kde porušovala hroby nejstaršíhopohřebiště, je pozůstatkem komorově uspořádané hradby, jejíž konstrukce byla dobřezachycena v západní části odkryvu zkoumaného Z. Váňou u jižní stěny rotundy (obr. 7). Nazákladě vyhodnocení disponibilní dokumentace soudím, že tato kůly vymezená komorovákonstrukce hradby reprezentuje druhou fázi opevňování akropole, nikoliv tedy třetí vývojovoufázi hradby, jak ji interpretují Šolle i Váňa (Bartošková 2003, 209–211, obr. 32, 33).Po ukončení nejstaršího pohřbívání u rotundy sv. Petra byla tato komorová konstrukcepřistavěna k tělesu první slovanské hradby, a představovala tak rozšíření stávající hradbysměrem k rotundě (obr. 4: 2). Zatímco čelní kamenná plenta a dřevohliněné těleso nejstaršíslovanské hradby tvořily přední část druhé fáze raně středověkého opevnění, přistavěnákomorová konstrukce, jejíž zadní stěnu vymezovala řada pravidelně rozmístěnýchdřevěných kůlů, tvořila jeho rozšířenou zadní část. Nelze však vyloučit, že toto rozšířenísestávalo ještě z dalšího oddílu dřevohliněného ochozu, díky němuž se pozůstatky kůlůzachovaly v původní vzpřímené pozici (Bartošková 2003, obr. 23a–b, 34). Tato 6–7 m širokáfortifikace, s níž nadále souvisel malý příkop, chránila akropoli hradiště ve 2. pol.10. stol. (Bartošková 2003, 213).Rozdíl mezi mou a Šollovou interpretací druhé fáze raně středověkého opevnění v prostoruu rotundy ukazuje schematické znázornění půdorysu hradby (obr. 6: 2. fáze).Třetí, tj. nejmladší fázi raně středověkého opevnění (obr. 4: 3) reprezentuje, podle méinterpretace zdokumentovaných nálezových souvislostí, mohutná hradba, která zcela překrylapředchozí fortifikaci. V prostoru mezi hřbitovní zdí a rotundou je jejím pozůstatkemzadní kamenná plenta, sestávající z různých druhů kamenů včetně opuky, a od úrovně jejíchzákladů i horní část valu, porušená hroby ze 17. a 18. stol. (Bartošková 2003, obr. 34),která zde překrývala kůly vymezenou komorovou konstrukci druhé slovanské hradby(obr. 8). V místě pod hřbitovní zdí, kde nedošlo k porušení valových vrstev novověkýmpohřbíváním, je pozůstatkem třetí slovanské hradby souvrství světlého promíseného písku(4a–4c; Bartošková 2003, obr. 4). Šollovu interpretaci čelní kamenné plenty nejmladšíhradby, která se podle něj nacházela v nadloží kamenného čela nejstarší slovanské hradby(Šolle 1990, obr. 4), nelze na základě fotografické dokumentace výzkumu akceptovat(Bartošková 2003, 204, obr. 26a–b, 27a–b). V sondě 1, protínající vnitřní val před hřbitovnízdí, byla totiž nejdříve odkryta ohraničená suť vesměs opukových kamenů, jež se nachá-

776BARTO·KOVÁ: K v˘voji vnitfiního opevnûní na Budãi8./9. stol. – poč. 10. stol. poč. 10. stol. – 2. pol. 10. stol. 2. pol. 10. stol. – 11. stol.Obr. 6. Budeč, příčný řez vnitřním valem u rotundy sv. Petra a Pavla. Schematické znázornění tří vývojovýchfází raně středověké hradby a jejich vztah k rotundě sv. Petra a okolnímu pohřebišti: a – podle interpretaceM. Šolla; b – podle interpretace A. Bartoškové, jež vyplynula z revize Šollova výzkumu vnitřního valu. –

Archeologické rozhledy LVI–2004 7772. pol. 9. – pol. 10. stol. pol. 10. – 10./11. stol. 10./11. – 2. pol. 11. stol.Abb. 6. Budeč, Schnitt quer durch den Innenwall bei der St.-Peter-und-Paul-Rotunde. Schematische Darstellungder drei Entwicklungsphasen der frühmittelalterlichen Mauer und ihre Beziehung zur Kirche unddem Kirchenfriedhof: a – Šolles Interpretation; b – Interpretation Bartošková, aufgrund der Revision vonŠolles Grabung des Innenwalls.

778BARTO·KOVÁ: K v˘voji vnitfiního opevnûní na BudãiObr. 7. Budeč, odkryv u západní (výzkum Šolle) a jižní (výzkum Váňa) stěny rotundy sv. Petra a Pavla. Situacenejstarších hrobů u rotundy s vyznačením polohy opěrných kůlů komorové konstrukce hradby, kteráčást nejstaršího pohřebiště překrývala. V sondě před novodobou hřbitovní zdí je vyznačena čelní kamennáplenta a zbytky roštové konstrukce nejstarší slovanské hradby. – Abb. 7. Budeč, Ausgrabung bei derWest- (Grabung Šolle) und Südwand (Grabung Váňa) der St.-Peter-und-Paul-Rotunde. Lage der ältestenGräber bei der Rotunde mit Bezeichnung der Lage der Stützpfosten der Kammerkonstruktion der Mauer,die einen Teil des ältesten Gräberfeldes überdeckt. In der Sonde vor der neuzeitlichen Friedhofsmauersind Steinblende und Reste der Rostkonstruktion der ältesten frühmittelalterlichen Mauer bezeichnet.zela jen v sv. rohu sondy (obr. 9). Tato izolovaná kamenitá suť pak byla po provedení podélnéhořezu sondou redukována do podoby (obr. 10), již Šolle (1990, 149, obr. 4) označiljako pozůstatek čelní kamenné plenty nejmladší hradby. Dle mého soudu je pozůstatkemčelní kamenné plenty nejmladší hradby nakupenina různých druhů kamenů včetně opuky,odkrytá v těsné blízkosti vnitřního okraje velkého příkopu (Bartošková 2003, 204, obr. 28)a Šollem (1990, 149, obr. 4) interpretovaná jako rozvalené kamenné čelo druhé slovanskéhradby. Čelní kamenná plenta nejmladší hradby byla postavena před zaniklou starší fortifikací,a to v místě jejího malého příkopu vyplněného destrukčními vrstvami přední části

Archeologické rozhledy LVI–2004 779Obr. 8. Budeč, odkryv u západní stěny rotundy sv. Petra a Pavla (výzkum Šolle). V mohutném bloku zeminypod kameny zadní plenty třetí slovanské hradby (vlevo) se rýsují otisky dřevěných kůlů, které se zachovalyve vzpřímené pozici a které považuji za součást zadní stěny komorové konstrukce přistavěné v druhéfázi opevňování akropole k tělesu první slovanské hradby, jejíž dřevěný zadní líc byl v další fázi výzkumuzachycen v profilu pod novodobou hřbitovní zdí (vpravo). Za pozůstatek třetí slovanské hradby považujijiž zmíněnou zadní kamennou plentu a od úrovně jejích základů pak horní část mohutného valu, jehož profilje obnažený v zadní části odkryvu. Pohled od S (archiv ARÚ AV ČR v Praze č. neg. 54 307). – Abb. 8. Budeč,Ausgrabung bei der Westwand der St.-Peter-und-Paul-Rotunde (Grabung Šolle). Im mächtigen Erdblockunter den Steinen der Innenblende der dritten frühmittelalterlichen Mauer (links) sind die Abdrückeder Holzpfosten sichtbar, die in aufrechter Lage erhalten sind und die ich als Reste der Innenwand der inder zweiten Entwicklungsphase an die Befestigung der ersten frühmittelalterlichen Mauer angebautenKammerkonstruktion interpretiere. Die hölzerne Innenwand der ersten frühmittelalterlichen Mauer erscheintauf dem Profil unter der neuzeitlichen Friedhofsmauer (rechts). Für den Rest der dritten frühmittelalterlichenMauer halte ich die bereits erwähnte hintere Steinblende und ab dem Fundamentniveau denOberteil des mächtigen Walls, dessen Profil im hinteren Teil der Grabung sichtbar ist. Blick von N (ArchivArchäol. Instituts in Prag, Negativ Nr. 54 307).starší hradby. Zatímco v prostoru mezi hřbitovní zdí a rotundou je pozůstatkem tělesa nejmladšíhradby horní část valového náspu se zahloubenými hroby ze 17.–18. stol., v prostoruvně hřbitovní zdi nelze na základě disponibilní dokumentace rozhodnout, které vrstvydochované přední části valu jsou zbytkem nejmladší hradby, která překryla těleso nejstaršíslovanské hradby začleněné do fortifikace druhé fáze raně středověkého opevnění akropole.Zároveň nelze vyloučit, že přední část valového náspu vně hřbitovní zdi byla částečně

780BARTO·KOVÁ: K v˘voji vnitfiního opevnûní na BudãiObr. 9. Budeč, výzkum vnitřního valu u rotundy sv. Petra a Pavla – sonda 1 vytyčená před novodobouhřbitovní zdí (výzkum Šolle). Kamenitá suť v sv. rohu sondy (vlevo nahoře) byla po provedení podélnéhořezu sondou redukována do podoby, kterou autor výzkumu označil za pozůstatek čelní kamenné plentynejmladší slovanské hradby (viz obr. 10). Pohled od JZ (archiv ARÚ AV ČR v Praze, č. neg. 53 005). –Abb. 9. Budeč, Grabung am Innenwall bei der St.-Peter-und-Paul-Rotunde – Sonde 1 vor der neuzeitlichenFriedhofsmauer (Grabung Šolle). Der Steinschutt in der NO-Ecke der Sonde (links oben) wurde im Verlaufder Grabung zu einer Gestalt reduziert, die der Ausgräber dann als Überrest von der Steinblende der jüngstenfrühmittelalterlichen Mauer interpretierte (s. Abb. 10). Blick von SW (Archiv Archäol. Instituts in Prag,Negativ Nr. 53 005).odtěžena. 12 Třetí slovanská hradba, již na vnější i vnitřní straně uzavírala kamenná plentasložená z kamenů buližníku, pískovce, břidlice a opuky, dosahovala šířky okolo 12 m.S nejmladší hradbou souvisel velký příkop, který byl zachycen těsně před jejím rozvalenýmkamenným čelem. Lze předpokládat, že písčitou navážku tělesa nejmladší hradby,jež se zachovala v úseku pod novodobou hřbitovní zdí, tvořil písek, který byl vykopán přihloubení tohoto příkopu. Trvání třetí slovanské hradby lze klást do doby někdy od přelomu10./11. stol. do 2. pol. 11. století. Datování zániku nejmladší hradby vyplývá ze Šollova12 Ve své práci o Budči uvádí K. Guth (1934, 754), že v době Vocelově se již začalo s rozvážením vnitřního i vnějšíhobudečského valu.

Archeologické rozhledy LVI–2004 781Obr. 10. Budeč, výzkum vnitřního valu u rotundy sv. Petra a Pavla – sonda 1+1b vytyčená před novodobouhřbitovní zdí (výzkum Šolle). V sv. rohu sondy (vlevo nahoře) je finální podoba v průběhu výzkumu redukovanékamenité suti (viz obr. 9), prezentovaná autorem výzkumu jako pozůstatek čelní kamenné plentynejmladší slovanské hradby, zachycené v nadloží kamenného čela nejstarší slovanské hradby (uprostřed).Pohled od Z (archiv ARÚ AV ČR v Praze, č. neg. 54 256). – Abb. 10. Budeč, Grabung am Innenwall bei derSt.-Peter-und-Paul-Rotunde – Sonde 1+1b vor der neuzeitlichen Friedhofsmauer (Ausgrabung Šolle). In derNO-Ecke der Sonde (links oben) ist die Endgestalt des im Verlauf der Grabung immer mehr reduziertenSteinschutts (s. Abb. 9), der vom Ausgräber als Rest der steinernen Stirnwand der jüngsten frühmittelalterlichenMauer präsentiert wird, die in den Schichten über der Steinwand der ältesten frühmittelalterlichenMauer (Mitte) festgestellt wurde. Blick von W (Archiv Archäol. Instituts in Prag, Negativ Nr. 54 256).zjištění, že základy severní apsidy, přistavěné k rotundě sv. Petra v průběhu 11. stol., nejspíšev jeho 2. polovině, porušovaly zadní kamennou plentu nejmladší hradby. 13 Datovánízániku vnitřního opevnění budečského hradiště do 2. pol. 11. stol. potvrzuje i stratigrafickásituace zachycená Z. Váňou v jižní části budečské akropole, kde byly do kamennýchdestrukcí nejmladších sídlištních staveb a vnitřního opevnění zahloubeny hroby pohřebiště13 Do 2. pol. 12. stol. je totiž datována románská věž kostela, která nahradila severní apsidu, jež porušovala rozpadlouzadní kamennou plentu nejmladší hradby a jejíž stavbu tudíž autor výzkumu klade přibližně do 2. pol.11. – 1. pol. 12. stol. (Šolle 1990, 180–181).

782BARTO·KOVÁ: K v˘voji vnitfiního opevnûní na Budãizaloženého po zániku hradiště. Fungování tohoto pohřebiště lze totiž na základě nálezumince Bořivoje II. (ražba z let 1100–1107, 1109–1110), rituálně uložené do jednoho z hrobů,klást již na počátek 12. stol. (Bartošková 1999).Rozdíl mezi mou a Šollovou interpretací třetí fáze raně středověkého opevnění vyjadřujeschematické znázornění půdorysu hradby (obr. 6: 3. fáze). Celkově pak předloženéschéma první až třetí fáze hradby znázorňuje odlišnost mezi mou a Šollovou interpretacívývoje vnitřního opevnění v prostoru u rotundy sv. Petra.3. Upřesnění schématu vývoje vnitřního budečského opevněníProstřednictvím schematického znázornění Váňovy a Šollovy interpretace tří vývojovýchfází raně středověkého opevnění budečské akropole (obr. 5) jsem již (kap. 1.3.) demonstrovalarozdíly ve vývoji hradby ve Váňově a Šollově řezu valem. Zbývá porovnat mou interpretacivývoje hradby v prostoru u rotundy, která vyplynula z revizní analýzy Šollova výzkumuvnitřního valu, s vývojem hradby ve Váňově sondě E1, která protnula vnitřní val vevzdálenosti 60 m severně od Šollovy sondáže.Předložené vývojové schéma vnitřního budečského opevnění v prostoru u rotundyavsondě E1 ukazuje (obr. 11), že v obou místech představuje první fázi raně středověkéfortifikace jednodílná hradba dřevohliněné konstrukce (nejspíše s roštovým uspořádáním),která byla vpředu opatřena čelní kamennou plentou z velkých neopracovaných kamenů(břidlice, buližník a pískovec) a vzadu jen dřevěnou stěnou. Rozdílná je jen šířka hradby– ve Váňově řezu činí 4,5 m, v prostoru u rotundy okolo 3 m. Ve Váňově řezu nebyl takézachycen vnější malý příkop. Lze však předpokládat, že stejně jako u rotundy existoval nějakýpříkop i zde, neboť v jeho předpokládaném místě se nacházel velký příkop, vyhloubenýaž v nejmladší fázi opevňování akropole, který starší příkop zřejmě zlikvidoval. Zásadnírozdíl je ovšem v datování nejstarší slovanské hradby. Její trvání klade Váňa stejnějako Šolle do období od přelomu 8./9. stol. do přelomu 9./10. století. S tímto datovánímjsou však v rozporu dvě okolnosti, zjištěné revizí Šollova výzkumu u rotundy. Za prvé jeto přítomnost vyspělých variant středohradištní keramiky v tělese první slovanské hradby,která nasvědčuje pozdějšímu vzniku opevnění, a to někdy v průběhu 2. pol. 9. stol.(Bartošková 2003, 191, 194, obr. 16: 1, 2). Za druhé je to zejména okolnost, že hroby nejstaršíhopohřebiště u rotundy sv. Petra, datovaného na základě hrobových nálezů do 1. pol.10. stol., respektovaly nejstarší slovanskou hradbu. V době nejstaršího pohřbívání u rotundyprvní slovanská hradba ještě stála, a tudíž nelze její zánik klást do přelomu 9./10. stol.,nýbrž do doby okolo poloviny 10. stol., neboť ve 2. pol. 10. stol. překrývala již pohřebištěhradba druhé fáze vnitřního opevnění hradiště.Zatímco ve Váňově sondě se první slovanská hradba zachovala jen v destrukci a podleautora výzkumu zanikla násilně vypálením, v odkryvu u rotundy zůstalo těleso nejstaršíslovanské hradby poměrně dobře zachováno a žádné známky násilného zániku se zde neprojevily.Okolnost, že na jednom místě byla nejstarší slovanská hradba zničena, kdežto nadruhém nikoliv, se projevila ve výstavbě druhé fáze opevnění. V prostoru u rotundy bylazachovaná první slovanská hradba začleněna do stavby druhé fáze opevnění, o 60 m severnějimusela však být na destrukci požárem zničené první hradby postavena zcela nová hrad-

Archeologické rozhledy LVI–2004 783ba. U rotundy tak byla k zadní dřevěné stěně nejstarší slovanské hradby jen přistavěnakomorová konstrukce, která představovala rozšíření stávající hradby směrem ke kostelu.Nelze však vyloučit, že toto rozšíření sestávalo ještě z dalšího oddílu hradby, díky němužse otisky dřevěných kůlů, vymezujících zadní stěnu přistavěné komorové konstrukce, zachovalyve vzpřímené pozici. Druhá slovanská hradba by tak u rotundy dosahovala šířkyokolo 7 m. V úseku, kde vnitřní val protnula Váňova sonda E1, musela být v důsledku násilnéhozániku nejstarší slovanské hradby postavena zcela nová hradba. Tato hradba, jež vezmíněném prostoru představuje druhou fázi raně středověkého opevnění, sestávala z dvoudílnédřevohliněné konstrukce (vpředu s rošty a vzadu s komorami), čelní opukové plentya zadní dřevěné stěny podepřené kůly. Hradba zde dosahovala šířky 9–10 m. Přestože šířkadruhé slovanské hradby je v sondě E1 opět větší než v prostoru u rotundy, srovnatelnáje v obou odkryvech konstrukce hradby, sestávající z čelní kamenné plenty, dřevohliněnéhoochozu (vpředu s roštovým, vzadu s komorovým uspořádáním) a ze zadní dřevěné stěny.Vznik druhé fáze raně středověkého opevnění však nelze shodně s Váňou datovat dopřelomu 9./10. stol., neboť u rotundy sv. Petra překrývala druhá slovanská hradba hrobynejstaršího kostelního hřbitova z 1. pol. 10. století. Výstavbu druhé fáze vnitřního opevněníhradiště nutno proto klást až do doby okolo poloviny 10. století.Třetí fázi raně středověkého opevnění reprezentuje na obou zkoumaných místech mohutnáhradba a velký vnější příkop. Na rozdíl od Váňova řezu, kde autor výzkumu zjistiltřídílnou, stupňovitě uspořádanou dřevohliněnou konstrukci nejmladší hradby, v prostoruu rotundy byla nejmladší hradba značně porušena druhotnými zásahy, takže k podobě jejídřevohliněné konstrukce nelze říci nic konkrétního. Můžeme jen stanovit, že hradba zde bylaopatřena čelní a zadní kamennou plentou, přičemž obě plenty byly stejného složení, sestávalyz různých druhů kamenů včetně opuky. Stejného složení (opuka, pískovec, břidlice,buližník) byly také kamenné plenty nejmladší hradby v sondě zkoumané Váňou. Rozdíl jepouze v tom, že Váňa zjistil dvě stupňovitě uspořádané zadní plenty, kdežto v odkryvu u rotundyse projevila jen jedna zadní kamenná plenta. Zásadní shoda je pak ve velikosti hradby,neboť v obou sondách bylo opevnění největší v nejmladší fázi svého vývoje. Ve Váňověsondě E1 se šířka hradby pohybovala okolo 13 m, v odkryvu u rotundy okolo 12 m. Pouzeurotundy, kde její stavba neumožňovala rozšíření opevnění směrem do vnitřního areálu, jakotomu bylo v sondě E1, muselo být opevnění rozšířeno směrem do vnějšího areálu hradiště.Shoda panuje i v tom, že velký příkop byl vyhlouben až v souvislosti s výstavbou nejmladšíhradby. Rozdílné je jen datování nejmladší hradby, neboť Váňa předpokládá jejítrvání ještě ve 12. stol., kdežto v prostoru u rotundy stratigrafická situace naznačovala, ževe 12. stol. byla hradba již v destrukci. Rozvalenou zadní kamennou plentu hradby totižporušovaly základy severní apsidy, která byla k rotundě dodatečně přistavěna. Podle Šolla(1990, 180–181) lze fungování severní apsidy klást přibližně do doby od 2. pol. 11. stol. do1. pol. 12. stol., neboť do 2. pol. 12. stol. je datována románská věž kostela, která severníapsidu nahradila a dodnes představuje dominantu kostela sv. Petra a Pavla.Na základě předloženého srovnání nové interpretace vývoje hradby v prostoru u rotundy,která vyplynula z revizní analýzy Šollova výzkumu vnitřního valu, s vývojem hradbyve Váňově sondě E1 bylo nastíněno zpřesněné chronologické schéma vývoje vnitřníhoopevnění budečského hradiště. Na závěr krátké shrnutí:Vznik nejstaršího raně středověkého opevnění na Budči nutno klást do průběhu 2. pol.9. stol. (na základě pokročilého charakteru střepů v tělese hradby lze nejspíše uvažovat

784BARTO·KOVÁ: K v˘voji vnitfiního opevnûní na Budãi8./9. stol. – 9./10. stol. 9./10. stol. – konec 10. stol. konec 10. stol. – 12. stol.Obr. 11. Budeč, dva příčné řezy vnitřním valem. Schematické znázornění tří vývojových fází raně středověkéhradby – v sondě E1 (podle interpretace Z. Váni) a v příčném řezu valem u rotundy (podle interpretaceA. Bartoškové). – Abb. 11. Budeč, zwei Schnitte quer durch den Innenwall. Schematische Darstellung der

Archeologické rozhledy LVI–2004 7852. pol. 9. – pol. 10. stol. pol. 10. – 10./11. stol. 10./11. – 2. pol. 11. stol.drei Entwicklungsphasen der frühmittelalterlichen Mauer – in Sonde E1 (nach Váňas Interpretation) undim Schnitt quer durch den Wall bei der Rotunde (Interpretation Bartošková).

786BARTO·KOVÁ: K v˘voji vnitfiního opevnûní na Budãio poslední čtvrtině 9. stol.). První slovanská hradba, sestávající z čelní kamenné plentya jednodílného dřevohliněného ochozu, uzavřeného zadní dřevěnou stěnou, chránila společněs malým předsunutým příkopem akropoli hradiště ještě v době, kdy byla postavenarotunda sv. Petra, kolem níž se v 1. pol. 10. stol. pohřbívalo. Někdy v závěru 1. pol. 10. stol.došlo zřejmě k násilnému vpádu na hradiště. Nasvědčovala by tomu nálezová situace veVáňově řezu valem, kde se nejstarší hradba zachovala jen v destrukci se stopami po vypálení.V tomto úseku, vzdáleném od rotundy 60 m na sever, byla postavena nová hradba,reprezentující druhou fázi opevnění. Hradba v tomto místě sestávala z čelní opukovéplenty, dvoudílného dřevohliněného ochozu (vpředu s roštovým a vzadu s komorovýmuspořádáním) a zadní dřevěné stěny podepřené kůly. U rotundy, kde nedošlo ke zničenínejstarší hradby (přestalo se zde však pohřbívat!), nemusela být zcela nová hradba postavena.K jednodílnému dřevohliněnému ochozu nejstarší hradby zde byla ve druhé fáziopevňování akropole jen přistavěna komorová konstrukce, která rozšířila hradbu směremk rotundě. Přistavěná komorová konstrukce překrývala hroby nejstaršího pohřebištěz1.pol. 10. století. Fungování druhé fáze raně středověkého opevnění akropole lze protoklást do 2. pol. 10. století. Kdy byla druhá hradba nahrazena mohutnou třetí hradbou,s níž souviselo i vyhloubení velkého příkopu, nelze konkretizovat. Nejspíše k tomu došloněkdy v závěru 10. stol. nebo na poč. 11. stol., protože zánik nejmladší hradby, a tím i zánikbudečského hradiště, můžeme na základě dobře datované stratigrafické situace v jižníčásti akropole klást do 2. pol. 11. století. 14Exkurz: Keramika reprezentující podle Z. Vániprvní slovanskou hradbu na BudčiVznik první slovanské hradby na Budči, která vymezila vnitřní areál hradiště (akropoli),datuje Váňa (1989, 127) na základě svého výzkumu vnitřního valu (sonda E1) do přelomu8./9. století. Toto datování opírá o střepové nálezy. 15 S výjimkou dvou střepů (př. č. 252/78),nalezených v kůlové jamce před čelní plentou nejstarší hradby (Váňa 1989, 126, obr. 20:4–5), však žádný keramický materiál z pozůstatku nejstarší slovanské hradby nepublikoval.Ve své studii o vývoji vnitřního budečského opevnění zveřejnil jen čísla sáčků se střepy,které podle něj reprezentují nejstarší fázi raně středověkého opevnění: č. př. 37, 80,92, 103, 165, 170 (bronz), 189, 219, 221, 229, 231 (pískovcová koule), 239, 256 a 260/80(Váňa 1989, 134). Střepové nálezy uvedených přírůstkových čísel chci proto nyní přiblížit,a to včetně popisu jejich nálezové situace. 16 Nutno dodat, že zaznamenané nálezové okolnostise vztahují k té fázi výzkumu, kdy spodní část valu byla zkoumána jen v rámci úzkéhořezu (š. 1,5 m), vedeného v délce 12,5 m podél severního profilu sondy E1 (obr. 2: 1–2).14 K datování zániku budečského hradiště Bartošková 1999.15 Vkonečném monografickém zpracování archeologického výzkumu budečské akropole, jež zahrnuje i vyhodnocenívýzkumu vnitřního opevnění, Váňa uvádí: „První fáze slovanské hradby vznikla podle střepových nálezůněkdy na přelomu 8. a 9. stol.“ (Váňa 1995, 9). Ani v tomto shrnujícím vyhodnocení budečského výzkumu všakautor nezveřejnil keramiku, o níž opřel datování vzniku budečského hradiště do přelomu 8./9. století.16 U každého přírůstkového čísla uvedená nálezová situace je převzata z nálezového deníku, jenž je součástí autorovynálezové zprávy za r. 1980 (Váňa 2000).

Archeologické rozhledy LVI–2004 787Aby bylo možné orientovat se v níže uvedených Váňových popisech nálezových kontextů,předkládám kresebnou dokumentaci severního profilu sondy E1, resp. té části profilu, ježv souvislé linii protnula těleso vnitřního valu a poskytla autorem výzkumu stanovený stratigrafickývývoj hradby (obr. 12). 1737/80 – „spodní vrstva kamenů a dřev pod vnitřním okrajem čelní plenty střední fáze (nadžlutkou)“. Obsah: 18 pravěkých střepů (Br C – Ha A), 1 raně středověký střep – nezdobený.80/80 – „střední část řezu – spodní humus pod střední fází hradby“. Obsah: 45 pravěkých střepů(Br C – Ha A), 11 raně středověkých střepů – z nich 4 jsou zdobené (obr. 13: 11–13, 15).92/80 – „střední část řezu – spodní hnědá vrstva (pod humusovou)“. Obsah: 33 pravěkýchstřepů (Br C – Ha A), 2 raně středověké střepy – zdobené (obr. 13: 14, 16).103/80 – „střední část řezu – spodní humusová vrstva“. Obsah: 50 pravěkých střepů (Br C– Ha A), 22 raně středověkých střepů – z nich 10 je signifikantních (obr. 13: 1–10).165/80 – „nade dnem mezi 3.–7. m od plenty střední fáze“. 18 Obsah: 17 pravěkých střepů(Br C – Ha A).189/80 – „vrstva nade dnem u vnitřní stěny střední hradby“. Obsah: 14 pravěkých střepů(Br C – Ha A), 4 raně středověké střepy – z nich 1 je zdobený (obr. 14: 16).219/80 – „mezi 14. a 12. m – žlutka s ohořelými dřevy nade dnem“. Obsah: 58 pravěkýchstřepů (Br C – Ha A).221/80 – „mezi 14. a 12. m – žlutka s ohořelými dřevy nade dnem“. Obsah: 64 pravěkýchstřepů (Br C – Ha A).229/80 – „spodní humus mezi 5.–9. m“. Obsah: 35 pravěkých střepů (Br C – Ha A), 18 raněstředověkých střepů – z nich 10 je signifikantních (obr. 14: 1–10).239/80 – „vrstva nade dnem mezi 5.–9. m“. Obsah: 6 pravěkých střepů (Br C – Ha A),7 raně středověkých střepů – z nich 5 je zdobených (obr. 14: 11–15).256/80 – „ kůlová jamka u zadní stěny střední fáze valu“. Obsah: 3 pravěké střepy (Br C –Ha A), 1 raně středověký střep – nezdobený.260/80 – „kůlová jamka pod knovízskou vrstvou nade dnem (15.–13. m)“. Obsah: 4 pravěkéstřepy (Br C – Ha A).Datování vzniku nejstarší slovanské hradby do přelomu 8./9. stol. opírá Váňa o keramickýobsah výše uvedených přírůstkových čísel. Překvapuje proto, že se mezi zastoupenýmiraně středověkými střepy (obr. 13–14) 19 vyskytují dva fragmenty, které jsou jedno-17 Zatímco publikovaný severní profil sondy E1 zahrnuje jen popis očíslovaných vrstev (Váňa 1989, obr. 15),v původní kresebné dokumentaci profilu autor výzkumu navíc vyznačil stratigrafické kontexty reprezentujícíjednotlivé vývojové fáze opevnění – třetí fáze slov. hradby: vrstvy 2–6; druhá fáze slov. hradby: vrstvy 7–13;první fáze slov. hradby: vrstvy 14–19; knovízský horizont: vrstvy 20–22 (Váňa 2000).18 Ve Výzkumovém deníku 1980 (Váňa 2000) se k dni 28. 7., kdy byly zasáčkovány nálezy př. č. 165/80, uvádí:„Ve střední části řezu – mezi 3.–7. m od plenty střední fáze – bylo dosaženo rostlé půdy“. Podle dokumentaceprofilu valu (obr. 12) by mělo tedy jít o úsek mezi 12. a 8. m, kde nejdříve došlo k odstranění valových vrstev ažna podloží. S tímto údajem však zcela nesouhlasí dokumentace půdorysu archeologických situací ponechaných naobou koncích zkoumaného řezu (Váňa 1989, obr. 12: b), neboť jeho střední část, kde valové vrstvy byly sníženyaž na podloží, je zde zaznamenána mezi 12.–9. m. Rovněž z popisu dalšího postupu výzkumu, kdy byly snižoványobě ponechané archeologické situace (vpředu mezi 14.–12. m, vzadu mezi 5.–9. m) by vyplývalo, že středníčást řezu, kde nejdříve došlo k odstranění valových vrstev až na podloží, se nacházela v úseku mezi 12.–9. m.19 V rámci raně středověkých keramických nálezů jsou vyobrazeny všechny signifikantní střepy (tj. zdobené střepya zlomky okrajů).

788BARTO·KOVÁ: K v˘voji vnitfiního opevnûní na Budãiznačně mladohradištního charakteru (obr. 14: 8–9). Podle popisu nálezové situace se tytodva keramické fragmenty společně s dalšími raně středověkými a pravěkými střepy nacházelyve „spodním humusu mezi 5.–9. m“ (př. č. 229/80). V prostoru mezi 5.–9. m však dokumentacepříčného řezu valem (obr. 12) zaznamenává valové vrstvy druhé a třetí fáze raněstředověké hradby, destrukce první slovanské hradby zde již mezi 8. a 9. m vykliňuje.Je otázkou, zda zmíněné mladohradištní střepy, jež vykazují znaky keramiky 10.–11. stol.,pocházejí z humusového souvrství nad podložím (10, 10a), které autor výzkumu označilza součást střední fáze valu (obr. 12), nebo zda se případně neuvolnily z některé vrstvyhorní části profilu 20 a při výzkumu byly nedopatřením zahrnuty mezi ostatní střepy.Diskutabilní je i autorem výzkumu prezentovaná souvislost střepů př. č. 239/80 („vrstvanade dnem mezi 5.–9. m“) s nejstarší slovanskou hradbou, neboť, jak jsem výše uvedla,destrukce první slovanské hradby vykliňuje podle dokumentace příčného řezu valem mezi8. a 9. m a v ostatní části uvedeného prostoru překrývá rostlý terén tmavá humusovitávrstva (10a), kterou Váňa spojuje se střední fází valu (obr. 12).Dále by nejstarší slovanskou hradbu neměly reprezentovat střepy př. č. 189/80 („vrstvanade dnem u vnitřní stěny střední hradby“). Podle popisovaného postupu výzkumu(Váňa 2000; Výzkumový deník 1980) pocházejí totiž z vrstvy, která byla snižována za vnitřní(zadní) stěnou střední hradby. Do těchto míst podle dokumentace severního profilu sondyE1 (Váňa 1989, obr. 15) destrukce nejstarší slovanské hradby nezasahovala.Autorem výzkumu prezentovaná souvislost střepů př. č. 165/80 („nade dnem mezi3.–7. m od plenty střední fáze“) s nejstarší slovanskou hradbou je rovněž velmi pochybná,neboť podle disponibilní dokumentace (obr. 12) překrývá v uvedeném úseku rostlý terénknovízská vrstva (22). Protože není žádný údaj o mocnosti snižované vrstvy „nade dnem“,nevíme, zda oněch nalezených 17 pravěkých střepů pochází z čistě knovízského souvrství(21–22), nebo i ze spodní části valové destrukce první slovanské hradby (16a–b, 19a).Zejména však překvapuje, že mezi uvedenými přírůstkovými čísly nálezů, jež mají reprezentovatnejstarší slovanskou hradbu, figuruje př. č. 256/80 („kůlová jamka u zadní stěnystřední fáze valu“). Přestože Váňovy popisy nálezových kontextů střepů souvisejícíchs první slovanskou hradbou je obtížné ztotožnit s konkrétními čísly vrstev, které poskytujekresebná dokumentace příčného řezu valem (obr. 12), v případě př. č. 256/80 již z popisujeho nálezové situace vyplývá evidentní spojitost s druhou slovanskou hradbou.Z autorem uvedených přírůstkových čísel keramických nálezů by tak podle popisu nálezovýchkontextů měly s nejstarší slovanskou hradbou souviset jen střepy př. č. 37/80,80/80 (obr. 13: 11–13, 15), 92/80 (obr. 13: 14, 16), 103/80 (obr. 13: 1–10), 219/80, 221/80a 260/80. Vyobrazené fragmenty raně středověké keramiky (obr. 13) lze jako celek datovatrámcově do 9. století. Vyskytují se mezi nimi sice zlomky, které podle technologických a typologickýchznaků (slída v keramické hmotě, jednoduché okraje, neumělé nepravidelnéhřebenové pásy a vlnice) jsou starohradištního charakteru (obr. 13: 1–4, 6, 8–13), zastoupenaje však i typická středohradištní keramika 9. stol. se svižnou pravidelnou hřebenovouvýzdobou provedenou pomocí rotujícího kruhu (obr. 13: 5, 7, 14–16), přičemž za pokročilejšílze považovat výzdobu dvojité vlnice (obr. 13: 16). Všechny raně středověké střepyvyobrazené na obr. 13 pocházejí podle popisu nálezových kontextů z destrukčních vrstev20 Horní část valu s vrstvami nejmladší fáze opevnění byla snížena již v r. 1978. Odkrytá horní část profilu takbyla po dobu dvou let vystavena různým klimatickým vlivům a značně ztratila na soudržnosti.

Obr. 12. Budeč, část příčného řezu vnitřním valem (sonda E1 – výzkum Váňa). Kresebná dokumentace řezu včetně popisu a interpretace vrstev převzata z Váňovy NZ(Váňa 2000). 1 – povrchový humus; souvrství třetí fáze slov. hradby: 2 – písčitý humus; 3–3a – šedohnědý písčitý násyp; 4–4a – smíšený šedohnědý násyp; 4b – smíšenášedohnědá vrstva s kameny destruované čelní plenty třetí fáze; 5 – tmavošedá s uhlíky; 6 – světlešedá hlína; souvrství druhé fáze slov. hradby: 7 – smíšený písčitýnásyp; 8–8ab – tmavošedá humusovitá; 9 – šedá hlinitopísčitá; 10 – světlejší humusovitá; 10a – tmavá humusovitá; 11 – smíšená jílovitá; 12 – čelní plenta druhé fáze;12a– destrukce čelní plenty druhé fáze; 13 – zbytky zadní dřevené stěny druhé fáze; souvrství první fáze slov. hradby: 14 – čelní plenta první fáze; 15–15a – hnědánásypná vrstva; 16 – hutný tmavohnědý násyp; 16ab – destrukční vrstva téhož násypu; 17 – spálené dřevo a uhlíky; 18 – jílovitá vrstva, zčásti vypálená; 19–19a – světlejšíhlinitopísčitá destrukce první fáze; souvrství knovízského horizontu: 20 – zbytky knovízské hradby; 21 – hutná hnědá vrstva s uhlíky a pruhy jílu; 22 – smíšenáhnědá hlinitopísčitá. – Abb. 12. Budeč, Teil des Schnitts durch den Innenwall (Sonde E1 – Grabung Váňa). Zeichnung des Schnitts einschließlich der Beschreibungübernommen aus Váňas Fundbericht (Váňa 2000). 1 – Humus; Schichtenfolge der dritten Phase der frühmittelalterlichen (slawischen) Mauer: 2 – sandiger Humus;3–3a – graubraune sandige Aufschüttung; 4–4a – vermischte graubraune Aufschüttung; 4b – gemischte graubraune Schicht mit Steinen von der Stirnwand der drittenBauphase; 5 – dunkelgrau mit Holzkohle; 6 – hellgraue Erde; Schichtenfolge der zweiten Phase der frühmittelalterlichen (slawischen) Mauer: 7 – gemischte sandigeAufschüttung; 8–8ab – dunkelgrau mit Humus; 9 – grau erdsandig; 10 – heller mit Humus; 10a – dunkel mit Humus; 11 – gemischt lehmig; 12 – Stirnwand der zweitenPhase; 12a – Schutt der Stirnseite der zweiten Phase; 13 – Reste der hinteren Holzwand der zweiten Phase; Schichtenfolge von der ersten Phase der frühmittelalterlichen(slawischen) Mauer: 14 – Stirnwand der ersten Phase; 15–15a – braune Aufschüttung; 16 – kompakte dunkelbraune Aufschüttung; 16ab – Schutt von derselben Aufschüttung;17 – verbranntes Holz und Holzkohle; 18 – lehmige Schicht, vollständig ausgebrannt; 19–19a – hellerer erdsandiger Schutt von der ersten Phase; Schichtenfolgedes Knovíz-Horizonts: 20 – Reste von der Knovíz-Mauer; 21 – kompakte braune Schicht mit Holzkohle und Lehmstreifen; 22 – gemischt braun erdsandig.

790BARTO·KOVÁ: K v˘voji vnitfiního opevnûní na BudãiObr. 13. Budeč, výzkum vnitřního valu (sonda E1). Keramika, která podle Váni reprezentuje první fázi raněstředověké hradby z přelomu 8./9. století: 1–10 (př. č. 103/80); 11–13, 15 (př. č. 80/80); 14, 16 (př. č.92/80). – Abb. 13. Budeč, Grabung des Innenwalls (Sonde E1). Keramik, die nach Váňa zur ersten Phaseder frühmittelalterlichen Mauer von der Wende 8./9. Jh gehört: 1–10 (Eing.-Nr. 103/80); 11–13, 15(Eing.-Nr. 80/80); 14, 16 (Eing.-Nr. 92/80).nejstarší raně středověké fortifikace, snižovaných ve střední části řezu (ca mezi 12.–9. m),tj. v prostoru za předpokládanou zadní dřevěnou stěnou nejstarší hradby, kterou vymezovalakůlová jamka zahloubená mezi 14. a 13. m do písčitého podloží (obr. 12). 21Z pozůstatku tělesa nejstarší raně středověké fortifikace, odkrytého v prostoru mezičelní kamennou plentou hradby a její předpokládanou zadní dřevěnou stěnou, pocházejí,21 V nálezovém deníku uvedený popis nálezových kontextů př. č. 80/80, 92/80, 103/80 však nelze ztotožnit s popisemvrstev zaznamenaných na stratigrafickém řezu valem (obr. 12). Jde o vrstvy 19, 16a–b, 19a, které jsou zaznamenány„ve střední části řezu“ a podle autora výzkumu představují destrukci nejstarší slovanské hradby.

Archeologické rozhledy LVI–2004 791Obr. 14. Budeč, výzkum vnitřního valu (sonda E1). Keramika, která podle Váni reprezentuje první fázi raněstředověké hradby z přelomu 8./9. století: 1–10 (př. č. 229/80); 11–15 (př. č. 239/80); 16 (př. č. 189/80). –Abb. 14. Budeč, Ausgrabung des Innenwalls (Sonde E1). Keramik, die nach Z. Váňa zur ersten Phase derfrühmittelalterlichen Mauer von der Wende 8./9. Jh. gehört: 1–10 (Eing.-Nr. 229/80); 11–15 (Eing.-Nr.239/80); 16 (Eing.-Nr. 189/80).

792BARTO·KOVÁ: K v˘voji vnitfiního opevnûní na Budãis výjimkou jednoho nezdobeného raně středověkého střepu (př. č. 37/80), pouze pravěkékeramické zlomky (Br C – Ha A). Jde o pravěké střepy př. č. 37/80 („spodní vrstva kamenůa dřev pod vnitřním okrajem čelní plenty střední fáze – nad žlutkou“), př. č. 219a 221/80 („mezi 14. a 12. m – žlutka s ohořelými dřevy nade dnem“) a př. č. 260/80 („kůlovájamka pod knovízskou vrstvou nade dnem – mezi 15.–13. m). Autorem výzkumu popsanýnálezový kontext př. č. 37/80 by mohl být na stratigrafickém řezu valem (obr. 12)ztotožněn s vrstvou 16, nálezový kontext př. č. 219 a 221/80 pak s vrstvou 18. Střepy př. č.260/80 pocházejí z kůlové jamky, kterou Váňa pokládá za pozůstatek zadní dřevěné stěnynejstarší slovanské hradby. Zatímco z této kůlové jamky byly získány jen pravěké střepy,vkůlové jamce zachycené těsně před kameny čelní plenty hradby (obr. 2: 1) byly společněs jedním pravěkým zlomkem nalezeny i dva zástupci raně středověké keramiky(př. č. 252/78), které autor výzkumu jako jediné z nejstarší slovanské hradby zveřejnil(Váňa 1989, obr. 20: 4–5). Svým celkovým provedením odpovídají oba fragmenty keramicestřední doby hradištní, vyráběné v průběhu 9. století.Výskyt středohradištních střepů v destrukci tělesa nejstarší slovanské hradby a v kůlovéjamce související s konstrukcí její čelní plenty odporuje autorem výzkumu stanovenémudatování hradby do přelomu 8./9. stol. a naznačuje její pozdější vznik, někdy v průběhu9. století.Článek je jedním z publikačních výstupů grantového projektu GA ČR reg. č. 404/04/0269 „Sídelně historickýobraz raně středověkého hradiště Budeč“.PRAMENY A LITERATURABartošková, A. 1999: Zánikový horizont budečské akropole (Ke chronologii raně středověké keramiky) – DerUntergangshorizont des Akropolisburgwalls von Budeč (Zur Chronologie des frühmittelalterlichenKeramik), Archeologické rozhledy 51, 726–739.— 2003: Revizní analýza archeologické situace u rotundy sv. Petra a Pavla – Revisionsanalyse der archäologischenSituation bei der St.-Peter-und-Paul-Kirche in Budeč, Památky archeologické 94, 183–218.Šolle, M. 1982: Kováry – Budeč 1975–1980. Nálezová zpráva čj. 4879/82. Archiv ARÚ AV ČR Praha.— 1990: Rotunda sv. Petra a Pavla na Budči – Die Rotunde der hl. Peter und Paul auf Budeč, Památkyarcheologické 81, 140–207.Váňa, Z. 1989: Vnitřní opevnění přemyslovské Budče – Die innere Befestigung der přemyslidischen Budeč,Památky archeologické 80, 123–158.— 1995: Přemyslovská Budeč. Archeologický výzkum hradiště v letech 1972–1986. Praha.— 2000 (†): Budeč, k. o. Kováry, okr. Kladno – výzkum 1980. Nálezová zpráva čj. 5487/00. Archiv ARÚAV ČR Praha.

Archeologické rozhledy LVI–2004 793Zur Entwicklung der Innenbefestigung von BudečIm Rahmen der 1972–1990 vom Archäologischen Institut der Akademie der Wissenschaften, Pragdurchgeführten großflächigen Ausgrabung des frühmittelalterlichen Burgwalls Budeč, widmetensich die Ausgräber Z. Váňa und M. Šolle vor allem dem Innenareal des Burgwalls. Während Váňa1972–1986 in seinen Sondagen meist die Entwicklung der Besiedlung und Befestigung verfolgte,erforschte Šolle 1975–1980 besonders die Kirchen (d.h. St.-Peter-und-Paul-Rotunde und Marienkirche)und die Kirchenfriedhöfe. In der unmittelbaren Umgebung der St.-Peter-und-Paul-Rotundefand Šolle aber auch die Reste der Innenbefestigung. Eben die Ergebnisse der Grabung an derInnenbefestigung des Burgwalls, die Váňa und Šolle unabhängig von einer vorlegten (Abb. 1), sindGegenstand des vorliegenden Beitrags, in welchem:1. ein Vergleich zwischen den Bauphasen der Befestigungsmauer anhand von Váňas Ausgrabung(Váňa 1989, 123–139) in Sonde E1, und den Bauphasen aufgrund Šolles Sonde bei der St.-Peter-und-Paul-Rotunde(Šolle 1990, 140–162) vorgenommen wird;2. die Ergebnisse meiner Revision von Šolles Grabung des Innenwalls im Bereich der Rotunde vorgelegtwerden, die mit den vom Ausgräber vorgelegten Schlussfolgerungen über die Bauphasender Mauer nicht übereinstimmen und lege eine neue Interpretation der Entwicklung der Innenbefestigungim untersuchten Raum vor (Bartošková 2003);3. aufgrund des Vergleichs der neu definierten Entwicklungsphasen der Befestigungsmauer bei derRotunde mit der Entwicklung der Mauer in Váňas Sonde E1, die durch den Innenwall 60 m nördlichvon Šolles Abdeckung geführt war, stelle ich dann ein präzisiertes Schema der Entwicklungder Innenbefestigung von Budeč vor.1. Vergleich der Entwicklung der Innenbefestigung von Budeč aufgrund von Sonde E1 (GrabungZ. Váňa) und die Entwicklung der Mauer aufgrund der Grabung bei der St.-Peter-und-Paul-Rotunde (M. Šolle)Die 1978–1980 von Z. Váňa gegrabene Sonde E1 führte durch den ganzen Innenwall einschließlichdes Grabens (Abb. 1: a), festgestellt wurden Überreste einer urgeschichtlichen Befestigung und dreifrühmittelalterliche Bauphasen (Abb. 2).Šolles Sonde bei der Westmauer der Rotunde (Abb. 1: b) schließt auch einen Schnitt durch denInnenwall außerhalb der Friedhofsmauer sowie eine flächenhafte Abdeckung zwischen Friedhofsmauerund Westmauer der von Fürst Spytihněv I. (895–915) errichteten St.-Peter-Rotunde ein. Nebenden Überresten von der Innenbefestigung wurden auch Gräber gefunden, die die ursprüngliche Rotunderespektieren und mit großmährischem Schmuck bzw. kleinen S-förmigen Schläfenringen ausgestattetwaren. Dieses älteste Gräberfeld von Budeč datiert der Autor an die Wende 9./10. bis 1. Hälfte10. Jh. (Šolle 1990, 161 f.). Die von Šolle festgestellten drei Phasen der frühmittelalterlichen Mauerwerden deshalb mit diesem Gräberfeld in Verbindung gebracht (Abb. 3).Der Vergleich zwischen Váňas und Šolles Interpretation der drei Entwicklungsphasen der frühmittelalterlichenBefestigung des Innenareals ist anschaulich in einem Schema aufgrund des Grundrissesder Mauer in Sonde E1 (Grabung Váňa) und des Schnitts durch den Wall bei der Rotunde(Grabung Šolle) dargestellt.Das Entwicklungsschema (Abb. 5) zeigt, dass sich in der von Váňa gegrabenen Sonde die Mauerallmählich vergrößert. In der ersten Phase ist sie einteilig und 4,5 m breit, in der zweiten zweiteiligund 9–10 m breit, aus drei, insgesamt bis zu 13 m breiten Teilen besteht sie in der dritten Phase. DieSteinvorderseite der zweiten und dritten Bauphase verschiebt sich gegenüber der ersten Phase nachhinten, ins Innere der Akropolis. In Šolles Schnitt ist eine etwas andere Entwicklung dargestellt.Während die einteilige, 4 m breite Mauer der ersten Phase mit der ersten Phase von Váňas Sondedurchaus vergleichbar ist, ist die Auffassung der Größe der zweiten und dritten Mauer deutlich verschieden.In Šolles Grabung bei der Rotunde ist nämlich die Mauer in der zweiten Phase bis zu 11 mbreit, d.h. am größten, wobei ihre Steinvorderseite gegenüber der ersten Phase um 5 m nach vorneverlagert ist. In der dritten Phase verschiebt sich die Steinvorderseite wieder um 5 m nach hinten in

794BARTO·KOVÁ: K v˘voji vnitfiního opevnûní na BudãiRichtung Kirche und die erreicht eine Breite um 7 m, was im Vergleich mit der 13 m breiten Mauerin Váňas Schnitt nahezu die Hälfte darstellt.Obwohl die erste Phase in beiden Schnitten im Grunde identisch ist, bestehen Unterschiede inder Konstruktion und der Gestaltung der Innenseite. Váňa setzt aufgrund von verkohlten Holzrestenim Mauerschutt eine Rostkonstruktion voraus, die hinten von einer mit Holzpfosten gestützten Holzwandabgeschlossen war. Dagegen zeigt der relativ gut erhaltene Mauerkörper der ältesten frühmittelalterlichenMauer im Schnitt bei der Rotunde eine Kammerkonstruktion, die hinten von einerSteinblende begrenzt war. In Šolles Schnitt ist auch 3 m vor der Steinvorderseite der ersten Bauphaseein kleiner Graben sichtbar, der während der ganzen Dauer der ersten Mauer bestanden habensoll. Im Raum von Váňas Sonde dürfte dieser Graben wahrscheinlich durch den Aushub für dengroßen Graben vernichtet worden sein, dessen Innenrand 1 m vor der Steinvorderseite der ältestenMauer lag. Diesen großen Graben setzt Váňa in die Zeit der jüngsten frühmittelalterlichen Mauer.Dieser Graben ist auch von Šolle beobachtet worden, der Unterschied besteht jedoch darin, dass aufgrundvon Šolles Interpretation der Schuttschichten in der Verfüllung des großen Grabens (Šolle 1990,Abb. 4), dieser Graben schon auf die Zeit der Existenz der zweiten frühmittelalterlichen Mauer entfallenmüsste.Verschieden ist bei beiden Autoren auch die Zusammensetzung der Steinblenden. In beiden Sondenist nur die Steinvorderseite der ältesten frühmittelalterlichen Mauer identisch. Die Vorderseiteder zweiten frühmittelalterlichen Mauer besteht in Váňas Schnitt alleine aus Plänerkalksteinen,während Šolles Schnitt verschiedene Steinsorten aufweist. Eine derartige Zusammensetzung hat beiVáňa jedoch die Steinblende der jüngsten Mauer, nur aus Plänerkalksteinen ist dagegen bei Šollewiederum erst die Steinblende der jüngsten Mauer, während die hintere Steinblende dieser Mauergenauso wie in Váňas Sonde aus verschiedenen Steinsorten einschließlich Plänerkalk besteht ist.Im Grunde identisch ist bei beiden Autoren wiederum die Datierung der Entwicklungsphasen.Der Bau der ersten frühmittelalterlichen Mauer wird übereinstimmend an die Wende 8./9. Jh. gesetzt,die zweite Bauphase an die Wende 9./10. Jh. oder Anfang 10. Jh., das Bestehen der jüngsten Mauerdatiert Z. Váňa in die Zeitspanne vom Ende des 10. bis zum 12. Jh., Šolle jedoch von der 2. Hälftedes 10. bis zum 11. Jh.Im Zusammenhang mit der angeführten Datierung der Entwicklungsphasen sei hinzugefügt,dass für die Chronologie Šolles Schnitt durch den Wall eine Schlüsselstellung einnahm, da er esermöglichte eine Brücke zur absoluten Datierung der Rotunde und zu den Gräbern des ältesten Gräberfeldesin der Umgebung der Rotunde zu schlagen. Šolles Interpretation der Entwicklung der frühmittelalterlichenMauern steht jedoch im Widerspruch zur Datierung der St.-Peter-Rotunde in dieJahre 895–915 und des anliegenden Gräberfelds in die 1. Hälfte des 10. Jh. Nach Šolle ist die ältestefrühmittelalterliche Mauer nämlich älter als der Bau der Rotunde. Ihm zufolge soll in der 1. Hälftedes 10. Jh., als die Kirche bereits stand und in ihrer Umgebung bestattet wurde, die Akropolis bereitsvon der zweiten frühmittelalterlichen Mauer geschützt gewesen sein (Šolle 1990, 201). DiesemSchluss widerspricht jedoch Šolles Interpretation der zweiten frühmittelalterlichen Mauer, denndiese überlagert ja einen Teil des ältesten Gräberfeldes.2. Neuinterpretation der Entwicklungsetappen der frühmittelalterlichen Mauer im Raum derSt.-Peter-Rotunde aufgrund meiner Revision von Šolles Grabung des InnenwallsDie erste Phase der frühmittelalterlichen Befestigung der Akropolis von Budeč (Abb. 4: 1) stelltzusammen mit dem vorgelagerten Graben die Überreste von einer Befestigungsmauer dar, die nebeneiner Steinvorderseite aus einer relativ mächtigen Lehmaufschüttung mit Resten einer Rostkonstruktionbestand, welche den eigentlichen Körper der einteiligen Holz-Lehm-Konstruktion derältesten frühmittelalterlichen Mauer darstellt, die auf dem Schutt der urgeschichtlichen Befestigungaus der Zeit der Knovíz-Kultur errichtet wurde (Bartošková 2003, 213). Darin stimme ich mit ŠollesInterpretation überein. Die Existenz einer hinteren Steinblende kann ich jedoch nicht bestätigen. Dieangegeben absoluten Höhenangaben zu den Steinen der Vorderblende und der bei Šolle als von derHinterblende bezeichneten Steinen sind nämlich deutlich verschieden (Abb. 3: 1). Es ist davon auszugehen,dass die Hinterseite der Mauer aus einer Holzwand bestand. Ein Teil des Abschnitts der

Archeologické rozhledy LVI–2004 795Holzwand ist nämlich im Profil unter der Innenseite der bestehenden Friedhofsmauer in Sektor 6festgehalten worden, wo in der grauschwarzen Masse des Mauerkörpers der ältesten frühmittelalterlichenMauer übereinander mehrere waagrechte Abdrücke von verkohlten Holzbalken zu sehen sind(Bartošková 2003, 198, Abb. 19–20). Die älteste frühmittelalterliche Mauer mit Steinvorderseite,einteiligem Holz-Lehm-Körper und hölzerner Hinterwand wäre somit etwas mehr als 3 m breit gewesen.Šolles Datierung dieser Mauer an die Wende 8./9. Jh. gründet sich auf Keramikfunden imgrauschwarzen Lehm des Mauerkörpers (Šolle 1990, 145). Der besagte Keramikkomplex liefert zueiner solchen Datierung jedoch keine eindeutigen Belege. Im Gegenteil spricht die Anwesenheit vonreifen Varianten mittelburgwallzeitlicher Keramik für einen späteren Datierungsansatz, und zwar inden Verlauf der 2. Hälfte des 9. Jh. (Bartošková 2003, 191, 194, Abb. 16: 1, 2). Es kann davon ausgegangenwerden, dass zur Zeit des Bestehens der ersten frühmittelalterlichen Mauer von FürstSpytihněv I. (895–915) die St.-Peter-Rotunde errichtet wurde. Die ältesten Bestattungen auf demKirchenfriedhof können aufgrund der Grabfunde in die erste Hälfte des 10. Jh. gesetzt werden. DieGräber dieses Gräberfelds respektieren die erste frühmittelalterliche Mauer. In der Zeit des Bestehensdes ältesten Kirchenfriedhofs auf Budeč war die Akropolis also durch die erste frühmittelalterlicheMauer geschützt, die somit in die Zeit von der 2. Hälfte des 9. Jh. bis in die Mitte des 10. Jh.gesetzt werden kann. In der 2. Hälfte des 10. Jh. war das Gräberfeld bereits von der zweiten Phaseder frühmittelalterlichen Mauer überlagert (Bartošková 2003, 213).Eine im Raum bei der Westwand der Rotunde entdeckte Pfostenreihe, die die Gräber des ältestenFriedhofs stört, ist Überrest von einer Kammerkonstruktion der Befestigungsmauer, deren Konstruktionansonsten im Westteil von Váňas Grabung bei der Südmauer der Rotunde gut dokumentiert ist(Abb. 7). Aufgrund der Auswertung der bezüglichen Dokumentation schließe ich, dass die durch diePfosten abgesteckte Kammerkonstruktion der Mauer die zweite Phase der Befestigung der Akropolisdarstellt – keineswegs also die dritte, wie es Šolle und Váňa vorgeschlagen haben (Bartošková2003, 209–211, Abb. 32, 33). Nach der ältesten Phase des Bestattens bei der Rotunde ist dieseKammerkonstruktion an die erste frühmittelalterliche Mauer angebaut worden, und stellte somiteine Erweiterung der Befestigung in Richtung Rotunde dar (Abb. 4: 2). Die Befestigungsmauer derzweiten Phase bestand mithin aus der Steinvorderseite und dem Mauerkörper der ersten Bauphasemit angebauter Kammerkonstruktion, deren Rückwand von einer Reihe regelmäßig verteilter Holzpfostenabgesteckt war. Es ist aber auch nicht ausgeschlossen, dass die Erweiterung auch noch auseinem Teil des Holz-Lehm-Umgangs bestand, dem es zu Verdanken ist, dass die Pfosten in situ, inaufrechter Lage erhalten sind (Abb. 8). Diese 6–7 m breite Befestigung, zu der auch weiterhin derkleine Graben gehörte, bestand in der 2. Hälfte des 10. Jh. (Bartošková 2003, 213).Die dritte Phase der frühmittelalterlichen Befestigung (Abb. 4: 3) besteht nach meiner Interpretationder zur Verfügung stehenden Fundzusammenhänge aus einer mächtigen Mauer, die die vorausgehendeBefestigung vollständig verdeckte. Im Raum zwischen Friedhofsmauer und Rotunde ist ihrÜberrest als hintere Steinblende erhalten, die aus verschiedenen Gesteinssorten einschließlich Plänerkalkbesteht, und über dem Niveau ihres Fundaments als Rest des oberen Teils der Wallaufschüttung,die von Gräbern aus dem 17. und 18. Jh. gestört wird (Bartošková 2003, Abb. 34), die hier die Pfostender Kammerkonstruktion aus der zweiten Bauphase überdeckte (Abb. 8). Šolles Interpretationder Steinvorderseite der jüngeren Mauer, die sich ihm zufolge über der Steinvorderseite der ältestenfrühmittelalterlichen Mauer befunden haben soll (Šolle 1990, Abb. 4), kann aufgrund der fotografischenDokumentation nicht akzeptiert werden (Bartošková 2003, 204, Abb. 26a–b, 27a–b). In Sonde 1,die den Innenwall vor der Friedhofsmauer durchquert, wurde nämlich zunächst der Plänerkalkschutt,und zwar lediglich in der NW-Ecke der Sonde gefunden (Abb. 9). Dieser isolierte Steinhaufen ist dannnach der Durchführung des Längsschnitts durch die Sonde zu einer solchen Gestalt reduziert worden(Abb. 10), die Šolle (1990, 149, Abb. 4) dann als Überrest von der Steinblende der jüngsten Mauerinterpretiert werden konnte. Nach meinem Dafürhalten ist als Überrest von der Steinvorderseite derjüngsten Mauer die Kummulation verschiedener Steine einschließlich Plänerkalk am Innenrand desgroßen Grabens zu werten (Bartošková 2003, 204, Abb. 28), der bei Šolle (1990, Abb. 4) als Schuttvon der Steinblende der zweiten frühmittelalterlichen Mauer bezeichnet wurde. Die Steinvorderseite

796BARTO·KOVÁ: K v˘voji vnitfiního opevnûní na Budãider jüngsten Mauer war der älteren Befestigungsmauer vorgelagert, und zwar lag sie an der Stelle deskleinen Grabens, der mit Schuttschichten von der Vorderseite der älteren Mauer verfüllt ist. Die drittefrühmittelalterliche Mauer, die von außen und innen mit Kieselschiefer, Sandstein, Schiefer und Plänerkalkverkleidet war, würde so eine Gesamtbreite um 12 m erreicht haben. Zur jüngsten Mauer gehörtauch der große Graben, der dicht vor dem Schutt von der Steinblende gefunden wurde. Die drittenBauphase bestand von der Wende 10./11. Jh. bis in die 2. Hälfte des 11. Jh. Die Datierung ihres Untergangshorizontsgeht aus Šolles Feststellung hervor, wonach die Fundamente der Nordapsis, die an dieSt.-Peter-Rotunde im Verlauf des 11. Jh. (am ehesten in seiner zweiten Hälfte) angebaut wurden, diehintere Steinblende der jüngsten Mauer stören (Šolle 1990, 180 f.). Die Datierung des Untergangs derInnenbefestigung des Burgwalls von Budeč in die 2. Hälfte des 11. Jh. wird auch von der durch Váňaim Südteil der Akropolis festgestellten stratigraphischen Situation bestätigt, wo der Steinschutt derjüngsten Siedlungsbauten und die Innenbefestigung von Gräbern gestört werden, die nach dem Untergangdes Burgwalls angelegt wurden. Das Bestehen dieses Friedhofs kann nämlich aufgrund desFundes einer Münze Bořivojs II. (Prägung aus den Jahren 1100–1107, 1109–1110), die rituell einemder Gräber beigegeben war, an den Anfang des 12. Jh. datiert werden (Bartošková 1999).Der Unterschied zwischen meiner und Šolles Interpretation der Entwicklung der Innenbefestigung,und zwar vor allem in Bezug auf die St.-Peter-Rotunde und das umgebende Gräberfeld, istim Schema der drei Entwicklungsphasen der frühmittelalterlichen Mauer im Raum der Rotundedargestellt (Abb. 6).3. Präzisierung des Entwicklungsschemas der Innenbefestigung von BudečDurch den schematischen Vergleich zwischen Váňas und Šolles Interpretation der drei Entwicklungsphasender slawischen Befestigung der Akropolis von Budeč (Abb. 5) habe ich bereits (Kap. 1) dieUnterschiede in der Entwicklung der Mauer zwischen Váňas und Šolles Schnitt durch den Wall aufgezeigt.Es bleibt nur noch, meine Interpretation der Entwicklung der Mauer im Bereich der Rotunde,die sich aus der Revision von Šolles Grabung des Innenwalls ergibt, mit der Entwicklung der Mauerin Váňas Sonde E1, die 60 m nördlich durch den Innenwall geführt war (Abb. 11), zu vergleichen.Das vorliegende Entwicklungsschema der Innenbefestigung von Budeč im Raum bei der Rotundeund in Sonde E1 zeigt (Abb. 11), dass an beiden Stellen die erste Phase der frühmittelalterlichen Befestigungaus einer einteiligen Holz-Lehm-Konstruktion (am ehesten mit Rostkonstruktion) bestand,die vorne mit einer Steinwand aus großen unbearbeiteten Steinen und hinten mit einer Holzwand versehenwar. Verschieden ist lediglich die Mauerstärke – in Váňas Schnitt beträgt sie 4,5 m, im Raumbei der Rotunde 3 m. In Váňas Schnitt ist kein Außengraben festgestellt worden. Es kann vorausgesetztwerden, dass genauso wie bei der Rotunde auch hier irgendein Graben bestand, denn an seineStelle tritt ja der große Graben, der erst in der jüngsten Bauphase der Befestigung errichtet wurde, undden älteren Graben wahrscheinlich zerstörte. Unvereinbar sind die Unterschiede in der Datierung derältesten frühmittelalterlichen Mauer. Ihr Bestehen setzt Váňa sowie Šolle in die Zeit von der Wende8./9. bis Wende 9./10. Jh. Diesem Ansatz stehen jedoch zwei Umstände entgegen, die sich aus derRevision von Šolles Grabung ergeben haben: Erstens, die Anwesenheit von reifen Varianten mittelburgwallzeitlicherKeramik im Mauerkörper der ersten frühmittelalterlichen Mauer, die für ein späteresEntstehungsdatum dieser Mauer sprechen, und zwar irgendwann im Verlauf der 2. Hälfte des9. Jh. (Bartošková 2003, 191, 194, Abb. 16: 1, 2), zweitens die Tatsache, dass die Gräber des ältestenKirchenfriedhofs, die aufgrund von Grabfunden in die 1. Hälfte des 10. Jh. zu setzen sind, die ältestefrühmittelalterliche Mauer respektierten. Zur Zeit des ältesten Bestattens bei der Rotunde stand dieerste frühmittelalterliche Mauer noch, und somit kann ihr Untergang nicht an die Wende 9./10. Jh.gesetzt werden, sondern erst in die Mitte des 10. Jh., denn in der 2. Hälfte des 10. Jh. war das Gräberfeldbereits von der zweiten Phase der Innenbefestigung überlagert.Während in Váňas Sonde die erste frühmittelalterliche Mauer nur in Form von Schutt erhalten istund dem Ausgräber zufolge bei einem Brand zerstört worden sein soll, war der Mauerkörper in ŠollesGrabung relativ gut erhalten und zeigte keinerlei Spuren von irgendeiner plötzlichen Zerstörung.Der Umstand, dass die älteste frühmittelalterliche Mauer an einer Stelle zerstört und an einer anderennicht zerstört war, kam bei der Errichtung der zweiten Phase der Befestigung zum Ausdruck. Im Raum

Archeologické rozhledy LVI–2004 797bei der Rotunde wurde die erhaltene erste Bauphase in die zweite Phase einbezogen, 60 m nördlichmusste jedoch über ihrem Schutt eine ganz neue Befestigung erbaut werden. Bei der Rotunde wurdeso an die hölzerne Innenwand der ältesten frühmittelalterlichen Mauer lediglich eine Kammerkonstruktionangebaut, die eine Erweiterung der bestehenden Mauer in Richtung Kirche darstellt. Es istjedoch nicht ausgeschlossen, dass diese Erweiterung auch noch einen weiteren Mauerteil einschloss,dank dessen die Abdrücke der Holzpfosten, die die Innenseite der angebauten Kammerkonstruktionabgrenzen, in aufrechter Lage erhalten sind. Die zweite frühmittelalterliche Mauer würde so bei derRotunde eine Breite um 7 m erreicht haben. Im Raum von Váňas Sonde E1 musste in Folge einesgewaltsamen Untergangs der vorangehenden Phase eine ganz neue Mauer erbaut werden, die auseiner zweiteiligen Holz-Lehm-Konstruktion bestand (vorne mit Rost und hinten mit Kammern), einerSteinverblendung aus Plänerkalk und einer hinteren Holzwand mit Pfosten. Die Mauer erreichte hiereine Breite von 9–10 m. Obwohl die Breite der zweiten frühmittelalterlichen Mauer in Sonde E1wiederum größer ist als im Raum bei der Rotunde, ist in beiden Sonde die Konstruktionsweise, bestehendaus einer Steinvorderseite, einem Holz-Lehm-Umgang (vorne mit Rost-, hinten mit Kammerkonstruktion)und einer hölzernen Hinterseite vergleichbar. Die Entstehung der zweiten Phase derfrühmittelalterlichen Befestigung kann jedoch nicht mit Váňa an die Wende 9./10. Jh. datiert werden,denn bei der St.-Peter-Rotunde hat die zweite frühmittelalterliche Mauer die Gräbern des ältestenKirchenfriedhofs aus der 1. Hälfte des 10. Jh. überlagert. Der Bau der zweiten Phase der Innenbefestigungdes Burgwalls kann also erst um die Mitte des 10. Jh. datiert werden.Die dritte Phase der frühmittelalterlichen Befestigung besteht an beiden Grabungsstellen auseiner mächtigen Mauer und einem großen Außengraben. Im Unterschied zu Váňas Schnitt, wo derAusgräber die dreiteilige, stufenförmig angeordnete Holz-Lehm-Konstruktion der jüngsten Mauerfestgestellt hat, war die jüngste Mauer im Bereich der Rotunde stark durch spätere Eingriffe gestört,sodass über die Gestalt ihrer Holz-Lehm-Konstruktion nichts konkretes gesagt werden kann. Wirkönnen nur feststellen, dass die Mauer hier mit vorne und hinten mit einer Steinblende versehen war,wobei beide Blenden aus verschiedenen Gesteinssorten einschließlich Plänerkalk zusammengesetztwaren. Identisch war auch die Zusammensetzung der Steinblende der jüngsten Mauer in Váňas Sonde.Der Unterschied besteht lediglich darin, dass Váňa eine zweistufige Anordnung der hinteren Steinblendefestgestellt haben will, während in der Grabung bei der Rotunde nur eine hintere Steinblendezum Vorschein kam. Identisch ist dann die Größe der Mauer, denn in beiden Sonden war die Befestigungin der jüngsten Entwicklungsphase am größten. In Váňas Sonde E1 bewegte sich die Breite derMauer um 13 m, in der Abdeckung bei der Rotunde um 12 m. Lediglich bei der Rotunde, wo eineErweiterung des Baus nach Innen nicht mehr möglich war, musste die Befestigung nach außen erweitertwerden. Eintracht herrscht auch darüber, dass der große Graben erst im Zusammenhang mitdem Ausbau der jüngsten Mauer ausgehoben wurde. Verschieden ist nur die Datierung der jüngstenMauer, denn Váňa setzt voraus, dass sie bis ins 12. Jh. bestand, während die stratigraphische Lagebei der Kirche andeutet, dass sie zu dieser Zeit bereits zerstört gewesen sein muss. Die verfallenehintere Steinblende der Mauer wird nämlich von den Fundamenten der Nordapsis gestört, die an dieSt.-Peter-Rotunde erst nachträglich angebaut wurde und Šolle (1990, 180–181) zufolge etwa in dieZeit von der 2. Hälfte des 11. bis zur Mitte des 12. Jh. gesetzt werden kann, denn auf die 2. Hälftedes 12. Jh. entfällt bereits der romanische Kirchenturm, der die Nordapsis ersetzte und bis heute dieDominante der St.-Peter-und-Paul-Kirche bildet.Deutsch von Tomáš MaříkANDREA BARTOŠKOVÁ, Archeologický ústav AV ČR, Letenská 4, CZ-118 01 Praha 1bartoskova@arup.cas.cz

Obr. 3. Budeč, výzkum vnitřního valu. Vývojové fáze raně středověké hradby zachycené Šollem v odkryvu u rotundysv. Petra a Pavla a jejich vztah k nejstaršímu kostelnímu pohřebišti. – Abb. 3. Budeč, Grabung des Innenwalls.Entwicklungsphasen der frühmittelalterlichen Mauer nach Šolles Grabung bei der St.-Peter-und-Paul-Rotundeund ihre Beziehung zum ältesten kirchlichen Gräberfeld.

Obr. 4. Budeč, nově stanovený vývoj raně středověké hradby v prostoru u rotundy sv. Petra a Pavla, jenž vyplynulz mého revizního zpracování Šollova výzkumu vnitřního valu. – Abb. 5. Budeč, neues Entwicklungsschema derfrühmittelalterlichen Mauer im Bereich bei der St.-Peter-und-Paul-Rotunde aufgrund der Revision von Šolles Grabungdes Innenwalls.

798Archeologické rozhledy LVI–2004 798–827Zapomenutá PlzeňPočátky města pod přemyslovským hrademForgotten PilsenThe origins of the city beneath the Přemyslid strongholdRadek Široký – Karel Nováček – Ladislav KaiserHrad Plzeň byl v 10.–13. stol. ústředím přemyslovské správy západních Čech. Kolem roku 1295 byly centrálnífunkce přeneseny do nově založeného, 10 km vzdáleného města Nové Plzně. Studie bilancuje přínosvíce než sto let probíhajících archeologických výzkumů pro poznání struktury a vývoje raně a vrcholně středověkéStaré Plzně. Největší pozornost je věnována nově získaným indiciím plánovitě založeného města, kterébylo připojeno ve 2. pol. 13. stol. ke staršímu osídlení v podhradí a které bylo z velké části opuštěno pozaložení Nové Plzně.raný středověk – vrcholný středověk – přemyslovské hradské centrum – městská lokace – západní Čechy– PlzeňIn the 10 th –13 th centuries, hillfort Pilsen (Plzeň) was the centre of Přemyslid administration in West Bohemia.Around 1295 its functions were translated to newly-founded town New Pilsen 10 km away. This studyassesses the results of more than a hundred years of ongoing archaeological investigation in terms of anunderstanding of the structures and development of this Early and High Medieval settlement of OldPilsen. The greatest attention is devoted to newly-recovered indicators of the planned foundation of theborough that in the second half of the 13 th century was appended to the earlier colony beneath a Přemyslidstronghold, and which was in large measure abandoned after the foundation of the town New Pilsen.Early Middle Ages – High Middle Ages – Přemyslid stronghold centre – urban siting – West Bohemia –Plzeň – Pilsen1. ÚvodStruktura a vývoj Staré Plzně patří k poměrně často diskutovaným otázkám regionálníhistoriografie. Od doby vzniku první studie na toto téma, zveřejněné před sto lety (Strnad1903), došlo k zásadnímu posunu v poznání tohoto raně a vrcholně středověkého centrazápadních Čech zásluhou archeologie. Nelze ovšem současně nevidět, že výzkumy ve StarémPlzenci měly doposud převážně extenzivní charakter. Řada z nich nebyla patřičnýmzpůsobem dokumentována a jen zlomek z celkového počtu byl podrobně publikován. Tose týká nejen výzkumů ve 20. letech 20. stol. na vlastním přemyslovském hradišti na ostrožněHůrka, ale i řady pozdějších terénních akcí uskutečněných v protilehlé levobřežníčásti města. V prostoru levobřeží probíhají předstihové a záchranné archeologické výzkumys přestávkami od roku 1973. Postupně se v nich angažovala plzeňská expozituraArcheologického ústavu ČSAV v Praze, Západočeské muzeum v Plzni a Západočeský institutpro ochranu a dokumentaci památek (ZIP o. p. s.). Výzkumy potvrdily klíčové postavenílevobřežního jádra Starého Plzence v urbanistickém vývoji Staré Plzně a nadre-

·IROK¯ – NOVÁâEK – KAISER: Zapomenutá PlzeÀ … 799gionální význam zde dochovaných archeologických situací. Jejich kvalita a vysoká mírazachovalosti dávají jedinečnou šanci studiu vnitřní struktury protoměstských sídelníchútvarů a postižení počáteční fáze jejich přeměny na institucionální město ve 13. století.Naše studie samozřejmě nemůže nahradit chybějící kritické zpracování velkého objemudat, shromážděných předchozími třemi generacemi archeologů. Chceme spíše předběžněbilancovat výsledky nejnovějších archeologických výzkumů (tj. za dobu posledních desetilet) a konfrontovat je se staršími shrnujícími studiemi, s detailní prostorovou identifikacívšech ověřitelných nálezů v plzeneckém intravilánu (tab. 1; obr. 2–3) a též s výsledky revizeněkterých starších výzkumů. Z těchto východisek směřujeme k nutně předběžným hypotézámo vývoji a struktuře významného centra přemyslovské hradské správy a ranéhoměsta v 10.–13. století. Model, který se pokoušíme nastínit, je nezbytným předpoklademakorektivem dalších badatelských aktivit v plzenecké aglomeraci a měl by podle našehonázoru být dále ověřován především analýzou již dříve získaných archeologických pramenů.2. Prostorová a morfologická situace Staré Plzněa nejstarší osídlení suburbiaPro prostorové uspořádání Staré Plzně byla určující poloha na křižovatce dvou nejdůležitějšíchdálkových komunikací spojujících Prahu s významnými centry německé říše. Právězde se totiž rozdělovala tzv. Norimberská a Řezenská cesta (Vávra 1973). Cesta od Prahyvedla přes Rokycany s biskupským dvorcem, doloženým již v roce 1110 1 , a do údolí Úslavynepochybně sestupovala od severu, po úpatí ostrožny Hůrka nad zářezem bezejmennéhopotoka. Komunikační linie tak obtáčela celý severní obvod hradiště a provoz na ní byl poddokonalou kontrolou (obr. 5). V levobřežní části aglomerace cesta protínala plochu dnešníhonáměstí a je velmi pravděpodobné, že se právě zde obě větve dálkové komunikace dělily.Severnější Norimberská cesta patrně mířila do prostoru pozdější Nové Plzně, kde překonávalařeky, Řezenská směřovala k Dobřanům 2 , kde je třeba předpokládat brod přes Radbuzu.Již více badatelů si povšimlo nápadné podobnosti v uspořádání raně středověkých sídelníchaglomerací Prahy a Staré Plzně (naposledy Šolle 2002, 166). Jádrem raně středověkéhoosídlení Staré Plzně byl – stejně jako v Praze – dvoudílný přemyslovský hrad (akropolea předhradí) 3 , umístěný na úzké klesající ostrožně nad řekou. Mezi jižním úpatím ostrožnya břehem Úslavy existoval samostatně vyčleněný areál, plnící funkci opevněného podhradí.Reliktem jeho opevnění je mohutný val na západní a zčásti i jižní straně areálu. 4 Levobřežníčást aglomerace pak – stejně jako v Praze – představuje mladší expanzi preurbánní-1 K počátkům Rokycan např. Anderle – Karel – Švábek 1994, 71. Nejnovější shrnutí počátků Rokycan zpracovalR. Široký v rámci projektu GA ČR Archeologie měst v českých zemích.2 Lokace města v Dobřanech spadá před pol. 13. stol. (např. Richter 1982, 248).3 Existence druhého, východního předhradí, opevněného jen lehkou fortifikací, zatím nebyla potvrzena, byť je velmipravděpodobná. Naopak hypotézu o rozdělení západního předhradí příčným valem na dvě samostatné části(Friedl 1976, 37) pokládáme v současnosti za neprokazatelnou, náznaky podélného dělení této plochy dřevěnoufortifikací přinesl odkryv v letech 1921–1922.4 Existenci opevněného jižního podhradí novější kompendia a syntetické práce odmítají vzít na vědomí (např.Šolle 1984, obr. 32; Sláma 1986, 90; Lutovský 2001, 310), přestože jeho popis s plánem opevnění publikoval jižHorák (1908, 439, obr. 4; 1909) a přestože je val dodnes velmi dobře viditelný.

Lokalita Č. Rok výzkumu ReferenceHradiště Hůrka a jeho východní předpolí 1 1890; 1906; 1907; Horák 1908; Horák 1909; Horák 1913;1909; 1920–1924; Friedl 1976; Doubová 1976; Hejna 1976;1934; 1972; 1982; Beneš 1985; Kodera – Nováček – Široký 20022002Masarykovo nám. 2 ? Doubová 1976, 24Masarykovo nám., čp. 52 3 ? Doubová 1976, 23Malá Strana, před školou 4 1889 Doubová 1976, 23Palackého, čp. 80 5 1890 Doubová 1976, 24Sv. Čecha 6 před 1913 Horák 1913Podhradní, čp. 286 7 před 1920 Doubová 1976, 23Jiráskova, ppč. 144/1 8 1921 Friedl 1921S. svah Hůrky, ppč. 1342/1, „Víchovo pole“ 9 1920–25 Doubová 1976, 24Areál města 10 1926 Macháček hlášení ARÚ čj. 1224/26Smetanova, ppč. 109, na poli za čp. 64 11 1931 Čtrnáct 1931; Doubová 1976, 24Husova, zahrada čp. 31 (F. Kondr) 12 1935 Beneš – Richter 1976, 71–72Husova, ppč. 151/1 13 1936 Doubová 1976, 24Hradiště Plzeňského, čp. 130, ppč. 37/3 14 1936 Doubová 1976, 23Baslova, sz. od kostela sv. Jana Křt. 15 1940; 1942 Doubová 1976, 24Herejkova, ppč. 1053/16 16 1955 Čtrnáct – Andrlová NZ v odd. pravěku ZČMMezi Nerudovou a Nádražní, ppč. 125/1 17 1963 Doubová 1976, 23Vrchlického, areál mateřské školky, 18 1973–1974 Beneš – Richter 1976ppč. 150/70 a 73/1Vrchlického, zahrada čp. 184, ppč. 150/2 19 1974 Beneš – Richter 1976Vrchlického, areál mateřské školky, 20 1976 Beneš hlášení ARÚ exp. Plzeň čj. 835/76;ppč. 150/7 Frýda hlášení odd. st. dějin ZČM čj. 2/76Baslova, před čp. 545 21 1978 Anon. NZ čj. 124 v odd. st. dějin ZČMHusova, stavba koupaliště, ppč. 57 22 1984 Frýda – Hus NZ ARÚ čj. 3721/87Smetanova, ppč. 133, 136, 137, 139/1, 23 1985–1990 Frýda – Hus 1989; Frýda NZ ARÚ čj. 3029/85;139/2, 143, 145/1, 210/5, 210/6, 211, Frýda – Hus NZ ARÚ čj. 2015/86; Frýda210/17, 210/18, 210/19, 213 – Hus NZ ARÚ čj. 3721/87; Frýda – HusNZ v odd. st. dějin ZČMSmetanova, areál Jitony, ppč. 141/1 24 1985 Frýda NZ ARÚ čj. 3029/85Masarykovo nám., ppč. 118 25 1986 Frýda – Hus NZ ARÚ čj. 2015/86Jiráskova – kanalizace 26 1987 Frýda – Hus NZ ARÚ čj. 3721/87Podhradní, čp. 29, ppč. 1364 27 1991 Baštová – Metlička hlášení odd. pravěkučj. 332/91Masarykovo nám., ppč. 119 28 1992 Nováček NZ odd. st. dějin čj. 348/93Malá Strana, Malostranské nám. – plynofikace 29 1993 Nováček NZ odd. st. dějin čj. 408/93Baslova, ppč. 148 30 1993 Nováček NZ odd. st. dějin čj. 384/93Podhradní, ppč. 1353/2 31 1993 Frýda – Orna nepubl.Masarykovo nám. – RMTS 32 1995–1996 Nováček NZ OZAV čj. 197/96Masarykovo nám., Husova – rekonstrukce 33 1995–1996 Nováček nepubl.silničního průtahuSv. Čecha a Palackého – plynofikace 34 1996 Široký hlášení OZAV čj. 202/96Baslova, kolem kostela sv. Jana Křtitele 35 1996 Široký NZ OZAV čj. 165/96Smetanova, naproti čp. 65, ppč. 144/1 36 1996 Nováček – Široký NZ OZAV čj. 161/96Vrchlického, čp. 193 37 1996 Široký nepubl.Malá Strana, ul. Komenského, Podhradní, 38 1997 Nováček NZ OZAV čj. 115/97Raisova – plynofikaceMalá Strana, před čp. 585 39 1997 Nováček NZ čj. OZAV čj. 115/97Smetanova, bývalá čp. 114, 117, 122, 166 40 1999–2002 Kaiser – Široký a kol. NZ ZIP čj. P61/99,čj. 30/02, čj. 359/03Smetanova, čp. 70 41 2000 Široký – Majer – Kubečková NZ ZIP čj. P10/01Obr. 1. Starý Plzenec. Přehled archeologických akcí v areálu města. – Fig. 1. Starý Plzenec. Overview ofarchaeological works in the area of the town.

Archeologické rozhledy LVI–2004 801ho osídlení na protilehlou stranu údolí. Kromě těchto vnějších podobností tušíme i některépodobnosti strukturální, nenáhodné, možná dokonce i záměrně budované. Podobně jakou pražských měst byl i ve Starém Plzenci vývoj a charakter preurbánního osídlení silněovlivněn geomorfologií terénu, zvláště pak morfologií kvartérních pokryvných útvarů.Konkrétních dat o středověkém a novověkém vývoji mikroreliéfu je ovšem z plzeneckéhoprostředí minimum, neboť ještě donedávna nebyla systematicky sbírána. Základní osu sídelníhocelku představuje silně meandrující řeka Úslava, vytvářející v úseku kolem StaréhoPlzence výraznou nivu o šířce 300–600 m. Změny v poloze řečiště a v rozsahu nivy jistěprobíhaly i ve sledovaném historickém období, rekonstruovat je však zatím neumíme.Dosud ojedinělou indicií dynamického vývoje nivy v subrecentním období je nález atypicképravěké a novověké keramiky z vrstvy bahnitého organogenního sedimentu, uloženéhopod 3,5 m silným souvrstvím jílovito-písčitých svahovin. Nález byl učiněn v roce 1996v rýze pro kanalizaci v trase nového silničního průtahu městem, tedy na jižním okraji nivy(nepubl. výzkum K. Nováčka). Na území města byly doposud rozlišeny dva stupně pleistocenníchteras: starší stupeň III na levobřeží, jehož povrch spočívá v relativní výšce 8–15 mnad úrovní řeky, a mladší stupeň IV, který je morfologicky vyvinut na protilehlém břehu,ve spodní části plzenecké Malé Strany. 5 Horní části svahů a velká část povrchu štěrkopískovýchteras je pokryta sprašovými a svahovými hlínami, resp. jíly.Pravobřežní část aglomerace, zvaná Malá Strana, je podle dosavadních pozorování situovánana denudovaném, dosti svažitém reliktu pleistocenních teras, překrytém vrstvamisvahových jílovitých hlín. Toto podloží bylo zachyceno v prostoru pod kostelem PannyMarie a v ulicích Raisova a Komenského. V prostoru mezi touto západní částí Malé Stranya západní špicí ostrožny Hůrka, v linii Malostranské náměstí až ulice Hradiště Plzeňského,se projevuje dnes mírný terénní zářez, kopírující úpatí ostrožny. V dosud sledovanýchvýkopech do běžných hloubek (mírně přes 100 cm) se v linii tohoto zářezu nepodařilo zachytitpodloží, profil je zde tvořen výlučně pozdně novověkými až recentními navážkami(obr. 2: 38; Nováček 1997). Domníváme se, že zářez je pozůstatkem hlubší, v novověkuzasypané a znivelizované strže, která zřejmě vznikla erozním spolupůsobením vodoteče,jež tudy přitéká do Úslavy, a intenzivním provozem na zemské cestě od Prahy, která právětudy procházela k brodu přes Úslavu.Na ploše opevněného podhradí jižně od ostrožny zachytily dvě dosavadní archeologickéakce toliko mocné souvrství přemístěných svahovin a akumulace s bohatým obsahemstředo- a mladohradištní keramiky, původem zjevně z plochy hradiště. Středověká úroveňpovrchu či geologické podloží zde zachyceny nebyly. Podhradí bylo postiženo rozsáhlýmisvahovými procesy.Kúvahám o funkci pravobřežní části aglomerace se nám nedostává přímých podkladů,nepochybně však musel existovat rozdíl ve využití opevněného jižního podhradí a elevaces dnešním kostelem Panny Marie. Jihovýchodně od kostela, ve vzdálenosti asi 100 m odpresbytáře, na dvorku domu čp. 130 v ul. Hradiště Plzeňského, byl nalezen kostrový hrobobsahující středohradištní nádobu (obr. 2: 14). Další pohřební kontext je indikován dnesnezvěstným nálezem další raně středověké nádoby z místa školní tělocvičny (obr. 2: 4;Doubová 1976, 23). Výrazně odlišná terénní situace obou poloh nevylučuje existenci dvousamostatných pohřebních areálů, na jejichž existenci navázala sakrální stavba – předpo-5 Převýšení 5–8 m nad řekou (Štafl 1957).

802·IROK¯ – NOVÁâEK – KAISER: Zapomenutá PlzeÀ …Obr. 2. Starý Plzenec – Malá Strana. Mapa archeologických výzkumů v prostoru pravobřežní podhradní aglomerace. Čísla odpovídají přehledu archeologických akcív tab. 1. Podklad katastrální mapa 1 : 1000, zmenšeno. Zpracovali K. Postránecká a R. Široký. – Fig. 2. Starý Plzenec – Malá Strana. Map of archaeological excavations inthe right bank agglomeration beneath the stronghold. The numbers match the overview of archaeological works in tab. 1. Drawn up by K. Postránecká and R. Široký.

Archeologické rozhledy LVI–2004 803Obr. 3. Starý Plzenec. Mapa archeologických výzkumů v prostoru levobřežní podhradní aglomerace. Čísla odpovídají přehledu archeologických akcí v tab. 1.Podklad katastrální mapa 1 : 1000, zmenšeno. Zpracovali K. Postránecká a R. Široký. – Fig. 3. Starý Plzenec. Map of archaeological excavations in the left bankagglomeration beneath the stronghold. The numbers match the overview of archaeological works in tab. 1. Drawn up by K. Postránecká and R. Široký.

804·IROK¯ – NOVÁâEK – KAISER: Zapomenutá PlzeÀ …kládaný románský předchůdce dnešního kostela Panny Marie (srov. Mencl – Benešovská– Soukupová 1978, 29).Jednoznačné sídlištní nálezy ze západní části Malé Strany pocházejí teprve z konce12. či ze 13. století. Sídlištní areál byl prokázán na ppč. 1053/1 (Šteklova zahrada), sz. odkostela, mimo malostranské historické jádro (obr. 2: 16; Doubová 1976, 23). Přes vědomíproblematičnosti hypotéz založených na absenci pramenů pokládáme za nejstaršípodhradní sídliště právě jižní podhradí, které bylo svým opevněním integrováno s hrademna ostrožně. Právě sem je velmi pravděpodobné lokalizovat tržiště doložené svatovojtěšskýmilegendami k roku 992. 6 Opevněné podhradí bylo s hradem pravděpodobně propojenokomunikací stoupající šikmo po svahu Hůrky a ústící do hradního areálu v blízkostirotundy sv. Petra, která byla ovšem převrstvena mladšími terasovými úpravami svahua nezanechala viditelné pozůstatky.Vlevobřežní části aglomerace jsou doklady osídlení ze sklonku středohradištního obdobízatím nevýrazné a soustřeďují se k hornímu okraji úslavské terasy III, do okolí středníčásti Jiráskovy ulice. Na pozemku ppč. 141/1, v areálu bývalého podniku Jitona, byl z neznáméhokontextu v 80. letech 20. stol. získán středohradištní hrnec (obr. 3: 24; Frýda –Hus 1989, obr. 6: 1). Jeden výrazný zahloubený objekt téhož horizontu byl odkryt v sondě5/85. Další méně určité objekty a reziduální zlomky keramiky v mladších vrstvách senacházely i na blízké ploše souvislého odkryvu z let 1987–1988 (obr. 3: 23; Frýda – Hus1989, 223). Přestože charakter tohoto sídlištního areálu zatím jednoznačně určitelný není,nevelký rozsah osídlené plochy nenasvědčuje intenzivnímu osídlení levobřežní části suburbia.V případě nálezu z areálu Jitony nelze zcela vyloučit ani pohřební kontext.3. Prostorová struktura a vývoj přemyslovského hraduPřipravovaný projekt revitalizace hradiště na Hůrce vyvolal potřebu revize dosavadnícharcheologických výzkumů a konzervačních zásahů a celkového zhodnocení archeologickéhopotenciálu této památky. Přednostně byla věnována pozornost zaniklým kostelům,jejichž povrchově prezentované základy jsou v současné době v havarijním stavu. 7 Dalšíetapa výzkumu se zaměřila na kritické vyhodnocení starších archeologických akcí v celémareálu hradiště (Nováček 2004). Na tomto místě jen stručně shrneme dosavadní výsledkyse zaměřením na závěrečné období existence přemyslovského hradu.Archeologický výzkum hradiště se ve 20. stol. přednostně zaměřil (stejně jako u jinýchpřemyslovských center) na exkavaci kostelů, jejichž poznání mělo – v souladu s dobovýmiprioritami výzkumu – skýtat nejsnazší cestu k řešení kulturně-historických a chronologickýchproblémů. Ve Staré Plzni byl ovšem efekt této aktivity obzvlášť nízký. Opakovanédestruktivní výzkumy sakrálních staveb od roku 1906 postupně snížily vypovídací schopnosttěchto památek takřka na nulu, aniž by byla likvidace klíčových stratifikací kompen-6 Legenda Quatuor immensi, cap. 18 (FRB I, s. 325) a legenda Bruna z Querfurtu, cap. 15 (FRB I, s. 281). K cestěsv. Vojtěcha přes západní Čechy v roce 992 naposledy Sláma 2001.7 Byla provedena revize archivních pramenů k dějinám kostelů, rekonstrukce nálezových zpráv z archeologickýchvýzkumů ve 20. letech 20. stol. (Kodera – Nováček – Široký 2002) a dokumentace současného stavu reliktů kostelasv. Vavřince včetně geofyzikálního průzkumu jeho nejbližšího okolí (Široký a kol. 2003).

Archeologické rozhledy LVI–2004 805zována vznikem kriticky hodnotitelné dokumentace. Revizní výzkumy měly v tomto ohledumnohdy horší úroveň než akce předchozí: například srovnání metod terénního výzkumuB. Horáka (1906–1909) a A. Friedla (1920–1925) vychází v neprospěch A. Friedla, kterýbyl ostatně za způsob provádění kritizován už svými současníky (Kodera – Nováček – Široký2002, 18).Na rozdíl od kostela sv. Kříže, jehož vývoj nelze na základě revize dokumentace interpretovatzásadně odlišně od publikované představy (Friedl 1976), musíme u obou zbývajícíchsakrálních staveb v areálu hradiště pomýšlet na podstatné přehodnocení jejich chronologie,stavebního vývoje a významu. Ve shodě s dikcí písemných pramenů, uvádějícíchkostel sv. Vavřince poprvé roku 1239 jako capella sancti Laurentii (CDB III, č. 216), roku1266 však termínem aule nostre regie ecclesiam s. Laurentii apud Pilznam a připisujícíchmu primární postavení farního a patronátního kostela pro ostatní kostely plzeňské aglomerace(CDB V.1, č. 475), je nutno tento kostel, umístěný na výrazně vyvýšené části akropole,pokládat za hlavní a nejstarší církevní stavbu hradského areálu, tvořící jeho strukturálnísoučást od 10. století. Odkryté a dnes na povrchu prezentované pozůstatky jednolodníhokostelíka s neodsazeným presbytářem a vnějšími rozměry 15,2 x 10,4 m (Horák 1908;Friedl 1976) však s touto stavbou rozhodně nelze ztotožnit. Tato drobná sakrální stavbaje pozdním, rámcově gotickým nástupcem původního hradského kostela, zaniklého požárem.Půdorys původní stavby není možno rekonstruovat. Hypoteticky s ním lze spojit nedatovatelnétorzo jediné zdi, odkryté B. Horákem v jižní části lodi mladšího kostela. Rozhodněnemůžeme vyloučit vícelodní řešení hlavní hradské svatyně, neboť v 11.–12. stol.bylo u ostatních přemyslovských správních hradů (Hradec, Žatec, Litoměřice) i u některýchlokalit nižšího významu nebo odlišné funkce (např. Stará Boleslav, Tismice, Živohošť)obvyklé. Drobná jednolodní stavba by mohla plnit spíše funkci soukromé svatyně (kaple)v areálu kastelánského (knížecího) paláce, v takovém případě bychom však měli v areáluhradu nebo suburbia hledat jinou, větší, „veřejnou“ sakrální stavbu. Tu ovšem zatím doloženounemáme.Výsledky sondáží v okolí kostela i nově provedený geofyzikální průzkum prokazují, žekostel sv. Vavřince, ať už byla jeho raně středověká podoba jakákoliv, byl integrální součástísevřeného, od zbytku akropole výrazně odděleného a hustě zastavěného areálu, kterýmůžeme zjevně pokládat za knížecí (kastelánskou) rezidenci. Pozoruhodné ovšem je,že tento areál nezanikl v době předpokládaného úpadku krajského správního hradu v průběhu13. stol., ale podle většiny nalezených artefaktů přetrval z velké části ve zděné podobědo konce 16. století. Kostel sv. Vavřince si jako nejvýznamnější staroplzeňská svatynězřejmě udržel farní statut i po postupném zániku přemyslovského hradu. Písemné pramenyz 2. pol. 14. a 1. pol. 15. stol., jmenující staroplzeňské faráře, blíže nespecifikují patrociniumkostela, u něhož se fara nacházela. V literatuře tradovaná domněnka o přenesení faryke kostelu Panny Marie ve 14. stol. nemá oporu v pramenech a kostel sv. Vavřince se uvádíjako filiální teprve roku 1624 (Kodera – Nováček – Široký 2002). Není tedy nepravděpodobnámožnost, že se původní hradský palác po roce 1266, kdy byl patronát k plzeňskýmkostelům postoupen králem chotěšovskému klášteru (CDB V.1, č. 475), přeměnil na faru,jež u sv. Vavřince přetrvala až do předbělohorského období.Řadu obtížně řešitelných otázek vyvolává rotunda sv. Petra v areálu západního předhradí.Její datování do sklonku 10. stol., všeobecně přijímané od doby A. Podlahy a K. Gutha(Podlaha 1908, 327; Guth 1925, 122), se při bližším zkoumání ukazuje jako nedostatečně

806·IROK¯ – NOVÁâEK – KAISER: Zapomenutá PlzeÀ …Obr. 4. Starý Plzenec na mapě stabilního katastru (1838). Oranžová linie – opevněné polohy, zelená linie – předpokládané hranice areálu lokačního města, modřepředpoklad urbanistického členění lokační zástavby na základě archeologických výzkumů. Červeně vyznačeny sakrální stavby, uvedena jejich lokalizace v textulistiny z roku 1266. 1 kostel sv. Vavřince, 2 rotunda sv. Petra, 3 kostel sv. Kříže, 4 kostel P. Marie, 5 kostel sv. Jana Křtitele, 6 a 7 předpokládaná poloha zaniklýchkostelů sv. Martina a sv. Václava, 8 kostel sv. Blažeje. Kresba M. Kunderová a M. Hauer. – Fig. 4. Starý Plzenec on the map of the stable cadastre (1838). Orangeline – fortified area, green line – presumed boundaries of the site of the planted town, blue – presumed layout of the planted urban area on the basis of archaeologicalexcavations. Sacral structures shown in red, siting according to a charter of 1266: 1 Church of St Lawrence, 2 St Peter’s Rotunda, 3 Church of theHoly Rood, 4 Church of the Virgin, 5 Church of St John the Baptist, 6 and 7 presumed sites of the lost Churches of St Martin and St Wenceslas, 8 Church ofSt Blasius. Drawn by M. Kunderová and M. Hauer.

Archeologické rozhledy LVI–2004 807Obr. 5. Starý Plzenec. Výřez z mapy 1. vojenského mapování. 1 přemyslovské hradiště na Hůrce, 2 MaláStrana s kostelem Panny Marie, 3 městské jádro, 4 kostel sv. Blažeje, 5 trasa dálkové komunikace od Prahy.Šipkami označeny terénní zářezy vymezující areál města na západní a východní straně. – Fig. 5. Starý Plzenec.Extract from the 1 st Military Mapping (18 th century). 1 the Přemyslid stronghold at Hůrka, 2 Malá Strana(Lesser Quarter) with the Church of the Virgin, 3 town centre, 4 Church of St Blasius, 5 route of the Pragueroad. Arrows indicate the terrain breaks delimiting the area of the town on the western and eastern sides.podložené, mnohé argumenty jsou doslova vykonstruované 8 . Kostel byl bohužel v průběhu20. stol. památkovými rekonstrukcemi a archeologickými výzkumy postupně zbaven praktickyvšech autentických prvků a středověkých statigrafií, a jeho datování bude již sotvamožné archeologickými metodami verifikovat. Přesto lze konstatovat, že indicie, které mámednes k dispozici, svědčí spíše o mladším původu této sakrální stavby. Za nejprůkaznějšípokládáme opakované zjištění, že nejstarší úroveň podlahy v lodi rotundy byla opatřenadlaždicemi vyšehradského typu (Friedl 1976, 34; Hejna 1976, 50). Předpoklad vzniku rotundypřibližně ve 12. stol. časově odpovídá rozvoji intenzivní řemeslnicko-rezidenční zástavbyzápadního předhradí. Tento rozvoj následoval po blíže neurčeném stratigrafickémhiátu v osídlení (přechodném zániku?). Také v případě areálu předhradí musíme upozornitna poměrně velký podíl keramiky 13.–15. stol. v nálezových souborech. Ten vzbuzujedojem kontinuity osídlení po zániku přemyslovského hradu. Určení způsobu a intenzitypozdně středověkého využití areálu hradiště však musíme ponechat dalšímu výzkumu.8 „Prameny, zachycující hrad Plzeň v 10. století jako hrad knížecí, potvrzují tím i datování rotundy podle zdivado 10. století“ (Mencl – Benešovská – Soukupová 1978, 27). Podrobný rozbor tohoto problému bude publikovánsamostatně.

808·IROK¯ – NOVÁâEK – KAISER: Zapomenutá PlzeÀ …Obr. 6. Starý Plzenec, levobřežní část města severně od Masarykova náměstí. Situace hrobů zkoumanýchvroce 1996 (č. 1–4), staršího náhodného nálezu antropologických pozůstatků podle údaje majitele čp. 84(křížek), přibližného místa nálezu „popelnice“ při dřívějších zemních pracích podle údaje majitele čp. 84(prázdný kroužek) a místo nálezu skládacích vážek v roce 1996 (plný kroužek). Kresba K. Nováček. – Fig. 6.Starý Plzenec, the section of the town on the left bank north of Masarykovo nám. [Sq.]. Location of gravesinvestigated in 1996 (nos. 1–4), an earlier chance find of anthropological remains according to data providedby owner of No. 84 (cross), the approximate site of an “urn” find during earlier earthmoving workaccording to data provided by the owner of No. 84 (empty circle) and the findspot of folding scales in 1996(full circle). Drawn by K. Nováček.4. Levobřežní rané město a jeho transformace ve 13. stoletíV zatím blíže neurčeném časovém úseku, s nejasnou strukturální vazbou na sporadicky doloženéstředohradištní osídlení, došlo k rozvoji suburbia na levém břehu Úslavy, na plošecelé střední části terasového stupně III podle Štaflovy klasifikace (Štafl 1957, mapa 1). Zatímcohorní okraj terasy je denudován a pokryt vrstvou sprašových či svahových hlín, spodníokraj vystupoval v několika archeologických dokumentačních bodech kolem výškové

Archeologické rozhledy LVI–2004 809Obr. 7. Starý Plzenec, Masarykovo náměstí. Skládací vážky, nález přizemních pracích v r. 1996. Kresba J. Vlček. – Fig. 7. Starý Plzenec,Masarykovo nám. [Square]. Folding scales, a find made duringearth-moving works in 1996. Drawn by J. Vlček.úrovně 338–340 m v ul. Vrchlického a Sv. Čecha takřka k povrchu, což nás – spolu s výšeuváděnou indicií subrecentního zaplňování nivy – vede k představě o morfologicky výraznéaž příkré severní hraně terasy, značně převýšené nad aluviální nivou. V některých úsecíchpronikají terasou vrstvy algonkické břidlice, jako například v linii Husovy ul., kdeskalní podloží příkře vystupuje z nivy v niveletě 335 m až takřka k současnému povrchu.Teprve od čp. 88 k jihu skálu překrývá báze štěrkopísků.Dynamiku vývoje aglomerace nejsme schopni postihnout, neboť studium lokální chronologiekeramiky je v počátcích a vychází zatím jen z malého zlomku celkového nálezovéhofondu (viz Beneš – Richter 1976; Kaiser a kol. 2003). Tímto zásadním nedostatkem jsoutaké poznamenány veškeré další úvahy o podobě, rozsahu a vnitřní struktuře levobřežníhoosídlení, které lze posuzovat pouze v celkovém, velmi hrubém chronologickém rámci mladšího12.–13. století.Hypoteticky, podle analogie s jinými významnými přemyslovskými suburbii, však můžemepředpokládat, že krystalizačními jádry preurbánního osídlení byly vlastnické, popř.korporativní kostely, mající často vazbu na sídla velmožů a významných hradských úředníků.V levobřežní plzeňské aglomeraci dokládá již zmiňovaná listina Přemysla Otakara II.z roku 1266 existenci čtyř kostelů (CDB V.1, č. 475). Z nich známe polohu kostela sv. JanaKřtitele na náměstí (obr. 4: 5) a kostela sv. Blažeje, který byl jádrem samostatného sídelníhoútvaru nazývaného v listině Craboccon, vzdáleného od „centra“ plzeňského suburbia ca1 km (obr. 4: 8). Rozsah, chronologii a statut tohoto osídlení neznáme, mohlo se však jednato osídlení většího rozsahu na ploše, kde nechybí ani indicie opevnění (Beneš – Richter1976, 68, 72; Rožmberský 1998). Poloha zbývajících dvou sakrálních staveb, kostelůsv. Martina a sv. Václava, byla hypoteticky shledávána už od dob benediktinského historikaBonaventury Pitera 9 v různých částech městečka, přičemž posledním, zásadním argumen-9 Bonaventura Piter sepsal v letech 1755–1756 první historiografickou práci věnovanou Staré Plzni (Šváb ed. 1988).K sepsání byl podle všeho inspirován tehdy aktuálním bojem staroplzeneckých obyvatel za obnovu městských práv.

810·IROK¯ – NOVÁâEK – KAISER: Zapomenutá PlzeÀ …tem pro lokalizaci jednoho z kostelů (obr. 4: 7) byly nálezy přemístěných antropologickýchpozůstatků v těsné východní blízkosti statku čp. 80 (Beneš – Richter 1976, 68).K lokalizaci druhého z kostelů napomohly výsledky záchranného výzkumu v roce 1997.V západní části ulice Sv. Čecha a v krátké uličce, která ji spojuje se severním okrajem Masarykovanáměstí, se těsně pod současným povrchem, na rozhraní mezi novověkými navážkamikomunikace a podložím, podařilo odkrýt torza celkem čtyř kostrových hrobů. Jedenaž dva z nich byly pohřbem dospělého, jeden hrob byl dětský (infans) a jeden spadal do kategoriejuvenis (obr. 6). Hroby byly orientovány ve směru V–Z až SV–JZ, těla byla uloženanaznak, s pažemi podél těla. V souvislosti s hroby byly nalezeny pouze dva artefakty:jednoduchý, nezdobený prsten z bronzového plechu v hrobě prvního dospělého a zdeformovanáesovitá záušnice (?) z tenkého měďnatého drátu, pocházející z nadloží hrobu staršíhodítěte (Nováček – Široký 1996). Také informace místních obyvatel o starších, neohlášenýchnálezech kosterných pozůstatků potvrzují, že se pohřební areál soustřeďuje v severním a východnímsousedství statku čp. 88. Tento evidentně středověký hřbitov, silně poškozenýplanýrkami a snižováním terénu, lze dát s velkou pravděpodobností do souvislosti s druhýmz obou nelokalizovaných kostelů, jehož přesná poloha však zatím zůstává neznámá(obr. 4: 6). Je pouze zřejmé, že obě sakrální stavby využívaly morfologicky výrazné polohyna spodním okraji terasového stupně III a byly od sebe vzdáleny jen asi 150 m.Na základě současného stavu poznání lze konstatovat, že maximální doložený rozsahlevobřežní části suburbia v pokročilém 12.–13. stol. značně překračoval rozsah zástavbyzachycené na mapě stabilního katastru (1838). Nejvýchodnější nálezy pocházejí ze Smetanovyulice ze sondy 9/86 (obr. 3: 23; Frýda – Hus 1986), nejzápadněji položenými pozitivnímizjištěními byly např. sondáž v Baslově ulici na parcele ppč. 148 (obr. 3: 30)a sběry ve stavební jámě pro koupaliště v Husově ulici (obr. 3: 22; Nováček 1993a; Frýda– Hus 1987). Zdá se pravděpodobné, že západní i východní hranice sídlištního areálu bylaurčena dvojicí rovnoběžných erozních zářezů. Západním protékala nevýrazná, dnes převážnězatrubněná vodoteč, dobře patrná na mapě stabilního katastru (obr. 4). Východní zářezdnes není v georeliéfu města vůbec patrný, ale jeho existenci odvozujeme z prvníhovojenského mapování (obr. 5). Na severní straně pokračovalo osídlení jistě až k výraznéhraně terasy III. Jižní hranice osídlení je zatím jen naznačena nálezy získanými sběremvroce 1963 na ppč. 125/1 (obr. 3: 17; Doubová 1976, 23). Celkovou plochu s nálezy lzetedy zhruba vymezit jako obdélník o maximálních rozměrech 390 x 340 m, přičemž dosudjedinou plochou v rámci tohoto obdélníku, na níž se archeologické relikty osídlení tohotohorizontu prokazatelně nevyskytují, je plocha Masarykova náměstí (výzkum K. Nováčka1995–1996, nepubl.). Dosavadní archeologické výzkumy nezaznamenaly žádné dokladyzemního či zděného opevnění osídleného areálu.Struktura a charakter zástavby v tomto areálu jsou postupně objasňovány terénními výzkumyod 2. pol. 80. let 20. století. Odkryvy ve východní části městečka, především v zahradáchparcelního bloku mezi ulicemi Smetanovou a Vrchlického (obr. 3: 23), v letech 1985–1990 doložily výrazná odpadní souvrství, komunikační plochy a hustou změť rozmanitýchzahloubených objektů, jejichž funkci bylo možno určit jen ojediněle (Frýda – Hus 1989).Na tyto výzkumy navázala další etapa prací v prostoru mezitím zbořené jižní frontySmetanovy ulice (1999–2002; obr. 3: 40). Demolice poskytla dříve nebývalou možnostodkryvu při uliční čáře, což se ukázalo být klíčem k interpretaci stavební podoby a půdorysnédispozice zjištěné zástavby ze 13. stol. (nálezové zprávy: Široký a kol. 1999; Kaiser

Archeologické rozhledy LVI–2004 811Obr. 8. Starý Plzenec, Smetanova ulice. Situace dosud zjištěných lokačních domů, vyznačen rozsah archeologických výzkumů. Měřítko 1 : 20 000. Zpracovala K. Postránecká.– Fig. 8. Starý Plzenec, Smetanova ul. Locations off those planted houses identified to date, showing the extent of archaeological investigation. Drawn up by K. Postránecká.

812·IROK¯ – NOVÁâEK – KAISER: Zapomenutá PlzeÀ …– Široký 2002; Kaiser a kol. 2003). Analyzované keramické soubory příliš nevypovídajío počátcích této zástavby, dovolují však datovat její život do 2. pol. 13. stol. a její zánikzhruba do 1. čtvrtiny 14. století. Dalším vodítkem pro datování zániku zástavby je drobnýdepot řezenských feniků (6+1 ks), nalezený v objektu 230. Vročení nejmladších ražeb neumožňujeuvažovat o uložení depotu dříve než v intervalu let 1280–1300, vyloučeno neníani uložení v prvních letech 14. stol. (J. Militký in: Kaiser a kol. 2003).Na sledované ploše byly zjištěny celkem čtyři zahloubené objekty interpretované jakosuterény domů (objekty 56, 42, 11 a 230). Zkoumané suterény vykazovaly nápadnou podobnost,především velmi podobné rozměry (obr. 8; 9). Všechny čtyři objekty nepochybněrespektují linii danou dnešním průběhem Smetanovy ulice, oba dva kompletně prozkoumanémají delší osu orientovanou ve směru S–J, tedy kolmo k uliční čáře. Podle situaceobjektu 11 se zdá, že v průběhu uliční čáry došlo od zániku objektů k určité nevelké modifikaci.Vzdálenosti mezi okraji objektů nejsou shodné, objekty 56 a 42 jsou vzdáleny23 m, objekty 42 a 11 jen 17 m a objekty 11 a 230 19 m. Stopy parcelních hranic nebylyvzhledem k nízké míře dochování původního terénu zjištěny, šířku parcel lze tedy pouzeodhadovat, a to na ca 22–24 m. Shodný charakter dispozice suterénů a shoda v jejich orientacii konstrukci dokládají, že výzkumem byla odkryta část jednorázově vzniklé sídelnístruktury, která musela být navíc plánovitě rozměřena a vytyčena.Stopy této struktury, typické pro plánovitě založená vrcholně středověká města, lze sledovati mimo plochu bývalých čp. 114, 117, 122 a 166. Obdobný charakter vykazuje objekt9/86, zkoumaný částečně na parcele ppč. 210/18 (Frýda – Hus 1986; Široký a kol. 1999).Do skupiny výrazných zahloubených objektů při uliční čáře Smetanovy ulice je třeba řadittaké objekt 2, prozkoumaný částečně v čp. 70, rovněž v blízkosti uliční čáry (Široký –Majer – Kubečková 2000). Zdá se tedy, že stopy parcelní struktury vzniklé lokací lze podéldnešní Smetanovy ulice sledovat od náměstí v délce nejméně 275 m (obr. 8). Výsledkysond v předpokládaném zázemí domů, které se v tomto horizontu nacházely podél dnešníSmetanovy ulice, potvrzují předchozí závěry. Sonda 1/99 na ploše bývalých čp. 114, 117,122 a 166 v jižní frontě ulice přinesla obdobné výsledky (Široký a kol. 1999) jako rozsáhlejšíodkryvy na parcelách v zázemí domů dosud stojících v severní frontě (Frýda – Hus1987; 1988; 1990). Zkoumány zde byly různé mělčí, obtížně interpretovatelné jámy, hlubokézásobní objekty, studny apod., evidována byla i vydlážděná plocha. Byly zachycenytaké superpozice objektů. Tento obraz odpovídá představě o hospodářském zázemí jednotlivýchusedlostí, jehož součásti vykazovaly kratší životnost než vlastní domy. Bez ohleduna rozdílný rozsah výzkumu na severní a jižní straně Smetanovy ulice je velmi pravděpodobné,že struktura zástavby byla na obou stranách stejná.O ostatních částech výše vymezené plochy plzeňského levobřeží s doklady sídelníhohorizontu 12.–13. stol. se lze vyjádřit mnohem méně určitě. V konfrontaci s rozborem půdorysuměstečka na mapě stabilního katastru (1838; obr. 4) však přesto docházíme k některýmpředběžným závěrům, opírajícím se o zčásti ověřený předpoklad, že půdorys lokalitypo založení Nové Plzně v 90. letech 13. stol. ustrnul ve vývoji a konzervoval řadustarších prvků. Jádrem půdorysu je ulicovité náměstí orientované delší osou v souladushlavním komunikačním tahem od severu k jihu. Do tohoto středu se víceméně ze všechstran radiálně sbíhaly komunikace. Ačkoli nejsme dosud schopni sledovat detailní vývojčáry náměstí a potvrdit její stabilitu od 13. stol., celé veřejné prostranství vykazuje nápadnouabsenci archeologických situací tohoto období s výjimkou severního okraje, kde byl

Archeologické rozhledy LVI–2004 813v rýze před čp. 342 zachycen rozměrný zahloubený objekt 13. stol., překrytý černošedouuhlíkatou hlínou s enormním obsahem kovářské strusky (obr. 3: 32 a 6). Z této vrstvy rovněžzřejmě pocházejí téměř kompletní bronzové kupecké vážky, neklamné svědectví o provozovánítrhu v okolí tohoto prostoru (obr. 7; Nováček – Široký 1996). Od obloukovitě utvářeného,komunikační sítí determinovaného půdorysu severní části náměstí se nápadněodlišuje jižní, 45 m široká část, kde jsou patrné známky ortogonálního uspořádání, na něžupozornil již D. Líbal (Líbal – Penniger 1971). Jižní strana vyústění dnešní Smetanovy ulicedo náměstí je tvořena pravoúhlým nárožím, stejný charakter má i protilehlé nároží vedlekostela, ačkoliv zde nepochybně došlo k dodatečným úpravám půdorysu, reagujícím na zánikpříkopu kolem hřbitova v 15.–17. stol. (obr. 3: 35; Široký 1996). Samotný kostel sv. JanaKřtitele je výmluvným dokladem nedokončeného architektonického záměru, neboť sestáváz velkého raně gotického chóru v rozsahu dvou obdélných polí a trojbokého závěru,jehož klenba a vítězný oblouk byly dokončeny pouze do úrovně výběhů. Loď je oproti presbytářivýrazně zkrácená a její předpokládané pokračování k západu nebylo realizováno.Předpokládané dimenze kostela i jeho umístění, které sice presbytářem fixuje čáru náměstí,ale komunikačně se orientuje spíše k okraji města (srov. Ježek 2000, 28), svědčí o záměrunahradit původní románskou filiální svatyni velkým městským kostelem.Rozdíly v prostorové struktuře levobřežního osídlení a zvláště pak výsledky archeologickéhovýzkumu ve Smetanově ulici tedy naznačují možnost, že k jižnímu, resp. jihozápadnímuokraji starší aglomerace s trojicí kostelů byla, patrně ve 2. pol. 13. stol., připojenaortogonálně rozvržená část městského charakteru. Odpovídalo by to představě postupnéhorozvoje sídliště podél důležité komunikace z pravobřežního podhradí na levý břeh řekyÚslavy (srov. Beneš – Richter 1976, 68).Založení nového města na okraji starší aglomerace v podhradí přemyslovského hradunebylo dochovanými písemnými prameny explicitně zachyceno. Jeho nepřímý odraz jevšak možné nalézt ve dvou listinách ze 13. stol., které obsahují poměrně podrobné informaceo poměrech lokality. Jedná se o listinu z roku 1266, jíž král Přemysl Otakar II. dáváchotěšovskému klášteru kostel sv. Vavřince na hradišti se vším jmenovitě uvedeným příslušenstvím10 , a o listinu papeže Řehoře X. pro tento klášter z roku 1273, která donacipotvrzuje (CDB V.2, č. 708, s. 353–354). V obou případech je Plzeň označována jako civitas,přičemž je podle lokalizace kostelů jasné, že se tento termín vztahuje k podhradnímusídlišti. Obě listiny uvádějí forum jako součást zmiňovaného města. Za pozornost stojípřesné lokalizace jednotlivých staroplzeňských kostelů v listině z roku 1266, které námumožňují blíže poznat dobovou strukturu aglomerace. 11 Z lokalizací především vyplývájasné prostorové vymezení sídliště označovaného jako civitas, kostely jsou lokalizoványbuď dovnitř nebo vně takto označeného sídliště, případně je určen jejich prostorový vztahk tomuto sídlišti. Právě jasné prostorové vymezení je jedním z důležitých znaků nově konstituovanýchprávních měst (např. Kejř 1998, 124). Z lokalizací rovněž jednoznačně vysví-10 CDB V.1, č. 475, s. 703–705: „… ecclesiam sancti Laurencii apud Pilznam cum iure patronatus et cum omnibusecclesiiis ab eadem dependentibus et universis earumdem pertinenciis …“.11 CDB V.1, č. 475, s. 703–705: „… ecclesiam sancti Laurencii apud Pilznam …“, „… ecclesiam sancte Mariein latere Pilznensis civitatis, ecclesiam sancti Iohannis Baptiste, ecclesiam sancti Wencezlai, ecclesiam sanctiMartini in Pilznensi civitate, ecclesiam sancte Crucis, ecclesiam sancti Petri in monte castri predicte civitatis,ecclesiam sancti Blasii extra eandem civitatem …“.

814·IROK¯ – NOVÁâEK – KAISER: Zapomenutá PlzeÀ …Obr. 9. Starý Plzenec, Smetanova ulice. Půdorysy prozkoumaných lokačníchdomů. Kresba M. Hauer. – Fig. 9. Starý Plzenec, Smetanova St. Plans of theinvestigated planted houses. Drawn by M. Hauer.

Obr. 10. Starý Plzenec, Smetanova ulice. Schéma vývoje zástavby ve středověku a raném novověku, vyznačeny suterény domů a další výrazné zahloubené objekty.1 lokační zástavba z 2. pol. 13. století, 2 přestavba na počátku 14. století, 3 raně novověká přestavba (16.–17. století). Kresba M. Hauer a A. Klozar. – Fig. 10. Starý Plzenec,Smetanova St. Schematic plan of the development of the built-up area in the Middle Ages and Early Modern period, showing the basements of the houses andother conspicuous sunken features. 1 planned building of the second half of the 13 th century, 2 reconstruction of the beginning of the 14 th century, 3 Early Modern(16 th –17 th century) reconstruction. Drawn by M. Hauer and A. Klozar.

816·IROK¯ – NOVÁâEK – KAISER: Zapomenutá PlzeÀ …tá, že místním jménem „Plzeň“ (Pilzna) bylo roku 1266 označováno výhradně sídliště nalevém břehu řeky Úslavy. Přesun toponyma označujícího dříve v první řadě přemyslovskýhrad je jistě věrným odrazem přesunu významového těžiště z hradu do města na levobřeží.12 Údaje listin z let 1266 a 1273 tedy potvrzují existenci institucionálního města v levobřežníčásti staroplzeňské aglomerace. 13 Lokaci je nutné klást nedlouho před rok 1266.Za důležitý považujeme také údaj listiny z roku 1266, podle něhož byly součástí donacerovněž platy z měst Plzně, Stříbra a Domažlic. 14 Stříbro a Domažlice, důležité pevnostina cestách vedoucích do říše, byly v roce 1266 čerstvě konstituovanými právními městy. 15Uvedení Plzně v tomto výčtu je dalším nepřímým dokladem institucionalizace města k tomutodatu 16 . Navíc nás nutí položit si otázku, zda urbanizace všech tří lokalit na důležitýchcestách do západního sousedství nebyla součástí širšího zakladatelského záměru.V souvislosti se stopami lokace v podhradí je však třeba ptát se především po významua souvislostech této štědré královy donace. Významná událost plzeňských dějin stála vždyv zorném poli historiků. 17 Věnování kostelů s příslušenstvím chotěšovskému klášteru byloM. Bělohlávkem vyloženo jako doklad počátku úpadku přemyslovského hradu i celé předlokačníaglomerace, který vyústil v založení Nové Plzně v 90. letech 13. stol. (předevšímBělohlávek 1976, 29–32). Slabiny této interpretace záhy odhaloval postupující archeologickývýzkum levobřežní aglomerace 18 , jehož výsledky si nakonec vynutily hledání novéhovýkladu. Již J. Čechura konstatoval, že tato neobyčejně štědrá donace, nepochybnědokládající ústup významu plzeňského hradu jako správního centra, pravděpodobně souvisís přípravou založení královského města (Čechura 1995, 42).Dalším mezníkem prvních desetiletí života královského města Plzně je potvrzení Přemyslovydonace Václavem II. v roce 1288, které je správně považováno za doklad toho, žeNová Plzeň tehdy ještě zakládána nebyla. 19 Listiny Jana Lucemburského z let 1320 a 1325,znichž vyplývají okolnosti založení Nové Plzně (Strnad ed. 1891, č. 12 a 21), však dokládají,že v souvislosti s lokací nového města Václav II. nedávno potvrzenou donaci chotěšovskémuklášteru revidoval. Vesnice Šťáhlavy a Sedlec, původně náležející darovanému12 Podobný proces, při kterém přešlo jméno přemyslovského hradu na městskou obec nově založenou v podhradí,lze lépe sledovat v Litoměřicích. Zde došlo k založení nového právního města již mezi lety 1219–1228.Srov. nejnověji Kotyza – Smetana – Tomas a kol. 1997, 108–109.13 Uvedených okolností si povšimli někteří autoři, kteří již dříve upozornili na znaky vyspělého urbanismu veStaré Plzni 2. pol. 13. století. A. Beneš a M. Richter (1976, 67) uvažovali o složitějším urbanistickém členěnípředlokační aglomerace starého typu. J. Žemlička (1978, 572; 1990, 170) pokládal Starou Plzeň za příklad konglomerátupředlokační aglomerace starého typu s výsadami nových právních měst.14 CDB V.1, č. 475, s. 703–705: „… beneficium in Pilzna, in Misa ac in Domaslich civitatum …“. Obdobně papežskákonfirmace z roku 1273 (CDB V.2, č. 708, s. 353–354) „… annuum redditum denariorum, quem percipitisin civitate Pilznensi, in Misa et in Domaslich et in foro civitatis eiusdem …“.15 Ke konstituování právního města ve Stříbře došlo nejpravděpodobněji mezi lety 1244–1253, v roce 1266 městouž bezpečně existovalo (Jirásko 1986, 150–151). Lokace Domažlic spadá do 1. pol. 60. let 13. stol., v letech1265–1266 byla již dokončena (Mužík 1976, 168–169; Razím 1989, 1).16 Na význam pasáže upozornil již J. Kejř (1976, 61–62).17 Již J. Strnad (1903, 18) předpokládal úmysl založení královského města v podhradí přemyslovského hradu.18 M. Richter (1979, 14) upozornil v této souvislosti na četné nálezy z 2. pol. 13. století.19 RBM II, č. 1439, s. 619–620. Dobu založení Nové Plzně lze bezpečně datovat do intervalu 1288–1300, podleněkterých indicií bylo nové město budováno již v roce 1295, případně ještě dříve. K lokaci Nové Plzně Bělohláveka kol. 1965, 35–36.

Archeologické rozhledy LVI–2004 817kostelu sv. Vavřince, totiž vyměnil klášteru za Žerovice u Přeštic, aby tyto připojil k majetkuvznikajícího města. Dokladem nenaplnění či faktické revize donace chotěšovskémuklášteru je i to, že ve 14. a 15. stol. neměl podací právo ke staroplzeňskému farnímu kosteluchotěšovský klášter, ale kancléř království českého, kterým byl vyšehradský probošt(Kodera – Nováček – Široký 2002, 6, pozn. 27). Tato revize původní donace je tedy doklademsouvislosti projektu založení královského města Plzně se štědrou donací chotěšovskémuklášteru. Můžeme již jen hypoteticky uvažovat o tom, jakou protislužbu král zaštědrou donaci očekával. Podle analogií by bylo možné se domnívat, že zmíněné listinymohou odrážet směnu pozemkového majetku, přičemž panovníkův zájem by bylo možnolokalizovat do plzeneckého levobřeží (Kejř 1998, 120). Po rozhodnutí o translaci města sezměnily majetkové zájmy kláštera i zeměpána, a celá věc byla proto revidována.Podle svědectví archeologického výzkumu však levobřežní lokace patří do kategorie nezdařených.O důvodech jejího neúspěchu zatím nic nevíme, tradovanou představu o nevhodnostimísta k vybudování hrazeného města (poprvé Bělohlávek a kol. 1965, 34) je nutnéz hlediska širšího kontextu revidovat. Archeologické situace nepřinesly doklady o delšíexistenci lokovaného sídliště. Je zřejmé, že opuštění původního lokačního záměru je třebaklást do souvislosti s počátky Nové Plzně v 90. letech 13. století. Zánik všech podrobnějizkoumaných domů nejstaršího horizontu nese shodné stopy nekatastrofického opuštění.5. Zástavba lokačního městaVýzkum jižní fronty Smetanovy ulice v letech 1999–2002 přinesl objev čtyř velkých pravoúhlýchzahloubených objektů umožňujících poznání lokační zástavby této plánovitě vyměřenéčásti města. Ve všech objektech chyběly jakékoliv doklady obytné funkce, bylytudíž interpretovány jako suterény vícepodlažních staveb. Kromě velmi podobných rozměrůbylo pro všechny objekty charakteristické užití shodných či obdobných konstrukčníchřešení staveb (obr. 9):Srovnávací tabulkaOBJEKT 56 42 11 230délka ? 860 cm 680 cm ?šířka ? 620 cm 626 cm 700 cmhloubka 122 cm 126 cm 106 cm 125 cmdélka vstupní šíje ? 190 cm 252 cm 260 cmšířka vstupní šíje ? 230 cm 190 cm 240 cmrohové sloupy ? ANO ANO NEzděná plenta ? ANO ANO ANOdlážděná podlaha ANO NE ANO NEodvodňovací kanálky ANO ANO ANO ?jímka na vodu ? ANO ANO ?svažitá vstupní šíje od JV ? ANO ANO NEdlažba vstupní šíje ? ANO ANO NEindicie nadzemní konstrukce ? ANO NE ANO

818·IROK¯ – NOVÁâEK – KAISER: Zapomenutá PlzeÀ …Nápadná je především shoda hloubky objektů a způsobu jejich zabezpečení proti voděstékající po nepropustném podloží. Suterény byly podle všeho jen polozahloubené a využívanévíceméně stejným způsobem. Shodné charakteristiky suterénů odpovídají představěvíce či méně standardizovaného typu domu, který byl v prvním horizontu výstavby uplatněn.Společným charakteristikám se poněkud vymyká objekt 230, který má především jinakorientovanou vstupní šíji. Tento důležitý detail naznačuje, že dům měl odlišnou dispozici,podmíněnou snad polohou na nárožní parcele. Dispozice objektů naznačuje, žedomovní jádra se pravděpodobně nacházela při západních hranicích parcel a byla štítověorientována. Východně od nich se nacházel průjezd do dvora, z něhož vedla svažitá vstupníšíje do suterénu.Stěny suterénů byly zpevněny plentami vyzděnými z lomového zdiva pojeného jílem.Tato plenta byla nejkvalitněji provedena u objektu 230. Kvalita podlahy byla různá, v případěobj. 11 a 56 podlahu tvořila poměrně důkladná dlažba, u obj. 42 a 230 stopy po výraznějšíúpravě chyběly. S výjimkou obj. 230 byly vstupní šíje vydlážděny, v případě objektu42 byla vydlážděna pouze vstupní šíje. Ve všech případech však byla podlaha vybavenadůmyslným odvodňovacím systémem, který sestával ze zakrytých odvodňovacích žlábkůsituovaných podél stěn. Ty ústily do sběrných nádrží kruhového půdorysu opatřených kamennouplentou. Odvodňovací systém dokládá vážné problémy s vodou stékající po nepropustnémpodloží, s nimiž se museli stavitelé domů vyrovnat. Charakter suterénů je v zásadnímrozporu s představou jednopodlažních polozahloubených staveb sloužících jakoprovizorní obydlí, tzv. zemnic. 20 Charakter podlah, předpokládaná značná vlhkost i absencedokladů topenišť svědčí spíše o využití suterénů jako skladovacích prostor.Na většině plochy odkryvu byla původní úroveň terénu odstraněna novodobým stavebnímzářezem, a evidenci tak unikly stopy většiny vertikálních konstrukčních prvků, kterése nacházely vně zahloubených objektů. Pouze v případě obj. 42 byly jasně prokázány dvatypy vertikální nosné konstrukce. Menší kůlové jámy ve dně souvisely s lehčí konstrukcístěn a stropu suterénu, poměrně velké sloupové jámy situované vně suterénu sloužily konstrukcinadzemního podlaží. Odlišné řešení měl podle všeho obj. 230, kde kvalitně provedenáplenta vyplňovala i nároží, a měla tak zřejmě nosnou funkci. Jediná sloupová jámapřed vstupní šíjí tohoto suterénu naznačuje možnost navazující nepodsklepené části domu.Z charakteru výplně objektů je zřejmé, že konstrukce stěn a strop nadzemního podlaží bylydřevohliněné, malá kubatura pozůstatků dokládá, že hliněný omaz byl jen velmi tenký,případně nepokrýval všechny konstrukce. Identifikované stopy vertikálních konstrukčníchprvků ukazují na rámovou konstrukci stěn, v případě obj. 230 přichází v úvahu i srubovákonstrukce. Ojedinělé hrudky mazanice či mazanicové vrstvičky lze interpretovat jako stopyotopných zařízení, která se nacházela v nadzemním podlaží. Střešní krytina je reprezentovánaojedinělými zlomky prejzů, malou četnost nálezů lze snad vysvětlit záměrným rozebránímstřech (obr. 9).Zmiňované objekty zanikly obdobným způsobem. Ve všech byla dokumentována mocnádestrukční vrstva z kamenů a balvanů. Prozkoumané situace odpovídají pozvolnému rozkladuopuštěných staveb, zcela chybí jakékoliv doklady katastrofických událostí (požár).Vyloučena však není ani záměrná jednorázová likvidace staveb.20 K této interpretaci pravoúhlých zahloubených objektů dřevohliněné konstrukce v lokačních městech viz Klápště– Richter – Velímský 1996.

Archeologické rozhledy LVI–2004 819Doklady rané zástavby lokačního města, prozkoumané ve Smetanově ulici, náleží dovýrazné skupiny pravoúhlých zahloubených objektů, které jsou charakteristické pro ranoudomovní zástavbu lokačních měst ve střední Evropě. V kontextu dostupných analogií z českýchměst se staroplzeňské domy řadí do mladší skupiny objektů, pro niž jsou kromě obdélnéhopůdorysu charakteristické vysunuté šíjové vstupy a výskyt kamenných plent(souhrnně Vařeka 2002). Četnost těchto objektů v lokačních městech a jejich geografickérozšíření ukazují, že jde o relikt víceméně standardizovaného typu domu, který svýmicharakteristikami dobře vyhovoval potřebám městského prostředí. Staroplzeňské nálezyjsou cenným příspěvkem do diskuse o podobě raných domů v lokačních městech v Čechácha na Moravě. Na rozdíl od podobných objektů z jiných měst je v tomto případě jednoznačnáskladovací funkce suterénů, jasný je rovněž doklad vícepodlažního řešení. Zkoumanédomy sloužily zhruba půlstoletí bez výraznějších přestaveb, první dvě generace kolonistův nich tedy prožily celý svůj život.Hospodářské zázemí domů prozkoumaných ve Smetanově ulici je známo jen z několikaplošně omezených sond, důkladnější průhled do zadních částí lokačních městišť přineslystarší plošné odkryvy v bloku mezi Smetanovou a Vrchlického ulicí. Odkryvy odhalilyčetné indiferentní zahloubené objekty a evidovaly odpadní souvrství. Jako velmi výraznákategorie odpadu zde vystupovala kovářská a snad i hutnická železářská struska. V částiodkryvu byla zachycena rozsáhlejší vydlážděná komunikační plocha. Obtížně interpretovatelnéstruktury kůlových jamek, žlábků a mělkých členitých jam jsou velmi pravděpodobněpozůstatkem rozsáhlejších nadzemních hospodářských objektů. Větší, výrazněji zahloubenéjámy, v některých případech se vstupní šíjí, sloužily jako zásobní jámy – sklípky.Součástí zázemí městišť byly studny. 216. Proměna struktury města po založení Nové PlzněVýzkum jižní fronty Smetanovy ulice prokázal, že na jedné z vyměřených parcel navazovalyna nejstarší horizont další etapy zástavby (sondy 1/01 a 1/02). Byla dokonce doloženapřímá návaznost 1. a 2. stavební fáze domu. Rekonstrukce prostorového vývoje domu,jehož součástí zkoumané suterény byly, je bez znalosti původního povrchu terénu poměrněobtížná. Posuny umístění suterénu jsou dokladem jeho pevné vazby na další nadzemní prvkydomovní dispozice, které však unikly archeologické evidenci. Zdá se, že zkoumaný důmměl stabilní traktové uspořádání. Všechny zahloubené suterény se nacházely v západní částiparcely, do většiny z nich se vstupovalo od východu, kde lze předpokládat průjezd. Vývojusedlosti lze zatím členit do 13 horizontů. Prvotní dům, který náležel k lokační zástavběa který zanikl někdy na počátku 14. stol., byl nahrazen objektem, z něhož se dochovalsuterén v hloubce domovní dispozice, v poloze komorového dílu domu. Ten zanikl požárem,jenž datujeme na základě rozboru keramických souborů do poslední čtvrtiny 14. století.Vývoj domu pokračoval i v raném novověku, kdy vznikl zděný sklep v čele domovnídispozice. Jeho zánik klademe zatím rámcově do 17. století. Překvapující je, že osídlení21 Stručná informace o odkryvech mezi Smetanovou a Vrchlického ulicí (1987–1990) viz Frýda – Hus 1989,podrobněji příslušné nálezové zprávy: Frýda – Hus 1987; 1988; 1990.

820·IROK¯ – NOVÁâEK – KAISER: Zapomenutá PlzeÀ …parcely mělo ještě další etapu, reprezentovanou zásobní jámou na obilí v přední části parcely.Její zánik spadá rovněž do raného novověku (obr. 10).Určité archeologické doklady vývoje Starého Plzence ve vrcholném středověku a ranémnovověku byly získány již dřívějšími výzkumy. V souvislosti se zahloubenou komorouusedlosti zkoumané v sondách 1/01 a 1/02 je třeba připomenout vrcholně středověkou situaci,která byla odkryta v roce 1931 za domem čp. 64 na protější straně Smetanovy ulice(ppč. 109; obr. 3: 11). Tehdy zjištěná jáma měla čtvercový půdorys (2 x 2 m) a byla zasutadůkladně vypálenou mazanicí a uhlíky (Čtrnáct 1931; Doubová 1976, 24). Je tedy možnésoudit, že důsledky požáru byly rozsáhlejší. Pozdně středověké či raně novověké situacev poloze poblíž současné uliční čáry byly zaznamenány i v dalších dvou případechna východní straně náměstí. Sonda 8/86, položená u čp. 79 (ppč. 118), zastihla vrstvyz 15. stol. (obr. 3: 25; Frýda – Hus 1986) a v roce 1993 byl v prostoru čp. 74 (ppč. 119)dokumentován rozměrný zahloubený objekt a zbytek studny z 15.–16. stol. (obr. 3: 28;Nováček 1993b). Pro poznání urbanistické struktury v pozdním středověku je zásadní lokalizacestaršího výzkumu A. Friedla z roku 1921 na parcele ppč. 144/1 při Jiráskově ulici(obr. 3: 8), při němž byla odkryta část nadzemní stavby obdélného půdorysu, vymezenákamennou zdí či podezdívkou a zaniklá zřejmě požárem. Z prostoru stavby byla získánapřevážně keramika 15.–16. (?) století. 22 Osídlení 15. stol. zachytily i sondy 2/85 a 3/85,položené za domy čp. 63 a čp. 482 v severní frontě Smetanovy ulice (ppč. 139/1 a 139/2;obr. 3:23; Frýda 1985).Výsledky výzkumu tedy, domníváme se, poskytují zajímavé doklady postupné redukcestaroplzeneckého osídlení po založení Nové Plzně. Některé jednotlivé prvky urbanistickéstruktury, která jako celek zanikla, zůstaly živé až do raného novověku.Pro poznání charakteru staroplzeňské podhradní aglomerace po založení Nové Plzněa translaci královského města do nové polohy nemáme kromě archeologických dat k dispozicimnoho pramenů. Změnu právního statutu lokality jasně dokumentuje privilegiumKarla IV. z roku 1361, kterým byli v souvislosti s výstavbou hradu Radyně obyvatelé StaréPlzně osvobozeni od všech robot a dávek s výjimkou královské berně (CIM IV.1, č. 79,s. 123–125). Označení příjemců privilegia, staroplzeňských měšťanů, odpovídá obyvatelůmneplnoprávného sídliště městského typu. 23 Dávky, od kterých byli osvobozeni, platili Staroplzeňštípodle této listiny od starodávna s měšťany Nové Plzně. 24 Souběžnost daňové zátěžeobou lokalit je podle našeho názoru dalším dokladem translace již určitým způsobemkonstituovaného institucionálního města. O přetrvávání městského charakteru sídliště ve14. stol. však nelze pochybovat. Listina vyšehradského probošta Purcharda z roku 1363,která řeší spor o rybolov v řece, jasně označuje jednu ze znesvářených stran jako „konšelea obec Staroplzně“. 2522 Informace čerpány z terénní skici A. Friedla a z opisu Zprávy o postupu archeologických výzkumů za sezónu1921. Uloženo v archivu odd. pravěku Západočeského muzea v Plzni.23 CIM IV.1, č. 79, s. 123–125: „… homines et pauperes oppidani de Antiqua Pilzsna, nostri subsides et fideles …“.24 CIM IV.1, č. 79, s. 123–125: „… quas una cum civibus civitatis Nove Pilzne ab antiquo dare sunt soliti …“.25 Český a německý opis listiny v SOA Praha, Vs Šťáhlavy, Nebílovy, Chocenice, i. č. 344 (za upozornění děkujemeP. Koderovi). Český překlad je rovněž součástí urbáře šťáhlavského panství z roku 1719 (Haubertová –Hofmann – Lešický 1993, č. 166, s. 125–126).

Archeologické rozhledy LVI–2004 821Výzkum doložil, že prvky pravidelné struktury lokovaného institucionálního města přetrvalyv prostoru Smetanovy ulice až do raného novověku. Zánik prozkoumaného zděnéhosuterénu jedné z těchto usedlostí je snad možné dát do souvislosti s třicetiletou válkou. Taměla pro Plzenec tragické následky, počet obyvatel se podle odhadu snížil na polovinu, cožse zřejmě zásadním způsobem podepsalo i na urbanistickém charakteru lokality. Válečnéudálosti značně postihly Plzenec již na počátku třicetileté války, v roce 1624 bylo 40 %usedlostí pustých (srov. Bělohlávek 1976, 42). Lze si proto představit, že zkoumaný důmprodělal zásadní změny v důsledku válečných událostí opakovaně. Urbanistický charakterlokality po třicetileté válce zachycuje mapa šťáhlavského panství z 18. stol., která zaznamenalajiž situaci shodnou s mapou stabilního katastru (obr. 4). 26 Zdá se tedy, že teprvev souvislosti s událostmi třicetileté války definitivně zanikla zástavba východní části půdorysupůvodního královského města. Porovnání uvedených historických kartografickýchpramenů se současným stavem ukazuje značnou stabilitu polních cest, jejich poloha můžedo jisté míry fixovat komunikační síť opuštěného lokačního města. Tuto představu opravňujeatypická dispozice objektu 230 v jižní frontě Smetanovy ulice.7. ZávěrStaroplzeňská sídelní aglomerace prošla v 10.-13. století složitým urbanizačním procesem,jehož ohniskem zřejmě byl nevelký, dosud prakticky nezkoumaný areál opevněného jižníhopodhradí přemyslovského hradu na pravém břehu Úslavy. Podobně jako u pražskéhosuburbia, došlo i v Plzni k postupnému přesunu těžiště osídlení na protilehlý břeh řeky,a jeho strukturujícím prvkem se, v zatím blíže neurčené době, stalo tržiště a síť sakrálníchstaveb.Přelomovým bodem v poznání plzeňských dějin je bezpochyby archeologické prokázáníměstské lokace, která v jižním a východním směru navázala na starší předlokační aglomeracina levém břehu Úslavy. Představa o založení královského města v plzeňském podhradídobře zapadá do kontextu urbanizačních snah Přemysla Otakara II. v západních Čechách.Translace královského města do nové polohy v posledních letech 13. stol. zakonzervovalaurbanistickou situaci ve Staré Plzni v podobě ne zcela završeného lokačního záměru.Není jasné, zda byly vůbec zahájeny práce na městském opevnění, nedokončen zůstal záměrvýstavby městského kostela na náměstí. Otázkou je, zda lokační záměr počítal s určitouregulací starší části začleněné do městského areálu a jakým způsobem mělo být zformovánostále poměrně intenzivní osídlení na pravém břehu, zahrnující i dosud živý areálknížecího hradu. Archeologické památky Starého Plzence jsou vzhledem k přerušené kontinuitěvývoje velmi cenným pramenem pro zkoumání procesu vzniku vrcholně středověkýchinstitucionálních měst.Studie vznikla v rámci projektu Grantové agentury ČR „Archeologie středověkých měst v českých zemích“,reg. č. 404/01/0490.26 SOA Praha, Vs Šťáhlavy, Nebílovy, Chocenice, i. č. 2531. Mapa vznikla velmi pravděpodobně spolu s urbářemz roku 1719.

822·IROK¯ – NOVÁâEK – KAISER: Zapomenutá PlzeÀ …PRAMENY A LITERATURAAnderle, J. – Karel, T. – Švábek, V. 1994: Městský hrad v Rokycanech, Archaeologia historica 19, 71–77.Bělohlávek, M. 1976: Úpadek a doba ponížení. In: Tisíc let Starého Plzence 976–1976, Plzeň, 29–53.Bělohlávek, M. a kol. 1965: Dějiny Plzně I. Plzeň.Beneš, A. – Richter, M. 1976: Příspěvek k dějinám osídlení Starého Plzence ve 13. století, Sborník Západočeskéhomuzea v Plzni – Historie 1, 67–75.CDB: Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae V/1, ed. J. Šebánek – S. Dušková. Pragae 1974;V/2, ed. J. Šebánek – S. Dušková. Pragae 1981.CIM IV.1: Codex iuris municipalis regni Bohemiae, ed. A. Haas. Praha 1954.Čechura, J. 1995: Dějiny Plzeňska. In: J. Fajt ed., Gotika v západních Čechách (1230–1530), Praha, 37–55.Čtrnáct, V. 1931: Deníkový záznam v archivu odd. pravěku Západočeského muzea v Plzni.Doubová, M. 1976: Archeologické výzkumy a nálezy na území Starého Plzence, o. Plzeň-jih, SborníkZápadočeského muzea v Plzni – Historie 1, 19–28.FRB I: Fontes rerum Bohemicarum I, ed. K. J. Erben, Praha 1873.Friedl, A. 1976: Tisíc let Staré Plzně promlouvá k dnešku, Sborník Západočeského muzea v Plzni – Historie 1,29–47.Frýda, F. 1985: Závěrečná zpráva o výsledcích předstihového záchranného výzkumu za rok 1985. Archivodd. starších dějin Západočeského muzea v Plzni.Frýda, F. – Hus, M. 1986: Závěrečná zpráva o výsledcích předstihového záchranného archeologického výzkumuza rok 1986. Lokalita Starý Plzenec. Archiv odd. starších dějin Západočeského muzea v Plzni.— 1987: Zpráva o provedení předstihového záchranného archeologického výzkumu na lokalitě StarýPlzenec. Archiv odd. starších dějin Západočeského muzea v Plzni.— 1988: Závěrečná zpráva předstihového archeologického výzkumu za rok 1988. Lokalita Starý Plzenec.Archiv odd. starších dějin Západočeského muzea v Plzni.— 1989: Archeologický výzkum ve Starém Plzenci, Archaeologia historica 14, 219–232.— 1990: Závěrečná zpráva za rok 1990 (Předstihový archeologický výzkum ve Starém Plzenci). Archivodd. starších dějin Západočeského muzea v Plzni.Guth, K. 1925: České rotundy, Památky archeologické 34, 113–188.Haubertová, K. – Hofmann, G. – Lešický, L. 1993: Soupis západočeských urbářů. Plzeň.Hejna, A. 1976: Výzkum na hradišti Stará Plzeň v roce 1972, Sborník Západočeského muzea v Plzni – Historie1, 49–60.Horák, B. 1908: Hradiště Plzenecké, Památky archaeologické a místopisné 22, 437–448.— 1909: Hradiště Plzenecké, Památky archaeologické a místopisné 23, 161–166.Ježek, M. 2000: Archeologia na rynku małego miasta w Czechach. In: J. Piekalski – K. Wachowski red.,Średniowieczny Śląsk i Czechy. Centrum średniowiecznego miasta. Wrocław a Europa Środkowa,Wrocław, 21–46.Jirásko, L. 1986: Ke genezi Stříbra a jeho středověkých staveb, Minulostí Západočeského kraje 22, 131–153.Kaiser, L. – Široký, R. 2002: Starý Plzenec, Smetanova ul., bývalá čp. 114, 117, 122, 166. Nálezová zprávao záchranném archeologickém výzkumu. 2. a 3. etapa. Archiv ZIP o. p. s., čj. 30/02.Kaiser, L. a kol. 2003: Starý Plzenec, Smetanova ul., bývalá čp. 114, 117, 122, 166. Nálezová zpráva o záchrannémarcheologickém výzkumu. 4. etapa. Archiv ZIP o. p. s., čj. 359/03.Kejř, J. 1976: Päpstliche Urkunden und Anfänge des Städtewesens in Böhmen und Mähren, Folia diplomatica2, 51–63.— 1998: Vznik městského zřízení v českých zemích. Praha.Klápště, J. – Richter, M. – Velímský, T. 1996: Hausbau früher Lokationsstädte in Böhmen. In: H.-J. Brachmann– J. Klápště Hg., Hausbau und Raumstruktur früher Städte in Ostmitteleuropa. Památky archeologické– Supplementum 6, Praha 148–165.Kodera, P. – Nováček, K. – Široký, R. 2002: Starý Plzenec, kostely sv. Vavřince a sv. Kříže na Hůrce. Archiv ZIPo. p. s., čj. 155/02.Kotyza, O. – Smetana, J. – Tomas, J. a kol. 1997: Dějiny města Litoměřic. Litoměřice.Líbal, D. – Penniger, R. 1971: Starý Plzenec. Stavebně historický průzkum města SÚRPMO Praha. Archiv SPÚv Plzni.Lutovský, M. 2001: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha.

Archeologické rozhledy LVI–2004 823Mencl, V. – Benešovská, K. – Soukupová, H. 1978: Předrománská a románská architektura v západních Čechách.Plzeň.Mužík, P. 1976: Historický a správní vývoj města Domažlic do počátku husitské revoluce, Minulostí Západočeskéhokraje 13, 165–186.Nováček, K. 1993a: Starý Plzenec, Baslova ul., ppč. 148. Předstihový archeologický výzkum 1993. Nálezovázpráva. Archiv odd. starších dějin Západočeského muzea v Plzni, čj. 384/93.— 1993b: Starý Plzenec, ppč. 119. Hlášení. Archiv odd. starších dějin Západočeského muzea v Plzni,čj. 348/93.— 1997: Starý Plzenec – Malá Strana, ul. Komenského, Podhradní, Raisova – plynofikace. Nálezová zpráva.Archiv OZAV Západočeského muzea v Plzni, čj. 115/97.— 2004: Starý Plzenec – přemyslovský hrad Stará Plzeň. Rekonstrukce nálezové zprávy o archeologickýchvýzkumech (1889–1925). Archiv ZIP o. p. s., čj. 220/04.Nováček, K. – Široký, R. 1996: Starý Plzenec, okr. Plzeň-jih. Předběžná nálezová zpráva pro investora o výsledcíchzáchranného archeologického výzkumu při rekonstrukci MTS (II. etapa) (1995–1996). ArchivOZAV Západočeského muzea v Plzni, čj. 197/96.Podlaha, A. 1908: Posvátná místa Království Českého. Arcidiecese Pražská II. Praha.Razím, V. 1989: Přemyslovské hradby města Domažlic (z fondů Muzea Chodska v Domažlicích), ČasopisNárodního muzea – řada historická 158, 1–26.RBM II: Regesta diplomatice nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae II, ed. J. Emler. Pragae 1882.Richter, M. 1979: Archeologický výzkum českých měst 13. století, Hospodářské dějiny 4, 5–41.— 1982: Hradišťko u Davle. Městečko ostrovského kláštera. Praha.Rožmberský, P. 1998: Hrad Krabotov?, Hláska 9, 13–14.Sláma, J. 1986: Střední Čechy v raném středověku II. Hradiště, příspěvky k jejich dějinám a významu. PraehistoricaXI. Praha.— 2001: O údajném svatovojtěšském založení kostela sv. Jiří v Plzni – Doubravce, Minulostí Západočeskéhokraje 36, 7–14.Strnad, J. 1903: O starobylosti a významu Plzence. Plzeň.Strnad, J. ed. 1891: Listář královského města Plzně a druhdy poddaných osad I. Plzeň.— 1905: Listář královského města Plzně a druhdy poddaných osad II. Plzeň.Široký, R. 1996: Záchranný archeologický výzkum na stavbě kanalizace v Baslově ulici ve Starém Plzenci.Předběžná investorská zpráva. Archiv OZAV Západočeského muzea v Plzni, čj. 165/96.Široký, R. a kol. 1999: Starý Plzenec, Smetanova ul., bývalá čp. 114, 117, 122, 166. Nálezová zpráva o záchrannémarcheologickém výzkumu. 1. etapa. Archiv ZIP o. p. s., čj. P61/99.— 2003: Starý Plzenec, hradiště Hůrka. Kostel sv. Vavřince. Nálezová zpráva o záchranném archeologickémvýzkumu. 1. etapa. Projekt záchrany pozůstatků kostela. Archiv ZIP o. p. s., čj. 111/03.Široký, R. – Majer, A. – Kubečková, K. 2000: Starý Plzenec, čp. 70, Smetanova ul. Nálezová zpráva o záchrannémarcheologickém výzkumu při stavbě kanalizační přípojky. Archiv ZIP o. p. s., čj. P10/01.Šolle, M. 1984: Staroslovanské hradisko – charakteristika, funkce, vývoj a význam. Praha.— 2002: Pilznensis provincia (Příspěvek k otázce založení města Plzně), Sborník Západočeského muzeav Plzni – Historie 16, 164–166.Štafl, I. K. J. 1957: Terasy řeky Úslavy mezi ústím do Mže a Žinkovy, Sborník Československé společnostizeměpisné 62, 28–37.Šváb, M. ed. 1988: Bonaventura Piter. Krátká kronika Staré Plzně. Breve Chronicon Antiquae Plznae. Plzeň.Vařeka, P. 2002: Zahloubené stavby v českých městech vrcholného středověku – zemnice nebo suterénynenalezených nadzemních domů?. In: E. Neustupný red., Archeologie nenalézaného. Sborník přátel,kolegů a žáků k životnímu jubileu Slavomila Vencla, Dobrá Voda u Pelhřimova, 252–285.Vávra, I. 1973: Řezenská a Norimberská cesta, Historická geografie 11, 31–100.Žemlička, J. 1978: Přemyslovská hradská centra a počátky měst v Čechách, Československý časopis historický26, 559–586.— 1990: Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha.

824·IROK¯ – NOVÁâEK – KAISER: Zapomenutá PlzeÀ …Forgotten PilsenThe origins of the city beneath the Přemyslid strongholdThis is a study of the development and structure of the Early and High Medieval centre of West Bohemia– Old Pilsen (Stará Plzeň; today Starý Plzenec). New archaeological investigations conductedon the left bank over the last two decades have confirmed the supra-regional importance of thearchaeological situations preserved here, the quality and high degree of preservation of which offera unique chance to study the internal structures of a proto-urban settlement feature, and for the appreciationof the initial phase of the transformation thereof into an institutionalised town in the 13 thcentury.The aim of this contribution is to provide a preliminary outline of the results of the most recentarchaeological excavations, and to confront these with the older, summary studies, with a detailedspatial identification of all of the verifiable finds in the Old Pilsen intravillan area (table 1; figs. 2, 3),as well as with the results of the revision of several earlier excavations.The site of the intersection between the two most important long-distance routes linking Pragueto the important centres of the Empire was decisive in determining the spatial layout of Stará Plzeň;it was here that the Nürnberg and Regensburg roads divided. Many scholars have already recognisedthe marked similarity between Prague and Old Pilsen in terms of the layout of the EarlyMedieval settlement agglomeration. The core of the Early Medieval settlement at Old Pilsen was,just as in Prague, a bipartite Přemyslid stronghold (comprising an “acropolis” and a bailey), sitedon a narrow spur above a river. Between the southern foot of the spur and the bank of the Úslavariver there was a separately divided area fulfilling the function of a fortified ‘settlement beneath thewalls’. As in Prague, that part of the agglomeration on the left bank represents the later expansionof the pre-urban settlement into the opposite side of the valley.In addition to these similarities in the externals, a number of structural similarities are alsorecognised. As was the case with the Prague boroughs, in Old Pilsen too the development and characterof the pre-urban settlement was strongly influenced by the geomorphology of the terrain, andin particular the morphology of the Quaternary overburden structures.There is no direct basis on which the function of that part of the agglomeration on the right bankcan be assessed, but there must undoubtedly have been a difference in the use of the fortified southernward and the elevation on which the Church of the Virgin now stands. Two Early Medieval situationsof a funerary character have been localised to the broader environs of the church (fig. 2: 4, 14).The different field situations of the two areas do not rule out the existence of two separate burialgrounds, to the existence of which a sacral structure must have related – the assumed Romanesqueprecursor of today’s Church of the Virgin. Clearly settlement finds from the western part of the MaláStrana area appear come first from the end of the 12 th or the 13 th century (fig. 2: 16). While aware ofthe problems attending a hypothesis based on an absence of sources, but on the basis rather of logicalassumptions, the authors feel that the earliest settlement beneath the stronghold was indeed thesouthern ward, which by its fortifications was integrated with the stronghold on the spur. It is herethat, in all likelihood, the marketplace dated by the St Adalbert legend to 992, must be localised.The evidence from the left bank part of the agglomeration for the close of the Early Medieval(Middle “Hillfort”) period is thus far not pronounced, and concentrates on the upper edge of Úslavariver terrace III, in the middle section of Jiráskova St. (figs. 3: 23, 24). While the character of thissettlement area is not yet clearly determinable, the small extent of the settled area does not indicateintensive occupation of the left bank part of the suburbium.In the first quarter of the 20 th century, archaeological investigation of the hillfort concentrated inthe main on the excavation of churches, the recognition of which – in the contemporary paradigm –was to offer the easiest route to resolving cultural-historical and chronological problems.The Church of St Lawrence, sited on the highest part of the ‘acropolis’ must be presumed to havebeen the main and oldest ecclesiastical building of the stronghold area, forming a structural com-

Archeologické rozhledy LVI–2004 825ponent thereof from the 10 th century. The recovered remains, however, of a single-aisled small churchwith presbytery not set aside, cannot however be identified with such a structure. This minor sacralbuilding is a later, Gothic framework replacement for the original stronghold church, which was destroyedby fire and the plan of which cannot be reconstructed; hypothetically, it might be possible toconnect it with the undatable torso of the only wall revealed in the southern part of the nave of thelater church. It is certainly impossible to rule out a multiple-aisled solution for the primary strongholdsanctuary, as this was common in the 11 th –12 th century at other Přemyslid administrative (stewardship)strongholds and at several other sites of lesser importance or different function. The results oftest pitting in the surroundings of the church and a newly-conducted geophysical survey have shownthat St Lawrence’s Church was an integral part of a compact, divided and densely built-up area, conspicuouslyseparate from the rest of the ‘acropolis’, and which may be presumed to have been theresidence of a prince or castellan/steward. It is of course notable that this area was not abandoned inthe period of the presumed collapse of the provincial administrative stronghold during the 13 th century,but persisted, for the most part in masonry form, until the end of the 16 th century. As the mostimportant of the sanctuaries of Old Pilsen, St Lawrence’s evidently retained its parish statute evenafter the gradual abandonment of the Přemyslid stronghold.A series of difficult to answer questions are raised by the Rotunda of St Peter, in the area of the westernbailey. The hitherto universally accepted dating of this structure to the close of the 10 th centuryhas been shown by closer examination to be insufficiently supported. The indications now availablesuggest instead a later origin for this sacral structure, in around the 12 th century. In the case of the baileyarea, too, it is necessary to the note the relatively large proportion of 13 th –15 th century ceramics in thefinds assemblage, suggesting settlement continuity after the abandonment of the Přemyslid stronghold.The suburb on the left bank of the Úslava river developed over an interval of time that has yetto be ascertained. Hypothetically, analogously to other important Přemyslid suburbia, it may be assumedthat the crystallisation cores of the pre-urban settlement were the proprietary or corporatechurches, often bound to the seat of a magnate and important stronghold functionary. In the case ofthe left bank Pilsen agglomeration, a 1266 charter of Přemysl Otakar II confirms the existence of fourchurches; of these, only the locations of the Church of St John the Baptist on the square (fig. 4: 5)and the Church of St Blasius – which was the core of a separate settlement feature named “Craboccon”in the charter (fig. 4: 8) are known. The other two sacral structures – the Churches of St Martinand St Wenceslas – were lost through further development, and have been localised on the basis ofthe thus far not very conspicuous grave finds from the cemeteries related to them (fig. 4: 6, 7; 6).It can be stated that the greatest demonstrable extent of the left bank part of the suburbium inthe later 12 th –13 th centuries was considerably greater than the extent of the built-up area shown onthe map of the stable cadastre (1838). The area containing finds can as a whole be approximatelydefined as a rectangle with the maximum dimensions 390 x 340 m (fig. 4), while the only area withinthis framework in which archaeological relicts of the relevant settlement horizon have not yetbeen found is the site of Masarykovo nám. [Square]. Archaeological investigations to date havefound no evidence of the earthwork or masonry fortification of the settled area.The structure and character of the built-up area in this locale is gradually being clarified byarchaeological fieldwork, ongoing since the latter half of the 1980s. The excavations in the easternpart of the township, in particular in the gardens of the block between Smetanova St. and VrchlickéhoSt. in the years 1985–1990 (fig. 3: 23), have revealed a conspicuous refuse stratigraphy, lines ofcommunication and a dense tangle of diverse sunken features, the functions of which have been ascertainableonly in isolated cases.A further stage of work in the area of the southern facade of Smetanova St., demolished in the meantime(1999–2002; figs. 3: 40), related to these excavations. The demolition offered an unprecedentedopportunity for excavation along the building line, which proved to be crucial to the interpretation ofthe built appearance and planning of the identified 13 th century structures. The analysed ceramicassemblages do not reflect the beginnings of the built-up area particularly well, but do allow its lifespanto be dated to from the second half of the 13 th to roughly the first quarter of the 14 th century.

826·IROK¯ – NOVÁâEK – KAISER: Zapomenutá PlzeÀ …Another watershed for dating the decline of the built-up area is provided by a hoard of Regensburgpfennigs (6+1 pcs) found in feature 230. The dating on the latest of these mintings does notallow the deposition of the find to be dated to earlier than 1280–1300, but its creation in the earlyyears of the 14 th century is not impossible.A total of four sunken features interpreted as the basements of houses (features 11, 42, 56 and230) were identified within the study area. The investigated basements showed marked similarity, inparticular in their extremely similar dimensions (figs. 8, 9). All four features respect the line givenby the current course of Smetanova St., while both of those investigated in toto have their longeraxes running north-south, i.e. at right angles to the building line. Traces of plot boundaries have notbeen identified, given the poor extent to which the original terrain has been preserved, but plots maybe estimated to have been 22–24 m wide. The similarities in the layouts of the basements and theirorientation and construction demonstrate that excavation has uncovered part of a settlement structurethat originated in a single act, which must have been of planned dimensions and deliberatelyset out. Traces of planned plots can be traced along Smetanova ul. for at least 275 m from the square(fig. 8).Other parts of the left bank settlement at Old Pilsen with settlement evidence from the 12 th –13 thcenturies can be described with far less certainty. By comparison with an analysis of the plan of thetownship from the map of the stable cadastre (1838; fig. 4), however, several preliminary conclusionscan be drawn, based on the partially confirmed presumption that development of the plan of thelocality was arrested after the foundation of New Pilsen in the 1290s, conserving a range of earlierelements. The core of the plan is the linear square, the longer axis of which is oriented in accordancewith the main line of communication running north to south. Other streets ran off this centre in moreor less every direction. The 45 m wide southern section of the square, where there are clear signs ofan orthogonal arrangement, is markedly different from the plan of the northern part, determined by theroad network. The mouth of what is now Smetanova St. on the south side is formed by a right-angledcorner; the opposite corner next to the church is identical in character. The Church of St John theBaptist itself is eloquent testimony to an unfinished architectural design; the nave is, unlike thepresbytery, conspicuously shortened, and its planned extension westwards was evidently left unrealised.The presumed dimensions of the church and its siting, which through the presbytery fixthe line of the square, as well as the orientation rather towards the edge of the town, clearly indicatean intent to replace the original Romanesque filiate sanctuary with a large town church.The differences in the spatial structures of the left bank settlement and in particular the results ofarchaeological investigations along Smetanova St. thus suggest that an orthogonal, planned district ofurban character was appended to the southern, or south-western, edge of the earlier agglomerationwith its three churches was – evidently in the mid-13 th century. This would accord with the notionof a gradual development of the settlement along the important line of communication from thesettlement beneath the stronghold on the right bank over onto the left bank of the Úslava.The foundation of a new borough on the edge of the earlier agglomeration beneath the Přemyslidstronghold is not explicitly described in the surviving written sources. Indirect evidence, however, canbe found in two well-known charters of the 13 th century, which contain relatively detailed informationabout the conditions in the locality. One of these is a document from 1266, in which King PřemyslOtakar II makes over to the (Premonstratensian) Chotěšov convent the Church of St Lawrenceat the stronghold, with all of its named chattels, while the other is a charter of Pope Gregory X for thesame convent from the year 1273, confirming the donation. A clear spatial delineation of the settlement,termed a civitas, comes from the localisation of the church contained in the charters. It is clearthat in 1266 the place name Pilsen/“Pilzna” referred exclusively to the settlement on the left bank ofthe Úslava. The movement of the toponym that initially referred in the first place to the Přemyslidstronghold is certainly a faithful reflection of the shift of this importance centre from the regionalstronghold to the town on the left bank. The data from the charters of 1266 and 1273 thus confirmthe existence of an institutionalised, legal town on the left bank of the Stará Plzeň agglomeration, theestablishment of which must be placed somewhere prior to the year 1266.

Archeologické rozhledy LVI–2004 827According to the testament of the archaeological investigations, however, the planned settlementon the left bank falls into the category of the abortive. It is clear that the abandonment of the originalplanned intent can be placed into the context of the foundation of New Pilsen in the 1290s. Thedestruction layers of all of the houses in the earliest horizon investigated in detail show signs ofnon-catastrophic abandonment.Excavation of the southern frontages of Smetanova St. clearly showed that further constructionphases related to one of the measured-out plots of the earliest horizon. The evolution of the residencecan thus far be divided into 13 horizons, everything pointing to a definitive end to the homesteadonly in the 17 th century (fig. 10). Specific archaeological evidence for the development of Old Pilsenin the High Middle Ages and Early Modern period had already been obtained by earlier excavations(fig. 3: 11, 3: 25, 3: 28). Localisation of the excavations of 1921 (fig. 3: 8), during which part ofa standing masonry (?) structure on a rectangular plan that was evidently destroyed by fire in the15 th –16 th (?) century was uncovered, is essential for an understanding of the urban structures of thelate Middle Ages. The excavation results offer interesting evidence for the gradual reduction of theOld Pilsen settlement after the foundation of New Pilsen.Excavation has proven that elements of the regular structures of the planned, institutional townsurvived in the area of Smetanova St. until as late as the Early Modern period. The destruction of thebuilt up area in this vicinity may be placed in connection with the Thirty Years’ War, which had tragicconsequences for Old Pilsen: the estimated population halved, which naturally had a fundamentalimpact on the urban character of the locality.The translation of the royal borough to its new site in the closing years of the 13 th century conservedthe urban situation in Old Pilsen in the form of the not entirely completed planned intention.It is unclear as to whether work ever began on the fortification of the town, while the ultimate designof the town church on the square also remained unrealised. The question is whether the planned idealassumed a certain regulation of the earlier districts incorporated into the urban area, and by whatmeans the still relatively intensive settlement of the right bank, including the princely stronghold, wasto be shaped. The archaeological remains of Old Pilsen are, given the interrupted continuity in theirdevelopment, an extremely valuable resource for the investigation of the processes of the genesis ofHigh Medieval institutional towns.LADISLAV KAISER, Západočeský institut pro ochranu a dokumentaci památek o. p. s., Tomanova 3,CZ-320 16 Plzeň; lkaiser@zip-ops.czKAREL NOVÁČEK, Katedra archeologie, Fakulta filozofická, Západočeská univerzita v Plzni, Sedláčkova 38,CZ-306 14 Plzeň; knovacek@kar.zcu.czRADEK ŠIROKÝ, Západočeský institut pro ochranu a dokumentaci památek o. p. s., Tomanova 3, CZ-320 16Plzeň; rsiroky@zip-ops.cz

828Archeologické rozhledy LVI–2004 828–840MATERIALIARaw material aspects of the Neolithic ceramicsfrom the Cífer-Pác site (western Slovakia)Dušan Hovorka – Dalibor Matýsek– Radomír Mlatec – Vladimír Slivka1. IntroductionRaw materials aspects of the paleoceramic found on sites located in the Slovak Republic territoryare treated in the Slovak archaeological literature extremely sporadically. Among exceptions paper byLipka et al. (1990) concentrated on Mössbauer spectroscopy of palaeoceramic ought to be mentioned.Březinová and Illášová (1998), based on ceramics fragments thin sections studies, realised ranking ofceramic pastes of the Latène ceramics into several groups. Very limited information – dealing withpraehistoric ceramic in the country – is presented by Kopin (1999). In the very last time the paperdevoted to the Neolithic ceramic raw materials from several sites was published (Hovorka et al. 2002a).From the raw material type viewpoint and based on suitable climatic conditions the whole territoryof the present Slovak Republic, since the Neolithic, was very suitable for the permanent habitation.The Linear Pottery Culture (LPC) and Želiezovce Group (ŽG) settlement at Cífer-Pác, location“Nad mlynom”, formed integral part of the dense Neolithic habitation along the western bank of theriver Váh (western Slovakia). Neolithic settlements spanned virtually the entire Trnava Loess Tableand its surrounding areas. There are lots of important sites, as e.g. Čataj and Blatné (Pavúk 1976;1980) or Žlkovce (Pavúk 1998; Hovorka et al. 2002b). This region is located on the route linkingwestern Slovakia with Moravia (eastern part of the Czech Republic).The LPC habitation area at Cífer-Pác lies on an elevation above right bank of the Gidra stream(Mlatec et al. 2002, fig. 1). The altitude is 140 m a.s.l. contour. The site was discovered in 1965 by surfaceprospecting. An area of approximately 8000 m 2 was excavated during the long term (1969–1980)systematic excavations carried out in this area by T. Kolník (1975 –1980). The field survey yielded LPCand ŽG features and especially architecture and agricultural utilization finds from the Roman period.A total of 400 Neolithic settlement features and graves were discovered (Mlatec et al. 2002, fig. 2).The ground plans parts of three Neolithic longhouses were found in the northwestern part of theexcavated area. On the basis of the characteristic long building pits (that construction pits were everytime along longer walls of the houses) one may presume other houses on the site.The central part of the excavated area yielded another interesting group of features – 15 ovens.They were concentrated on a relatively small area (Kolník 1978). The features can be ranked into theclassical phase (ŽG II) of the ŽG chronology. Not a single piece of classic LPC was found in theovens. But there is no evidence that they were used as kilns with no traces of pottery production at all.Assemblages represent chronological development in the site at Cífer-Pác from Early LPC to theLate ŽG (ŽG III). But there is probably some hiatus in people presence at the site. On the excavatedarea is not registered pottery from the Late LPC and Early ŽG (ŽG I). The chronological analysis ofthe settlement is still in process, so the results must be treated as preliminary.The pottery fragments recovered from the Neolithic sites may be counted into several thousands.The main areas of interest are decoration and pot shape and very little attention has been paid to theraw materials, tempers or surface and fire treatments of the pottery.The aim of this work was to study material and technological aspects of pottery manufacturingat Cífer-Pác site. The only small part of the whole pottery assemblage was selected for analysis. Intotal there were 14 sherds studied representing all chronological phases and basic material typesdiscovered on the settlement site.

HOVORKA – MAT¯SEK – MLATEC – SLIVKA: Raw material aspects … 829Fig. 1. Cífer-Pác, Slovakia. – Obr. 1. Cífer-Pác, Slovensko.Stone raw materials used for implement constructions have been characterized in paper byHovorka et al. (2002a). Based on results of several tens of thin sections the authors of mentionedpaper characterized several stone raw material types used by the Neolithic/Aeneolithic populationsfor implements manufacturing. The great majority of raw materials used is from the very local (e.g.the Malé Karpaty Mts.) provenance. Among raw material types various greenschists (among whichalso types with green Al-rich spinel: Hovorka et al. 1997) are the most abundant. Amphibolites,metaquartzites, metagraywackes, but also teschenite family rocks and the other rock-types havebeen reported. Based on above data Cífer-Pác site should be ranked among sites, where, in the greatmajority of cases, local stone raw material have been used by the Neolithic/Aeneolithic people.2. Results of ceramics thin sections studiesDuring areal excavations of the Cífer-Pác site realized in the past, numerous ceramics (mostlyvessels) and their fragments were found. They are deposited in the Archaeological Institute of theSlovak Academy of Science in Nitra. Results of thin sections studies we present in this chapter.Selection for analyses was done on the basis of two aspects: materials and chronology. Most typicalcoarse- and fine-grained material for old LPC, classic LPC and ŽG (ŽG II) was selected. Someless typical material (4 pieces) was selected which is not characteristic for any from this chronologicalperiod, too.Observing the given set of ceramic fragments by naked eyes two principal groups are distinguishablewithout chronological distinction:a) Thick (over 10 mm) wall ceramics of pinkish (buff) color with high amount of temper of fine-grainedpsammitic character or organic temper.b) Thin (6–8 mm) wall ceramic mostly of gray colour with high amount of ghost fabric after a plant(grass, straw) tempers (old LPC) and fragments with low amount or inorganic tempers (mostly fineware with decoration, that’s as secondary grinding, or milling of ceramic chumps). To the individualfragments shape perpendicularly cutted planes are characteristic by darkgrey spots of milimeterdimensions. They are located in lighter grey ceramic bodies.Original organic tempers are represented by cutted chips of grass or straw of 1–3 mm, in severalfragments they reached length of 6, or in extreme case up to 12 mm (pl. II: a; pl. IV: a-d; pl. V: a-d).During ceramic paste fire treatment discussed organic temper burned out and/or partly evaporated.During first stages of ceramic heating molecular water from grog surfaces, pores and water beingspread in ceramic paste is lost at temperature of around 150 °C. Molecular water and nearly all ofsilenol groups are lost in the second dehydration step near the 600 °C (Graetsch 1994). Amorphousor semiamorphous crusts of silicate gels precipitates from fluids that contain appropriate concentrationsof disolved silica gels. By water transported silica to the lower pressure places (generallyempty spaces and at the surfaces) precipitates in the form of low birefringed thin (less than 0.1 mmthick) crusts and hollows filling.As the relics of original ceramic paste features mostly planparalelly oriented hollows (pl. V: b, c)after annealed organic part of temper originated. In the majority of cases in their central parts narrowprolonged pigmentations of darkgray up to black color are developed. The amount of pigmentationin relation to the total volume of individual hollows can be expressed by numbers of 10–15 %. Inseveral cases organic tempers are traceable already by studying vessels surfaces – they are representedby prolonged grooves on ceramic fragments surfaces. They, together with reactions of calciumhydroxide formation, causes popping/spilling of the vessels surfaces.

830HOVORKA – MAT¯SEK – MLATEC – SLIVKA: Raw material aspects …acbdPlate I. – Tabuľa I.a) Cutted plane of 7–8 mm thick vessel with high amount of clastic temper (mostly feldspars and quartz). In rim portionscolor changes are insignificant. Magn. 1.5x. – Rezná plocha 7–8 mm hrubej steny nádoby s vysokým podielom úlomkovitéhoostriva (tvoreného prevažne živcami a kremeňom). Farebné zmeny v okrajovej časti úlomku sú nevýrazné. Zväčš. 1,5x.b) Irregular, but generally sharp temper constituents (mostly quartz, on the upper left feldspar) have slight planparalelorientation. Magn. 24x, // polars. – Nepravidelné, prevažne však ostro obmedzené súčasti ostriva (prevažne kremeň, v ľavejhornej strane obr. živec) majú nevýrazne planparalelnú orientáciu. Zväčš. 24x, // pol.c) Cutted plane of a 8 mm thick-walled ceramic fragment. On both rims yellowish-brown color, central portion has ashgraycolor. Fine grained psammitic temper as well as low amount of small sized organic matter. Magn. 2x. – Rezná plocha 8 mmhrubého keramického úlomku. Jeho obidve okrajové časti majú žltohnedé sfarbenie, centrálna časť je popolovosivá. Prítomnéje jemnozrnné úlomkovité ostrivo spolu s nízkym podielom organickej hmoty. Zväčš. 2x.d) Slight preferred orientation of temper constituents together with parallel orientation of hair-like cracks. Prevailing is siltgrain-size of the ceramic paste. Magn. 24x, X polars. – Nevýrazne prednostná orientácia ostriva i vlasovitých puklín. Prevládasiltová zrnitostná frakcia ostriva v keramickej hmote. Zväčš. 24x, X pol.Several relics of organic tempers have irregular areal form with random distribution of organicrelics in the frame of individual areas. In the case of hollows of larger diameters relic organic matteris spread over the neighbouring area of original organic temper chips. Such areas have consequentlygray inhomogenous color and pass gradually to the main body of the given fragment. In generalmentioned gray spots cause grey pigmentation of this type ceramics whole bodies.Characteristic phenomena for type ceramic sherds studied is the presence of SiO 2 .nH 2 O matter(mostly of the opal-chalcedony features) occurring as:a) The outermost “skin-like” shell of ceramic fragments developed more continuously on the convexsides of ceramic fragments as on the concave ones. Maximal thickness (up to 0.1 mm) of mentionedmatter is observed namely in “bays” on ceramic surfaces.b) Mentioned matter have been detected also in the majority of hollows which originated afterorganic temper ignition.

Archeologické rozhledy LVI–2004 831acbdPlate II. – Tabuľa II.a) Cutted planes of three different type (fragments IX, XIII, XIV) of the thick-walled (12–15 mm) ceramic fragments ofpinkish color. Magn. approx. 1.5x. – Rezné plochy 3 rôznych typov (IX, XIII, XIV) hrubostenných (12–15 mm) keramickýchfragmentov ružovej farby. Zväčš. pribl. 1,5x.b) On ceramic fragment surface thin (mostly in the range of less than 0.1 mm) glassy “glaze”. Just the same compositionhas thin veinlet in the central part of the fragment. Magn. 24x, X polars. – Na povrchu keramického úlomku tenký (rámcovotenší ako 0,1 mm) sklovitý povlak. Zhodné složenie má aj tenká žilka v strednej časti úlomku. Zväčš. 24x, X pol.c) Cutted plane of a 5 mm thick walled ceramic fragment, fine-grained temper and low amount of organic matter. Fragmentis of gray color with irregular yellowish zone namely on the convex side of the fragment. Zone above is the productof weathering. Magn. 2x. – Rezná plocha 5 mm hrubého keramického fragmentu s jemnozrnným ostrivom a nízkym podielomorganickej hmoty. Úlomok má sivú farbu s vývojom nepravidelnej nažltlej zóny vyvinutej najmä na jeho konvexnejstrane. Je dôsledkom zvetrávanie hmoty úlomku. Zväčš. 2x.d) In the ceramic paste silty dimension of clastic constituents prevail over clay minerals. Massive pattern. Magn. 48x, //pol. – V keramickej hmote prevládajú úlomky siltovej frakcie nad ílovými minerálmi. Masívna stavba. Zväčš. 48x, // pol.c) SiO 2 .nH 2 Ofillings of irregular hair-like veinlets originated during the initial stages of fire treatmentafter water vapor release from the dried ceramic paste. Correlation coefficient between organic tempersand note hole decoration (classic LPC) is 0.56 (for features with more than 10 linear ornamentalpottery) and between ŽG decoration is 0.73. The development trend from organic temper to inorganicone is characteristic for the LPC and ŽG in the central Europe and finds from the Cífer-Pác siteallow confirmation of that. The low amount of studied finds, however do not provide support fora more detailed description of changes without chronological development.In all mentioned occurrence types the filling of hollows, cracks or even the thin film of theceramic surfaces represents the products of a local migration (being transported by fluids) of SiO 2in the process of water release from the ceramics bodies during their drying/firing and its depositionin the form of the mentioned textural phenomena. Organic tempers (grass, straw) are very characteristicfor older phases in the LPC development. The amount of these tempers in the coarse ware fragmentsis going down from the old LPC (90–95 % of fragments from whole assemblage contain or-

832HOVORKA – MAT¯SEK – MLATEC – SLIVKA: Raw material aspects …acbdPlate III. – Tabuľa III.a) Massive pattern of irregular quartz clasts, in less amount also feldspars as constituents of temper in clayey matrix of theceramic paste. Magn. 3.5x, // polars. – Všesmerné uporiadanie nepravidelných kremenných úlomkov a nižšieho podieluživcov ako prevládajúcich zložiek ostriva v ílovej keramickej hmote. Zväčš. 3,5x, // pol.b) Rounded fragment of older ceramics. It is partly rimmed by SiO 2.nH 2O matter. Different patterns of two ceramic generationsare observable. Magn. 6x, // pol. – Zaoblený úlomok staršej keramiky. Je čiastočne lemovaný SiO 2.H 2O hmotami.Na keramike dvoch generácií sú pozorovateľné odlišné základné znaky. Zväčš. 6x, // pol.c) Convex surface of a paleoceramic fragment. On the surface of the fragment very thin film of SiO 2.nH 2Oprecipitate,which fill up also hair-like crack oriented penpendicularly to the ceramic fragment delimitation is documented. In theoriginal ceramic paste high amount of fine-grained quartz, in less amount also feldspars are observable. Magn. 24x, //pol. – Povrch konvexnej strany paleokeramického fragmentu. Na ňom je veľmi tenký povlak SiO 2.nH 2O hmôt. Tieto vyplňujúaj vlasovité praskliny orientované kolmo na obmedzenie keramického úlomku. V pôvodnom keramickom ceste bolvysoký podiel jemnozrnného kremeňa, a nižší podiel živcov. Zväčš. 24x, // pol.d) Coarse-grained (up to 5 mm) temper composed namely of feldspars and quartz. Subhedral plagioclase clast withclinozoisite inclusion (high relief) in its central part. Magn. 6x, // pol. – Hrubozrnné (do 5 mm) ostrivo tvorené najmäkremeňom a živcami. Prítomné sú aj polodokonalé úlomky plagioklasov, v ktorých v centrálnych častiach sú uzavreninyklinozoisitu (vysoký relief). Zväčš. 6x, // pol.ganic tempers) to classic LPC (65–70 %) in the features. In the ŽG features (from the site Cífer-Pácis it ŽG II – classic phase ŽG fragments) the amount of sherds with organic tempers is only 20–25 %.Coarser grained mineral grains and also rocks fragments, described mostly under common designationas inorganic temper in the case of the Cífer-Pác ceramic paste in the majority of cases representsits integral part (pl. I:a-d; pl. II:a-d; pl. III:a-d). Taking into account geological structure ofthe discussed area, the loess (carbonaceous silty clays) of the local provenience should has been themain raw material type for ceramic paste preparation. In such way inorganic temper representsmostly natural constituents of the paste, meanwhile organic one has been added to it.From the qualitative point of view inorganic temper of size extending 0.1 mm is represented bymineral grains and in less amount also as rock fragments of pronouncedly granitic provenance. In

Archeologické rozhledy LVI–2004 833acbdPlate IV. – Tabuľa IV.a) Gray fragment of 9 mm thick-walled ceramics with numerous darker, planparalelly oriented spots after burned organictemper. High amount of, up to 0.2 mm temper (mosty quartz, in less amount also feldspars). Magn. approx. 2x. –Sivofarebný úlomok keramiky o hrúbke 9 mm obsahuje početné tmavšie, plaparalelne orientované polia po čiastočnespálenej organickej hmote. Úlomok obsahuje vysoký podiel jemnozrnného (do 0,2 mm) ostriva – prevažne kremeňa,menej aj živcov. Zväčš. pribl. 2x.b) Prolonged relics of burned organic matter (graphite-like composition) with still detectable inner structure. It is locatedin the central part of space originally occupied by a piece of organic temper. Magn. 24x, // pol. – Pretiahly relikt spálenejorganickej hmoty s určiteľnou vnútornou štruktúrou. Táto je lokalizovaná v centrálnej časti priestoru, ktorý bol pôvodnevyplnený organickou hmotou (tráva, slama). Zväčš. 24x, // pol.c) Cutted plane of a 8 mm thick-walled ceramics fragment of darkgrey homogeneous color in the whole section. Aroundoriginal organic temper darker irregular “rims” are developed. Preferent orientation is not well visible. – Rezná plocha8 mm hrubého keramického fragmentu. Má tmavosivé homogenné sfarbenie v celej reznej ploche. Okolo pôvodnej organickejhmoty sú vyvinuté tmavšie lemy. Na úlomku je len slabo zreteľná prednostná orientácia minerálnych súčastí.d) Slightly planparallel orientation of temper is emphasized by the orientation of original organic temper with blacked orgraphit-like organic remnants in the centre. Magn. 48x, // polars. – Nevýrazne paralelná orentácia ostriva keramického úlomkuje zvýraznená orientáciou pôvodnej organickej hmoty s grafitu podobnými zvyškami v strednej časti. Zväčš. 48x, // pol.few cases (pl. III: b) were also sherds of older ceramics detected. Last mentioned types of temper andgrog were added to the ceramic paste. Sherds of the older ceramic bodies by its general appearance,granularity, the amount and type of temper differ from their “hosts”.The most common are fragments of quartz crystals of characteristic undulatory exctinction.Seldomly in quartz crystals inclusions of tiny automorphic crystals of zircon were detected. The othersubstantially present fragments are those of feldspars. Quantitative proportion of individual feldsparsseries (Na-Ca vs K-Na series) varies in thin sections from one to the other one. But generally plagioclasesprevail over the K-Na feldspars. Namely plagioclases are intensively altered to submicroscopicallygrained aggregates of white micas, in less amount also to clinozoisite. Except of irregular feldsparsfragments also idiomorphic ones were detected in few thin sections. They have pronouncedly

834HOVORKA – MAT¯SEK – MLATEC – SLIVKA: Raw material aspects …acbdPlate V. – Tabuľa V.a) 12 mm thick dark colored ceramic fragment. On its convex side 1.5–2 mm thick light-brown zone is present. Abundantirregular dark spots are remnants of organic (grass, straw) burned temper. Cutted plane, magn. 2.5x. – 12 mm hrubý tmavosfarbenýkeramický fragment. Na jeho konvexnej strane je prítomná 1,5–2 mm hrubá svetlohnedá zóna. Početné nepravidelnétmavé škvrny sú zvyškami pôvodnej (tráva, slama) čiastočne spálenej organickej hmoty. Rezná plocha fragmentu; zväčš. 2,5x.b) To the ceramic fragment surface well planparalelly oriented organic temper. In central parts of “tubes” filled up byglassy silica oxides and matter of organic pigmentation is characteristic. Ligther outer zone of ceramics pass gradually intodarker central one. Magn. 14x, // polars. – Voči obmedzeniu keramického fragmentu planparalelne orientované reliktyorganickej hmoty. V centrálnych častiach “tunelov” je pre fragment charakteristická výplň SiO 2.nH 2O hmôt a organickápigmentácia. Svetlejšia vonkajšia zóna fragmentu pozvoľne prechádza do tmavšej centrálnej časti. Zväčš. 14x, // pol.c) 5 mm thick paleoceramics fragment. Local concentration of organic temper in original ceramic paste. During fire-treatmentcarbon spread within the ceramic paste (darker, none strictly limited field). Magn. 6x, // pol. – 5 mm hrubý fragmentpaleokeramiky. Pozorovať v ňom lokálnu koncentráciu (bez ostrého ohraničenia) organickej hmoty v pôvodnomkeramickom ceste. Je to dôsledok migrácie uhlíka počas zahrievania/vypalovania. Zväčš. 6x, // pol.d) 8 mm thick fragment of paleoceramics. Radially arranged originally organic temper with relics of blacked organicmaterial. Magn. 12x, // pollars. – Fragment paleokeramiky hrubý 8 mm. Radiálne usporiadaná, pôvodne organickáhmota s reliktami stmavnutého organického materiálu. Zväčš. 12x, // pol.tabular morphology limited by clivage (crystallographical) planes. Micas are represented by both maintypes: by muscovites as well as biotites. Last one are generally intensively altered. This process tookpart mostly during sediment deposition and diagenesis.Interesting is blasthesis of newly originated tiny biotite flakes just in the zone of the most intensiveburning on the convex side of one ceramic vessel within the set studied.Fragments containing mineral aggregates (up to 2 mm in diameter) of granitic provenance arealso in favour to derived raw materials for ceramics production on given site or in the close neighbourhoodrepresented by metaquartzites and quartz aggregates of hydrothermal veiny origin.Quite another type of fragmental matter is that one of ceramic sherds character. They are similaras the main ceramics bodies. Fragments of another type differ from prevailing part of ceramic

Archeologické rozhledy LVI–2004 835vessels by its mostly intensive pigmentation, fabrics and granularity of clasts in the matrix. Exceptof mentioned rock fragments of the given raw material type also low amount of zircons, chlorites,amphiboles, epidote-group minerals, tourmalines, iron oxides and/or oxohydroxides have been identified.General appearance of ceramic fragments studied in thin sections in direction perpendicularto their limits should be summed up as follows:a) In the prevailing studied fragments there exist differences in fabrics, coloring, grain size, compositionand intensity of firing zonality.b) In all ceramic fragments studied the most prononced planparallel orientation of linear elements isdeveloped on convex side of the ceramic fragments. This external zone (1–3 mm wide) pass graduallyinto the central one characterized mostly by less developed lineation.c) Zonality of coloring is not developed uniformly. In the case of thick-walled ceramic zonality is lessdeveloped. In the case of thin-walled ceramics on the external side there is developed dark zone of0.X mm thickness.d) In the external-most part of individual fragments, and namely in their convex sides observableconcentration of the fine-grained material has been detected. This is valid namely for thin-walledceramics. It is the consequence of the use of a potter’s wheel. During smoothing of the vessels surfaceon the external sides of vessels the most fine-grained material concentrates.Another situation has been observed in the case of thick-walled ceramics. In this case detritalfragments of inorganic temper are spread up to the very external parts of the LPC ceramic. In thecase of several ceramic fragments original high amount of a plant temper after burning causedrough surface of the vessel. The second main development trend is determined by the increase inthe application of inorganic tempers to thick pottery. This trend represents a contrary developmentto above mentioned organic temper. The least amount of it is in the old LPC features (0–5 % fromthe whole assemblage in the feature) and the most is in the ŽG features (55–60 %). Correlation coefficientbetween LPC decoration and sherds with strong inorganic temper without organic ones is–0.72 (for features with more than 10 linear ornamented pottery) but between ŽG decoration is it 0.71.But these trends are characteristic only for corse ware. Development in the making fine ware is moreuniformly from the material and technological viewpoint. It is interesting to note that difference betweenLPC and ŽG fine ware is mostly in the surface decoration and between coarse ware it is inused materials (decoration of coarse ware is not so chronologically important).It is generally accepted that during paste firing its gradual changes are observable. Based onarchaeological conclusions (Kolník 1975 –1980; Mlatec et al. 2002) ceramic vessels studied belongto the LPC as well as Želiezovce cultures (= Late Neolithic and Early Aeneolithic). So expectationthat even part of ceramic vessels firing was done under the open air conditions seams to be realistic.Accepting this it ought be emphasized that even in one kiln different oxidizing/reduction conditionsacted during firing: reduction atmosphere near the bottom and oxidizing one in the upper part ofa kiln as a consequence of the temperature gradient.Following Herz and Garrison (1998) synthesis we can apologize that preservation of relativellyhigh amount of organic matter is the consequence of: a) reducing atmosphere in a kiln, b) temperaturenot higher than 650–750 °C. As a consequence of above conditions of ceramic vessels firingtheir, or better to be said annealing, in the case of ceramic vessels for the Cífer-Pác site, often observedgray to dark-gray color is logical.3. X-ray diffraction studies of powdered samplesExperimental conditions: In the present-days stage of ancient ceramic studies was realised andevaluated 10 X-ray powder diffraction patterns of ceramic fragments from the discussed site. Thefollowing experimental procedure has been applied.Powder of less than 5 µm granularity was prepared. To the dried powder we added burned ZnOas internal standard (a o = 0.32501444 – (86) µm). Content of crystalline phase of zinkite was higherthan 99.5 %. Weighet amount of ZnO (approximately 5–10 %) has been homogenized using standardmethod of vibration milling under dry conditions.

836HOVORKA – MAT¯SEK – MLATEC – SLIVKA: Raw material aspects …Sample I II VI VII VIII IX X XI XII XIV[portion % ± 3σ]amorph 12.10±6.60 38.60±4.20 32.50±5.40 26.50±7.50 19.70±5.40 34.70±4.2 27.40±6.00 39.20±4.50 36.50±4.80 18.90±6.90musc 29.20±5.70 4.39±1.65 19.30±3.60 32.00±5.40 27.70±3.90 7.98±1.56 27.40±4.20 6.55±1.53 18.60±3.60 7.53±2.10orth 3.16±1.59 2.05±1.83 2.95±1.68 5.17±1.38 4.10±1.83 4.50±0.96 3.72±1.95 3.78±2.46 2.69±1.50 3.41±1.68plag 14.14±2.01 12.12±1.47 6.75±1.68 3.42±1.56 15.45±2.25 10.12±1.20 13.72±2.52 15.67±2.46 14.35±2.67 31.00±4.20quartz 35.42±1.83 40.46±2.46 37.33±2.25 27.73±2.22 33.56±1.68 – 27.23±1.59 31.98±1.74 22.95±1.23 34.52±2.52(+) chlorite 6.02±2.94 – – 5.21±2.04 4.83±1.53 36.27±1.92 – 2.87±1.53 4.94±1.56 4.57±2.28cord – 1.19±0.66 – – – –

Archeologické rozhledy LVI–2004 837Fig. 2. X-ray diffraction patterns of ceramic fragments studied. Q – Quartz, Ch – chlorite + smectite(1.4 nm phases), I-Mu – illite and muscovite, Pl – plagioclase (albite), Ort – orthoclase (K – feldspar),Mh – maghemite, Cor – cordierite, Zn – Zincite (internal standard). – Obr. 2. Difrakčné záznamy študovanýchkeramických fragmentov.Complicated problem of feldspars identification was solved using nomogramme of plagioclasefeldspars cell parameters changes (Kroll 1983). Based on cell parameter χ plagioclases in all analysedsamples belong to low albites (peristerites), while using b o parameters plagioclasses in samplesNos. I, II, IX should be ranked among oligoclases. This problem we will discuss in the followingchapter. For samples studied of low to very low content of K-feldspars (less than 5 wt.%) is characteristic.For their quantification structural model of orthoclase has been used in spite of the factthat also microcline might be present.Diffractions, namely for those of illite-muscovite, are evidently broadened. They are a result oftwo different phenomena: a) limited size of coherent diffractized domains as the consequence of, byheat influenced muscovites, or b) more probable is the fact that illite phase contains or the portionof smectite (mixed-layered structure of illite-smectite with low contents of smectite), or the portionof illite low sized crystal domains. Obtained results, (though with higher errors, but still evidentlypresent) indicate that diffractions of illite are composed from two close one to another phases: froma well ordered muscovite and from an illite phase. Last one has either admixture of smectite andmixed illite-smectite structure, or they reflect limited site of diffraction pattern making domains. Butthis problem is in general too complicated.Topically interesting aspect is the documented presence of clay minerals in the majority of studiedceramic samples. On the basis of experimentally obtained data it is not possible to univocallyresolving problem, if: a) clay minerals represent product of hydration of previously fired ceramic

838HOVORKA – MAT¯SEK – MLATEC – SLIVKA: Raw material aspects …vessels, or b) vessels were fired in such low temperature that clay minerals represent relics of anoriginal ceramic paste which (namely in its central portions) did survive firing without substantialchanges, what seems to be most probable explanation.From X-ray diffraction patterns (fig. 2) is evident that in clay substance also smectite or mixedlayer phase (of illite-smectite) occurs. Diffraction of 1.78 nm is in favor of smectite present, thoughinterlayer distance is higher than normal (= approximately 1.71–1.73 nm). Diffraction of 1.469 nmcorresponds to chlorite, vermiculite or to mixed structure of illite-smectite.4. Discussion and conclusionsWe realised laboratory study of a set of Neolithic/Aeneolithic (LPC and ŽG) fragments of theceramic vessels from the Cífer-Pác site (western Slovakia). We have applied namely: thin sectionsstudy under polarizing microscope, and X-ray powder diffraction study. Meanwhile for thin sectionsstudy it was used 14 ceramic fragments, for X-ray diffraction study 10 selected ceramic fragmentswere performed. Results represent combined outputs applying both above methods.Ceramic fragments from the viewpoint of their thickness should be grouped into: a) thick-walled(10–14 mm) vessels, and b) thin-walled (6–8 mm) ones of generally lesser dimensions, as vesselsunder a). The raw material of mentioned ceramics categories varies by the type of raw material, typeof temper, internal structure as well as by its color.In perpendicular direction to limits of fragments of the type b) on the cutted planes mostly homogeneousraw material (fired ceramic paste) and its more-or-less homogeneous grey color is observable.Inorganic temper is fine-grained (less than 1 mm grain-sized), and based on its character it seemsto be natural compound of the original ceramic pastes. In the rim zone (1–2 mm thick), namely onconvex side, well expressed planparallel orientation of all prolong or platy constituents in the originalceramic paste are arranged. Unfortunately from the results we cannot distinguish clear differencebetween the LPG and ŽG fine ceramic. But studied sampleset was very small for some positiveconclusion. For fine ware is most typical reduced firing (light grey, grey, black or grey-brown colors).Ceramic fragments belongig to group a) have explicitely coarser grained temper, zonal arrangementof fragments color in direction perpendicular to their surface, the presence of ceramic temperas well as the presence of a plant temper (grass or straw) in a part of ceramic sherds evaluated.Color of a part of this type ceramics is generally clearer in comparison to type b), i.e. yellowish-pink(buff) or pink. On several sherds studied phenomena described as “black cores of low-fired pottery”(Shepard 1956) were observed. Preferred orientation of temper is clearly expressed. In the thinwalledceramic sherds (type b) clear ash-gray color is dominant. Organic temper is present generallyin low amount only. The use of potter’s wheel cannot be unambiguously proved in this period. Itis considered that a rotary underlayment (wooden slab, woven matting, flat stones) was used, possiblya primitive potter’s wheel (prewheel), on which were dishes made. The final product oftenreached technological and areal symmetrical parameters which strongly resembled use of a potter’swheel (Bareš et al. 1981).Applying results of thin sections as well as X-ray powder diffraction studies it was drawn conclusionthat during firing of ceramic vessels new mineral phases originated. Characteristic are namelyfine-grained tabular idioblastic crystals of albites. They are mostly very fresh. Other albite crystals arepresent as tiny crystals of submicroscopic dimensions, which were proved only by X-ray diffraction.The other characteristic of newly formed phase are thin flakes of dark micas, observed in two thinsections only. Except of appropriate temperature of fire treatment suitable chemical composition ofthe raw material ought to be expected in connection with its origin. Another ceramic constituentclearly depending on ceramic paste temperature and conditions of firing is the dark organic matter.Quartzy-like precipitates from the silica gel of opal-chalcedony character in hollows, cracks and onsurface also represent of ceramic paste drying and consequent fire treatment. Silica glass-like matterprecipitates from water leaving ceramic bodies during above processes. In the set of ceramics sherdsstudied there is observed very low till no sintering accompanied by shrinkage. In two recorded casescordierite (in low amount) represents the most probably a clastic constituent of the temper.

Archeologické rozhledy LVI–2004 839The most problematic is the presence of clay minerals identified in the majority of studied vesselfragments. Processes of annealing of ceramic fragments and weathering should be different from pieceto piece. They depend on conditions of deposition, the raw material used and the size of individualfragments. Based on the observed presence of completely fresh albite crystals, though albites are themost suitable among plagioclases of weathering to clay minerals, we suppose that the majority of clayminerals identified represent remnants from a ceramic paste namely of thick-walled ceramic. Theysurvived in the process of ceramic pastes annealing namely in their central parts. It is in accordanceto the presence of graphite-like material in fired vessels still in substantial amount.The coarse LPC as well as the ŽG ceramic vessels were fire treated mostly in oxidizing (yellowishand reddish tints of vessels) and fine ware in reduction (grey to darkgrey tints) atmosphere. Onlya small percentage (under 0.5 %) of the fine ware was treated in oxidizing atmosphere. These sherdswere obtained from features with classic LPC and ŽG pottery. Nontypical materials consists only0.03 % from whole assemblage and they are only variants for common and typical material. The firetreatment have been done under low (not exceeding 600–650 °C) temperature. So studied set of ceramicsfragments represents typical “low-fired wares”.REFERENCESBareš, M. – Lička, M. – Růžičková, M. 1981: K technologii neolitické keramiky I. Sborník Národního muzeavPraze XXXV, 137–223.Březinová, G. – Illášová, Ľ. 1998: Beschreibung der im Keramik-Komplex aus der laténezeitlichen SiedlungNitra, Lage Šindolka, verwendeten Töpferton-Typen. Archeologické rozhledy 50, 243–254.Graetsch, H. 1994: Structural characteristics of opaline and microcrystalline silica minerals. In: C. T. Heaney– C. T. Prewitt – G. V. Gibbs eds., Silica. Physical behavior, geochemistry and material applications.Reviews in Mineralogy 29, 209–232.Herz, H. – Garrison, E. G. 1998: Geological methods for archaeology. Oxford – New York, University Press.Hovorka, D. – Illášová, Ľ. – Korikovsky, S. 1997: Al-rich spinels-hornblende-anthophyllite (nephritoid) Neolithicaxes from western Slovakia. Geologica Carpathica 48, 2, 137–140.Hovorka, D. – Illášová, Ľ. – Števula, L. – Dyda, M. – Nevizánsky, G. 2002a: Raw material aspects of the Badenculture ceramics: sites Bajč-Vlkanovo, Kamenín and Stránska (Slovakia). Mineralia Slovaca 34, 233–240.Hovorka, D. – Mlatec, R. – Kolník, T. 2002b: Cífer-Pác (western Slovakia): an example of the Neolithic siteof local stone raw materials used for implements construction. Mineralia Slovaca 34, 335–342.Kolník, T. 1975: Výskum v Cíferi-Páci v roku 1974. In: Archeologické výskumy a nálezy na Slovensku v roku1974, Nitra, 58–60.— 1976: Rímska stanica v Cíferi-Páci (výskum 1975). In: Archeologické výskumy a nálezy na Slovenskuvroku 1975, Nitra, 134–137.— 1977: Pokračovanie výskumu v Cíferi-Páci v roku 1976. In: Archeologické výskumy a nálezy na Slovenskuv roku 1976, Nitra, 167–169.— 1978: Ďalšia etapa výskumu v Cíferi-Páci. In: Archeologické výskumy a nálezy na Slovensku v roku1977, Nitra, 128–135.— 1979: Výskum v Cíferi-Páci v roku 1978. In: Archeologické výskumy a nálezy na Slovensku v roku 1978,Nitra, 142–153.— 1980: Výskum v Cíferi-Páci v roku 1979. In: Archeologické výskumy a nálezy na Slovensku v roku 1979,Nitra, 106–111.Kopin, R. 1999: Dejiny keramiky na Slovensku. Košice.Kroll, H. 1983: Lattice parameters and determinative methods for plagioclases and ternary feldspars. In:Feldspar mineralogy 2, Mineralogical Society of America, 101–119.Lipka, J. – Rausz, J. – Gajdosova, M. – Fusek, G. – Sitek, J. – Hucl, M. 1990: Study of ancient Pottery fromSlovakia. Hyperfine Interactions 57, 2257–2260.Mlatec, R. – Hovorka, D. – Kolník, T. 2002: Characterization and typology of the Neolithic polished stoneimplements from Cífer-Pác (Western Slovakia). In: Otázky neolitu a eneolitu našich krajín – 2001,Nitra, 231–239.

840HOVORKA – MAT¯SEK – MLATEC – SLIVKA: Raw material aspects …Pavúk, J. 1976: Záchranný výskum na trase autostrády v Čataji. In: Archeologické výskumy a nálezy na Slovenskuv roku 1975, Nitra, 177–181.— 1980: Výskum neolitickej osady v Blatnom. In: Archeologické výskumy a nálezy na Slovensku v roku1979, Nitra, 160–165.— 1998: Hlavné výsledky výskumu sídliska lengyelskej kultúry v Žlkovciach. Slovenská archeológia 46,169–186.Shepard, A. O. 1956: Ceramics for the archaeologists. Washington.Taut, T. – Kleeberg, R. – Bergmann, J. 1998: The new Seifert Rietveld program BGNM and its application toquantitative phase analysis. Materials Structure 5, 57–64.Surovinové aspekty neolitickej keramiky z lokality Cífer-PácSurovinovým aspektom paleokeramiky z územia Slovenskej republiky sa doteraz venovala minimálnapozornosť. Až v posledných rokoch boli publikované práce (Březinová – Illášová 1998; Hovorkaet al. 2002b) s vyššie uvedenou tematikou, ktorých výsledky sú založené na použití štandardnýchlaboratórnych metód geovied.Lokalita Cífer-Pác (asi 30 km na sv. od Bratislavy) bola objavená v polovici 70. rokov 20. storočiapovrchovým výskumom. Základné archeologické údaje sú obsiahnuté v prácach Kolníka (1975 –1980)avpráci Mlateca et al. (2002), v ktorej je uvedený aj látkový rozbor kamennej industrie študovanejlokality. V danej etape štúdia sme realizovali štúdium keramiky patriacej do obdobia kultúry s lineárnoukeramikou a Želiezovskej skupiny pomocou binokulárneho a polarizačného mikroskopu a výskumpomocou rőntgenovej difrakčnej analýzy, pričom sme spracovali 14 úlomkov keramiky rôzneho tvarua rôznej hrúbky. Podľa hrúbky stien keramiky túto sme pracovne rozdelil do dvoch základných skupín:a) hrubostennú (vyše 8 mm) a b) tenkostennú (pod 8 mm) keramiku. Zatiaľ čo v skupine hrubostennejkeramiky sa vyskytujú úlomky výrazne svetlých (prevažne ružových) ale súčasne aj tmavosivýchfarieb, tenkostenná keramika je spravidla svetlopopolovosivá. Z uvedeného vyplýva, že keramickénádoby boli vypaľované v oxidačnom i redukčnom prostredí.Pre výrobu keramiky boli použité lokálne suroviny (illitovo-smektitového typu) s výraznou prevahouostriva vzniknutého dezintegráciou granitických hornín (Malých Karpát). V ostrive dominujepsamitická frakcia prevažne ostrohranného kremeňa a živcov, z ktorých plagioklasy výrazne prevládajúnad draselnými živcami. Pre celý študovaný súbor fragmentov keramiky je charakteristickáprítomnosť pôvodne organogenného ostriva (tráva, slama), ktoré pri vypaľovaní nadobudlo charakteruhlíkatých hmôt. Pre výrobu keramiky bolo použité rotačné zariadenie (predchodca hrnčiarskeho kruhu?),nakoľko prevažná časť pozdĺžneho ostriva má s povrchom keramiky rovnobežnú orientáciu.V procese vypaľovania dôsledkom teploty vznikli drobné kryštalky albitu a tmavej sľudy, pričomvšak prítomnosť poslednej bola zistená len v 2 výbrusoch. Rőntgenovou fázovou analýzou sme zistiliprítomnosť ílových minerálov zo skupiny illitu-smektitu, ale aj prítomnosť „nevyhorených“ zvyškovorganického ostriva. Neprítomnosť vysokoteplotných minerálnych novotvarov (silimanit, mullit ai.)svedčia o pomerne nízkoteplotnom (600–650 °C?) spracovávaniu keramiky danej lokality a uvedenýchstratigrafických stupňov.DUŠAN HOVORKA, Faculty of Natural Sciences, Constantin the Philosopher’s University, Trieda A. Hlinku 1,94974 Nitra, Slovak Republic; hovorka@fns.uniba.skRADOMÍR MLATEC, Faculty of Natural Sciences, Constantin the Philosopher’s University, Trieda A. Hlinku 1,94974 Nitra, Slovak RepublicDALIBOR MATÝSEK, Faculty of Mining and Geology, Technical University of Ostrava, 17. listopadu 15,70833 Ostrava-Poruba, Czech RepublicVLADIMÍR SLIVKA, Faculty of Mining and Geology, Technical University of Ostrava, 17. listopadu 15,70833 Ostrava-Poruba, Czech Republic

841–849Archeologické rozhledy LVI–2004 841Trepanace lebky z únětického dvojhrobu v Praze – Jelení ulicia její srovnání s nálezy trepanací shodného datování z území ČechÚvodJakub Likovský – Drahomíra MalykováV roce 1984 převzalo antropologické oddělení Archeologického ústavu tehdy ČSAV z pozůstalostiIvana Borkovského do svých sbírek dvě lebky. Podle přiložené dokumentace pocházejí z dvojhrobuv Praze, Jelení ulici (Praha 1 – Hradčany), datovaného do období únětické kultury, který bylzkoumán v roce 1937. Nález je označen jako „Únětický dvojhrob 12.509“, staré číslo 12680. Naobou lebkách je napsáno číslo 12680. Dvojhrob byl zkoumán současně se 7 hroby raně středověkými(obr. 1) a je zmiňován pouze u jejich popisu, a to zcela okrajově (Borkovský 1947). Podrobnějšíúdaje o nálezu se nám bohužel nepodařilo vypátrat ani v literatuře, ani v archivu nálezovýchzpráv Archeologického ústavu AV ČR.Obě lebky byly uloženy ve sbírce patologií antropologického oddělení, později jim byla přidělenainventární čísla Ao 9492 a Ao 9493. V současné době jsou nálezy – zatím ještě pod inventárnímičísly antropologického oddělení Archeologického ústavu AV ČR – uloženy v centrálních depozitáříchNárodního muzea, Praha (Přírodovědecké muzeum v Praze – Horních Počernicích).Popis nálezuLebka označená Ao 9493 má zachovánu většinu kostí mozkovny – ta je však rekonstruována zeřady zlomků a druhotně deformována. Báze lební je nekompletní. Z obličejové části lebky jsou dochoványobě kosti lícní, část patra a dolní čelist s patrnou intravitální ztrátou chrupu v oblasti molárů.Z dentice se zachovaly 1 horní stolička a 4 poškozené zuby třenové, vyššího stupně otření,u2znich je přítomen kaz.Pro špatnou zachovalost není možné lebku podrobně charakterizovat. Lebka je dolichokranní,s úzkou mozkovnou. Pohlavní znaky na lebce vypovídají, že se pravděpodobně jednalo o jedincemužského pohlaví. Podle vyššího stupně obliterace lebečních švů a výraznějšího stupně otření do-Obr. 1. Plánek raně středověkého pohřebiště v Jelení ulici v Praze se zakreslením únětického hrobu. Převzatoz Borkovský 1947; výřez. – Fig. 1. Plan of the Early Medieval cemetery at Jelení ul. in Prague, withthe Únětice grave indicated. Taken from Borkovský 1947; extract.

842LIKOVSK¯ – MALYKOVÁ: Trepanace lebky …Obr. 2. Lebka Ao 9493 z Prahy – Jelení ulice shorastrepanačním otvorem v oblasti vertexu, patrná jestopa starého zranění os parietale dx. i postmortálnídeformace. Foto J. Likovský. – Fig. 2. Skull Ao 9493from Prague – Jelení St. From above, with the trepanationaperture in the area of the vertex. A trace of anearlier injury to the os parietale dx. and post mortemdeformation are apparent. Photo J. Likovský.Obr. 3. Detail trepanačního otvoru lebky Ao 9493zPrahy – Jelení ulice. Foto J. Likovský. – Fig. 3. Detailof the trepanation aperture of skull Ao 9493 fromPrague – Jelení St. Photo J. Likovský.chovaných zubů, spolu s intravitální ztrátou molárů z dolní čelisti, se jednalo o staršího dospěléhojedince (Likovský 2002). U lebky označené Ao 9493 je přítomno několik patologických změn, kterézasluhují podrobnější popis.Ze druhé lebky, označené Ao 9492, je zachována většina neurokrania (rekonstruovaného z řadyfragmentů); z lební base je zachováno jen několik zlomků a fragment obličejové části lebky včetněpoškozené dolní čelisti. K lebce jsou přidány první krční obratel s odlomenou částí oblouku, obratelz horního úseku hrudní páteře a nejspíše 4. metakarp levé ruky, poškozený v oblasti base. Hrudníobratel a metakarp – vzhledem k odlišnému zbarvení povrchu kosti než lebka a krční obratel – nemuselypatřit témuž jedinci. Jednalo se o dospělého jedince, snad mladšího v porovnání s lebkouAo 9493. Tomu by nasvědčoval menší stupeň otření chrupu bez intravitálních ztrát. V případě lebkyAo 9492 nejsou na dochovaných kostech patrné odchylky, které by bylo možné označit za patologickéstavy nebo arteficiální zásahy.Patologické změny a arteficiální zásah na lebce Ao 9493Na hlavičkách dolní čelisti jsou patrné artrotické změny temporomandibulárního kloubu. V pravékosti temenní se nacházejí známky zhojeného, pravděpodobně sečného zranění v podobě 35 mmdlouhé, poměrně široké, horizontálně probíhající hladké imprese. Rovněž v pravé temenní kosti nadspánkem, paralelně s koronárním švem, je přítomna podélná vertikální vkleslina, jejíž původ můžebýt rovněž traumatický – lebka je však v těchto místech postmortálně poškozená.Přibližně v oblasti vertexu je okrouhlý defekt vzniklý nepochybně arteficiálně. Má rozměry34 x 28 mm a zasahuje přes již téměř neznatelnou sutura sagittalis obě temenní kosti (obr. 2). Jehotvar je mírně postmortálně deformován. Okraje defektu se zvolna svažují. Podle charakteru okrajů(obr. 3) se jedná o zhojenou trepanaci, provedenou škrábáním kosti, tedy trepanační technikou v pravěkunejrozšířenější (Malyková 2002). Intrakraniálně nejsou žádné patologické odchylky patrné.Srovnání s trepanacemi stejného datováníDo období únětické kultury jsou – kromě popisované lebky z Jelení ulice v Praze – datoványz území Čech nálezy z těchto lokalit (obr. 4): Bílina, okr. Most; Blšany, okr. Louny; Cerhenice, okr.

Archeologické rozhledy LVI–2004 843Obr. 4. Místa nálezů trepanovaných lebek datovaných do období únětické kultury na území Čech: 1 Bílina,okr. Most; 2 Blšany, okr. Louny; 3 Cerhenice, okr. Kolín (2 nálezy); 4 Hřiby, okr. Kolín; 5 Polepy, okr. Kolín;6 Praha 1 – Hradčany, Jelení ulice; 7 Praha 5 – Malá Ohrada (2 nálezy); 8 Praha 5 – Smíchov; 9 Praha7–Stromovka; 10 Slatina, okr. Kladno; 11 Smolnice, okr. Louny (2 nálezy); 12 Soběsuky, okr. Chomutov.– Fig. 4. Sites yielding finds of trepanned skulls dating to the Únětice culture in Bohemia: 1 Bílina (Mostdistrict); 2 Blšany (Louny district); 3 Cerhenice (Kolín district; 2 finds); 4 Hřiby (Kolín district); 5 Polepy(Kolín district); 6 Prague 1 – Hradčany, Jelení St.; 7 Prague 5 – Malá Ohrada (2 finds); 8 Prague 5 – Smíchov;9 Prague 7 – Stromovka; 10 Slatina (Kladno district); 11 Smolnice (Louny district; 2 finds); 12 Soběsuky(Chomutov district).Kolín (2 nálezy); Hřiby, okr. Kolín; Polepy, okr. Kolín; Praha 5 – Malá Ohrada (2 nálezy); Praha 5– Smíchov; Praha 7 – Stromovka; Slatina, okr. Kladno; Smolnice, okr. Louny (2 nálezy); Soběsuky,okr. Chomutov (Malyková 2002).Možnost přímého srovnání jsme měli s lebkami z Blšan, Slatiny a Soběsuk, uloženými v depozitářiNárodního muzea v Praze. Trepanační zásahy u všech lebek byly provedeny škrábací technikou,u lebky ze Slatiny (inv. č. antropologického oddělení Archeologického ústavu Ao 8357b) by snadbylo možné uvažovat o kombinaci technik, vzhledem k charakteru horního okraje defektu (obr. 5).U lebek z Blšan (inv. č. Ao 2497) a Slatiny jsou trepanační otvory okrouhlé. Trepanace lebky ze Soběsuk(inv. č. Ao 9320/A) je dvojitá – první, zhojená, má nepravidelný eliptický tvar, druhá, nedokončenátrepanace navazuje na předchozí (obr. 6). Byla rovněž prováděna škrábací technikou, jenezhojená, z kosti byla v nepravidelném tvaru odstraněna lamina externa avrůzné míře diploe.Okraje defektu na lebce z Blšan jsou hladce zhojené (obr. 7), na okraji trepanačního otvoru lebkyze Slatiny jsou stopy hojení dobře patrné. V kvalitní kopii (odlitku) nám byly k dispozici 2 nálezy –lebka z Hřibů (inv. č. Ústavu Anthropos MZM Brno K482) a Polep (inv. č. K484). Obě trepanacese zdají být zhojené, což odpovídá i jejich popisu v literatuře (Dvořák 1926; Strouhal 1965; Jelínek1968; Dočkalová 2001). U ostatních nálezů jsme odkázáni pouze na literární údaje, ať už se jednáo lokalizaci zákroku, techniku provedení či známky hojení.Stopy hojení byly popsány u lebky z Bíliny (Hanáková et al. 1977), výše uvedených Blšan (Pleinerová1960; Chochol 1967), Hřibů (Jelínek 1968; Dočkalová 2001), Polep (Dvořák 1926; Strouhal1965; Jelínek 1968), u obou nálezů z Prahy 5 – Malé Ohrady (Chochol 1987) a Smolnice (Kučera1918; Matiegka 1918a; 1928; Strouhal 1965), jedné z trepanací výše zmíněné lebky ze Soběsuk (Čer-

844LIKOVSK¯ – MALYKOVÁ: Trepanace lebky …Obr. 5. Trepanovaná lebka ze Slatinya detail trepanačního otvoru.Foto J. Likovský. – Fig. 5. Trepannedskull from Slatina with detail of thetrepanation aperture. Photo J. Likovský.Obr. 6. Lebka ze Soběsuk s dvěmatrepanačními zákroky a detail oboutrepanací – dokončená, se zhojenýmiokraji, a nedokončená, s odstraněnoulamina externa a částečněodstraněnou diploe. Foto J. Likovský.– Fig. 6. Skull from Soběsuky onwhich two trepanations were performed,and details of both: thatcompleted, with healed edges, andthat not completed, with the laminaexterna removed and the diploepartially removed. Photo J. Likovský.

Archeologické rozhledy LVI–2004 845Obr. 7. Lebka z Blšanadetail trepanace v oblastičelní kosti. FotoJ. Likovský. – Fig. 7. Skullfrom Blšany and detailsof the trepanation in thearea of the frontal bone.Photo J. Likovský.ný 1993) a z Prahy 7 – Stromovky (Matiegka 1918b; 1928; Strouhal 1965). Dále vykazují známkyhojení oba trepanační otvory u lebky z Prahy 5 – Smíchova; druhý jen v části obvodu, neboť byl sekundárněrozšířen (Novotný 1951; Strouhal 1965; Křížek 1965). U výše zmíněné lebky ze Slatiny jepopsána malá vitální reakce (Chochol 1984).Srovnání lokalizace trepanačních zákroků na lebkách z období únětické kultury u dostupnýchnálezů nebo publikovaných fotografií (obr. 8) neukazuje žádnou shodu či podobnost ve velikostinebo umístění trepanačního otvoru, včetně laterality.ZávěrTrepanovaná lebka Ao 9493 z Jelení ulice v Praze plně zapadá mezi známé nálezy z období únětickékultury. Důvod operačního zákroku, který podle zhojení okrajů rány nemocný jistě delší dobu přežil,samozřejmě není možné určit. Můžeme se domnívat, že zákrok mohl být proveden v souvislosti s následkysečného zranění lebky (alterace vědomí, cefalea), jehož stopy jsou na pravé temenní kosti patrné.Celkem – i s nálezem z Jelení ulice v Praze – je z období únětické kultury známo 20 trepanačníchzásahů na 15 lebkách. 16 zásahů bylo hodnoceno jako hojících se nebo zhojených, 2 jako nezhojené,

846LIKOVSK¯ – MALYKOVÁ: Trepanace lebky …

Archeologické rozhledy LVI–2004 847Obr. 8. Schematické srovnání lokalizace trepanačního zákroku na lebce z Prahy 1 – Hradčan, Jelení ulice,se zákroky na dalších lebkách z období únětické kultury (zachovalost konkrétních lebek pro přehlednostnerespektována). I Praha 1 – Hradčany, Jelení ulice, naznačeno zhojené sečné zranění; II Nálezy, s nimižjsme měli možnost přímého srovnání: a – Blšany, okr. Louny, b – Slatina, okr. Kladno, c – Soběsuky, okr.Chomutov; III Nálezy, které jsme měli k dispozici v kopii (odlitku): d – Hřiby, okr. Kolín, e – Polepy, okr.Kolín; IV Trepanace zakreslené pouze na základě publikovaných fotografií a popisů: f – Bílina, okr. Most,g– Praha 5 – Smíchov, h – Smolnice, okr. Louny, i – Smolnice, okr. Louny.Fig. 8. Schematic comparison of the localisations of the trepanations on the skulls from Jelení St. in Prague1 – Hradčany with those of other skulls from the Únětice culture period (for the sake of clarity, irrespectiveof the preservation of the specific skulls). I Prague 1 – Hradčany, Jelení ulice, showing healed cutwounds; II Finds which could be directly compared by the authors: a – Blšany (Louny district); b – Slatina(Kladno district); c – Soběsuky (Chomutov district); III Finds for which copies (casts) were available forcomparison: d – Hřiby (Kolín district); e – Polepy (Kolín district); IV Trepanations that could be studiedonly in the form of published photographs and descriptions: f – Bílina (Most district); g – Prague 5 –Smíchov; h – Smolnice (Louny district); i – Smolnice (Louny district).

848LIKOVSK¯ – MALYKOVÁ: Trepanace lebky …u2 nálezů (oba nálezy z Cerhenic) se uveřejněný popis (Dvořák 1932) o známkách hojení nevyjadřuje.Nálezy, u nichž byly známky hojení hodnoceny, vypovídají o velmi nízké peroperační mortalitě– vychází na pouhých 11 %. Navíc oba nezhojené zákroky se nacházejí na lebkách s více trepanačnímizákroky, z nichž vždy minimálně jeden je již zhojen – v jednom případě se jednalo o úmrtí přidruhé a ve druhém případě o úmrtí při (nebo po) třetí operaci. Zhojené okraje trepanačního otvoruna lebce z Prahy – Jelení ulice jsou dalším dokladem velmi nízké peroperační mortality pravěkýchtrepanací lebky.Za zpřístupnění materiálu k porovnání a fotodokumentaci děkujeme Miluši Dobisíkové a Petru Velemínskémuz Národního muzea v Praze a Martě Dočkalové z ústavu Anthropos Moravského zemského muzeav Brně. Za pomoc při vyhledávání dokumentace nálezu děkujeme Ladislavu Hrdličkovi a Gabriele DubskézArcheologického ústavu AV ČR v Praze.Tato práce vznikla v rámci výzkumného záměru ARÚ AV ČR v Praze č. AV 0Z80020508.PRAMENY A LITERATURABorkovský, I. 1947: Staročeské pohřebiště poblíže Pražského hradu. Historica Slovaca 5, 145–152.Černý, V. 1993: Antropologický materiál ze Soběsuk. Archiv nálezových zpráv Archeologického ústavuAV ČR Praha; antropologický posudek.Dočkalová, M. 2001: Doklady trepanací ve sbírkách ústavu Anthropos. In: Pravěk – Supplementum 8, Brno,232–245.Dvořák, F. 1926: Pohřebiště únětické kultury v Polepech u Kolína. Památky archeologické 35, 22–45.— 1932: Nálezy únětické kultury na Kolínsku. Památky archeologické 38, 8–14.Hanáková, H. – Muška, J., – Stloukal, M. 1977: Antropologické nálezy ze severozápadních Čech převzaté zestarších fondů krajského muzea v Teplicích. Sborník Národního muzea v Praze 33, řada B – přírodnívědy. Praha.Chochol, J. 1967: Zur Problematik der vor- und frühgeschichtlichen Schädeltrepanation. AnthropologischeWertung einiger Funde aus Böhmen. Anthropologie 5/3, 3–34.— 1984: Kosterné pozůstatky z časně únětických objektů ze Slatiny u Kladna. Archiv nálezových zprávArcheologického ústavu AV ČR Praha; antropologický posudek.— 1987: Antropologie únětické skupiny z Malé Ohrady u Prahy. Archiv nálezových zpráv Archeologickéhoústavu AV ČR Praha; antropologický posudek.Jelínek, J. 1968: Three trephined Early Bronze Age skulls from Bohemia. Anthropologie 6/2, 25–32.Křížek, J. 1965: Prehistorické i pozdější trepanace lebek na československém území a jejich vztah k psychiatrii.Československá psychiatrie 61, 331–338.Kučera, F. 1918: Trepanované lebky předhistorických koster Smolnických. Časopis lékařů českých 57, 297–299.Likovský, J. 2002: Lebky z únětického dvojhrobu v Praze 1 – Jelení ulici. Archiv nálezových zpráv Archeologickéhoústavu AV ČR Praha; antropologický posudek.Malyková, D. 2002: Trepanace lebky v archeologických nálezech z území Čech. Archeologie ve středníchČechách 6, 293–314.Matiegka, J. 1918a: Předhistorické trepanace a kauterisace lebek v zemích českých. Památky archeologické30, 74–85.— 1918b: Trepanace a jiné operace na hlavě za pravěku v zemích českých. Časopis lékařů českých 57,313–320.— 1928: La trépanation et autres opérations sur la tête à l’époque préhistorique sur le territoire de laTchécoslovaquie. Anthropologie 6, 41–55.Novotný, B. 1951: Lebka s dvojí trepanací z Prahy-Smíchova. Archeologické rozhledy 3, 35–36.Pleinerová, I. 1960: Únětické pohřebiště a osada v Blšanech u Loun. Památky archeologické 51, 488–524.Stloukal, M. 1999: Antropologická charakteristika pravěkých a středověkých populací. In: M. Stloukal et al.edd., Antropologie. Příručka pro studium kostry, Praha, Národní muzeum, 383–385.Strouhal, E. 1965: Případ opakované trepanace ze starší doby bronzové. Acta Facultatis Rerum NaturaliumUniversitatis Comenianae. Anthropologia 10, 207–219.

Archeologické rozhledy LVI–2004 849The trepanation of the skull from the double Únětice graveat Prague – Jelení St. and a comparison thereof to trepanationsof similar date in the Czech RepublicIn 1984 the anthropology department of the Institute of Archaeology in Prague received into its collectionstwo skull which, according to the attached documentation, came from a double grave atPrague-Jelení St., excavated in 1937 and dated to the Early Bronze Age Únětice culture (fig. 1). Theskulls were given the inventory numbers Ao 9492 and Ao 9493. The state of preservation of the twoskulls did not permit of a detailed characterisation. Both are narrow and dolichocephalic. The genderindicators present reveal that they were probably adult males. An estimation of age from the degreeof obliteration of the cranial sutures is made more difficult by fragmentation post mortem and thesubsequent reconstruction of the skulls themselves.Several pathological changes are present on skull Ao 9493: on the right parietal bone there aremarks of healed, probably slashing, injury. In roughly the area of the vertex is a rounded defectmeasuring 34 x 28 mm, reaching across the virtually indistinguishable sutura sagittalis of bothparietal bones (fig. 2); the shape has been mildly deformed by damage post mortem. From the characterof the edge (fig. 3) this would appear to be a healed trepanation conducted by scraping thebone. The reason for this medical intervention, which the patient must have survived for a lengthyperiod, judging from the healed edge, is of course impossible to ascertain. It may be adduced thatit was conducted in connection with the results of the cut wound to the skull (altered consciousness,cefalea), traces of which are clear on the right parietal bone.In addition to those from Jelení St. in Prague, trepanation finds dated to the Únětice culture periodand coming from Bohemia are known from 12 sites (fig. 4). The authors were able to make directcomparisons with skulls from Blšany, Slatina and Soběsuky. In all of these skulls, the trepanation hadbeen conducted using the scraping technique, and only for the skull from Slatina was it possible toconsider that combination of techniques had been used, given the character of the upper edge of thedefect (fig. 5). The trepanation apertures on the skulls from Blšany and Slatina are rounded; thetrepanation of the skull from Soběsuky is double (fig. 6) – the first, healed, has an irregular ellipticalshape, while the second, incomplete trepanation relates to the first. The edges of the defect on theBlšany skull are smoothly healed (fig. 7), while traces of healing are also clearly visible on the edgesof the trepanation aperture of the skull from Slatina.Two finds were available for study in the form of good quality copies (casts): skulls from Hřibyand Polepy. Both trepanations seem to have healed, as is indicated by their descriptions in theliterature.References to the remaining finds come from the literature. In all, including the find from JeleníSt. in Prague, there are twenty interventions known on 15 skulls. In all, 16 of these have been evaluatedas having healed or having been in the process of healing, and 2 as having been unhealed; in the other2 cases the published descriptions did not mention signs of healing. Those finds for which signs ofhealing were evaluated testify to the very low mortality due to operation – a mere 11 %. Only operationswhere there had been multiple trepanations were unhealed. A comparison of the localisationof the trepanations on the skulls from the Únětice culture period (fig. 8) shows no correspondence orsimilarity in the size or location of the trepanation apertures, even in laterality.English by Alastair MillarJAKUB LIKOVSKÝ, Archeologický ústav AV ČR, Letenská 4, CZ-118 01 Praha 1; likovsky@arup.cas.czDRAHOMÍRA MALYKOVÁ, Archeologický ústav AV ČR, Letenská 4, CZ-118 01 Praha 1; malykova@arup.cas.cz

850Archeologické rozhledy LVI–2004 850–855K výbavě hrobu č. 39 v „Kumberkách“ u Určic, okr. Prostějov,aneb ojedinělý keramický tvar z prostředí slezské kulturyPavel FojtíkPři podrobnějším studiu pramenů k pohřebištím éry popelnicových polí v regionu Prostějovska nemůžeuniknout naší pozornosti rozsáhlá nekropole rozložená v trati „Kumberky“ u obce Určice. Bylazkoumána v letech 1908 až 1913 prostějovským archeologem Antonínem Gottwaldem, který zdeodkryl celkem 258 hrobů z průběhu celého vývoje kultury lužických popelnicových polí (48 lužických,47 lužicko-slezských, 148 slezských a 15 platěnických; Gottwald 1913 a řada jeho drobnějšíchzmínek). Jeden z prokopaných hrobů – hrob č. 39 – poskytl mj. drobný hrníček s výlevkou umístěnoušikmo nade dnem. Jedná se o zcela zvláštní keramický tvar, který si bezpochyby zaslouží zamyšlenínad možným funkčním využitím.Nálezovou situaci hrobu č. 39 popisuje A. Gottwald (1913, 24) takto: 1„Tento zajímavý hrob dětský ukryt byl pod silným střepem z velké nádoby. Střed hrobu tvořilapěkná popelnička (1), krytá miskou (2). V polokruhu přistavena byla 3 osudíčka (3–4, třetí nezvěstné;patrně nebylo vzhledem ke značnému poškození vyzvednuto) a zvláštní nádobka s rourkou přilepenoupoblíž dna (5). Po stranách položeno bylo do hrobu po polovici látky úmyslně před uložením nádobdo země na dva kusy roztržené (6). V popelnici mezi kůstkami byl prstének z drátku stočený (7), částkroužku z vyhraněného drátu (8) a kostěný knoflík (9).“1. Drobná dvojuchá amfora s esovitě prohnutým k okraji silně zúženým hrdlem a širší stlačenou výdutí. Dnovmáčknuto dovnitř. Hrdlo od výduti odsazeno žlábkem, přes něj posazena dvě malá ouška. Na spodní částihrdla obvodové rýhy s krátkými šikmými rýžkami a nad oušky důlek, na výduti ryté svazky vlnic a důlky.Povrch původně tuhovaný leštěný, místy otřelý; materiál jemně písčitý; lepeno a doplňováno. R: výška 84 mm,Ø okraje 77 mm, Ø maximální výduti 123 mm, Ø dna 25 mm. Signováno štítkem A. Gottwald s textem Určicea číslicemi 39, 2. Přírůstkové číslo K 126, inventární číslo MP 021277 (obr. 1: 1).2. Kónická miska se zaoblenými rozevřenými stěnami a malým rovným dnem. Povrch hnědý leštěný, místyotřelý, vnitřní stěna tuhovaná otřelá; materiál jemně písčitý; lepeno a doplňováno. R: výška 57 mm, Ø okraje140 mm, Ø dna 38 mm. Signováno štítkem A. Gottwald s textem Určice a číslicemi 39, 1. Přír. č. K 285,inv. č. MP 021207 (obr. 1: 3).3. Malá bezuchá amforka esovitě profilovaná s kónicky zúženým hrdlem a stlačenou výdutí. Okraj ven vyhnutý,dno lehce dovnitř vklenuté. Na spodku hrdla svazek obvodových rytých linek, na výduti svazky rytých vlnicse skupinami krátkých svislých rýžek. Povrch původně tuhovaný leštěný, místy otřelý; materiál jemně písčitý;lepeno a doplňováno. R: výška 38 mm, Ø okraje 41 mm, Ø maximální výduti 62 mm, Ø dna 11 mm. Signovánoštítkem A. Gottwald s textem Určice a číslicemi 39, 3. Přír. č. K 297, inv. č. MP 021224 (obr. 1: 10).4. Malá bezuchá amforka s válcovitým hrdlem, zesíleným okrajem a baňatou výdutí. Dno lehce vklenuto dovnitř.Na hrdle a výduti široký svazek obvodových linek. Povrch tmavohnědý, otřelý; materiál jemně písčitý. R: výška26 mm, Ø okraje 19 mm, Ø maximální výduti 35 mm, Ø dna 9 mm. Přír. č. K 262, inv. č. MP 021228 (obr. 1: 4).5. Malý hrníček bez vyznačeného hrdla. Při rovném dnu přilepená šikmá trubička – výlevka. Povrch hnědý, otřelý;materiál se silnou příměsí jemného písku. R: výška 64 mm, Ø okraje 61 mm, Ø dna 31 mm. Přír. č. K 282,inv. č. MP 031204 (obr. 1: 2).6. Hrnec květináčovitého tvaru nevýrazné profilace. Hrdlo nevyznačeno, výduť lehce zúžená k rovnému dnu.Povrch okrový, výrazně zdrsněný; materiál s příměsí hrubších kaménků; lepeno a doplňováno (značná částstěny i s případnými uchy chybí). R: výška 137 mm, Ø okraje 140 mm, Ø dna 80 mm. Přír. č. K 393, inv. č.MP 021360 (obr. 1: 9).7. Bronzová spirálka se dvěma závity z tenkého bronzového drátu s kruhovým průřezem. Povrch patinovaný.Ø spirálky 12 mm, průřez drátu 1,5 mm. Přír. č. K 176–48, inv. č. MP 021130 (obr. 1: 6). Zlomek téže bronzovéspirálky. Povrch patinovaný. R: Ø 9 mm, průřez drátu 1,5 mm. Přír. č. K 176–47, inv. č. MP 021131 (obr. 1: 7).8. Zlomek zploštělé zahnuté bronzové tyčinky. Povrch patinovaný. Délka 15 mm, Ø tyčinky 4 mm. Přír. č.K 176–49, inv. č. MP 021129 (obr. 1: 8).1 Pasáže kurzívou vložil P. F.

FOJTÍK: K v˘bavû hrobu ã. 39 v „Kumberkách“ u Urãic … 851Obr. 1. Určice, okr. Prostějov. 1–10 inventář žárového hrobu č. 39. – Fig. 1. Určice (Prostějov district,S Moravia). 1–10 inventory of cremation grave No. 39.

852FOJTÍK: K v˘bavû hrobu ã. 39 v „Kumberkách“ u Urãic …9. Zlomky plochého kostěného knoflíku kruhového tvaru s příčným provrtem. Barva šedá až hnědošedá, místys černými oky, v makroskopickém odhadu teploty dosažené při kremačním procesu odpovídá III. stupni (srov.Dokládal 1999; Wahl 1981) – tj. dokonalému spálení při teplotě kolem 550 °C. R: Ø 18 mm, dochovaná výška5 mm. Přír. č. K 176–46, inv. č. MP 021132 (obr. 1: 5).Oporou pro chronologické zařazení prezentovaného celku je nám studie Jindry Nekvasila (1970),která podává podrobný vývoj keramické náplně slezské kultury, stanovený na základě srovnávací analýzymateriálu z bezpečných hrobových celků. Osudíčka z určického hrobu č. 39 jsou zde uvedenajako typický příklad 5. vývojové fáze těchto keramických tvarů (ib., 23) a reprezentují tedy 3., tzv.vrcholný stupeň slezské kultury v Nekvasilově periodizaci (ib., 53). Ten zahrnuje typickou keramikuI. slezskoplatěnického stupně, tj. stupně Domamyslice podle V. Podborského (1960, Abb. 2).Nádobka s výlevkou byla V. Podborským (1993, obr. 194: 15) zařazena mezi „kultovní předmětylidu popelnicových polí“. Srovnáme-li ji však s vyobrazenými zoomorfními nádobkami (např.Velatice, Hrubčice, Seloutky), najdeme jeden velmi markantní rozdíl v morfologii, a tím i ve funkčnímvyužití těchto tvarů. V případě uvedených zoomorfních nádobek jde o téměř standardizované,více či méně schematizované zvířecí tělo na nožkách, se zvýrazněnou hlavou, která je zpravidlaopatřena otvorem v oblasti tlamy nebo ocasu a kruhovým či oválným ústím na hřbetu. V případětakovýchto nádob lze souhlasit s jejich magickým či kultovním účelem (Podborský 1982, 55–60)a spojit je snad i s obřadem libace (tj. úlitbou tekutin bohům či heroizovaným předkům, k tomutoobecně např. Nilsson 1955, 139–141; Palátová – Salaš 2002, 170). Svou stavbou umožňují naplněnítekutinou, její uchování či transport na určité místo a poté vlastní kultovní akt s využitím již zmíněnéhootvoru v hlavové nebo ocasní partii vymodelovaného zvířete. Určická nádobka – tvarem prostýpohárek s rourkovitou výlevkou umístěnou ve spodní části těla a směřující šikmo dolů – neumožňujejiž tak jednoduché uskladnění a případnou přepravu tekutiny, ba dokonce je téměř vylučuje.Její nálezce o ní hovoří jako o součásti inventáře dětského hrobu (Gottwald 1913, 24). Nakolikmůžeme brát tuto informaci za opodstatněnou, zůstává velkou neznámou. Počátkem 20. století byloběžnou praxí nechávat antropologické pozůstatky téměř bez povšimnutí a v případě žárových hrobůje bohužel ani neuchovávat jako součást „nálezových celků“. Na druhé straně je však nutno zmínitGottwaldovu spolupráci s J. Matiegkou, věhlasným antropologem své doby, který bezpečně provádělurčení vybraných kremačních zbytků z kumberské nekropole (cf. poznámka k hrobu č. 158 obsahujícímukůstky lidského plodu: Gottwald 1913, 38). Právě publikovaná věková determinace pohřbenéhojedince nás přivádí k možnosti ryze praktického uplatnění tohoto ojedinělého tvaru, a to jehovyužití jako „kojenecké láhve“.Takováto interpretace zvláštních keramických exemplářů s výlevkou byla v moravské prehistoriivyslovena již několikráte, 2 nejpřesvědčivěji snad Karlem Tihelkou v souvislosti se zajímavým blučinskýmnálezem (Tihelka 1957; 1958a; 1958b). Ten byl učiněn při výzkumu brněnské pobočky tehdejšíhoARÚ ČSAV na návrší Cezavy u Blučiny v roce 1957. Na jeho západním svahu byl odkryt mezijinými též hrob asi 2–3letého dítěte, který patřil podle milodarů sídlišti velatické kultury. Před trupempohřbeného jedince byla rozsedlá hluboká mísa, mezí ní a koleny skrčené nohy stála téměř neporušenábaňatá nádobka s ouškem a výlevkou. Její zaoblené ouško se klene přes prohnuté hrdlo a končío něco níže pod ním na stěně kulovitého břicha džbánečku, ve stejné výšce jako dolní konec podobnězaoblené výlevky, spojené s rozevřeným okrajem džbánečku širší, poněkud prohnutou plochou příčkou.Džbáneček je temně šedý, na povrchu vyleštěný, 6,5 cm vysoký a na výduti stejně široký. Průměrjeho hrdla měří 6 cm, průměr dna 3 cm. Výlevka je 3 cm dlouhá, její průměr měří 15 mm a průměrotvoru v ní 6 mm. Od vertikální osy džbánečku je výlevka skloněna v úhlu asi 45°. Účel tétonádobky popisuje sám nálezce takto (Tihelka 1958a): „Hlazení povrchu kolem otvoru na konci výlevkyje značně porušeno nebo zničeno, nepochybně rty při častém pití, resp. sání z nádobky. Z toholze soudit, že džbánečku se používalo při výživě děťátka, čemuž nasvědčuje i poloha ucha, které jeumístěno po straně tak, aby džbáneček bylo možno držet a současně z výlevky sát. Ostatně i malé2 Za velmi přínosnou konzultaci nad problematikou podobných pravěkých keramických nádobek s výlevkou děkujitouto cestou prof. Vladimíru Podborskému.

Archeologické rozhledy LVI–2004 853rozměry džbánečku nasvědčují tomu, že byl dětskou nádobkou. Když dítě zemřelo, byl mu patrnědán jeho džbáneček do hrobu jako milodar“.Podobných nádobek najdeme jen v geografickém prostoru Moravy hned celou řadu. Namátkoumůžeme připomenout koflík s výlevkou náležející do I. stupně kultury s moravskou malovanou keramikouze Střelic na Znojemsku (Podborský 1970, 257, obr. 8: 6, tab. XXIII: 7) či pozdně věteřovskýsoudkovitý hrnek s výlevkou nade dnem z jámy v sondě IV/49 v lokalitě Hradisko u Kroměříže(Spurný 1952, 255, obr. 261).Pátrání po analogiích nás přivádí až k obdobným tvarům středověkého stáří. 3 Za všechny uveďmealespoň malou keramickou nádobku s trubkovitou výlevkou, jež pochází z hradu Budětic (okr. Klatovy).Ta je datována do závěru 13. století a v literatuře jí nacházíme včetně hypotézy, že by mohla sloužitke krmení dětí (Durdík 1973). Známy jsou též exempláře vyrobené z poněkud odlišného materiálu.V publikaci věnované středověkému sklářství (Baumgartner – Krueger 1988, 433–434) je podkatalogovým číslem 546 vyobrazena tzv. „Milchpumpe“, tj. stlačená baňka s hrdlem a delší trubičkou.Tyto tvary považoval Franz Rademacher ve své klasické práci „Die deutschen Gläser des Mittelalters“ještě za alchymistickou pomůcku – alembik (Rademacher 1933, 45–47), v novověkýchkatalozích sklářského zboží z 18. až 19. století je však u totožných tvarů již výslovně uváděno, žetrubičkou z baňky se „kojilo“.Lze však uvést i řadu argumentů, kterými uvažovaný praktický účel tohoto keramického výrobkusnadno zpochybníme. Je to především dosti komplikovaná manipulace s nádobkou, jejíž výlevka bymusela být nutně opatřena „náustkem“ k regulaci vytékání tekutiny způsobem, jenž by vyhovovalsacím reflexům kojence, a bránil tak jeho udušení. Druhým, neméně závažným problémem je udrženítakovéto kojenecké láhve v hygienicky odpovídajícím stavu – neglazovaná keramika je obecněvelmi porézním materiálem, který se nezdá být příliš vhodným k uchování či „podávání“ mlékaamléčných produktů – nádobku by patrně nebylo možné používat příliš dlouho, neboť by zřejměvelmi rychle zapáchala vlivem kvašení tekutiny vsáklé do jejích stěn.Podívejme se nyní důkladněji na vlastní technologické zpracování určického pohárku s výlevkouvzhledem k ostatnímu keramickému inventáři hrobu č. 39. Ve srovnání s kvalitně vypálenou leštěnoukeramikou tuhovaného povrchu pohárek vykazuje stopy po nepříliš dobrém výpalu a povrchové úpravě.Zdá se dokonce, že byl vyroben buď ve značném spěchu (např. k podávání bylinných léčiv nebosedativ, srov. Čermáková 2003, 20–21), či jen nahrubo, snad speciálně k funerálním účelům. Přiloženípodobného artefaktu k dětskému pohřbu by tak mohlo, spíše než jeho vlastní praktické využití za„pozemské existence“ lidského jedince v prvních fázích postnatálního vývoje, odrážet složitější věrsképředstavy tehdejší společnosti. Nádobka zde může symbolizovat závislost kojence na mateřsképéči, která mu musela být za života nutně poskytována. Na možnost podobných asociací nakonecpoukazuje i obecnější výskyt specifické skupiny miniaturizovaných nádob u pohřbů novorozencůakojenců doby popelnicových polí (Nekvasil 1988, 166; 1990, 218) či regulérní pohřbení lidskéhoplodu stáří asi 4–6 měsíců, který vylíčil antropolog J. Matiegka slovy: „Nález je proto pozoruhodný,poněvadž šlo o plod života ještě neschopný, jakému se nyní u nás nikdy pohřeb nevystrojí. Naprotitomu nebyl mu od praehistorického člověka oné doby a kultury rituální pohřeb odepřen, ačkoliv týžmusel také věděti, že plod nebyl ještě života schopen. Svědčí to o velké lásce k dítkám a novorozencům;patrně byl již v nedonošeném plodu ctěn člověk hotový“ (Gottwald 1913, 38). Zde se ovšemzačínáme pohybovat na úrovni již ryze hypotetické, spojené s pochopením úlohy lidského myšlenía religiózních představ v pohřebním ritu éry žárových nekropolí mladší a pozdní doby bronzové(srov. Fojtík v tisku), tedy oblasti, kterou prozatím patrně nelze objektivněji posoudit.Do problematiky kojení a dětské výživy můžeme, bohužel jen v době plně literárních civilizací,výjimečně nahlédnout i prostřednictvím písemných pramenů. Ze Soranova spisu Gynecologia (Temkin1956) se například dovídáme, že v Egyptě římského období – uvedená práce je kladena mezi léta98–117 po Kr. – byly děti kojeny zhruba do 3. roku života. Již někdy ve věku šesti měsíců jim ovšem3 Cenné informace týkající se paralel z období středověku poskytl PhDr. Josef Bláha, kterému náleží mé poděkování.

854FOJTÍK: K v˘bavû hrobu ã. 39 v „Kumberkách“ u Urãic …byla podávána doplňková strava ve formě kozího mléka s medem. Za tímto účelem sloužily keramickénádobky či upravené zvířecí rohy – kojenecké láhve, kterých známe z této části světa celouřadu (srov. Fildes 1986 s lit.), a jež lze v podobné formě zcela jistě hledat i v evropské prehistorii(viz Eibner 1973 s lit.).Závěrem této stati nelze opomenout ani důležitou poznámku týkající se vlastních možností „umělévýživy“ kojenců v pravěku a středověku – přesněji uplatnění na první pohled obyčejné tekutiny,jakou je mléko. 4 Nahradit novorozenci mateřské mléko v prvních dnech jeho života (např. při úmrtímatky během porodu) by bylo jistě značně problematické – je totiž životně důležitou tekutinou, vytvářenoutělem matky „na míru“ potřebám potomka. Ovšem ani následné kojenecké období by nebylozcela bez potíží, neboť některé druhy mléka mohou individuálně vyvolávat až těžké anémie.Výběr vhodného náhradního nebo doplňkového mléka by tedy musel záviset na podobnostech v jehochemickém složení (srov. Zimák 1982, tab. na str. 12), což je faktor v pravěku a středověku odvoditelnýjen na základě získaných zkušeností – ty však s časem pozvolna vychylovaly jazýček pomyslnýchvah mezi přírodou a člověkem na jeho stranu téměř ve všech oblastech lidského bytí.LITERATURABaumgartner, E. – Krueger, I. 1988: Phönix aus Sand und Asche. Glas des Mittelalters. München.Čermáková, E. 2003: Problémy dětství v neolitu střední Evropy. Pravěk NŘ 12, 7–45.Dokládal, M. 1999: Morfologie spálených kostí. Význam pro identifikaci osob. Sborník prací Lékařské fakultyv Brně 113. Acta Facultatis Medicae Universitatis Brunensis Masarykianae 113 – Opuscula Anthropologica.Brno.Durdík, T. 1973: Středověká konvička z hradu Budětic, okr. Klatovy. Archeologické rozhledy 25, 339–340.Eibner, C. 1973: Die urnenfelderzeitlichen Sauggefäße. Ein Beitrag zur morphologischen und ergologischenUmschreibung. Praehistorische Zeitschrift 48/2, 144–199.Fildes, V. 1986: Breast, bottles and babies: a history of infant feeding. Edinburgh, Edinburgh University Press.Fojtík, P. v tisku: Žárové pohřebiště u Vrbátek, okr. Prostějov. Nové cesty k poznání pohřebních zvyklostínositelů kultury lužické. In: Archeologické výzkumy v jižních Čechách – Supplementum 1. Sborníkpříspěvků z VIII. konference o době popelnicových polí a době halštatské, Jihočeské muzeumv Českých Budějovicích, 22.–24. 9. 2004.Gottwald, A. 1913: Předhistorické nálezy z okolí Určic. Zvláštní otisk z Časopisu Moravského muzea zemského,roč. 1913, č. 2. Brno.Nekvasil, J. 1970: Konečný vývojový stupeň středního (slezského) období lužické kultury na Moravě.Památky archeologické 61, 15–99.— 1988: Konfrontace archeologických poznatků s antropologickými z hrobů lužické kultury. In: M. Dočkalováed., Antropofagie a pohřební ritus doby bronzové. Příloha Sborníku Čs. společnosti antropologicképři ČSAV, Brno, 165–173, 243–244.4 Mlékem (Zimák 1982, 11–13) označujeme tekutý sekret savců, který se periodicky vylučuje z matčina těla mléčnoužlázou. Obsahuje všechny živiny potřebné k uchování života a k normálnímu růstu a vývoji mláděte. Složenía vlastnosti mléka se však v průběhu laktace výrazně mění a přizpůsobují se fyziologickým potřebám mláděte, resp.dítěte. Podle toho se sekret mléčné žlázy dělí na dvě skupiny – mléka nezralá a mléka zralá. Mléko nezralé (mlezivo,kolostrum) je produkováno zpravidla po určitou dobu po porodu. Chemickým složením a fyzikálními vlastnostmise značně liší od mléka zralého, a to zvláště v prvních hodinách po porodu, kdy je složení mleziva velmipodobné složení krve. Obsahuje mnoho globulinu, a proto má vysokou výživnou i imunologickou hodnotu. Vyššíje i hladina kyseliny L-askorbové a dalších vitamínů rozpustných v tucích, což umožňuje mláděti vytváření nezbytnýchvitamínových rezerv ihned po narození. Složení mleziva všech savců se tedy mění z hodiny na hodinu, ažpřejde v normální mléko zralé. I to se však liší vzájemným poměrem bílkovin na dvě hlavní skupiny: Mléka albuminová,kde z celkového obsahu bílkovin připadá nejméně 25 % na laktalbumin a laktoglobulin, jsou produktemsavců s jednoduchým žaludkem, např. mléko kobylí, osličí, psí, ale i mateřské mléko ženské. Mléka kaseinová,tvořená nejméně ze 75 % bílkovinami ve formě kaseinu, pocházejí od přežvýkavců – býložravců se složenýmžaludkem, např. mléko kravské, ovčí nebo kozí.

Archeologické rozhledy LVI–2004 855Nekvasil, J. 1990: Confrontation of the archaeological and anthropological conclusion obtained from gravesbelonging to the Lusitian culture. Anthropologie (International Journal of the Science of Man) 28,217–220.Nilsson, M. P. 1955: Geschichte der griechischen Religion. München.Palátová, H. – Salaš, M. 2002: Depoty keramických nádob doby bronzové na Moravě a v sousedních zemích– Bronzezeitliche Gefässdepotfunde in Mähren und benachbarten Gebieten. Pravěk – Supplementum9. Brno.Podborský, V. 1960: Bemerkungen zur Problematik der mährischen Hallstattzeit – I. Sborník prací filozofickéfakulty brněnské univerzity E5, 23–56.— 1970: Současný stav výzkumu kultury s moravskou malovanou keramikou. Slovenská archeológia 18,235–310.— 1982: Keramické zoomorfní nádobky středoevropského pravěku. Sborník prací filozofické fakultybrněnské univerzity E27, 9–64.Podborský, V. a kol. 1993: Pravěké dějiny Moravy. Vlastivěda moravská. Země a lid 3. Brno.Rademacher, F. 1933: Die deutschen Gläser des Mittelalters. Berlin.Spurný, V. 1952: Výzkum v Hradisku u Kroměříže. Archeologické rozhledy 4, 250–255, 257–261.Temkin, O. 1956: Soranus of Ephesus: Gynecology. Baltimore, Johns Hopkins Press.Tihelka, K. 1957: Péče o dítě v době bronzové. Lidová demokracie 13, č. 271 ze dne 13. IX. 1957.— 1958a: Dětský hrob z Cezav u Blučiny. Archeologické rozhledy 10, 618–619, 656.— 1958b: Zajímavý doklad péče o dítě před 3000 lety. Věda a život 13, 223–229.Wahl, J. 1981: Beobachtungen zur Verbrennung menschlicher Leichname. Über die Vergleichbarkeit modernerKremationen mit prähistorischen Leichenbränden. Archäologisches Korrespondenzblatt 11,271–279.Zimák, E. 1982: Technologie pro 3. ročník střední průmyslové školy mlékárenské, obor zpracování mléka.Praha, SNTL.On the inventory of grave no. 39 at “Kumberky” near Určice(Prostějov district, S Moravia)An isolated ceramic form from the milieu of the Silesian cultureThis article concerns a possible interpretation of a highly peculiar ceramic form – a small pot witha nozzle set obliquely above the base – recovered by Antonín Gottwald during the investigation of anextensive necropolis of the Lusatian Urnfield culture at “Kumberky” near Určice, in the Prostějovregion, between 1908 and 1913. The vessel in question was part of the inventory of grave no. 39,which can more precisely be dated to the culminating stage of the Silesian phase of the Urnfieldperiod. On the basis of the published age determination of the individual interred, and in particular ofanalogies from prehistory and the middle ages, this unusual vessel may have been used as a “feedingbottle”. The counter-arguments, which mitigate against the straightforward acceptance of thisfunction, are set out (in particular the complexities of manipulating and maintaining such a vesselfor children in a hygienic manner). Possible religious aspects are not forgotten, given that the objectmight be of a funerary cast – symbolising the dependence of the newborn on the mother’s care,which must necessarily have been given for life. Brief information regarding the usefulness of writteninformation and on the recognition of practices associated with childcare, together with closingconsiderations of the actual opportunities for the “artificial feeding” of babies in prehistory and theearly historical period.English by Alastair MillarPAVEL FOJTÍK, Ústav archeologické památkové péče Brno, Kaloudova 30, CZ-614 00 Brno; fojtikp@c-box.cz

856Archeologické rozhledy LVI–2004DISKUSENěkolik poznámek ke stati Petra Čecha v nové knize o ŽatciIvo ŠtefanV ediční řadě „Dějiny českých měst“ vydalo letos Nakladatelství Lidové noviny výpravnou knihuo Žatci. Laickému zájemci i zasvěcenému badateli se v ní dostává shrnutí současného stavu poznánídějin tohoto historicky významného severozápadočeského města s výrazným geniem loci. Rozsáhléhooddílu věnovaného ranému středověku se ujal nadmíru zasvěcený badatel na tomto poli PetrČech, který se odhalování počátků města intenzivně věnuje od roku 1991. Díky jeho archeologickýmaktivitám se Žatec stal jedním z nejlépe poznaných raně středověkých center u nás. Patnáct kapitoltéto šedesátistránkové stati je dosud nejrozsáhlejší prezentací nových zjištění, která autor zadobu svého působení učinil. S ohledem na obrovský rozsah archeologických výzkumů není s podivem,že řada z nich je zde publikována vůbec poprvé, aniž by jim předcházelo zhodnocení na stránkáchodborného tisku. Na tomto místě si tedy dovolím vyslovit několik poznámek pouze k těm částemtextu, jimž autor věnoval pozornost již v předchozích studiích. V nedávné době se k některýmproblémům analyticky vyjádřil znalec severozápadočeské problematiky J. Bubeník (2002). Mé poznámkybudou spíše rázu obecného a metodického.Připomínky se vztahují především ke kapitolám „Severozápadní Čechy v 10. století“ a „ZaloženíŽatce a jeho podoba v 10. století“. Autor nás uvádí do složité problematiky mocenských poměrůtéto části Čech v době velmi nejasně osvětlené písemnými prameny. Výjimečné místo mezi nimizaujímá opakovaně interpretované Kosmovo lokalizované vyprávění o lucké válce, které našlo svépevné místo v dnes již antikvované koncepci „českých kmenů“. Nad severozápadními Čechami9. a 10. stol. se dnes vznášejí dvě stěžejní otázky: 1. Existovala zde před přemyslovským sjednocenímČech struktura adekvátní středočeské doméně? 2. Kdy a jak došlo k přemyslovské anexi tétooblasti? Podstatnou část odpovědi na tyto otázky může poskytnout absolutní časové zařazení vznikua života zdejších centrálních lokalit. P. Čech si toho je vědom a k problematice se již několikrátvyjádřil. Jeho model se přitom v hlavních bodech odklání od dosud prezentovaných představ (Čech1999; 2000a; 2000b). Čechův interpretační obrat spočívá především v zařazení vzniku většiny hradůvseverozápadních Čechách teprve do doby vlády Boleslava I. (např. Čech 2000a, 433; 2000b, 159,164–165; kriticky k tomu Bubeník 2002, 323).Ojaké pilíře se tato koncepce opírá? S ohledem na popularizační charakter neposkytuje publikaceprostor pro předložení konkrétních argumentačních opor těchto mimořádně závažných závěrů. 1Ty bychom tedy přirozeně očekávali v příslušné studii na stránkách odborného časopisu (Čech 2000a).Zde je však namísto adekvátního analytického rozboru věnováno každé z lokalit jen několik řádkůzcela samozřejmě ukončených absolutním datem (k tomu také Bubeník 2002, 319). Autor přitomuvádí, že vycházel pouze z publikovaných údajů. V úvodu studie se pak pouze dozvíme, že obratv chronologii je vyvozován z nových archeologických výzkumů v Žatci (Čech 2000a, 421). Chronologickéopory tvrzení nicméně dosud nebyly předloženy a jediná publikace keramického materiálu(Čech 1999) je čistě interpretativní a výběrová, neumožňující zpětnou kontrolu.Na prvním místě budí při posuzování Čechovy koncepce rozpaky odlišné hodnocení týchž lokalitv rámci jednotlivých prací. Na jedné straně se např. dozvídáme, že na místě Vlastislavi fungovalhrad již na počátku 9. století (Čech 2000a, 425), v nejnovější práci (Čech 2004, 58) již čteme pouzeo archeologických situacích z 2. a 3. čtvrtiny 10. století. Jestliže nyní „nedostatek publikovanýchinformací brání úvahám, jaké místo zaujímal v nastíněném systému opevněný objekt při úpatí vrchu1 V publikaci ke škodě věci nahradil řádný poznámkový aparát pouze závěrečný soupis doporučené literatury(zabírající ovšem stejný prostor, jaký by vyžadoval normální systém odkazů).

·TEFAN: Nûkolik poznámek ke stati Petra âecha … 857Klapý“ (Čech 2004, 58), pak podle předchozí práce vznikl v 9. či na počátku 10. století (Čech 2000b,159). To vše bez toho, aby autor čtenáře informoval, jaké důvody ho k těmto změnám vedly.Rozumím-li autorovu argumentačnímu schématu správně, pak hlavním důvodem začlenění většinyhradů severozápadních Čech do pokročilejší fáze 10. století je nejnověji absence keramiky, „jejížpůvod nebo předlohy je možno hledat v pražské produkci“(Čech 2004, 60), a naopak přítomnost libočanskéhotypu A (Čech 2000b, 161–162). 2 K Čechovu datování libočanského typu A se již kritickyvyjádřil J. Bubeník (2002, 323). Pozastavme se zde ovšem před otázkou, co má vlastně autor namysli pod onou středočeskou keramikou. O jejích nálezech v Žatci informoval již ve svých staršíchpracích, kdy hovořil o „keramických importech ze středních Čech“ (Čech 2000b, 161), či její původpřímo lokalizoval na Budeč (Čech 1999, 357 – kresebně publikován jeden okrajový zlomek: obr. 1: 11;zcela již opomíjím otázku, jak lze makroskopicky odlišit úlomek keramiky z Budče od úlomku např.zLevého Hradce či Pražského hradu). V nejnovější publikaci se ovšem překvapivě dozvídáme (Čech2004, komentář k obr. na str. 60), že keramika se sice formou podobá středočeské produkci, obsahujenicméně slídu, a ze středních Čech tudíž nepochází. Na vzniklou situaci autor pohotově reaguje teoriío transferu hrnčíře. Má-li P. Čech na mysli v obou studiích tytéž fragmenty nádob (a vše svědčí proto, že ano), stojí za úvahu, zda se opravdu někdy nevyplatí dvakrát měřit a jednou řezat.Hlavním autorovým argumentem pro pozdější vznik většiny hradů v severozápadních Čechách(jmenuje jich pět) je tedy absence této enigmaticky charakterizované keramiky (Čech 2004, 60).Pomiňme zde teoretickou problematičnost takového východiska. 3 Položme si pouze otázku, jakounaději by tato keramika měla, aby se, pokud by byla na lokalitě přítomna, objevila mezi publikovanýmikeramickými zlomky (s nimiž výhradně P. Čech pracoval). Jakou vypovídací hodnotu můžemít argument ex silentio usouboru, z něhož bylo publikováno 9 (Levousy: Váňa 1973, obr. 8), či dokonce4 zlomky keramiky (Klapý: Zápotocký 1992, obr. 13)? Pokud k této bilanci připočteme velmiproblematicky zveřejněné výsledky výzkumu Vlastislavi (Váňa 1968), jejíž počátky navíc P. Čechpůvodně kladl již do 9. století (viz výše; výhrady k Čechovu datování Bubeník 2002, 322) a nezpracovanývýzkum v Hradci u Kadaně, u něhož lze „z letmého dotyku s nálezy tušit, že by mohly být stejnéhostáří jako žatecké“ (Čech 2004, 60), dospějeme nutně k závěru, že nejistý stav našich znalostíjednotlivých lokalit naprosto neodpovídá jistému tónu, jakým jsou nově interpretovány raně středověkédějiny této části Čech. Přestože se autor kriticky vyjádřil k interpretačnímu postupu Z. Váni(2000b, 158), dopouští se sám o téměř čtyřicet let později stejných metodických chyb. Nelze se zbavitpocitu, že sumarizující historizující koncepce nacházejí své místo na počátku, a nikoliv na konciČechova poznávacího procesu. 4Žal z nepřítomnosti absolutně datovaných entit v archeologických situacích je veřejným tajemstvímvětšiny archeologů. Nemožnost pevně ukotvit v čase to, co bylo odkryto, diskredituje v očíchněkterých historiků archeologii jako historickou disciplínu. Její prestiž v tomto směru (poněkud nespravedlivě)naopak vzrůstá v oblastech, kde jsou půdní podmínky milosrdné k zachování pozůstatkůdatovatelného dřeva. Z nové publikace o Žatci se dozvídáme o bezesporu šťastném nálezu zachovanýchdřev, pocházejících z dřevohlinité konstrukce hradby předhradí. Čteme, že vyzvednuté vzorkyměly dobře čitelné letokruhy, a poražení stromů tak mohlo být zařazeno do rozmezí let 925–937a 929–935, z čehož byl „pomocí metod dendrochronologie“ (Čech 2004, 59) vymezen interval928–937. I když jsou v jiných částech textu věnovány celé odstavce poměrně detailnímu popisu nepřílišvýjimečných (a pro neodborníka nepříliš přitažlivých) archeologických situací, tomu, jak byly2 Hlubší vymezení keramických typů, jimiž je suverénně argumentováno v pracích P. Čecha, nenalezneme. Autorse převážně odvolává na souhrnnou charakteristiku severozápadočeské keramiky (Bubeník – Meduna 1994).3 Mám zde na mysli distribuční aspekty raně středověké keramiky. Z nepřítomnosti jistého keramického typu lzevyvozovat chronologické závěry pouze za pevně stanovených podmínek.4 Do rozporuplné situace paradoxně autora uvádí dendrochronologicky získané datum ze Žatce (viz níže). Jestližedříve tvrdil, že Žatec vznikl po r. 936 (Čech 2000a, 427), pak tuto událost dnes klade do doby vlády Václava.Ovládnutí dolního Poohří však bez argumentů nadále ponechává Boleslavu I. (Čech 2004, 60). Podle mého soudunejsou taková tvrzení ničím než volným žonglováním s hypotézami.

858·TEFAN: Nûkolik poznámek ke stati Petra âecha …získány tyto dosud zcela unikátní informace, již není věnována pozornost. Autor okamžitě uchopí doruky učebnici dějepisu a sděluje, že by „podle těchto údajů výstavba žateckého opevnění spadala dovlády knížete Václava (pomíjíme přesah prvního intervalu do vlády Boleslava I.)“. Následuje krátkécuricullum vitae svatého Václava a na laického čtenáře jistě nadmíru koherentně působící koncepceopanování středního Poohří v souvislosti s Václavovou reakcí na Jindřichovu výpravu. Připomeňme,že stejně „neúprosně logický“ dojem vzbuzuje ve starších autorových pracích ovládnutí oblasti BoleslavemI. Dále již autor pokračuje ve velkém stylu: počátek sjednocování Čech připisuje svatémuVáclavovi, „který se tak jeví jako pragmatický a zkušený panovník se strategickým uvažováním, skutečnýzakladatel státu, na jehož vládu velmi úspěšně navázal Boleslav I.“.I když jistě mnohý laický zájemce o dějiny žasne nad možnostmi současné vědy, obsahují prezentovanévýroky výrazné metodické pochybení. To spočívá nejen v neúnosné transpozici izolovanýchdat do sféry politických dějin, ale již v samotném východisku této „spirály důsledků“. Vzorky dřev,z nichž byla výše zmíněná dvě data získána, totiž neobsahovaly podkorní letokruh, což nám autornesděluje, přestože (jak jistě sám ví) tato skutečnost výrazným způsobem snižuje datovací hodnotuvzorků. První datum ve dvou výše zmíněných intervalech tedy představuje poslední zachovaný datovanýletokruh, druhé je pak pouze pravděpodobnostním výpočtem podle rekonstrukce bělovéhodřeva. Podle T. Kyncla, který dendrochronologickou analýzu prováděl, tato metoda naprosto nemůžeodpovídat na otázky typu „Václav, nebo Boleslav?“ (viz exkurz). Kníže Václav může tedy zůstatnadále svatým. Vyvozované dalekosáhlé historické konsekvence jsou totiž naprosto neoprávněné,postavené na účelové prezentaci dat získaných přírodovědnými metodami. 5LITERATURABoháčová, I. 2001: Pražský hrad a jeho nejstarší opevňovací systémy. In: Mediaevalia archaeologica 3. Pražskýhrad a Malá Strana, Praha, 179–301.Bubeník, J. 2002: Několik poznámek ke studii P. Čecha „Hrady a výšinná sídliště raného středověku v Pobělía středním Poohří“. Archeologické rozhledy 54, 319–325.Bubeník, J. – Meduna, P. 1994: Zur frühmittelalterlichen Keramik in Nord-West-Böhmen. In: Č. Staňa ed., SlawischeKeramik in Mitteleuropa vom 8. bis 11. Jahrhundert. Internationale Tagungen in Mikulčice I,Brno, 183–192.Čech, P. 1999: Dragúš – Kosmův mýtus a náš historický problém. Archeologie ve středních Čechách 3,353–359.— 2000a: Hrady a výšinná sídliště raného středověku v Pobělí a středním Poohří. Archeologie ve středníchČechách 4, 421–438.— 2000b: Mocenský vývoj v severozápadních Čechách do počátku 11. století. In: Přemyslovský stát kolemroku 1000. Na paměť knížete Boleslava II. († 7. února 999), Praha, 155–173.— 2004: Žatec v raném středověku (6. – počátek 13. století). In: Žatec, P. Holodňák – I. Ebelová edd.,Praha, Nakladatelství Lidové noviny, 54–114.Váňa, Z. 1968: Vlastislav. Výsledky výzkumu slovanského hradiště v letech 1953–55 a 1957–60. Památkyarcheologické 59, 5–172.— 1973: Slovanské hradiště v Levousích (k. o. Křesín, okr. Litoměřice) a otázka luckého území. Archeologickérozhledy 25, 271–288.Zápotocký, M. 1992: Raně středověké sídelní komory na dolní Ohři. Archeologické rozhledy 44, 185–215.5 Ani za předpokladu přítomnosti podkorních letokruhů by zjištěná data nebyla jednoznačně přenosná na ostatníarcheologické situace v lokalitě. Nikdy totiž zcela nelze vyloučit, že na stavbu opevnění bylo použito dříve pokácenédřevo (srov. Boháčová 2001, 277), resp. že zachycená část představuje v rámci fortifikace hradu teprve jehomladší komponentu.

Archeologické rozhledy LVI–2004 859ExkurzDendrochronologická metoda umožňuje určit přesný rok kácení stromu pouze v případě, že se navzorku zachoval tzv. podkorní letokruh vytvořený v poslední vegetační sezóně před skácením stromu.V případě, že se tento letokruh na vzorcích nedochoval, lze zpravidla určit pouze nejmladší rok,po kterém byl použitý strom pokácen (terminus post quem). Jen v případě dubového dřeva lze v některýchpřípadech odhadnout také horní interval možného kacení dřeva, ale pouze za předpokladu,že se dochovala bělová část kmene (viz např. Hughes et al. 1981; Hillam et al. 1987). Otázka obvykléhopočtu bělových letokruhů u dubů v oblasti středních Čech nebyla zatím komplexně zpracována,nicméně několik poznámek na toto téma již bylo publikováno jinde (Kyncl – Vrbová 2002; Kyncl2004). Je ale třeba zdůraznit, že se vždy jedná pouze o pravděpodobnostní odhad a s tímto vědomímje také nutno tato data interpretovat. Nikdy totiž nelze zcela vyloučit, že na prvku bylo více bělovýchletokruhů, než je dnes užívaný odhad (více k tomuto tématu např. Baillie 1995).V případě žatecké hradby se na žádném ze tří datovaných dřev podkorní letokruh nalézt nepodařilo.Dva prvky však měly zachovanou část běle, a proto bylo možné odhadnout také horní intervalkacení použitých stromů. Pro jednotlivá dřeva byla stanovena tato nejpravděpodobnější období kácení:925–937; 929–935; po roce 878. Na základě výše uvedeného lze spodní hodnotu intervalu založenouna dataci posledního skutečně změřeného letokruhu považovat za jistou, na rozdíl od odhadnutéhorní hranice intervalu, která je pravděpodobná.Tomáš KynclLITERATURABaillie, M. G. L. 1995: A Slice Through Time: Dendrochronology and Precision Dating. London, B. T. Batsford.Hillam, J. – Morgan, R. A. – Tyers, I. 1987: Sapwood estimates and the dating of short ring sequences. In:R. G. W. Ward ed., Applications of Tree-ring Studies: Current Research in Dendrochronology andRelated Subjects. British Archaeological Reports International Series 333, Oxford, 165–185.Hughes, M. K. – Milsom, S. J. – Leggett, P. A. 1981: Sapwood estimates in the interpretation of tree ring dates.Journal of Archaeological Science 8, 381–390.Kyncl, T. 2004: Datování dřeva z hradu Rýzmburka. Archeologické rozhledy 56, 214–217.Kyncl, T. – Vrbová, J. 2002: Datování dřeva na hradě Týřov. Archeologické rozhledy 54, 687–689.Einige Bemerkungen zu Petr Čechs Aufsatz im neuen Buch über ŽatecIn der vom Verlag Lidové noviny herausgegebenen Reihe ist heuer auch eine Zusammenfassung desForschungsstandes der Geschichte der nordwestböhmischen Stadt Žatec (Saaz), die im 11. und 12. Jh.zu den bedeutendsten Zentren in den Böhmischen Landen gehörte und auch im Hochmittelalter einewichtige Stadt war, erschienen. Im vorliegenden Beitrag werden die Kapitel über die frühmittelalterlicheGeschichte Nordwestböhmens und die Anfänge des Burgwalls von Žatec von Petr Čech diskutiert.In Bezug auf Nordwestböhmen im 9. und 10. Jh. stellen sich heute zwei grundlegende Fragen:1. Bestand hier vor der Vereinigung Böhmens durch die Přemysliden eine der mittelböhmischen Domäneentsprechende Struktur (Kosmas erzählt zu Beginn des 12. Jh. von Kämpfen zwischen Lučanernund Tschechen)? 2. Wann und wie kam es zur Annexion dieses Gebietes durch die Přemysliden?P. Čech nimmt im Unterschied zur bisherigen Meinung an, dass die meisten Burgwälle in diesemGebiet erst im Zusammenhang mit der Expansion Boleslavs I. entstanden. Obwohl er dieses Konzeptin der Vergangenheit bereits mehrmals veröffentlicht hat, sind nach Auffassung des Rezensentenbisher keine ausreichenden Argumente vorgelegt worden, um diese Hypothese zu stützen. P. Čechberuft sich vor allem auf die Chronologie der von ihm selbst durchgeführten, bisher aber kaum ver-

860Archeologické rozhledy LVI–2004öffentlichten Ausgrabungen in Žatec, aus denen eine Datierung der Anfänge der Keramik des sog.„Libočany-Typs A“ in das 2. Drittel des 10. Jh. hervorgehen soll. Die anderen Burgwälle datiert erin jüngere Zeit deshalb, weil auf ihnen keine eindeutig abgrenzbare ältere Keramik gefunden wurde.Die vom Autor verwendeten Keramikkomplexen von den meisten Burgwälle sind jedoch nicht repräsentativ.P. Čechs Ansichten sind nach Meinung des Rezensenten davon gekennzeichnet, dass er aufwenig überzeugende Weise archäologische Quellen in vorgefertigte historische Schemen einfügt.Der zweite Teil der Diskussion widmet sich zwei Dendrodaten (925–937; 929–935), die aus derHolzkonstruktion der Befestigungsmauer der Vorburg stammen. P. Čech zieht aus ihnen weitreichendehistorische Schlussfolgerungen. So soll das mittlere Egerland bereits von Fürst Wenzel beherrschtworden sein, der somit der eigentliche Gründer des Přemyslidenstaates gewesen sein soll. Die Datensind jedoch ohne adäquaten Kommentar veröffentlicht worden. Das Problem besteht darin, dass dieProben nicht den äußersten Jahresring aufwiesen. Die Obergrenze stützt sich deshalb auf eine Wahrscheinlichkeitsberechnungaufgrund des Splintholzes (dazu vgl. Exkurs des Dendrologen T. Kyncl,von dem die Analyse durchgeführt wurde), was die Aussagekraft wesentlich verringert. Daraus historischeKonzepte abzuleiten ist somit vollkommen inadäquat.Deutsch von Tomáš MaříkIVO ŠTEFAN, Archeologický ústav AV ČR, Letenská 4, CZ-118 01 Praha 1; stefan@arup.cas.czTOMÁŠ KYNCL, Botanický ústav AV ČR, Zámek, CZ-252 43 Průhonice; kyncl@ibot.cas.cz„Boves“ jako součást donace staroboleslavské kapitulyJiří MlíkovskýDruhá část zakládací listiny staroboleslavské kolegiátní kapituly obsahuje ustanovení, podle nějž majívybrané moravské subjekty odvádět staroboleslavské kapitule každoročně marcae/marchae a boves.Příslušná pasáž textu zní takto (Bláhová 1996, 7): „Olomouc solvat annuatim unam marcam et duosboves, Godonin dimidiam marcham et unum bovem, Bretyzlawe dimidiam marcham et unum bovem,Rokicen unam marcham et duos boves, Znoiem unam marcham et duos boves, Brnen unam marchamet duos boves, Pustimir unam marcham et duos boves.“Slovo marca/marcha je zpravidla překládáno jako hřivna, zatímco slovo bos jako vůl, volek nebodobytče (Zap 1857; Friedrich 1907; Sláma 1986, 55; Bláhová 1996; Pátrová 1999; Petráček 2003).Zatímco význam slova marcha nevzbuzuje pochybnosti, jeví se poplatek ve formě jednotlivých kusůdobytka, které měly boleslavské kapitule odvádět pouze geograficky vzdálené (moravské) subjekty,nikoliv však subjekty ležící kolem Staré Boleslavi (pro soupis a geografickou polohu těchto subjektůviz Pátrová 1999), poněkud zvláštní. Archeozoologické nálezy totiž ukázaly, že hovězí dobytek(tj. tur domácí) byl v okolí raně středověké Boleslavi nejhojněji chovaným hospodářským zvířetem(Mlíkovský 2003b) 1 . Za těchto okolností by nemělo valný smysl, aby geograficky vzdálené subjektydodávaly boleslavské kapitule ročně celkem 16 kusů hovězího dobytka. Hnaní či převoz tak maléhopočtu jedinců na vzdálenost přes 200 km (což by odhadem trvalo až 2 týdny) by navíc zřejmě nebylekonomicky výhodný, ani kdyby se ze všech povinně odváděných kusů dobytka na Moravě napředutvořilo jedno stádo a to se do Staré Boleslavi hnalo či vezlo jako celek.1 Hovězí dobytek byl běžným domácím zvířetem u všech západních Slovanů (Beranová 1980; Peške 1985; Benecke1994).

MLÍKOVSK¯: „Boves“ jako souãást donace … 861Budeme-li i nadále předpokládat, že výraz bos označuje nějaký hovězí dobytek, pak je nutné hledatvysvětlení, proč byl hovězí dobytek na staroboleslavskou kapitulu v malém počtu dodáván zdaleka,když byl v okolí Boleslavi běžně chovaný. Možnost, že se jednalo o dobytek určený k obohaceníkapitulního jídelníčku je silně nepravděpodobná, protože pro obživu členů boleslavské kapituly bezpochybydostačovaly místní zdroje, přidělené kapitule panovníkem v darovací listině. Možnost, ževoli byli určeni k práci, rovněž není pravděpodobná, protože kanovníci se nezabývali činností, k nížby byli pracovní voli v takovém množství zapotřebí, a pravděpodobnost, že by panovnické obdarovánímělo pomocí kapituly dodávat pracovní voly zemědělcům usedlým kolem Staré Boleslavi, jerovněž zanedbatelně malá. Další hypotetickou možností je, že výraz bos neoznačoval vola, ale jinýtyp hovězího dobytka. Z raně středověké střední Evropy jsou pro hovězí dobytek (v širokém slovasmyslu) doloženy latinské výrazy vacca (kráva), bubalus (divoký pratur) a bos (viz např. Niederle1921). Výraz bos byl tedy zřejmě používán ve významu samec domácího tura, ať již nekastrovaný(býk), nebo kastrovaný (vůl). Pokud by moravské subjekty měly staroboleslavské kapitule dodávatbýky, mohlo by se jednat o metodu, jak zamezit přílišnému inbreedingu ve stádech staroboleslavskéhohovězího dobytka. Staroboleslavská kapitula však sama stáda hovězího dobytka nevlastnila(srov. Lalik 1971; Bláhová 1996; Pátrová 1999; Mlíkovský 2003b) a možnost, že by se dovozem nepříbuznýchbýků starala o blaho stád zemědělců usedlých kolem Staré Boleslavi, je silně nepravděpodobná,stejně jako v případě dovozu pracovních volů. Zbývá hypotetická možnost, že býci čivoli nebyli z Moravy do Staré Boleslavi dodáváni z ekonomických důvodů, ale z důvodů symbolických.Takové jednání ovšem není historicky doložené. Žádná z uvedených možností tedy nenípravděpodobná.Z výše uvedeného vyplývá, že výraz bos zřejmě nebyl v zakládací listině staroboleslavské kapitulypoužit ve významu hovězí dobytek. Zároveň však není doloženo, že by se výraz bos vevropskémstředověku používal i v jiném, v tomto případě použitelném smyslu (viz Varel 1981, 426–427). Tentoparadox lze vysvětlit středověkými překladatelskými praktikami a vícevýznamovým slovem skot,které v evropském středověku označovalo jednak hovězí dobytek, jednak peníze, dříve i majetek v širšímslova smyslu (Brückner 1927, 496; Hlinka – Radoměrský 1981, 205; Rejzek 2001, 576). Pakližejsou v zakládací listině staroboleslavské kapituly výrazem bos míněny peníze, což věcně dávádobrý smysl, zbývá vysvětlit, proč autor listiny použil tento výraz v posunutém smyslu. Je pravděpodobné,že příčinou je doslovný překlad českého slova skot do latiny, a to bez ohledu na věcný obsahdaného slova. Tento způsob překladu doložili Wesselski (1936) a Flajšhans (1940) na příkladuKlaretova spisu Ortulus phisologie, vzniklého nedlouho před rokem 1366. Klaret v něm popisujehlasy několika v Čechách běžných druhů ptáků, avšak onomatopoická česká slova (např. kníhau čejky, pět peněz u křepelky nebo chrást u chřástala polního) podává v doslovném latinském překladu,tedy libros u čejky, quinque nummos u křepelky a dumus u chřástala, čímž se původní významztrácí. Obdobně zřejmě přeložil autor zakládací listiny staroboleslavské kapituly český výraz skot dolatiny jako bos.Na základě výše uvedených argumentů se tedy domnívám, že slovo bos bylo v zakládací listiněstaroboleslavské kapituly použito ve významu skot jako peníze, nikoliv skot jako hovězí dobytek.Některé moravské subjekty měly tedy podle této listiny odvádět staroboleslavské kapitule půl hřivnya jeden skot, některé jednu hřivnu a dva skoty. Za povšimnutí stojí, že počet skotů je vždy dvojnásobkempočtu hřiven.Peníze označované jako skot (v řadě jazykových obměn) byly ve střední a východní Evropě známézhruba od 12. století (Hlinka – Radoměrský 1981, 205). To je další indicií, že druhá část zakládacílistiny, v níž se o diskutovaných dávkách píše, nevznikla v polovině 11. století, do které se hlásí,ale později (viz též Nový 1991; Bláhová 1996).Zakládací listina staroboleslavské kapituly tedy naznačuje, že subjekty z blízkého okolí Staré Boleslaviodváděly kapitule dávky v naturáliích, včetně desátku z domácího zvířectva („decimum …omnium animalium, tam maiorum, quam minorum“ – Bláhová 1996, 7; viz též Mlíkovský 2003a,339), zatímco vzdálené subjekty kapitule zřejmě odváděly dávky pouze v penězích.

862MLÍKOVSK¯: „Boves“ jako souãást donace …LITERATURABenecke, N. 1994: Archäologische Studien zur Entwicklung der Haustierhaltung in Mitteleuropa und Südskandinavienvon den Anfängen bis zum ausgehenden Mittelalter. Schriften zur Ur- und Frühgeschichte46. Berlin.Beranová, M. 1980: Zemědělství starých Slovanů. Praha.Bláhová, M. 1996: Zakládací listina staroboleslavské kapituly. Břeclav.Brückner, A. 1927: Słownik etymologiczny języka polskiego. Kraków.Flajšhans V. 1940: Naše řeč – ptačí, Naše řeč 24, 33–43.Friedrich, G. 1907: Staroboleslavská listina. In: G. Friedrich ed., Codex diplomaticus et epistolaris regniBohemiae 1, Pragae, 358–362.Hlinka B. – Radoměrský P. 1981: Peníze celého světa. Praha.Lalik, T. 1971: Włość kanowników staroboleslawskich w pierwszej połowie XI wieku, Kwartalnik historiikultury materialnej 19, 399–429.Mlíkovský, J. 2003a: Ptáci z raně středověkého hradu Stará Boleslav (střední Čechy) – Birds from the EarlyMedieval stronghold Stará Boleslav (Central Bohemia). In: I. Boháčová ed., Stará Boleslav. Přemyslovskýhrad v raném středověku. Mediaevalia archaeologica 5, Praha, 335–344.Mlíkovský, J. 2003b: Zvířata a jejich role na raně středověkém hradě Stará Boleslav (střední Čechy) – Animalsand their role in the Early Medieval stronghold Stará Boleslav (Central Bohemia). In: I. Boháčováed., Stará Boleslav. Přemyslovský hrad v raném středověku. Mediaevalia archaeologica 5, Praha,347–365.Niederle, L. 1921: Život starých Slovanů. Sv. III/1. Praha.Nový, R. 1991: Diplomatické poznámky k donačním listinám českých klášterů a kapitul do konce 12. století.In: Studia Mediaevalia Pragensia 2, Praha, 125–146.Pátrová, K. 1999: Počátky kolegiální kapituly ve Staré Boleslavi – Die Anfänge des Kollegialstifts in StaráBoleslav, Studie a zprávy Okresního muzea Praha-východ 13, 117–128.Peške, L. 1985: Domácí a lovná zvířata podle nálezů na slovanských lokalitách v Čechách – Haustiere undJagdwild in slawischen Lokalitäten in Böhmen, Sborník Národního muzea – Historie 39, 209–216.Petráček, T. 2003: Fenomén darovaných lidí v českých zemích 11.–12. století. Praha.Rejzek, J. 2001: Český etymologický slovník. Praha.Sláma, J. 1986: Střední Čechy v raném středověku. II. Hradiště, příspěvky k jejich dějinám a významu. Praehistorica9, 3–112.Varel, L. ed. 1981: Latinitatis medii aevi lexicon Bohemorum – Slovník středověké latiny v Českých zemích.Vol. 4. Praha.Wesselski, A. 1936: Klaret und sein Glossator. Brno.Zap, K. V. 1857: Stará Boleslav a kollegiátní chrám sv. Václava, Památky archaeologické a místopisné 2,337–350.‘Boves’ as a part of the Donation of Stará Boleslav chapterThe Donation of Stará Boleslav chapter includes statement on duties of several Moravian, i.e. geographicallydistant subjects, which had to pay to the chapter ‘marchae’ and ‘boves’. The Latin word‘boves’ (sg. ‘bos’) has been traditionally translated as ‘cattle’. However, this interpretation is notconsistent with archeozoological data. It is argued, that ‘bos’ was a literal translation of Czech word‘skot’, which meant both (domestic) cattle and a kind of currency in the Middle Ages. Moraviansubjects thus probably paid to the Stará Boleslav chapter taxes in money, not in cattle.English by authorJIŘÍ MLÍKOVSKÝ, Zoologické oddělení, Národní muzeum, Václavské náměstí 68, CZ–151 79 Praha 1jiri.mlikovsky@nm.cz

863–867Archeologické rozhledy LVI–2004 863DOKUMENTYI.War Finish Ivana BorkovskéhoVzpomínka na kus ústavního inventáře a lidi kolem něhoZdeněk SmetánkaPříběh psacího stroje dnes již v Čechách sotva známého typu „Imperial-War Finish“ dobře dokládáznámé, někdy však opomíjené tvrzení, že nejen knihy nebo některé drahocenné artefakty, alerovněž předměty docela obyčejné habent sua fata. Také ony mohou někdy být svědky vypovídajícíminejen o nejrůznějších lokálních mikroudálostech a do jejich osudu se mohou zaplést i stopy a odleskyudálostí a procesů mnohem širších. Včera i dnes.Stroj se na mém pracovním stole objevil nějaký čas poté, co jsem na jaře roku 1954 s doporučenímprof. Jana Filipa nastoupil „na zkoušku“ jako archeologický dělník na výzkum Levého Hradcea v prosinci téhož roku jsem za podpory Ivana Borkovského byl v tomto ústavu zaměstnán 1 . Nakonecjsem byl v nejbližším možném termínu na návrh Jaroslava Böhma přidělen jako v pořadí čtvrtýaspirant Ivanu Borkovskému na postgraduální vedení. Ivan Borkovský byl, vzhledem k dlouholetézkušenosti se středověkými a mladšími artefakty i složitými terénními situacemi Pražského hradu,právě v době, kdy se začala významněji formovat a rozvíjet archeologie vrcholného středověku, zcelajistě tím nejkompetentnějším a jediným možným „školitelem“, jakého jsem si mohl přát. Vždyť,jak známo, od roku 1925 jako asistent jménem „Státního ústavu archeologického“ pomáhal provádět,později téměř výhradně sám zajišťoval a po nešťastné smrti historika umění doc. Karla Gutha(1943) zcela řídil záchranné práce a opatroval bohaté depozitáře „Archeologického výzkumu Pražskéhohradu“.Vedle dvou již postarších, hlubokou lesklou černí se blýskajících a trochu nemotorných ústavníchunderwoodek a soukromého elegantního portablu, náležejícího osobně Ivanu Borkovskému, působiltento stroj svým zdrsnělým, matně tmavošedým povrchem téměř uboze. Jen skromné kousky světlejšíhokovu na několika málo místech ulehčovaly orientaci v té šedi. Stroj stál na psacím stole jakohranatý omšelý pařez, ale pracoval neobyčejně lehce. Klávesnici měl trochu podivnou. Mísil se naní zřetelný anglický základ s přidanými speciálními českými písmeny a s diakritickými znaménkyfrancouzského původu. Do té doby jsem nikdy nic podobného neviděl. Psal jsem na něm čtyřmi neobratnýmiprsty a nelámal si s tím hlavu.1 Když se koncem jara 1954 rozšířila neoficiální zpráva o zatím jen předpokládaném místě pro „historického archeologa“v ARÚ ČSAV, projevilo o něj veřejně zájem několik žadatelů, a to i renomovaných historiků umění, sicebez archeologického absolutoria a terénní praxe, podporovaných však i z vnitřku ústavu. Zájem jsem měl i já,azpozice naprostého outsidera jsem po jistém váhání zašel za prof. Filipem na fakultu, nikoliv do ředitelny ARÚ,kterou v době zástupu za nemocného J. Böhma užíval, abych se zeptal, zda má vůbec smysl se o místo, bude-lijaké, ucházet. Prof. Filip se tvářil zachmuřeně, ale zdálo se mi, že je mými starostmi zaujat a pobaven. Zřejměo celé záležitosti věděl své a odpověděl na mé obavy velmi rázně – a já si to stále dobře pamatuji: „Vím, vypíšemekonkurs, jsme vědecký ústav, místa neobsazujeme strýčkovským způsobem“. Řekl mi, že to místo bude doPrahy, nebo na nějaký čas do Tábora, protože v Táboře a okolí se uvažuje o větším nasazení ústavu. A potom sezačal vyptávat, co teď dělám a jak je to na Levém Hradci – včetně vlídné otázky, jak se daří Ivanovi – a neopomenulnakonec dodat: „Vždyť jsem vám to říkal, když jsem vás tam posílal, že se nemusíte bát, že je to dobrýchlapík“. Stalo se, jak jsem doufal. V krátké době, na počátku září 1954, vyšlo přes celou zadní stránku Archeologickýchrozhledů (ročník VI, sešit 4) ohlášení konkursu na čtyři místa, z niž jedno se týkalo mého zájmu. Nevzpomínámsi, že by někdy předtím a někdy potom v AR nebo jinde vyšlo nějaké tak nápadné oznámení archeologickéhokonkursu.

864SMETÁNKA: War Finish Ivana Borkovského …War Finish však budil zájem různých údržbářů, naposledy z družstva Mechanika, kteří ho přicházeliv pravidelných intervalech prohlédnout a čistit. Stroj tak zřejmě pozvolna nabyl na poněkudnejasné proslulosti. Někteří mechanici, zřejmě sběratelští fandové, stroj prohlíželi zvlášť bedlivěa jeden z nich, když poprvé vstoupil do naší ústavní pracovny v Lobkovickém paláci, ještě dříve,než sejmul z ramene brašnu s nářadím, se rovnou zeptal, kde že je ten zvláštní stroj. Když vykonalsvou práci, řekl, že by tu „mašinu“ snesl ve své sbírce, neboť to je podle něj typ, který se ve VelkéBritánii vyráběl až v pokročilém čase končící druhé světové války. Stroj navenek vypadal trochuošizeně, ale svou solidní konstrukcí měl prý být poněkud přizpůsoben také armádním potřebám.Asi proto, že armáda Velké Británie, když uhájila svůj ostrov, měla posléze obsazovat a spravovatčásti území do té doby obsazených Wehrmachtem, což přirozeně vyžadovalo méně nábojů, ale o tovíce popsaného papíru. Klávesnice stroje na to však nevypadala, chyběly na ní německé přehlásky.Ty bylo při tradiční orientaci části středoevropské archeologie na německý jazyk nutno nahrazovatnepěknými uvozovkami. Zvědavý mechanik kroutil nad záhadným strojem hlavou. Nakonec dodal,že si nedovede představit, jak se vůbec mohl do Prahy dostat a kolik podobných exemplářů takv Praze, nebo snad v Čechách ještě může být. O žádném jiném nevěděl ani jako mechanik, ani jakosběratel.Také další mechanici konstatovali jeho jedinečnost. Já jsem se o stroj, který se zřejmě pohybovalna hranici sbírkové kuriozity, moc nezajímal; měl jsem jiné starosti. Bez větší pozornosti jsemzaznamenal, že jsou na něm dva inventarizační štítky, nepřišlo mi to divné a nenamáhal jsem se jeluštit. Proč také? Moji zvědavost v té době zcela vyčerpávaly české gotické kachle a zatím spíš jenbokem česká středověká vesnice.II.Jednoho dne koncem padesátých let se cíp závoje tajemství toho stroje poodhrnul. Pomalu končilamoje aspirantura. Hrozilo však nebezpečí, že nebudu včas hotov, že budou potíže nejen pro mne,ale – co bylo horší – i pro ty, kteří mi důvěřovali, přes jistou personální nepřízeň mi umožnili vstupdo Archeologického ústavu a v minimální lhůtě nato i prosadili mou aspiranturu, která nyní vázla.Tenkrát ještě přijímání k postgraduálnímu studiu nebylo tak zformalizováno jako později, za normalizace;doporučení významnými badateli, Janem Filipem, Ivanem Borkovským a Janem Květem,ještě měla svou váhu a nikdo z vnějšku oboru do toho řediteli Jaroslavu Böhmovi také ještě nemohljen tak mluvit.Dodal jsem si odvahy a požádal Ivana Borkovského o něco pro začínající archeology neobvyklého– o přidělení písařky na výpomoc. Ten nezaváhal a věděl si rady. Podle přísloví, že „pod svícnembývá největší tma“, při archeologickém výzkumu Pražského hradu podle potřeby zaměstnával staršílidi, kteří – řečeno eufemisticky – byli tehdy postiženi „dobovou tísní“. Vykazoval je jako terénní dělníky,což nikoho nezajímalo, a tedy ani nikomu nevadilo, a platil je, jak se s touto formální kvalifikacídalo nejlépe. Nechával je pak pracovat v teple jako příležitostné „pomocné“ dokumentátory a rozdílve mzdě jim hradil v prémiích. A tak se krátce po mé žádosti objevila starší paní, která se jednímslovem představila jako „Berounská“. Vysvětlil jsem jí, co bude psát, posadil ji za stroj a snažil se jiupozornit na odlišnosti klávesnice. Paní Berounská zřejmě moc neposlouchala. Náhle opustila židli,obešla stůl, na němž stroj stál, chvíli hleděla na jeho zadní stranu, kde byl připevněn jeden z inventárníchštítků, znovu usedla, zakryla si obličej oběma rukama a chvíli se ani nepohnula. Opatrně jsemse zeptal, co se stalo, a po chvíli jsem uslyšel odpověď: „Nemusíte mi nic říkat, já ten stroj znám.Psala jsem na něm u pana presidenta“. A po chvíli ještě dodala: „Beneše“. Potom se vzpamatovalaa začala přepisovat; od té chvíle psala soustředěně celé dny, hodinu po hodině, rychle a bez chyb.Po oné úvodní příhodě jsem odešel Ivanu Borkovskému ohlásit, že je vše v pořádku, a pověděljsem mu i o té zvláštní události. Nebyl překvapen. Věděl asi více, než mi nakonec řekl. Podle jehosdělení měla být paní Berounská spřízněna s plukovníkem letectva Josefem Berounským, který v londýnskéemigraci za druhé světové války pracoval jako jeden z předních důstojníků formující se obnovenéčeskoslovenské armády. Měl proto kontakty a velmi dobré vztahy s prezidentem Edvardem Benešem.Natolik dobré, že mu prezident plně důvěřoval a s generálem Heliodorem Píkou ho dokonce

Archeologické rozhledy LVI–2004 865poslal na složitou misi do Moskvy 2 . Zeptal jsem se, zda byla paní Berounská také v emigraci, ale příméodpovědi se I. Borkovský vyhnul. Zato však potvrdil, že ten stroj je jeden z několika (snad pěti)strojů, které prezident ze své londýnské kanceláře převezl v roce 1945 na Hrad.Po odchodu prezidenta Beneše z Hradu stroje pravděpodobně přestaly vyhovovat. Jeden z nichpro Borkovského vymohl tehdejší pracovník archivu Parkan, jehož paní později pro Ivana Borkovskéhopracovala jako dokumentaristka 3 . Stroj novým držitelům Hradu vyhovovat asi opravdu nemohla spolu s ostatními exempláři musel jako připomínka své zvláštní minulosti pryč. Vzhledem k úrovniněkterých nově na Hrad přivedených úředníků, z nichž osobní sekretářka nového prezidenta, kterápodle důvěryhodných svědectví návštěvníky z akademických kruhů, od nichž KPR něco potřebovala,vítala formulí, jejíž citace se nehodí pro akademický časopis, to může být docela logické. KlimaHradu, jak obezřetně naznačoval Ivan Borkovský, se tehdy vytrvale měnilo; není těžké (i podle osudustroje) poznat proč a jak. Technický stav a provozní kvalita exempláře, který jsem od té dobyobčas užíval, sotva mohly být důvodem k jeho odstranění.III.Stroj pracoval dobře. Ivan Borkovský byl již dlouho v penzi, ale stále ještě, až do roku 1976,občas dosedal na svoji pracovní židli, kterou obsadil v čase, kdy Tomáš G. Masaryk na žádost svéhozprvu žáka, potom nadějného chráněnce a později univerzitního kolegy, archeologa a kulturníhoantropologa Lubora Niederla 4 , v roce 1925 dal své svolení a zároveň morální i finanční podporukotevření archeologického výzkumu Pražského hradu. Stroj sloužil dobře a vytrvale nejen Borkovskému,ale i nám ostatním. Až jednoho dne z něj upadl malý kousek plechu, nepatrná část jednohoz oček udržujících karbonovou pásku ve vodorovné poloze. Přivolaný údržbář konstatoval neopravitelnosta učinil o tom zápis. Uvolnit několik pencí, možná dva šilinky, a pokusit se o sehnání kouskuplechu, jaký představoval jednoduchoučký náhradní díl, bylo v zadrátované republice nad síly asii bývalé, přece jen preferované ČSAV. Pokusit se zajistit jeho výrobu ve společných akademických2 Personální údaje ověřil ve Vojenském historickém ústavu pracovník Masarykova ústavu dr. Ivan Šťovíček, jemužděkuji za laskavou pomoc. Ten také zjistil, že Josef Berounský zahynul při návratu z moskevské mise na lodi,která byla potopena. – O příbuzenském vztahu paní Marty Berounské, narozené 22. 11. 1902 v Adamově (okr.Brno), a Josefa Berounského nevíme zatím více, než co sdělil I. Borkovský, ale některé prvky jejího životníhopříběhu by nepřímo ukazovaly, že I. Borkovský mohl být dobře informován. Její otec Ing. Albrecht Berounskýbyl generálním ředitelem továren na Ukrajině; zemřel v Novorossijsku 31. 12. 1919. M. Berounská studovala naŽenském gymnasiu v Sumech, gubernie Charkov, a krom mateřského jazyka ovládala ruštinu, méně dobře francouzštinua němčinu. Zaměstnancem československého státu se stala v devatenácti letech (1921), a to jako oficiantkana úřadu Politické správy Podkarpatské Rusi v Užhorodě. R. 1925 byla přeložena na Zemskou správupolitickou v Praze a téhož roku přešla do Kanceláře presidenta republiky na Pražský hrad, kde pracovala jakoadministrativní pracovnice, převážně písařka, nepřetržitě až do 30. 4. 1954, i když o jejím propuštění (přeřazení)se jednalo důvěrným spisem již od roku 1953; od 1. 5. 1954 byla přeřazena do ministerstva školství. Skutečnost,že po osvobození v roce 1945 mohla zůstat v pozici administrativní pracovnice v KPR a pracovat pro prezidentaE. Beneše, by nebyla možná bez důvěry garantované něčím více než jen náhodnou shodou jmen. Také trvalýa dobře pochopitelný zájem I. Borkovského o lidi a vše, co mělo vztah k Ukrajině, a dlouhý pracovní souběhobou osob na Pražském hradě přidává informacím na důvěryhodnosti.3 Stroj byl v bývalém ARÚ ČSAV (nyní ARÚ AV ČR) evidován pod inv. č. 0/0843. Spíše jen z pouhé zvědavostijsem před mnoha lety, a to při vyhledávání údajů o tzv. románské studni a o výzkumu pod III. nádvořím, požádalarchivářku, dnes již nežijící Marii Kostílkovou o náhled na materiál spojený se strojem inv. č. KPR 1810, na cožjsem neměl žádanku, a tedy ani povolení. Za několik minut přede mne v plné badatelně položila otevřený spisa mlčky ukázala prstem na správné místo. Pokud si dobře vzpomínám, bylo tam uvedeno několik strojů určenýchk prodeji a jeden z nich byl k převedení I. Borkovskému. Dodnes lituji, že jsem pouze uspokojil svou chvilkovouzvědavost a neudělal si pár pořádných poznámek. Nyní jsem ve fondu, který se zdál podle katalogu pro detailníověření nejvhodnější (405 085/59 a 60), již tento její výkon bohužel nedokázal zopakovat.4 V. Podaný ed.: Lubor Niederle 1865–1944. Z korespondence Lubora Niederla s T. G. Masarykem. Slovanskýústav – Euroslavica, Praha 1994.

866SMETÁNKA: War Finish Ivana Borkovského …dílnách, kde se zhotovovaly i komplikované elekronické a optické přístroje, které nebylo možnoz různých důvodů zakoupit a dovézt, se zdálo směšné. Asi nás tehdejší zásobovači chtěli potěšit tím,že dostaneme stroj nový – chrastící a trochu třaslavou „zetku“.Inventární komise se spolehla na odborníka a přes přemlouvání, aby ještě zadržela, se rozhodlapro odpis, to jest ve skutečnosti pro kladivo a „sběrné surovosti“. Tak by skončil možná jeden z posledníchkusů inventáře československé kanceláře na londýnském Grosvenor Place, v níž se zápasiloo obnovu republiky. Zmizel by stroj, kolem něhož a na němž se možná připravovala a zaznamenávalarozhodnutí o osudu dosud nesvobodné země. Ztratil by se ze světa psací stroj, k němuž koncemválky, tak jako na jejím počátku za náletů na Londýn, k nějakému jinému, služebně staršímu stroji,usedala možná právě ta z neznámých statečných českých dívek, která stála za půvabnou glosu SiruRobertu Bruce Lockhartovi v jeho pamětech 5 .Oním destrukčním rozhodnutím komise se bezděky začínal naplňovat vstup unikátního kusu dopostupně přicházejícího, oproti padesátým létům poněkud již měknoucího reálného socialismu…Nabídl jsem, že neopravitelný stroj odkoupím. Ostatní, kteří původ stroje znali, drželi jazyk za zuby,nebo na dotazy, proč a k čemu nefunkční stroj potřebujeme, přihlouple odpovídali: „Na památku“.Ale nikdo neřekl na jakou. Po jistém váhání nakonec vše pokročilo a skončilo bizarně, ve stejnémduchu, jako začalo. Znovu se sešla komise – jak také jinak. Trochu prý při kávě podebatovala,rozhodla a vysadila kupní cenu, která vyrážela dech. Nepatrně poškozený stroj byl i bez své historickéhodnoty, jen jako technický vrak, ale ve skutečnosti možná sbírkový technický unikát oceněnna 20,- Kčs. Dostal jsem ústavní složenku a zaplatil ji.Koupě měla podmínku, že bude úředně odmontován ústavní inventární štítek, což se stalo. Projistotu jsme na „proces odmontování“ rychle ustavili ad hoc vlastní „domácí“ komisi, aby všechnoproběhlo hladce a nikdo si moc nepovšiml štítku druhého, zajímavějšího, a nebylo třeba něco vysvětlovat.Sepsal jsem a odevzdal záznam, ale odmontovaný štítek jsem uschoval. Dočasně se zatoulal,neboť z evidence vyšel nejspíš při jednom z četných spěšných stěhování „Archeologického výzkumu“,včetně naštěstí jen krátkého vysídlení z vlastního Hradu, podobně jako za nacistické okupace.Tento respektovaný kus kancelářského vybavení, opatřený teď již jen neplatným původním inventárnímčíslem KPR 1810, ani potom nežil v poklidu. Další krok totiž na sebe nenechal dlouho čekat.Do Archeologického ústavu za čas po odprodeji vstoupila dvoučlenná revizní komise prezidia ČSAV,nazývaná posměšně komisí „záhrobní“, a strojem se důkladně zabývala. Neměla námitek proti odpisu,cenu naštěstí uznala za přiměřenou, takže nedošlo k „rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví“.Hledala a naštěstí identifikovala bankovní výkaz s proplacenou dvacetikorunou, ale přece jenpřipojila závažnou výtku. Stroj měl být za zmíněnou dvacetikorunu (tehdy za cenu přibližně jednohooběda) prodán jedině oficiálně, a to přes tzv. státní „Bazar“, nebo jak se to zařízení tenkrát oficiálnějmenovalo. Dovedl jsem si představit, co by se potom dělo ve sběratelských kruzích. Nikdy bychomten stroj již nespatřili.V takto bizarní situaci Archeologický ústav na revizní zprávu odpověděl, nevím, zda písemněnebo jen ústně při jejím projednávání, že výtku uznává a že se to již vícekrát nestane. Samozřejmě,neboť druhý takový stroj v ústavu nikdy nebyl. Stejně tak pochybuji, že někde v Čechách přežíváještě jedna taková zřetelná materiální stopa po tom někdejším kousku svobodné, byť již tenkrát nebezpečněrozhádané republiky uprostřed Londýna 6 , upomínající na čas, kdy část Evropy, stále ještězanesená hnědým morem, sotva dýchala a kdy nešlo o nic menšího, než vrátit věci co nejblíže zpětk bodu, odkud byly vyvráceny.EpilogArcheologický ústav učinil pozoruhodný a pro svůj vnitřní život užitečný integrační krok, kdyžv rozumné míře propůjčil stránky Archeologických rozhledů vzpomínkám na minulost ústavu, tj. ta-5 R. B. Lockhart: Přichází zúčtování. Praha 1948, s. 138–139.6 J. Kuklík – J. Němeček: Proti Benešovi. Česká a slovenská protibenešovská opozice v Londýně 1939–1945. Praha 2004.

Archeologické rozhledy LVI–2004 867ké na lidi, kteří v něm, někdy i dlouhá léta, působili. Nemohu však ze vzpomínání vyloučit technickévybavení ústavu, jednotlivé věci, tiché průvodce našich prvních kroků, usnadňující nebo limitujícínaše snažení v době, kdy jsme hledali své místo ve zvoleném oboru.Slyšel jsem o ústavech, kde některé vybrané kusy pečlivě uschovaného starého inventáře patřík jejich historické pýše. Tenhle stroj by k nim svým původem a příběhem mohl náležet. Možná aleještě někde jsou trosky staršího, předválečného inventáře, výjimečné kusy svědčící o minulém pracovnímklimatu a pracovních možnostech v jeho prostorách. Činorodý, mladý Jaroslav Böhm, disponujícínemalou intelektuální výbavou a rozhledem potřebným pro vizi svého budoucího ústavu,vybavoval svůj ústav postupně natolik kvalitně, že to v roce 1941 bylo dokonce předmětem nebezpečnédenunciační stížnosti Lothara Zotze, stížnosti putující až k říšskému protektorovi 7 . Když jsemv roce 1993 odcházel na Filozofickou fakultu UK, předal jsem jednomu z mladších kolegů s náležitýmkomentářem do úschovy již poněkud poškozený, nefunkční, ve třicátých letech však špičkovýfotoaparát, kvalitní Zeiss-Icontu Jaroslava Böhma, kdysi mimořádně vhodnou pro krátké záchrannéakce a povrchové průzkumy. Jiný z kolegů v někdejším malém středověkém oddělení užíval a pečlivěopatroval klasickou Leicu, rovněž v čase Böhmova předválečného působení a ještě nějaký časpotom nejlepší z tehdy dostupných snadno pohotových terénních aparátů na kinofilm. Snad někdezůstala i Borkovského skvělá desková linhofka, na níž byly vytvořeny všechny kvalitní snímky z výzkumuPražského hradu a Levého Hradce a kterou jsme jako asistenti (pokud nám byla vůbec svěřenado rukou) museli přenášet a opatrovat jako nejvzácnější křehký „archeologický artefakt“.Rozhodne-li se Archeologický ústav někdy na dvou policích v některé z trochu slušných ústavníchskříní vydělit kousek místa a zřídit na něm jakési „mikromuzeum“, svědčící prostřednictvímzbytků jeho staré technické výbavy o zajímavé pracovní minulosti, pokusím se, bude-li se to hodit,poohlédnout se po jedné z beden v depozitáři a vyplním darovací list.ZDENĚK SMETÁNKA, Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou FF UK, Celetná 20, CZ-116 42 Praha 17 A. Míšková: Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945. Praha 2002, s. 88; k tomu viz téžSl. Vencl: Lothar Zotz: o něm i o nás, Archeologické rozhledy 54, 2002, s. 837–884, zvl. 842, kde podrobná citacedůležité části z knihy A. Míškové.

868Archeologické rozhledy LVI–2004 868–873ZPrahy na východní SlovenskoEva Čujanová-JílkováRozsah stavebních aktivit v poválečném období na Slovensku byl tak veliký, že nebylo možno sledovatvšechny ohrožené archeologické lokality na jižním a východním Slovensku jen v rámci dosavadníchpracovišť. Usnesením vlády ze srpna roku 1951 o organizování archeologických výzkumůna stavbách socializmu byla zřízena samostatná expedice pro stavbu hutního kombinátu u Košic(HUKO), předchůdce pozdějších východoslovenských železáren. 1 Jejím vedením byl pověřen LadislavHájek, tehdy ještě pracovník NM v Praze (od 1953 ARÚ ČSAV), a zároveň bylo jmenováno trojčlennékolegium ředitelů Archeologických ústavů z Prahy, Brna a Martina na řízení a koordinaciprůzkumné a výzkumné činnosti. Zřízení expedice předcházel terénní průzkum, prováděný převážněposluchači vysokých škol (pražské UK a PF Olomouc) a pracovníky slovenského Archeologickéhoústavu, především na staveništích železničních tratí Košice – Čierna nad Tisou a Košice – Rožňava.Východoslovenská expedice byla štědře finančně zajištěna a díky diplomatickým jednánímředitelů Böhma a Točíka se prováděly výzkumy na dosud nezkoumaných lokalitách, známých ze starší,převážně maďarské literatury, které slibovaly být vědeckým přínosem k východoslovenskému pravěku,ale které nebyly bezprostředně ohroženy výstavbou kombinátu. Expedici zajišťovaly personálněArcheologické ústavy v Praze a v Brně a administrativně slovenský ústav, jenž se tehdy stěhovalz Martina do Nitry.Z pražského a brněnského ústavu odcházeli od podzimu 1951 pracovat do Košic, více nebo ménědobrovolně, odborní a techničtí pracovníci, zpočátku každý na 3 měsíce. Do Archeologickéhoústavu v Praze jsem byla přijata po absolutoriu v roce 1951 a na jaře 1952 po promoci si mne zavolalředitel Böhm, aby se mnou projednal náplň mé práce. Přitom se jen jakoby mimochodem zeptal,zda bych nechtěla jet do ciziny, což vzápětí upřesnil, že by to zatím bylo jen na východní Slovensko,ale že bych sama viděla, že pro Čechy je to cizina někdy opravdu dost vzdálená. To jsem brzy samapoznala. Do Košic jsem přijela v červnu 1952 a hned jsem zaznamenala doslova jižní podnebí s neustálemodrou oblohou bez mráčku a vysokými teplotami (v Barci až 42 °C, stále bez deště). Zpočátkubylo dorozumění s místními lidmi, hovořícími sice slovensky, ale neobvyklým, „východňárským“dialektem, nebo maďarsky, obtížné.Toho léta se pracovalo především v Barci u Košic (dnes košické předměstí), a to na opevněnémvýšinném sídlišti otomanské kultury (Barca I) 2 , na paleolitické aurignacké stanici v polích u cestyz Barci ke košickému letišti (Barca II) 3 a na odkrývání avarsko-slovanských jezdeckých hrobů v zahraděbývalého kaštielu (Barca III), kde sídlila polnohospodářská škola a kde spolupracovalo košickémuzeum, K. Andel, dr. J. Pástor a někteří techničtí pracovníci 4 . Byla jsem „přidělena“ na Barcu II,1 A. Točík: 40 rokov od založenia Východoslovenskej archeologickej expedície HUKO – hutný kombinát, Východoslovenskypravek III, 1991 (pův. přednáška na semináři v Košicích v řijnu 1991).2 L. Hájek: Vzácný nález z doby bronzové v Barci u Košic, Archeologické rozhledy 5, 1953, 319–322, 340–341;týž: Zlatý poklad v Barci u Košic, Archeologické rozhledy 6, 1954, 584–587, 610–612; týž: Hliněné lidské plastikyz doby bronzové v Barci u Košic, Slovenská archeológia 5, 1957, 323–338; týž: Kostěná industrie otomanskékultury z Barci, Slovenská archeológia 7, 1959, 285–300; týž: Zur relativen Chronologie des Äneolithikumsund der Bronzezeit in der Ostslowakei, Kommission für das Äneolithikum und die ältere Bronzezeit, Nitra 1958,Bratislava 1961, 59–76. J. Kabát: Otomanská osada v Barci u Košic, Archeologické rozhledy 7, 1955, 594–600;týž: Opevnění otomanské osady v Barci, Archeologické rozhledy 7, 1955, 742–746. F. Prošek: Paleolitické sídelníobjekty na nalezišti Barca I, Archeologické rozhledy 7, 1955, 721–729; týž: Neolitická obsidiánová industrieze stanice Barca I, Archeologické rozhledy 11, 1959, 145–148, 193.3 F. Prošek: Paleolitická stanice Barca II, Archeologické rozhledy 8, 1956, 305–311. E. Jílková: Piliňské žárovépohřebiště v Barci u Košic, Archeologické rozhledy 6, 1954, 166–168, 181–183, 185; táž: Piliňské pohřebištěBarca II a jeho časové a kulturní horizonty, Slovenská archeológia 9, 1961, 69–109.4 J. Kabát: Avarskoslovanské pohřebiště v Barci u Košic, Archeologické rozhledy 6, 1954, 604–608, 619–620.J. Pástor: Avarskoslovanské pohřebiště v Barci u Košic, okr. Košice, Slovenská archeológia 2, 1954, 136–143.

âUJANOVÁ-JÍLKOVÁ: Z Prahy na v˘chodní Slovensko 869Obr. 1. Barca 1952–1953. V. Gebauer, E. Čujanová, J. Říhovský.kde se ve vrstvách nad paleolitickým sídlištěm nacházelo piliňské žárové pohřebiště s hroby v urnách,krytých mísami a ještě obestavenými menšími nádobami. V době mého příchodu do Košic tu pracovalL. Hájek, vedoucí celé expedice a výzkumu Barca I, z pražského ústavu František Prošek a JosefKabát a z brněnského dr. Jiří Říhovský a Vilém Gebauer, technický pracovník a laborant s dlouholetoupraxí v Dolních Věstonicích.Na Slovensku bylo v 50. letech 20. století jen málo školených archeologů starší a střední generace,většina nynějších badatelů tehdy teprve studovala, mnozí ještě na střední škole. Ze studentůbývali na prázdninové praxi v Barci Juraj Pavúk, Titus Kolník, Zlata Čilinská a nejdéle Laci Báneszz Rožňavy a Mária Schmiedlová (Lamiová). Ta ještě po létech vzpomínala, jak coby barčianská Popelkapečlivě vybírala obilná zrnka z popelovitých vrstev objektů sídliště, aniž ji čekala stejná odměnajako tu pohádkovou. A ani Laci Bánesz tehdy netušil, že na něm nakonec spočine všechna odpovědnostza publikaci zdejších paleolitických nálezů 5 .Některé nálezy z Barci I a II byly známé ze 30. a 40. let 20. století, protože tyto lokality leželyna polích majora J. Teplého, který měl velkou sbírku nejen z předmětů zde po léta vyorávaných. V době2. světové války, kdy košický kraj a přilehlé oblasti byly připojeny k Maďarsku, prováděl v Barcikratší výzkum Ferenc Tompa z Maďarského národního muzea v Budapešti, přičemž byl proveden průkopvalem – získaný profil, více než 2 m vysoký, publikoval později L. Vargha 6 . Průkop s profilemzůstal zachován až do 50. let a byl tak instruktivní, že na něm bylo možno sledovat stratigrafii východoslovenskýchkultur v chronologickém pořadí od paleolitu až ke změně letopočtu. L. Hájek dozíral,aby jej všichni zde pracující archeologové uměli nejen bezpečně „přečíst“, ale aby každémuuměli podat výklad o zdejších kulturách. Před každou komisí býval z Archeologického ústavuz Nitry doručován telegram, vždy se stejným textem: „Připravte profil“. To znamenalo profil očisti-5 L. Bánesz: Barca bei Košice – paläolithische Fundstelle. Bratislava 1968.6 L. Vargha: A barcai bronzkori lakóház, Archaeologiai Értesítő 82, 1955, 48–56.

870ti škrabkou, aby se vyjasnily barvy vrstev; sterilní vrstvy, oddělující jednotlivé kulturní horizonty,byly převážně písčité a každým čistěním se tak zmenšovaly, že v létě 1953, u příležitosti konání celostátníarcheologické konference v Košicích, se celý profil zmenšil už nápadně. Bylo třeba celý blokpříčně osekat a po jarních a podzimních lijácích hrozilo nebezpečí, že se celý, už na třetinu zmenšenýblok zřítí, ale to se stalo až později. Pro vzdálenost Nitry a Košic a proto, že k expedici nebylzaveden telefon, docházely telegramy dost často, nejen při ohlašování návštěv, komisí, příjezdů pracovníkůúčtárny, upozornění na nedodání zpráv o činnosti apod. Telegramy se staly součástí našehoslužebního vztahu s nitranským ústavem, který se takto dorozumíval i s některými jinými detašovanýmipracovišti. Až do doby, kdy byl do Nitrianského Hrádku, kde pracoval Antonín Knor, doručenpamátný telegram, který zněl: „Komísia prijede, pripravte obed“. Jak pan Knor vyprávěl, velice setehdy rozčílil, protože kromě data nebyl připojen počet osob, ani hodina příjezdu. Přesto sehnal v dědiněnějakou drůbež a vše ostatní k tomu a najal kuchařky, které vše připravily. Komise sice přijelave stanovený den, ale až pozdě odpoledne a velice se podivila připravené hostině. Telegram měl totižznít: „Pripravte objekt“.Kromě čistění profilu v Barci I bylo nepříjemné vědět, že přijede komise na Barcu III, kde bylydelší dobu odkryté jezdecké hroby, vždy muž s koněm. Hroby byly totiž zapuštěny do tak jemnéhopísečného podloží, že při konečné úpravě stačil slabý závan větříku a kosti opět mizely pod pískem.Navíc ty jemné prstní články na rukou a nohou muže a stejně koně se „pohybovaly“ po větru a někdybyly odváty vůbec. Jednou se k této situaci právě dostavil dr. Pástor a dával mi dobré rady: „Kolegyňka,len ďalej pokračujte, archeolog sa nesmie bať niečo pokaziť“.Odkryv vrstev v Barci I prováděli vesničtí pracovníci, kteří většinou dojížděli vlakem z okolníchvsí. S pomocí dvacetimetrového transportéru se zemina odklízela mimo opevněnou část po svahudolů. Na ostatních pracovištích se zachovával systém pásů odkrytých a sousedních zaházených a pakvracení hlíny na původní místo, čímž se práce zpomalovaly. Prostředníkem mezi archeology a dělníkybyl vždy starší dělník oslovovaný „bači“, který měl autoritu. V Barci II pracoval několik měsíâUJANOVÁ-JÍLKOVÁ:Z Prahy na v˘chodní SlovenskoObr. 2. Barca 1952–1953. F. Prošek, E. Čujanová, ?, J. Kabát, B. Svoboda, B. Klíma, A. Točík, L. Hájek,J. Pástor, K. Andel, M. Mazálek, J. Bárta.

Archeologické rozhledy LVI–2004 871Obr. 3. Barca 1952–1953. B. Klíma, A. Točík, L. Hájek, J. Pástor.ců starší cikán (tehdy se ještě neříkalo Rom), kterého si Prošek vychovával, a on skutečně po nějakédobě rozpoznal každý „pazúrik“, jak nazýval aurignacké nástroje nebo surovinu odlišnou od ostatníchkamenů. Byl to inteligentní hudebník, hrál na několik nástrojů a pracoval poctivě. Měl však dvazádrhele: nepracoval nikdy v pondělí, protože o nedělích hrával s cikánskou kapelou, a měl 10 dětí,na které dostával přídavky a podle účetních v Nitře ruinoval pokladnu expedice. A tak jsme ho muselipo půl roce propustit. Když se loučil, hrál nám na housle a zval na návštěvu své rodiny, k čemužtaké později došlo.V době, kdy se ještě pracovávalo o sobotách, se na výzkumech končilo vždy v pátek, protože povinnostvedoucích byla dostavit se v sobotu do ústavu. V Košicích bývalo o víkendu volno a v době,kdy tam pracovali Říhovský a Gebauer, jsme jezdívali do Tater, někdy do Gánovců, kde tehdy začínalvýzkum travertinů. Hájek s Kabátem o sobotách většinou pracovali v keramické laboratoři, nejprveve Velké Idě, kde byla ubytovna i sklad keramiky, než bylo vše v r. 1953 přestěhováno do Košic.Koncem léta, když pominula největší vedra, jsme o sobotách vyjížděli do košického okolí, pakaž ke Královskému Chľmci a do oblasti Zemplínských a Tokajských vrchů na terénní průzkumy.Ověřovali jsme některé lokality, dříve známé nebo zjišťované podle maďarské literatury, protoženěkteří studenti uměli maďarsky. Tak jsme se také jednou vypravili do Vyšné a Nižné Myšli, kdebydlel „náš cikán“. Byly to dvě typické „východňárské“ dědiny, s oddělenou cikánskou osadou sestaveními z nepálených cihel. Uvnitř jeho domku byla sice hliněná podlaha, ale s koberci a závěsyna oknech. Bylo to obydlí usedlých cikánů, s jinou úrovní a kulturou, než kterou jsme znali z Čech.Cikáni byli velmi pohostinní, ale nic nevnucovali a starší děti nás dovedly na dosti vzdálený kopec,

872kde byl patrný val. Prochodili jsme oblast otomanského výšinného sídliště v Nižné Myšli, kde bylv 70. letech zahájen výzkum s ještě bohatšími nálezy než v Barci, protože tam bylo i pohřebiště 7 .V oblasti Zemplínských a hlavně Tokajských vrchů jsme při terénních pochůzkách sbírali stovkyna polích ležících obsidiánových nástrojů a kousků suroviny, samozřejmě vedle keramickýchzlomků nejrůznějších kultur. Vše poctivě na zádech odnosil Laci Bánesz, který byl tehdy z nás nejmladší.Z těchto terénních průzkumů jsme přinášeli často nejen zajímavé nálezy, ale i zprávy o lokalitách,k nimž se pracovníci slovenského ústavu nejednou znovu vraceli, aby je prozkoumali důkladněji.O jedné sobotě jsme se vypravili do Prešova a okolí, kde na jedné lokalitě pracoval prof.Budinský-Krička, který byl na východní Slovensko tak říkajíc „uklizen“, když se v 50. letech, bezohledu na bývalou pedagogickou a vědeckou činnost, znelíbil politickým činitelům v Bratislavě.S ním tam tehdy také pracoval (ještě jako student) Laco Hrdlička. Při pracích v Barci I a II se téměřdenně objevovaly tvary nádob, se kterými jsme přicházeli do styku poprvé. Stávalo se, že Hájek neboKabát sestavili ze zlomků nádobu, jejíž tvar jsme nenašli ani v dostupné maďarské literatuře(hlavně v pracích Tompových). Překvapením byly nejen nezvykle bohatě plasticky zdobené nádobyotomanské, ale především dosud neznámé tzv. pícky-pyrauny a velké piliňské amfory.L. Hájek věnoval rekonstrukci nádob a vlastně objevování nových tvarů celé večery a volné dny,doplňování nádob obstarávali laboranti (zvláště V. Kuchař z pražského ARÚ). Hájek byl, myslím,tehdy jediný, kdo znal dokonale tento materiál a starší maďarské práce, protože tehdy současně zkoumanémaďarské lokality byly publikovány až o mnoho let později. Tuto jeho do jisté míry objevitelskoučinnost vždycky po jisté době přerušila jeho chorobná závislost na alkoholu. Ačkoli se před začátkemvýzkumné expedice podrobil protialkoholnímu léčení, jeho vůle byla slabá. Postupující prácena kombinátu přilákaly mnoho lidí z celého Československa, kteří chtěli rychle zbohatnout nejen prací,ale i podvody a krádežemi, a v dědinských hospodách, kam Hájek docházel, nebyla o tyto kumpánynouze, zvláště když vystihli, že Hájek snese piva jen málo a má vždy dost peněz i na hoštěníostatních. Často se nevracel ani ráno a Vilém Gebauer, který znal místa, jež Hájek navštěvoval, chodívalpo jeho stopách, aby ho mohl přivést domů. I přes svou známou závislost na alkoholu byl Hájekjmenován vedoucím expedice s podpisovým právem, protože v 50. letech mohl tuto funkci zastávatjen člen KSČ a tím byl mezi archeology pouze on. Jednou se však stalo, že v opilosti někohonapadl a skončil potlučený se zlomenou rukou v místním potoce. Přišel i o tašku, v níž nesl penízez banky na výplatu dělníků. Hájek pak celou částku několik let splácel a výplaty dělníků začali přivážetadministrativní pracovníci z Nitry.Pobyt v Košicích a práce na výzkumech byly pro všechny narušovány nejen těmito příhodami,ale v letech 1952–1953 celkovým nedostatkem potravin a dosud platným lístkovým systémem. Obědyv závodní jídelně polnohospodářského institutu a školy v kaštielu v Barci byly pro nás dost nezvyklésvým složením a celkově malými porcemi. A tak se o nás i po této stránce starali naši dělníci.Z okolních vsí nám vozili brambory, zeleninu a ovoce a také maso, jež nazývali „baraninou“,ale které určitě nebylo skopové, a bylo lepší se o jeho původ nestarat. Navíc Vilém Gebauer je umělvýtečně připravit. Býval léta technikem v Dolních Věstonicích, ale jako brněnský Němec prodělals německou armádou celé východní tažení. Jako jediný následek si odnesl neustále trvající únavu,která se projevovala tím, že jakmile si sedl, upadal do spánku. Probíral se až ve chvíli, kdy ho věčněhořící cigareta začala pálit do prstů. Zato dokázal kdykoli z minimálních surovin utvořit chutnéjídlo. Také lepil nádoby a v terénu byl platným pomocníkem při měřické dokumentaci.V době trvání expedice (v letech 1952–1954) jsme tu každý rok strávili 5–6 měsíců. Po jejímskončení byly v r. 1955 všechny nálezy převezeny do pražského ústavu a zde byly zpracovány pronálezové zprávy a publikace. Na Slovensku mezitím dostudovala nová generace archeologů a timohli nejen v Archeologickém ústavu v Nitře, ale i na dalších pracovištích pokračovat ve výzkumnéa ochranářské činnosti, která byla zahájena Východoslovenskou expedicí. Neskončily ani přátelskévztahy členů expedice, ale v mnoha případech trvají dodnes. Jen tomu, kdo v Barci a vůbec na východnímSlovensku pracoval nejdéle a na podzim a v zimě 1951–1952 za velice nepříznivých podâUJANOVÁ-JÍLKOVÁ:Z Prahy na v˘chodní Slovensko7 L. Olexa: Sídliská a pohrebiská z doby bronzovej v Nižnej Myšli, Archeologické rozhledy 35, 1983, 69–77.

Archeologické rozhledy LVI–2004 873mínek, povětrnostních zvláště, se osud odvděčil špatně. Byl to František Prošek, který v roce 1954,při odstraňování valu v Barci, utrpěl těžký úraz hrudníku, jehož následky spolu s jinými okolnostmipřispěly k předčasnému konci Františkova života (1958). Bohužel se právě u něj vyplnila jeho vlastníslova, míněná v žertu, že archeolog by měl umřít mladý, aby se mohlo říkat, co všechno mohl ještěvykonat, kdyby žil déle.Léta strávená v Košicích byla pro mne vpravdě léty učňovskými, pokud šlo jak o archeologickoupráci, tak o poznávání východoslovenské krajiny, jejích obyvatel a života tak odlišného od Čech.Košice jsem poznala ještě v době, kdy se teprve vzpamatovávaly z válečných útrap, jen s troskamipůvodního nádraží, bez sídlišť a pozdějších úprav vnitřního města, ale už tenkrát s krásnou parkovouúpravou, s kvetoucími záhony na hlavní třídě. U příležitosti konání semináře ke 40. výročí zahájeníArcheologické expedice HUKO a počátků systematického archeologického výzkumu východníhoSlovenska v říjnu 1991 jsem uviděla Košice zcela jiné, moderní velkoměsto, rozrostlé do okolníchdědin. Ty původní Košice, s budovami a ulicemi ve stylu c. k. rakousko-uherských měst, ve mně alezanechaly hlubší dojmy.EVA ČUJANOVÁ-JÍLKOVÁ, U Ladronky 62, CZ-169 00 Praha 6 – BřevnovVelmi opožděný referátGlosa o míjení informací a příležitostíZdeněk SmetánkaKniha, do níž jsem musel při pročítání korespondence V. G. Childa a J. Böhma nahlédnout, je právěv tomto roce stará víc než půl století. Vyšla v roce 1953, a to péčí tří renomovaných univerzitních nakladatelství(Chicago, CUP London, Toronto), a má 966 dvousloupcových, v tradici anglosaského styludokonale graficky zpracovaných stránek. Anglosaskému zvyku odpovídá i střízlivá solidní vazba této1,85 kg vážící, a tedy těžko přehlédnutelné publikace, kterou nelze snadno někam omylem založit.Jejím editorem byl americký antropolog zabývající se problematikou kulturních vzorců a uznávanýzakladatel konfiguracionismu A. L. Kroeber, v té době vlídný profesor kulturní antropologie naUniversity of California (Berkeley). Kniha se jmenuje Anthropology Today. An Encyclopedic Inventory.Obsahuje padesát příspěvků převážně kulturních antropologů, archeologů a dalších specialistů, kteříse svým badatelským zaměřením nějak blížili antropologii a mohli jí napomoci v otevírání novýchobzorů, od medicíny až třeba po dějiny umění a problémy stylu. Jsou to vlastně texty přednášek proslovenýchna konferenci konané v červnu 1952, jejíž lokaci v USA se mi ze vzpomenuté knihy nepodařilopřesněji vyčíst. Iniciátorem setkání byla i archeologům známá Wenner-Gren Foundation forAnthropological Research, Inc., v niž se v roce 1951 po deseti letech úspěšné práce proměnil VikingFund, Inc., který měl stejné poslání jako nová, přejmenovaná nástupní instituce.Publikace má tři základní oddíly, jejichž původní názvy a jednoduchou vnitřní strukturu je dobréuvést. První oddíl nese název Problems of the Historical Approach – Methods, Results, Theory; druhýje pojmenován Problems of Process – Methods, Results, Theory a tématem třetího, nejmenšíhooddílu jsou Problems of Application, tématicky sahající od medicíny až k aplikaci ve vládní administrativě.Personální obsazení referátů, a tak následně i jednotlivých kapitol knihy, bylo mimořádně pečlivěpřipravováno skupinou kompetentních odborníků a kvalifikace všech referentů je také dost podrobněuvedena v závěru publikace. Z antropologů byli k referátu pozváni například Clyde Kluck-

874SMETÁNKA: Velmi opoÏdûn˘ referát …hohm, jeden z analytiků definic kultury, Margaret Mead, zaměřená na otázky vztahu osobnostia kultury, tedy dotýkající se i problematiky kulturního determinismu, o referát byl požádán francouzskýstrukturalista Claude Lévi-Strauss, který měl vedle znalosti evropských badatelských směrů zároveňz doby své emigrace v New Yorku za 2. světové války přehled o americké antropologii a jejíchproblémech. Byl zde i Julian H. Steward, považovaný za tvůrce kulturní ekologie, multilineárníevolucionista se zdůvodňovaným sklonem ke geografickému determinismu, a řada dalších, hlavněamerických prvotřídních badatelů, kteří dříve či později významnějším způsobem obohatili kulturníantropologii. Na koncepci setkání se bohužel jen na samém počátku podílel též Ralph Linton, ale jehodalší úsilí již do stadia vlastního příspěvku pro nemoc nedospělo – k mé pozdní lítosti, neboť jehokoncepce „statusu“ a „role“ je, nebo by mohla být i nadále živou součástí archeologické debatyo možnostech sociální interpretace. O slovo byl požádán i univerzálnější myslitel Pierre Teilhard deChardin.Z tehdy působících amerických archeologů zmiňme alespoň Roberta F. Heizera, soustavně studujícíhoza použití tehdy dostupných přírodovědeckých metod prostor střední Kalifornie, nebo GordonaR. Willeye, jehož následné komplexní studium ve Virú Valley v Peru bylo patrně prvním studiemproměn sídelní struktury na americkém kontinentu, proměn vztahovaných důsledně ke geografickýmfaktorům a jejich změnám, studiem, v němž hrál významnou úlohu předtím poněkud podceňovanýpovrchový průzkum.Pozoruhodná byla volba archeologů pozvaných z Evropy. Kromě Kennetha P. Oakleye, zabývajícíhose chronologií nejstarších lidských pozůstatků, to byli především dva v té době vysoce respektovaníbritští prehistorici, jejichž dílo se začínalo některými svými rysy nezávisle odchylovat od tradičníevropské artefaktuální archeologie, přičemž v pozadí této odchylky se rýsovaly dvě vědnídisciplíny – historiografie a kulturní antropologie.Prvním z nich byl V. Gordon Childe, unilineárně evolučně, částečně marxisticky orientovaný prehistorikschopný syntetického historického pojetí, jemuž nechyběl široký geografický záběr, a tími pohled přirozeně směřující k opatrnému difusionismu, o jehož interpretační použitelnosti se ujišťovali v nastávajícím věku radiokarbonového datování. Jeho dvě „revoluce“, neolitickou a urbánní,osvětlené zprvu v Man Makes Himself (London 1936) a o něco později v proslulé studii What Happenedin History (Harmondsworth 1942) jsme poznávali s jistým zpožděním. Nejdříve nám ty dvě„revoluce“ zpřístupnil z podnětu J. Böhma čtyři roky po válce český překlad „Člověk svým tvůrcem“(Praha 1949), později jsme četli se slovníkem v ruce zprvu v originále půvabnou „pelikánku“ a následněi v překladu nevelký paperback s poněkud odlišným názvem „Na prahu dějin“ (Praha 1966).Na konferenci přednesl V. G. Childe referát nazvaný Old World Prehistory: Neolithic.Druhým autorem byl J. Grahame D. Clark, blížící se vlastní cestou k ekologicky orientované, ekonomickyinterpretované části prehistorie. Právě v roce konání konference mu vyšla zlomová publikacePrehistoric Europe: the Economic Basis (London 1952). Pozoruhodná kniha se ovšem tehdy v československýchknihovnách v originále nevyskytla, nebo vyskytnout nemohla, a sám J. Böhm si ji odV. G. Childa půjčoval poštou – a s opožděním, až po přátelském upomenutí v roce 1955, vracel. Četlijsme ji později buď v polském překladu, když ji, pokud si dobře vzpomínám, z Polska dovezl a naštěstípůjčoval Milan Zápotocký, nebo když jeden ze tří ruských výtisků, které se dostaly do prodeje,získal M. Buchvaldek v Praze. K jednání konference přispěl J. G. D. Clark výkladem ArchaeologicalTheories and Interpretation: Old World, na nějž navázal na obdobné téma zaměřený referátvěnovaný Novému světu, proslovený Gordonem R. Willeyem. Dnes jsou oba tehdy pozvaní evropštíautoři shodně označováni jako preprocesualisté, předchůdci změny v přístupu k archeologickýmpramenům, která se pod označením procesualismus rozvíjela v průběhu šedesátých let. Jejich pozvánína konferenci mělo však již tehdy svou dobrou logiku a vývojovou perspektivu.Nevím, jestli je ta konferenční kniha v bibliotéce některé archeologické nebo jiné instituce, možná,že opravdu ještě někde stojí v knižním depozitáři, ale zprávu o ní z doby, kdy by ji nejvíc bylo zapotřebí,ať již v podobě obsáhlejšího referátu, recenze, nebo alespoň citace některého z příspěvkův našich domácích archeologických časopisech a monografiích, nenacházím. A na něco jiného si povětší část padesátých let při úrovni tehdejší české stalinizované etnografie netroufám ani pomyslet.

Archeologické rozhledy LVI–2004 875A přece ta kniha v náznaku alespoň nepřímo ohlašující novou, procesuální dobu archeologie sev Čechách nějak, možná jako náhodný dar, objevila. Nemohu ovšem zjistit, kdy a jak. Ta kniha, kdyžjsem ji poprvé spatřil, neměla žádnou úřední značku nebo soukromé exlibris, datum, podpis, ba anijednoduchý monogram a já nemám čas ani chuť zjišťovat její individuální osudy, neboť to, co je naní po padesáti letech zajímavého, je asi už jen její obecná výpověď o přítomnosti v duchovním prostředí,kde mohla být, nebo pokud se do Čech dostala „včas“, vskutku asi byla – cizincem. Když jsemji objevil na regále, kam se staví v dobře vedených knižních fondech obstarší exempláře, které jižnemá smysl zařazovat a skladují se tak nejspíš ještě pro příležitostnou výměnu, nabídl jsem za nijinou novou aktuální publikaci a bylo mi vyhověno. Tu knihu současné bádání opravdu již nemůžeupotřebit. Její význam v správné době neplodně minul a je to teď spíše jen relikvie. To, co předevšímreprezentuje, tedy kulturní antropologii, je po roce 1989 dobře zavedeno na několika univerzitácha je rozvinuto o těch padesát let dále. Snad ještě tak možná může svou existencí posloužit historikovičeské archeologie k položení otázky, proč a v čem česká (ale nejen sama česká) archeologie zůstalav takové míře oddělena od živé procesuální debaty, znamenající v šedesátých letech první velkouparadigmatickou změnu světové archeologie, a proč v důsledku onoho prvního opoždění nás míjelomnohé z toho ostatního co následovalo – v teorii, zčásti i v metodice a v důsledku toho i v praktickýchaplikacích.Ta kniha také klade budoucímu historikovi archeologie znepokojivou otázku, proč ledaskteré nadějnéjednotlivosti, mířící v šedesátých letech i později samy od sebe izolovaně novým směrem, zůstalynepropojeny do silnějšího proudu. Nepochybně zcela objektivně zjistí, že zde sehrály negativníroli dva faktory: pečlivě proorganizovaná umělá uzavřenost v zadrátované republice, deformujícímožnosti osobních kontaktů, a zároveň s tím i náhodně přicházející omezování, nebo alespoň narušovánísoustavného přílivu nových informací jak různými zásahy, tak někdy i nezáměrnými, spíšedevizovými obtížemi podmíněnými negativními vlivy. Ale tato evidentní skutečnost by nemělabýt levnou výmluvou, zbavující budoucího historika povinnosti položit si též otázku, zda tento stava jeho důsledky neměl též své další příčiny uvnitř naší archeologie.K hledání odpovědi může být sotva povolán zbytek (mé) generace, která začínala své působenív první polovině padesátých let a jejíž profil dozrával v průběhu let šedesátých. To nejspíš připadneaž lidem, kteří právě teď usedají do poslucháren, třeba v Celetné nebo v ulici Arne Nováka, pokudto vlastně bude někoho z nich ještě vůbec zajímat. Myslím, že by ale mělo, už jen pro rozvažovánío vlastních cestách a o svém budoucím generačním osudu a o současných možnostech jeho utváření.Neboť již v roce 1969 Thomas S. Kuhn dal v dodatku ke „Struktuře vědeckých revolucí“ na vědomí,že „Vědecké poznání je stejně jako jazyk buď společným vlastnictvím skupiny, nebo není ničím“.V zemi, kde tvůrčí archeologická komunita přes stálý kvantitativní růst je zatím nevelká, mám namysli více než nějakou úzce vymezenou a omezenou školu, spíše generaci, solidárně utvářenou těmibudoucími nejlepšími z různých škol.ZDENĚK SMETÁNKA, Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou FF UK, Celetná 20, CZ-116 42 Praha 1

876Archeologické rozhledy LVI–2004AKTUALITYSLAVNOSTNÍ ZASEDÁNÍ ARCHEOLOGICKÉHO ÚSTAVU AV ČR V PRAZEDne 16. prosince 2004 se v prostorách Akademievěd ČR a návazně v Archeologickém ústavu v Letenskéul. v Praze sešlo na 150 archeologů, knihovníkůa jiných odborných pracovníků z České republikya dalších devíti zemí na slavnostním zasedání,které Archeologický ústav AV ČR v Praze uspořádalpři příležitosti hned několika událostí, významnýchnejen pro ústav, ale i pro celou českou archeologii:výročí vzniku ústavu, výročí založeníPamátek archeologických a obnovení činnosti knihovnya archivu ústavu po povodni r. 2002.Dopolední zasedání předznamenal slavnostníakt, při němž předsedkyně Akademie předala nejvyššívyznamenání Akademie věd ČR – čestnoumedaili „DE SCIENTIA ET HUMANITATEOPTIME MERITIS“, která byla udělena prof. dr.Siegmaru von Schnurbein (DAI – RGK Frankfurta. M.) za dlouholetou podporu české archeologiea za iniciování spolupráce a pomoci poskytnutéArcheologickému ústavu v Praze evropskými archeologya institucemi po katastrofě v srpnu 2002.Neopominutelnou skutečností, na zasedání reflektovanou,bylo 85. výročí založení Archeologickéhoústavu (tehdy Státního archeologického ústavu)v Praze. Významné okamžiky z dějin ústavua jeho význam pro vývoj archeologického bádánív Čechách, na Moravě a na Slovensku připomněl ředitelústavu Luboš Jiráň, který ve své multimediálníprezentaci dokumentoval pomocí historické fotografickéa filmové dokumentace pozoruhodnéosobnosti a výzkumné aktivity s ústavem spojenéa zhodnotil jednotlivá období jeho vývoje. Dalšívzpomenuté jubileum má zásadní důležitost proarcheologii obecně: je to 150. výročí založení časopisuPamátky archeologické. Bohatou historii tohotozákladního oborového periodika, vydávaného odr. 1953 Archeologickým ústavem, přiblížil jeho současnýredaktor Michal Ernée. Jeho přednáška zasadilačasopis do evropského kontextu, kde Památkypatří k nejstarším archeologickým časopisům.Dnešní nová koncepce i forma časopisu s jeho technickýmimožnostmi (k dispozici je již i digitálníverze všech ročníků časopisu) a zejména ovšem důslednéprosazování vysoké kvality příspěvků ukazují,že Památky budou nadále důstojným a prestižnímčeským a evropským médiem.Další část zasedání byla věnována rekonstrukciArcheologického ústavu v Praze – Letenské ul. popovodni, zejména otevření obnovené knihovny a založenídigitálního archivu. Natalie Venclová a MartinTomášek předvedli v obrazové retrospektivěpamětihodné děje katastrofických srpnových dnůr. 2002 a následné evakuační a restaurační akcek záchraně alespoň části knihovních a archivníchfondů. Přitom zdůraznili význam okamžité a účinnépomoci a solidarity ze strany jednotlivců, institucíi celých archeologických obcí, či vlastně celéevropské, ale i zámořské (např. australské) mezinárodníarcheologické komunity, které se ústavudostalo bezprostředně po povodni. Za stovky těch,které nebylo možno na tomto místě jednotlivě jmenovat,bylo znovu poděkováno institucím, jejichžpomoc byla v prvých dnech „poté“ okamžitá, spontánnía zásadní pro záchranu knih a archivní dokumentace:Ústavu archeologické památkové péčestředních Čech, který poskytl prostory a síly prorychlou přípravu knihovních fondů ke zmrazení,Svazu muzejních konzervátorů pro kraje Ribea Ringkøbing v Dánsku, který zajistil odborné vysušeníknih ve vlastních laboratořích, a Landesmuseumund Landesamt für Archäologie Dresden zazáchranu nejstarší části fotografického fondu. AliceBroncová se zabývala tvorbou a dnešním stavemzpracování nového fondu knihovny Archeologickéhoústavu (přibližně 15 000 nynějších svazků pocházíz valné většiny z donací; seznam dárců číták dnešnímu dni 474 osob a institucí), k němuž bylzaložen automatizovaný katalog přístupný v prostředíwww. Seznámila také s nově vzniklým bibliograficko-informačnímoddělením ústavu, jež zajišťujeodborné informace o české i mezinárodníliterární produkci z mezinárodních databází i vlastnímirešeršemi. Martin Kuna předvedl koncepcia současný stav zpracování a zpřístupnění více čiméně poškozených a zachráněných fondů archivuplánů a fotodokumentace terénních výzkumů. Odletošního roku je v ústavu v provozu počítačováaplikace Digitální archiv, která umožňuje prácis naskenovanými dokumenty v rámci nově vznikléhoinformačního systému. Kromě toho byl na intranetuARÚ zpřístupněn geografický informačnísystém s údaji Archeologické databáze Čech.

Aktuality 877Obr. 1. Předsedkyně AV ČRprof. Helena Illnerová předáváprof. Siegmaru vonSchnurbein čestnou medailiAdademie věd.Obr. 2. Tuzemští i zahraničníhosté na slavnostnímzasedání.Obr. 3. Ředitel Archeologickéhoústavu v PrazeLuboš Jiráň otevírá nověotevřenou knihovnu.

878AktualityObr. 4. Pohled do novéknihovny Archeologickéhoústavu v Praze.Foto H. Toušková.Po přednáškovém bloku se účastníci přesunulido budovy Archeologického ústavu v Letenské ulici,kde byli svědky slavnostního otevření knihovny,po povodni zcela nově vybudované. Knihovna získaladalší místnosti v 1. patře, navazující na dosavadnístudovnu. Tím byl vytvořen prostor umožňujícívolný přístup čtenářů ke knižním fondům, tříděnýmpodle typů publikace (časopisy, řady, monografie),příp. geograficky. Kontakty s knihovnami a donátoryknih, nově navázané či prohloubené v průběhuzpracovávání přírůstků, opravňují k naději, že pražskáknihovna v dohledné době nahradí velkou částsvých bývalých fondů a bude schopna systematickyvytvářet fond nový, aby mohla opět fungovat jakozákladní oborová knihovna a úspěšně sloužit jakoinformační základna pro tuto i další generace badatelůa studentů.N. Venclová23. PRACOVNÍ SETKÁNÍ „OTÁZKY NEOLITU A ENEOLITU NAŠICH ZEMÍ“V pořadí již 23. mezinárodní pracovní setkání„Otázky neolitu a eneolitu našich krajín“ se za účastiarcheologů z Čech, Moravy, Polska, Rakouskaa Slovenska uskutečnilo ve dnech 20.–23. 9. 2004.Tentokrát, jak ostatně sám název napovídá, na Slovensku,a sice pod patronací Záhorského muzea veSkalici. Jeho organizátoři, kolegové z Archeologickéhoústavu SAV v Nitře, zvolili ke čtyřdennímuvědeckému a společenskému klání příjemnéprostředí rekreačního střediska Zlatnická dolina naúpatí Bílých Karpat. V průběhu kolokvia zaznělovíce než 30 vesměs velmi kvalitních referátů v následujícímpořadí: Viera Drahošová, ředitelka Záhorskéhomuzea, seznámila účastníky setkání s vývojempravěkého osídlení slovenského Záhoříasdějinami badatelských aktivit v této z geografickéhohlediska velmi zajímavé oblasti. NásledovaliMário Bielich: Nálezy želiezovskej skupiny zo Žemberoviec;Ivan Cheben: Hlinené predmety z Bajču;Ivan Kuzma: Súčasný stav v skúmaní rondelov naSlovensku; Miroslav Vaškových: Sídliště kulturys lineární keramikou v Nechvalíně; Jozef Ďuriš:Eneolitické nálezy z výskumu TESCO Nové Zámky;Tomáš Berkovec: Vedrovice v mladší fázi osídleníkultury s lineární keramikou; Miriam NývltováFišáková: Vyhodnocení osteologického materiáluze sídliště ve Vedrovicích; Milan Vokáč: Předběžnévýsledky studia broušené kamenné industrie z Těšetic-Kyjovic;Marián Soják: Neoliticke osidleniena trase dialnice D1 Spiš v roku 2003; AlexandraKrenn-Leeb: Ecology and Economics of the LateNeolithic Jevišovice culture in Austria; Zdeněk Farkaš:Neolitické osídlenie jeskyne Dzeravá skala priPlaveckom Mikuláši; Miroslav Šmíd: OsídleníRomžské nivy v neolitu a eneolitu; Eva Ulrychová:Brousky neolitu západního Jičínska. Petrografickýrozbor; táž: Keramické pupky zvířecí podoby z neolituJičínska; Jaroslav Kovárník: Moravská malova-

Archeologické rozhledy LVI–2004 879ná keramika mladšího stupně z Hnanic u Znojma;Rastislav Hreha: Neolitické nálezy z Košíc-Galgovcaa Červeného raka; Ivan Pavlů – Petr Květina:Artefaktuální odpad na neolitickém sídlišti; MarkétaKončelová: Struktura osídlení kultury s LnK vevýchodních Čechách; Juraj Pavúk: Ku klasifikáciia chronológii neskorého neolitu na východnom Slovensku;Marie Zápotocká: Fáze české vypíchanékeramiky; Milan Metlička: Sídliště schussenriedskékultury v Bdeněvsi, okr. Plzeň-sever; Milan Vokáč– Martin Kuča – Antonín Přichystal: Využití amfibolitickéhodioritu brněnského masivu v pravěkujižní Moravy; Vratislav Janák – Antonín Přichystal:Staroeneolitická dílna na výrobu broušené industriev Holasovicích; Gabriel Nevizánsky: Aktuálne problémybolerázskej skupiny na Slovensku; Eva Horváthová:Príspevok k súčasnému poznaniu badenskejkultúry na výšinnom sídlisku Dreveník; JiříPavelčík: Příspěvek k poznání sídelní struktury osadyHlinsko; týž: Stavební technické prvky budovz Hlinska; Radana Foltýnová – Lubomír Šebela:Petrografie keramiky z osady badenské kulturyHlinsko; Antonín Přichystal – Lubomír Šebela:Suroviny štípané industrie z osady badenské kulturyv Hlinsku; Miriam Nývltová Fišáková – LubomírŠebela: Příspěvek k poznání archeozoologie osadybadenské kultury v Hlinsku; Zdenek Schenk – LubomírŠebela: Příspěvek k poznání osídlení okolívýšinné osady Hlinsko; Krzysztof Tunia: Cmentarzyskokultury ceramiki sznurovej w Kocmyrzowie,pow. Kraków; Robert Maleček: Eneolitické nálezyz Borovej hory vo Zvolene; Martin Hložek – MiroslavaGregerová: Multidisciplinární technologickáanalýza neolitické keramiky.Z celé řady velmi kvalitních referátů lze upozornitna příspěvek Alexandry Krenn-Leeb z vídeňskéuniverzity, který již tradičně zaujal komplexnostízpracování řešené problematiky, stejně jakovystoupení bylanského týmu, přibližujícího možnostivyužití počítačové techniky při řešení problematikyvýrobních a sídelních areálů. Velmi kladnělze hodnotit vzrůstající podíl přírodovědných disciplínna řešení problémů současné archeologie.Svědčí o tom několik velmi kvalitních příspěvkůzabývajících se osteologií a petrografií.Ve čtvrtek 23. 9. absolvovali účastníci kolokviacelodenní exkurzi po trase Sobotiště (Muzeumdružstevnictví, Habánský dvůr), Podbranč (hradBranč), Myjava (Muzeum SNR), Brezová podBradlom (Bradlo), Holíč (Muzeum keramiky).Na škodu našeho setkání bylo, že se uskutečnilove stejném termínu jako dvě další: o době bronzovéa halštatské v Českých Budějovicích a archeologůstředověku v Jihlavě. Není to poprvé, a jak sezdá, ani naposled. Bohužel. Při letošním setkáníjsme postrádali kolegy zabývající se starší doboubronzovou, kteří významnou měrou přispívají k řešeníproblémů pozdního eneolitu. Příští, 24. setkáníspecialistů na neolit a eneolit se uskuteční v září2005 na Moravě.M. ŠmídCELTI, DAL CUORE DELL’EUROPA ALL’INSUBRIARelativně velký výstavní česko-italský projekt, prezentujícíkeltskou civilizaci z česko-moravskéhoazčásti severoitalského prostoru, plně financovanýitalskou stranou, byl zpřístupněn veřejnosti koncemlistopadu roku 2004 formou čtyř samostatných výstavve třech muzeích italské provincie Varese.V Arsago Seprio, Sesto Calende a ve Varese jepředstaven italský materiál (kultura Golasecca,převážně 1. a 2. hrob bojovníka ze Sesto Calende),český materiál je k vidění v muzeu ve Varese.Česká část výstavního projektu s podtitulem„Celti di Boemia e di Moravia“, o níž pojednávátato zpráva, množstvím exponátů vysoce přesahujepočet předmětů uvedených na všech výstaváchs italským materiálem dohromady. Výstavu, ježbyla slavnostně otevřena 27. 11. 2004 v Městskémarcheologickém muzeu ve Varese za přítomnostiministra spravedlnosti italské vlády, nejvyššíchpředstavitelů regionu Lombardie, provincie Varese,města Varese a českého velvyslanectví v Římě, připraviliV. Kruta a M. Lička v úzké spolupráci s J. Čižmářovou,P. Drdou, P. Sankotem, E. Kolníkovou,D. Kouteckým, Z. Mazačem a Z. Nemeškalovou.Materiál pro ni (v počtu 855 výstavních položek –tj. 1029 skutečných předmětů, z nichž asi 96,5 %představuje originály) s velkým pochopením poskytlikolegyně a kolegové z bezmála třiceti institucíČeské republiky (jejich jmenovitý seznam je uvedenna vstupním panelu výstavy a v katalogu výstavy).Prostřednictvím vybraných archeologickýchartefaktů a doprovodné fotografické, kresebné a písemnédokumentace umístěné na panelech mezi

880Aktualityvitrínami je předvedena historie osídlení územíČech a Moravy z přibližně druhé poloviny 1. tisíciletípř. Kr., s exkurzem do staršího období (bylanskákultura), a to v rámci dvaceti témat zastřešenýchpěti obecnějšími útvary s názvy Knížecí vrstva8.–7. stol., Formování Bójů v 6.–5. stol., Zvrat ve4. stol.: zrození nového etnického celku, Vrcholnového osídlení ve 3. stol., Návrat Bójů a rozkvětoppid ve 2.–1. stol. př. Kr. Aniž bychom zacházelido podrobností, na výstavě nalezneme to nejpodstatnější,co je u nás z hmotné kultury Keltů k dispozici,včetně nejvzácnějších exemplářů běžně zavřenýchv muzejních sejfech. Navazujeme tak naúspěšné výstavy s keltskou tématikou, které se u násv posledních několika desetiletích konaly zásluhouJ. Čižmářové, P. Drdy, J. Waldhausera a dalších autorů.Nynější výstava se od nich odlišuje předevšímvětším geografickým a tématickým záběrem a celkověvětším rozsahem.Pro větší komfort návštěvníků byly k výstavěvydány jak několikastránkové barevné skládacíprospekty v italštině, angličtině a francouzštině sezákladními informacemi o struktuře a obsahu výstavya další propagační materiál, tak dva výpravnékatalogy s texty charakterizujícími jednotlivátémata výstavy a se stručnými popisy jednotlivýchpředmětů, doprovázenými kresbami nebo fotografiemi(1. díl: Celti di Boemi e di Moravia, 166 str.,24 bar. přílohy; 2. díl: Celti d’Insubria. Guerrieridel territorio di Varese, 87 str., 8 bar. příloh).Nakonec připojujeme několik užitečných informacípro potenciální návštěvníky. Výstava se konáve Varese v Civico Museo Archeologico di VillaMirabello, Piazza Motta 4. Je přístupná od 27. 11.2004 do 25. 4. 2005 v úterý až sobotu od 10.30 do18.30 hod a v neděli od 10.30 do 12.30 a od 14.30do 18.30 hod.Milan LičkaZA VALENTINEM VASIĽJEVIČEM SEDOVEMZ Moskvy přišla zpráva, která vskutku patří mezitěžko uvěřitelné. V plné tvůrčí svěžesti náhle dne4. října roku 2004 zemřel prof. Valentin V. Sedov.Evropská i světová archeologie utrpěly vážnouztrátu.Valentin Vasiľjevič Sedov se narodil 21. 11. 1924v Noginsku u Moskvy. Jako důstojník Rudé armádybojoval ve Velké vlastenecké válce. V roce 1951absolvoval historickou fakultu Moskevské státníuniverzity, roku 1954 obhajobou kandidátské prácena téma „Kriviči a Slověné“ ukončil aspiranturuv Institutu historie hmotné kultury AV SSSRv Moskvě. Od roku 1955 pak až do své smrti pracovalv Institutu archeologie Ruské akademie vědv Moskvě, v poslední době jako vedoucí odděleníterénních výzkumů. Roku 1967 obhájil práci „Slovanéna horním povodí Dněpru a Dviny“, za kterouzískal hodnost doktora historických věd. V roce1984 se stal laureátem Státní ceny SSSR, r. 1994obdržel cenu I. E. Zabělina, udělenou Ruskou akademiívěd. Téhož roku byl zvolen řádným členemakademikemAkademie věd Lotyšska, od roku 1997byl členem-korespondentem Ruské akademie věd.Úctyhodný je seznam archeologických expedicí,kterých se účastnil: od roku 1947 centrální, západnía severozápadní regiony Ruska a Běloruska,v letech 1951–1952 terénní výzkum kultovního místav Peryni v rámci Novgorodské expedice, v letech1955–1961 byl vedoucím Smolenského odděleníStředoruské expedice, kde se věnoval zejména terénnímvýzkumům starých zemědělských osad,v letech 1955–1968 v rámci oddělení Vladimir uvedenéexpedice prováděl výzkumy nejen v samotnémVladimiru, ale také v Gorochovce, v Suzdalu, v JaropoľčeZalesském. V letech 1961–1962 se v rámciBěloruského oddělení Institutu archeologie věnovalvýzkumu mohyl v západním Bělorusku, v letech1967–1969 v Krivičském oddělení Institutu archeologievýzkumu dlouhých mohyl v Pskovské a Novgorodskéoblasti, v letech 1970–1982 působil v Izborskéexpedici Institutu archeologie, v letech1983–1992 pak v Pskovské expedici.Valentin V. Sedov se nesmazatelně vepsal dodějin archeologie především svou pílí a cílevědomostí.Byl jeden z prvních, kteří se pokusili formulovatpravidla vědecké diskuse v archeologii. Bylnáročný na sebe i na své kolegy, trval na tom, abypublikované názory, ať se týkaly chronologie, či etnicitypamátek, byly vždy podepřeny důkazovýmmateriálem, mapami výskytu jednotlivých archeologickýchprvků, statistikou, grafy. Příkladné jsoujeho vlastní publikace. Je autorem více než 450 vědeckýchprací, v nichž posunul znalosti o nejstaršíchosudech Slovanů a jejich sousedů výrazně kupředu.Zdeněk Klanica

Archeologické rozhledy LVI–2004 881Valentin V. Sedov (první zleva), Z. Klanica, I. P. Rusanova, S. S. Širinskij. V Mikulčicích, srpen 1974. Fotoarchiv ARÚ AV ČR Brno.Nejdůležitější publikace V. V. Sedova:oooece cee ceepo-aa ee eoo oopoa. Kpae cooeӀcya opa Aae ay CCCP 15, 1952, 72–85.peepyccoe ecoe ce ep. Kpae cooe ӀӀMK 50, 1953, 92–103.ec coca acee ceepo-aa ee Beoo Hoopoa. Coeca apxeoo- 18, 1953, 190–229.Hoe ae o eco ce epya. Kpae cooe ӀӀMK 53, 1954, 105–108.eca paa pee Hoopoe. Kpae cooe ӀӀMK 65, 1956, 138–141.K opocy o epopoex pee Hoopoe. Kpae cooe ӀӀMK 68, 1957,20–30.Kypa c pyc opee. Kpae cooe ӀӀMK 71, 1958, 3–11.K opocy o acca coecx ypao. Kpae cooe ӀA 81, 1960, 3–12.Kp. Coeca apxeoo 1, 1960, 47–62.Cece ocee epax paoo Coeco e (VIII–XV .). Moca 1960.K copeco eopa Coeco e. Maepa o ye Coeco oac 4.Moca 1961.Ce ocooacoo opeaoo opa ypaax pee Pyc. Coeca apxeoo- 2, 1961, 103–121.Boocooc pec. Coeca apxeoo 3, 1962, 311–314.O o-aao pye ocoocacx ee. Ӏcopo-apxeooec cop:A. B. Apxocoy 60-e co poe 30-e ayo, eaoeco oeceo eeoc. Moca 1962.ece ca coecx pe. Kpae cooe ӀA 87, 1962, 57–64.

882Aktualitypeo. Coeca apxeoo 3, 1963, 112–125.Ӏ oex cceoa 1961 . Kpae cooe ӀA 96, 1963, 37–43.Kypa o. Coeca apxeoo 4, 1964, 36–51.Ӏ cop ocoocacoo paccee. Kpae cooe ӀA 104, 1965, 3–11.O pocxoe eopyco. In: peoc eopyc. Maepa oepe o apxeooeopyc cex eppop. Mc 1966.Cae Bepxeo oepo o o X1V . Aopeepa o. cc. Moca 1966.Paco-oce o. Coeca apxeoo 4, 1966, 86–104.o-yopce ee peepyccx ypaax. In: Kyypa pee Pyc. Moca 1966.Aye – o peepyccx ypao. In: Cae Pyc. Moca 1968.coe e eoa. Kpae cooe ӀA 113, 1968, 24–30.Cae Bepxeo oepo o. Maepa cceoa o apxeoo CCCP 163.1970.aca poa Boo-Ocoo eype. In: peee oceee oocoe.Moca 1971.poce ypa. Kpae cooe ӀA 125, 1971, 52–58.oppoae cacoo acee Cpeeo oepo. Coeca apxeoo 4, 1972,116–130.Pae ypa e. Kpae cooe ӀA 135, 1973.e ypa pe. Apxeoo CCCP. Co apxeooecx coo E1–8. Moca1974.Cae cpeeo oepo. Coeca opa 1. Moca 1974.Coeca e. In: peepycce eca X–XIII . Moca 1975.a o-ocoo pa (I – aao II cee). In: peee e apooBocoo po. Moca 1975.Paco Ӏopce 1971 1972 . Kpae cooe ӀA 144, 1975, 67–74.Mac ypao-a o Ӏopca. Kpae cooe ӀA 146, 1976,87–95.Ӏopce aee pec. In: Cpeeeoa Pyc. Moca 1976.Pa epo cacoo oeea. In: Bopoc oeea eco cop ca ocox poae. Moca 1976.Ceece ypa. Kpae cooe ӀA 150. 1977.K aeoapooo ocox a. In: poe apxeoo pa Ceepo Aep.Moca 1977.oeopa Bocoo po cepe I cee . . o a apxeoo Ӏop-aa. In: Bocoa poa peoc cpeeeoe. Moca 1978.Cae Ӏpa peoc. In: Ӏcop, yypa, opa oop cacx apoo.VIII Meyapo ce caco. oa coeco eea. Moca 1978.A. In: poe coeco apxeoo. Moca 1978.pocxoee pa cop a. Moca 1979.Bocoe ae V1–XIII . Moca 1982.Ӏopc – opo-peoc XII–XIII . In: peepycc opo. Maepa cecoo apxeo-oeco oepe, oceo 1500-e opoa Kea. Ke 1984.A. In: ocoaa oeca cpyypa paeeoax cacx ocyapc apooce. Moca 1987.Caoee epoecoo paecpeeeooo opoa. In: Caoee epoecoo cpee-eooo opoa. Moca 1989.Cae pae cpeeeoe. Moca 1995.Y coo ocoocaco ocyapceoc. Moca 1999.Použité zkratky: ӀӀMK – Ӏcy cop aepao kyyp Aae ay CCCPӀA – Ӏcy apxeoo Aae ay CCCPUspořádal Z. Klanica

Archeologické rozhledy LVI–2004 883JUBILEUM PhDr. BOŘIVOJE NECHVÁTALA, CSc.Na počátku roku 2005, 4. ledna, oslavil uprostředpilné práce sedmdesátiny přední český archeologstředověku PhDr. Bořivoj Nechvátal, CSc. Kdo četlgratulační medailon, který jeho šedesátinám věnovalMiloš Šolle (AR 47, 1995, 161–163), není jistěpřekvapen, že je s naším blahopřáním spojen novýbohatý výčet jubilantových badatelských činů spojenýchs jeho prací na terénních výzkumech a načetných nových publikacích pro vědeckou i laickouveřejnost.V pracovním záběru Bořivoje Nechvátala seobjevují témata z doby raného i vrcholného středověku,autor však často, vědom si nutné komplexnostiarcheologického bádání, sleduje vývoj zkoumanéhojevu až do novověku. To se týká předevšímnáročného terénního výzkumu pražského Vyšehradu,který se mu stal „archeologickým osudem“ jižv roce 1966. Za 38 let výzkumů zde Bořivoj Nechvátalprošel řadou klíčových archeologických situací,které (oproti tradičnímu a naštěstí nesprávnémupředpokladu) nevykazovaly mimořádné poničenínovověkými zásahy spojenými se stavbou baroknípevnosti. Lokality jako Kanovnické zahrady, Karlachovysady nebo sousedství žulových hřbitovnícharkád přinesly nové poznatky o raně středověkémsídelním i sakrálním životě Vyšehradu, i když cestak jejich výpovědi namáhavě směřovala pod mohutnénovověké navážky. Od roku 1995 věnoval jubilanttéto klíčové pražské lokalitě většinu svých publikovanýchtitulů. To by ovšem nebylo možné, kdybypřed tím (v rámci široce založeného zpracovatelskéhoprogramu) neprováděl analýzy jednotlivých terénníchsituací i nálezů, jež jsou uloženy v řadě rukopisnýchzpráv a expertíz. Dlouhodobě shromažďovanévýsledky všech těchto aktivit B. Nechvátal uložil dorukopisu velké monografie, dokončené v roce 2004a nazvané „Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla naVyšehradě. Archeologický výzkum“.Vědecké výsledky jubilantovy práce se samozřejměneuplatňují pouze v úzkém kruhu archeologů-specialistů.Vděčně jsou přijímány čtenáři vědecko-popularizačníchstatí a významnou roli hrajíi při práci orgánů památkové péče. S péčí o památkya obecně o prameny, které on i jeho předchůdcizískali na Vyšehradě, souvisí další významná oblastjeho činnosti, zaměřená na vybudování komplexníhovyšehradského archeologického depozitáře. V němB. Nechvátal soustředil prameny pocházející ze všechvýzkumů, které od 19. století na Vyšehradě proběhly.Katalog a kresebná dokumentace spjatá s tímtodepozitářem, který po dvojím stěhování v 90. letechnalezl definitivní místo v novostavbě na zahradě vyšehradskéhoděkanství, jsou příkladem vzornéhozpracování souborů archeologických informací.Podobně jako s Vyšehradem je Bořivoj Nechvátalpevně spojen s dalším svým významným terénnímpůsobištěm – jihočeskou Radomyšlí, kde přivelkém záchranném výzkumu v 60. letech i při pozdějšíchvýzkumech prozkoumal rozsáhlé raně středověképohřebiště o více než 1000 hrobech a kostelz 12. století s johanitskou kurií. Zpracování tohotovýzkumu dokončil ve 2. polovině 90. let, což dokládározsáhlá monografie „Radomyšl. Raně středověképohřebiště“, vydaná v roce 1999.Jižním a jihozápadním Čechám věnoval BořivojNechvátal v posledním desetiletí nemálo práceivjiných souvislostech. S F. Kašičkou navázal napředchozí společné knihy o tvrzích a hrádcích naStrakonicku (1986) a Prachaticku (1990) a o hradecha hrádcích na Písecku (1995; spoluautorstvíT. Durdík). Ve spolupráci s F. Kašičkou právě dokončujedruhé, rozšířené vydání první z těchto publikací,jejíž katalog je obohacen o dalších 40 lokalit.Jiným významným tématem, které jubilant sledujepo celý svůj vědecký život, je poznání významnýchsoučástí hmotné středověké kultury. Dokládáto studie, ve které se společně s D. Hejdovou věnovalsouboru středověkého skla od vyšehradskéhokapitulního domu, nebo práce o středověkých dlaždicíchz Čečovic na Domažlicku. Po starší známémonografii o středověké studni v Plzni – Solní ulici(1976) zveřejnil společně s M. Doubovou středověkýkeramický soubor z Plzně (hrnčířská pecv Lochotínské ulici). Jiný příklad představují stu-

884Aktualitydie o středověké architektuře jako o významné součástihmotné kultury. Sem patří práce o stavebníhistorii hradu Blatná a další, o problematice vesnickéhokostela v Cítově na Mělnicku, které vytvořilisF. Kašičkou.Lidské i badatelské renomé Bořivoje Nechvátalase setkává nejenom s přátelskými reakcemi jehokolegiálního okolí, ale i s projevy významnéhooficiálního uznání. Za svou přínosnou práci, spjatouzejména s Radomyšlí, byl jubilant v roce 1998v Římě odměněn vysokým vyznamenáním maltézskéhořádu.Blahopřejeme Bořivoji Nechvátalovi, milémukolegovi a příteli, k jeho jubileu a k jeho vědeckýmúspěchům. Přejeme mu do dalších let pevné zdravía hodně radostí v práci i v osobním životě.J. Princová – P. SommerBibliografie PhDr. Bořivoje Nechvátala, CSc., za léta 1995–2004(Předchozí bibliografie byla uveřejněna v Archeologických rozhledech 47, 1995, 163–170.)203. Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v 19. století a jeho současná generální oprava, ZprávyKlubu Za starou Prahu 1995, č. 2, 32–44.204. Zemřel archeolog Bořivoj Dostál, Časopis Národního muzea – Hist. 164, 1995, 141–142 (et J. Princová-Justová).205. Archeologický výzkum Vyšehradu v r. 1992–1994, Pražský sborník historický 28, 1995, 253–255.206. Hrady, hrádky a tvrze na Písecku – Die Burgen, die Festen und Hausberge in der Gegend von Písek.Písek 1995, 448 s. + 1 pl. (et T. Durdík, F. Kašička).207. Ještě k problematice tzv. Libušiny lázně na Vyšehradě – Noch zur Problematik des sg. Libussa-Badesauf Vyšehrad. In: Pocta Evě Šmilauerové (Sborník k 60. narozeninám PhDr. Evy Šmilauerové, CSc.),Praha 1995, 81–90.208. Vyšehrad. Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla. Církevní památky sv. 15. Historická společnost StarýVelehrad, Praha 1995 (1. vyd.).209. Vyšehrad a Moric Lüssner, Zprávy Klubu Za starou Prahu, 1996, č. 2, 34–36.210. Nadace P. Frà. Jana Medlína (1759–1846) v Radomyšli u Strakonic, Výběr. Časopis pro historii a vlastivědujižních Čech 33, 1996, 54–57.211. Fyzikální nedestruktivní průzkum knížecí a královské akropole na Vyšehradě 1 – Physikalische nichtdestruktiveErforschung der fürstlichen und königlichen Akropolis in Vyšehrad I, Archaeologia historica21, 1996, 315–328 (et. L. Hrdlička).212. Kostel sv. Linharta v Cítově u Mělníka v prostředí raně feudální osady – St. Leonard-Kirche in Cítovbei Mělník in der frühmittelalterlichen Siedlung (et F. Kašička), Archaeologia historica 21, 1996, 93–102.213. Středověká hrnčířská pec v Plzni – Lochotínské ulici (s nálezy keramiky z mladší doby římskéa starší až mladší doby hradištní) – Mittelalterlicher Töpferofen in Pilsen – Lochotínská Str. (mit denFunden von der jüngeren römischen Kaiserzeit und der älteren bis jüngeren Burgwallzeit), SborníkZápadočeského muzea v Plzni – Historie 13, 1996, 41–74 (et. M. Doubová).214. Další záchranná akce v Radomyšli, Výběr. Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech 33, 1996, 225–227.215. Miloš Šolle osmdesátníkem, Archeologické rozhledy 49, 1997, 175–177 (et J. Princová-Justová).216. K nálezové problematice mladohradištního pohřebiště v Radomyšli u Strakonic – Zur Problematik derFundsituation des Gräberfeldes in Radomyšl bei Strakonice (Památce Borise Novotného 1922–1983),Archaeologia historica 22, 1997, 61–96.217. Středověká křtitelnice v Radomyšli u Strakonic (Památce Rostislava Nového 1932–1996), Výběr. Časopispro historii a vlastivědu jižních Čech 34, 1997, 253–257.218. Archeologický výzkum Vyšehradu v letech 1995–1996, Pražský sborník historický 30, 1998, 288–290.219. Vyšehrad a sv. Vojtěch – Vyšehrad and St. Vojtěch. In: Svatovojtěšská tradice v dějinách našeho národaa církve a její význam dnes. Sborník ze symposia k tisícímu výročí smrti biskupa VojtěchaSlavníkovce – sv. Vojtěcha, Praha 1997, 42–53.220. Čertův sloup na Vyšehradě, Zprávy Klubu Za starou Prahu 1998, č. 2, 6–13; srov. též Res Musei Pragensis8, 1998, č. 7–8, 1–7 (et V. Ledvinková).221. Kapitulní kostel sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. In: Umělecké památky Prahy. Nové Město a Vyšehrad,Praha 1998, 724–729 (et I. Kořán, T. Petrasová, D. Stehlíková, Z. Všetečková).

Archeologické rozhledy LVI–2004 885222. Kostel sv. Vavřince. In: Umělecké památky Prahy. Nové Město a Vyšehrad, Praha 1998, 730–732(et D. Prix).223. Románský most – archeologická památka. In: Umělecké památky Prahy. Nové Město a Vyšehrad,Praha 1998, 734–735 (et R. Baťková).224. Čp. 16/VI – Kaprovský dům (dům Decapauliovský). In: Umělecké památky Prahy. Nové Městoa Vyšehrad, Praha 1998, 744 (et R. Baťková).225. Čp. 81/VI–82/VI – Stará rezidence. In: Umělecké památky Prahy. Nové Město a Vyšehrad, Praha1998, 759–760 (et T. Petrasová).226. Čp. 102/VI – dům kostelníka. In: Umělecké památky Prahy. Nové Město a Vyšehrad, Praha 1998,765–766 (et T. Petrasová).227. Vyšehradský hřbitov a Slavín. In: Umělecké památky Prahy. Nové Město a Vyšehrad, Praha 1998, 776–787.228. Heraldika středověké křtitelnice v Radomyšli u Strakonic, Heraldika a genealogie 30, 1997, č. 3–4, 181–188.229. Fyzikální nedestruktivní průzkum knížecí a královské akropole na Vyšehradě – 2 (Bastion XXXV)– Die physikalische nicht destruktive Forschung in der fürstlichen und königlichen Akropolis in Vyšehrad– 2 (Bastion XXXV), Archaeologia historica 24, 1999, 231–261 (et L. Hrdlička).230. Radomyšl. In: J. Filip – J. Hrala Hg., Enzyklopädisches Handbuch zur Ur- und Frühgeschichte Europas.Bd. III. Addenda, Praha 1998, 285.231. Vyšehrad. In: J. Filip – J. Hrala Hg., Enzyklopädisches Handbuch zur Ur- und Frühgeschichte Europas.Bd. III. Addenda, Praha 1998, 362.232. Soubor středověkých dlaždic z kostela sv. Mikuláše v Čečovicích, o. Domažlice – Kollektion dermittelalterlichen Fliesen aus der Kirche des Hl. Nikolaus in Čečovice (Bez. Domažlice), Archaeologiahistorica 24, 1999, 363–374.233. Das frühmittelalterliche Gräberfeld in Radomyšl bei Strakonice. In: Archäologische ArbeitsgemeinschaftOstbayern/West- und Südböhmen, Treffen 8., 17. bis 20. Juni 1998 in Běšiny bei Klatovy,Rahden/Westf. 1999, 201–219.234. Radomyšl. Raně středověké pohřebiště. S antropologickou analýzou M. Blajerové a s příspěvkyZ. Hazlbauera, J. Macharta – Das frühmittelalterliche Gräberfeld in Radomyšl. Praha 1999. 351 s.235. Etapy stavebního vývoje kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě – Periods of Constructionof St. Peter and St. Paul Church at Vyšehrad. In: Studia Archaeologica Slovaca Mediaevalia I(B. Pollovi k osmdesátinám), Bratislava 1998, 97–109.236. Městská cihelna a vápenka v Lounech v 16. století. In: M. Svatoš ed., Scientia nobilitat. Příspěvkyk dějinám vzdělanosti v českých zemích 1. Sborník prací k poctě prof. PhDr. Františka Kavky, DrSc.,Praha 1998, 95–104.237. Nález gotického stavebního článku v Radomyšli u Strakonic, Výběr. Časopis pro historii a vlastivědujižních Čech 36, 1999, 17–20.238. Vyšehradské pověsti, Zprávy Klubu Za starou Prahu, 1999, č. 1, 16–19.239. Plastiky Františka Bílka na Vyšehradském hřbitově, Res Musei Pragensis 9, 1999, č. 7/8, 7–9.240. Jubileum Ladislava Hrdličky, Archeologické rozhledy 51, 1999, 193–198 (s bibliografií prací).241. Pražský památkář Vladimír Píša osmdesátiletý, Zprávy Klubu Za starou Prahu 1999, č. 1, 38–40.242. Vzpomínka na Dr. Bohumíra Lifku (1900–1987), Výběr. Časopis pro historii a vlastivědu jižníchČech 36, 1999, 62–66.243. Zdravice Miroslavě Blajerové, Archeologické rozhledy 51, 1999, 413–414 (et J. Princová-Justová).244. Jubileum Veroniky Plaché, Archeologické rozhledy 51, 1999, 575–576.245. Zemřel slovenský archeolog Igor Keller, Archeologické rozhledy 51, 1999, 895.246. Vyšehrad. Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla. Církevní památky sv. 24. Historická společnost StarýVelehrad, Praha 2000. 31 s. (2., uprav. a dopl. vyd.).247. Raně středověké baptisterium na Vyšehradě – Frühmittelalterliches Baptisterium in Vyšehrad (PamátceVáclava Humla 1940–1998), Archaeologia historica 25, 2000, 323–334.248. Fyzikální nedestruktivní průzkum knížecí a královské akropole na Vyšehradě – 3. a 4. etapa (BastionXXXIV a kostel Stětí sv. Jana Křtitele) – Physikalische undestruktive Erforschung der königlich-fürstlichenAkropole auf dem Wyschehrad – Etappen 3 und 4 (Bastion XXXIV und die Kirche der EnthauptungJohannes des Taufers), Archaeologica Pragensia 15, 2000, 199–218 (et L. Hrdlička).249. Archeologický výzkum Vyšehradu v letech 1997–1998, Pražský sborník historický 31, 2000, 389–391.250. Od počátku Vyšehradu do doby předhusitské. In: Vyšehrad – historické podoby, Praha 2000, 11–41.

886Aktuality251. Vyšehrad from earliest Times to the Pre-Hussite Period. In: The historic Faces of Vyšehrad, Praha2000, 11–41.252. Kdy bude mít Vyšehrad opět svoji historickou expozici?, Věstník Klubu Za starou Prahu 30/I, 2000,č. 1–2, 30–31.253. Nedestruktivní průzkumy v kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v letech 1980–1998 – UndestruktiveUntersuchungen in der St. Peter und Paul Kirche auf dem Vyšehrad in der Jahren 1980–1998. In:Královský Vyšehrad II. Sborník příspěvků ke křesťanskému miléniu a k posvěcení nových zvonů nakapitulním chrámu sv. Petra a Pavla, Praha 2001, 102–112 (et L. Hrdlička).254. Nález baptisteria před západním průčelím raně románské basiliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě –Der Fund eines Baptisteriums vor der Westfront der frühromanischen St. Peter und Paul Basilika. In:Královský Vyšehrad II. Sborník příspěvků ke křesťanskému miléniu a k posvěcení nových zvonů nakapitulním chrámu sv. Petra a Pavla, Praha 2001, 218–228.255. Fotograf Alois Kleibl – 85 let, Archeologické rozhledy 52, 2000, 372–373.256. Dr. Bohumil Lifka (1900–1987) – 100. výročí narození, Muzejní a vlastivědná práce/Časopis Společnostipřátel starožitností 38 (108), 2000, č. 3, 184–185.257. Die archäologische Erforschung der St. Martins – Kirche in Radomyšl bei Strakonice – Ergebnisseund Probleme. In: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen, Treffen10., 7. bis 10. Juni 2000 in Český Krumlov, Rahden/Westf. 2001, 188–209.258. Nález raně středověkého sarkofágu na Vyšehradě – Der Fund eines frühmittelalterlichen Sarkophagsauf der Burg Vyšehrad. In: Sborník Miroslavu Buchvaldkovi, Most 2000, 173–180, 310.259. Dva raně středověké sarkofágy z Vyšehradu – Zwei frühmittelalterliche Sarkophage von Prag – Vyšehrad,Archaeologia historica 26, 2001, 345–358.260. Archeologický výzkum Vyšehradu v r. 1999–2000, Pražský sborník historický 32, 2003, 343–344.261. Vodní hrad v Blatné od svých počátků do současnosti. In: Sborník k 400. výročí povýšení Blatné naměsto, Blatná 2001, 9–42 (et F. Kašička).262. Zdravice Jarmile Princové-Justové, Archeologické rozhledy 53, 2001, 817–822.263. Kapitulní kostel sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v době předhusitské – Domkirche der hl. Peter undPaul in Vyšehrad in der vorhussitischen Zeit, Archaeologia historica 27, 2002, 381–408.264. Miloš Šolle – 85 let, Archeologické rozhledy 54, 2002, 757 (et J. Princová-Justová).265. Kriminalista a přítel archeologů Josef Posekaný – 70 let, Výběr. Časopis pro historii a vlastivědu jižníchČech 39, 2002, 279–280.266. Archeologický výzkum Vyšehradu 2001–2002, Pražský sborník historický, v tisku.267. Čtyřicet let od objevu raněstředověkého pohřebiště v Radomyšli u Strakonic, Výběr. Časopis prohistorii a vlastivědu jižních Čech 40, 2003, 195–205.268. K problematice poznání středověkého Vyšehradu – Zur Problematik der Erkenntnis des mittelalterlichenVyšehrad, Monumentorum tutela 14, 2003, 185–198.269. Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Archeologický výzkum, 640 str. rkp. + 416 obr.,v tisku.270. Makroskopické hodnocení malty z raně středověkých stavebních objektů na Vyšehradě. In: B. Nechvátal,Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Archeologický výzkum, v tisku (et L. Hrdlička).271. Soubor středověkého skla z oblasti kapitulního domu na Vyšehradě. Archeologický výzkum, v tisku(et D. Hejdová).272. Čertův sloup na Vyšehradě. Výsledky a problémy. In: B. Nechvátal, Kapitulní chrám sv. Petra a Pavlana Vyšehradě. Archeologický výzkum, v tisku (et V. Ledvinková).273. Hrob č. 379 na raněstředověkém pohřebišti v Radomyšli u Strakonic, Výběr. Časopis pro historiiavlastivědu jižních Čech 41, 2004, v tisku.274. Před deseti lety zemřel archeolog Zdeněk Váňa (13. 2. 1924 – 30. 1. 1994), Archaeologia historica 30,2005, v tisku (et J. Princová).275. Zemřela Květa Reichertová (1921–2004), Archaeologia historica 30, 2005, v tisku.276. Rotunda sv. Martina na Vyšehradě, Archaeologia historica 30, 2005, v tisku.Vynechány recenze, referáty a některé zprávy v Bulletinu záchr. odd. ARÚ, Výzkumech v Čechách a v Pražskémsborníku historickém.Zpracovala M. Drašnarová

Archeologické rozhledy LVI–2004 887GRATULACE PETRU DRDOVIKdyž se před šedesáti lety skláněly nad kolébkounovorozeného prvního syna manželů Jana a EmilieDrdových tři sudičky, daly si obzvlášť záležet. Nejstaršímu věnovala dar jazyka, druhá zvídavost s houževnatostía třetí, ta nejmírnější, laskavost srdcea vzácný takt. Tak bylo 12. srpna 1944 rozhodnutoa ani ta nejsilnější protivenství osudu nemohla PetraDrdu vychýlit z přímé cesty za nejniternějšími zálibamia hlubokými zájmy. Po krátkých radovánkáchklukovských let byl již jako gymnazista pevně rozhodnutzasvětit svou celoživotní lásku archeologiia historii. Nebylo mu ještě patnáct, když se hlásil jakobrigádník na výzkum v Hrazanech. Musel si ještěrok počkat, ale již v roce 1960 zde nastoupil a účastnilse posledních tří sezón odkryvu oppida. Jistě holákalo dobrodružství a nemohl si být ještě zdalekavědom, jak šťastná to byla náhoda, kterou mu osudnastražil do cesty. Vždyť jeho první terénní pozorováníutvářela obdivuhodná Libuše Jansová, dámanezvyklé energie a odvahy, neváhající pustit se dořešení stratigrafických záhad fortifikací a osídleníklíčových míst keltské historie Čech. Naopak samanemohla tušit, že si v útlém mladíčkovi zvolila svéhodůstojného nástupce, že z eléva pozvolna vyrůstáodborník, který snad jednou překoná i svého mistra.S Jansovou přešel mladý Drda r. 1963 na odkryvyhradiště na Závisti, kde je oba hlavní zkoušky teprvečekaly. Jansová gradovala své úspěchy preciznímvýzkumem několika hlavních vstupních bran, situovanýchnad sebou v šíjovém opevnění. Údiv i rozpakypřinesly její první zkušenosti na nejvyšším místě,na akropoli. Drda již nebyl pouhým pobočníkem. Poabsolutoriu studia na Univerzitě Karlově v r. 1966nastoupil krátce v muzeu v Příbrami a v r. 1968 sestal odborným pracovníkem pražského Archeologickéhoústavu. Jansová mu záhy svěřila menší výzkumna podhradí, kde v několika sezónách prokázal svékombinační schopnosti i velký smysl pro detail, a doplniltak zásadně poznatky o fortifikačním systémuhradiště. S výsledky a prvním hodnocením se takmohl blýsknout na mezinárodním sympóziu o keltskýchoppidech konaném na Závisti v r. 1970.Čas neúprosně plynul a změnily se podmínkyi na tak závažných výzkumech, jakým byla Závist.Jako vedoucí zde v r. 1972 nastoupila Karla Motyková,všestranně zkušená odbornice s neobyčejnýmimanažerskými schopnostmi. Petr Drda se záhy ocitlve středu pracovního týmu a nebyly to jen terénníúkoly, jimiž byl pověřován. Na jeho bedrech spočívalainformační a propagační služba, vyvolávanánesčetnými zahraničními návštěvami i domácímpublikem, nezřídka i mládeží školou povinnou. Nutnoříci, že se málo vděčných povinností ujímal vždys ochotou a příznačnou pečlivostí. Nedá se ani vyloučit,že opakovaná rétorická cvičení mu přišlak dobru při pozdějších, stále se množících veřejnýchpřednáškách, které v zahraničí i doma pořádá dodnes,pravdaže v šíři a hloubce daleko větší. Drdaje stále žádán o účast na zahraničních kolokviích,především ve Francii a Německu. Snad nejnáročnějšíbyl v tomto směru pobyt v Paříži v r. 1992, kdyDrda jako hostující profesor celý semestr přednášelna Collége de France. Od té doby působí i na českýchuniverzitách, v Praze a Plzni.Bylo by mylné se domnívat, že problematikaZávisti se stala jeho jediným vědeckým tématem.Pohled na záplavu studií, které vznikly v Drdovýchdlouhých letech týmové spolupráce, by tomu zdánlivěnasvědčoval. V r. 1987 Drda publikoval novépojetí nevelkého keltského oppida u Nevězic, kdevytěžil poznatky svého záchranného výzkumua podstatně doplnil starší vývody B. Svobody.Vr.1994 se objevila konečná verze záchranné akcez r. 1981 na strakonickém oppidu, s řadou zcelanových zjištění, především o fortifikačním systému,od dob Píčových nejasným. To již měl ale Drdapředstavu o síti středočeských oppid dávno v malíčku,vždyť zvládl i tak komplikovaný rébus, jakýmu nastražila práce nad terénními výsledky hlavníbrány D v šíji Závisti. Téměř rok se trápil nad plányapodklady z výzkumu L. Jansové. Své řešení pětifází výstaveb v době oppida s ní pak podrobně konzultoval,až dostal její souhlas k publikaci. Nedá seopominout ani Drdova schopnost prostorové představivostia zručnost v návrzích stavebních rekonstrukcí.Vždyť hlavní brána D se tak stala předlohoupro rekonstrukci v Bibracte!Vr. 1997 Drda podal základní studii o oppidechv centru Boiohaema, v níž vytěžil svá po léta střádanápozorování. Tím zároveň prokázal, že patří mezipřední evropské odborníky na tuto tematiku. A nejenna ni. Populárně pojatá knížka „Keltové a Čechy“,publikovaná pár let po prvotním titulu vydanémv Paříži (1994), ilustruje šíři záběru, v němž seautor zručně pohybuje. Rozsáhlá studie zasvěcenávelmožskému dvorci 2.–1. stol. př. Kr. (2001) neníposlední tečkou za zhodnocením akropole Závisti.Jako Drdova spolupracovnice mohu prozradit, žese chystá další, dotýkající se základních stavebníchpřeměn na prahu časné doby laténské.Co popřát na závěr skromného výčtu tak rozsáhléživotní práce jubilanta? Pevné zdraví a hlavuplnou dalších skvělých nápadů!Alena Rybová

888AktualityBibliografie PhDr. Petra Drdy1. Polozemnice na českých sídlištích doby laténské. Diplomová práce. Praha, FF UK 1966.2. Laténské bronzové náramky z okolí Příbramě, Vlastivědný sborník Podbrdska 2, 1968, 171–173.3. Jablonecká skupina středověkých dlaždic – Eine Kollektion mittelalterlicher Fliesen aus Jablonce,Archeologické rozhledy 22, 1970, 733–738.4. Vorburg und Unterburg des Oppidums Závist. Vorbericht, Archeologické rozhledy 23, 1971, 282–287.5. Oppida und Viereckschanzen, Archeologické rozhledy 23, 1971, 288–293 (et M. Čižmář, J. Waldhauser).6. Laténský dům ve středních a severozápadních Čechách. Doktorská disertační práce. FF UK Praha1974.7. Příspěvek k datování laténských sídlištních objektů s mladšími keramickými příměsemi – Ein Beitragzur Datierung latènezeitlicher Siedlungsobjekte mit jüngeren Keramikeinstreuungen, Archeologickérozhledy 26, 1974, 603–613.8. Závist. Přehled archeologického výzkumu. Praha, Archeologický ústav 1976. 26 s. (et M. Čižmář,K. Motyková, A. Rybová).9. Stříbrný náramek skandinávského typu z Čech – Ein Silberarmring von skandinavischem Typ in Böhmen,Archeologické rozhledy 28, 1976, 188–192 (et L. Košnar).10. The position of Závist in the Early La Tène period in Bohemia – Postavení Závisti v časné době laténskév Čechách, Památky archeologické 68, 1977, 255–316 (et K. Motyková, A. Rybová).11. Laténská osada Vikletice I – Eine latènezeitliche Siedlung in Vikletice I, Archeologické rozhledy 29,1977, 366–393.12. Závist. Keltské hradiště ve středních Čechách. Praha, Academia 1978. 219 s. (et K. Motyková, A. Rybová).13. Metal, glass and amber objects from the acropolis of Závist – Kovové, skleněné a jantarové předmětyz akropole na Závisti, Památky archeologické 69, 1978, 259–343 (et K. Motyková, A. Rybová).14. Stavebnictví, domy a sídlení. Plochá keltská pohřebiště a problém příslušných sídlišť. Venkovské osady.Keltské stavitelství. In: Pravěké dějiny Čech. Praha, Academia 1978 (et R. Pleiner, E. Plesl, J. Filip,L. Jansová, A. Rybová, B. Svoboda).15. A contribution to the Závist acropolis stratigraphy – Příspěvek ke stratigrafii akropole na Závisti, Památkyarcheologické 71, 1980, 308–334 (et K. Motyková, A. Rybová).16. Venkovská sídliště zemědělského rázu. In: Archeologické výzkumy v severozápadních Čechách v letech1953–1972. Archeologické studijní materiály 13/1, Praha 1980, 42–43.17. Malovaná keramika z podhradí Závisti – Painted pottery from the bailey (Unterburg) of the ZávistCeltic oppidum. In: Praehistorica 8. Varia archaeologica 2, Praha 1981, 201–208.18. The Závist stronghold and its importance for the Celtic settlement in Bohemia. In: Nouvelles archéologiquesdans la République Socialiste Tchèque, Prague – Brno 1981, 91–97 (et K. Motyková, A. Rybová).19. Keltské hradiště Závist – dosavadní výzkum a jeho perspektivy – Stronghold of Závist – Present Stateof Investigations and their Perspectives, Památky archeologické 73, 1982, 432–454 (et K. Motyková,A. Rybová).20. Přínos Závisti k poznání ekonomických a sociálních vztahů v době laténské v Čechách – Der Forschungsbeitragvon Závist zur Kenntniss ökonomischer und sozialer Beziehung in der Latènezeit. In: Metodologicképroblémy československé archeologie, Praha 1982, 90–93 (et K. Motyková, A. Rybová).21. Opevnění pozdně halštatského a časně laténského hradiště Závist – Fortification of the Late Hallstattand Early La Tène stronghold of Závist, Památky archeologické 75, 1984, 331–444 (et K. Motyková,A. Rybová).22. Srovnání nálezů mincí se sídelní koncentrací v Čechách v době oppid – Vergleich der Münzfunde mitder Siedlungskonzentration in Böhmen zur Zeit der Oppida, Slovenská numizmatika 8, 1984, 147–170(et K. Motyková, A. Rybová).23. Hesla: Haltern, Hornogermánsky a Rétsky limes, Osovia, Vindelicia, Volkovia-Tektoságovia. In: B. Novotnýet al., Encyklopédia archeológie, Bratislava 1986, 304, 328, 646, 966–967, 970.24. Systematic investigations of the Celtic hillfort of Závist. In: Archaeology in Bohemia 1981–1985, Prague,Institute of Archaeology 1986, 123–134 (et K. Motyková, A. Rybová).

Archeologické rozhledy LVI–2004 88925. The site of Hradiště by Stradonice: rebirth of a Celtic oppidum. In: Archaeology in Bohemia 1981–1985,Prague, Institute of Archaelogy 1986, 143–147 (et A. Rybová).26. Keltské oppidum Hrad u Nevězic – L’oppidum celtique près de Nevězice (Bohême du Sud), Archeologickérozhledy 39, 1987, 517–556.27. Stavební podoba akropole na hradišti Závist v pozdní době halštatské a časné době laténské – L’aspectarchitectural de l’acropole du bourgwall Závist à la fin du Hallstatt et au début de La Tène, Archeologickérozhledy 40, 1988, 524–562 (et K. Motyková, A. Rybová).28. Ľ oppidum celtique du Hradiště près Stradonice en Bohême : les défenses, Études Celtiques 25, 1988,59–67.29. Plošná aplikace fosfátové a magnetometrické prospekce na oppidu Bibracte. In: Sborník 6. celostátníkonference Geofyzika v archeologii a moderní metody terénního výzkumu a dokumentace, Gottwaldov1988 (et A. Majer).30. Die bauliche Gestalt der Akropolis von Závist in der Späthallstatt- und Frühlatènezeit, Germania 66,1988, 392–436 (et K. Motyková, A. Rybová).31. Hradiště de Stradonice – nouvelles notions sur l’oppidum celtique – Hradiště u Stradonic – nové poznatkyo keltském oppidu, Památky archeologické 80, 1989, 384–404 (et A. Rybová).32. Oppidum Závist – Prostor brány A v předsunutém šíjovém opevnění – Oppidum Závist – Der Raumdes Tors A in der vorgeschobenen Abschnittbefestigung, Památky archeologické 81, 1990, 308–433(et K. Motyková, A. Rybová).33. Blahopřání k narozeninám, Archeologické rozhledy 42, 1990, 299–301 (et A. Rybová).34. Die Siedlungsstruktur des Oppidums Závist zum heutigen Forschungsstand, Archäologisches Korrespondenzblatt20, 1990, 415–426 (et K. Motyková, A. Rybová).35. The contribution of present research to the Proto-Historic period in Bohemia and its future prospects.In: Archaeology in Bohemia 1986–1990, Praha, Institute of Archaeology 1991, 16–26 (et A. Rybová,K. Motyková).36. Some notable imports from the end of the Roman period at the site of Závist. In: Archaeology in Bohemia1986–1990, Praha, Institute of Archaeology 1991, 56–63 (et K. Motyková, A. Rybová).37. The state of studies of the settlement pattern of the oppidum at Závist and their evaluation. In: Archaeologyin Bohemia 1986–1990, Praha, Institute of Archaeology 1991, 115–125 (et K. Motyková,A. Rybová).38. Surveying of the Celtic oppidum of Mont Beuvray, France. In: Archaeology in Bohemia 1986–1990,Praha, Institute of Archaeology 1991, 246–251 (et A. Majer).39. La fortezza e il sanctuario di Závist. In: I Celti, Milano 1991, 180–181 (et K. Motyková, A. Rybová).40. L’oppidum di Závist. In: I Celti, Milano 1991, 542–543 (et K. Motyková, A. Rybová).41. Dolní Břežany, partie Lhota – district de Prague-Ouest; Nižbor-Stradonice – district de Beroun; Radíč– district de Příbram. In: Les monuments les plus anciens au coeur de l’Europe, Prague 1991, 7–8,11–12, 15 (et A. Rybová).42. L’acropole de Závist. In: Les sanctuaires celtiques et leurs rapports avec le monde méditerranéen, Paris1991, 199–202 (et K. Motyková, A. Rybová).43. Závist. In: XIIth Congress Bratislava 1–7 September 1991 Czecho-Slovakia, Bratislava 1991, 34–36(et K. Motyková, A. Rybová).44. L’oppidum de Závist : construction de la porte principale (D) et sa chronologie – Oppidum Závist: stavebnívývoj hlavní brány (D) a její chronologie, Památky archeologické 83, 1992, 309–349 (et A. Rybová).45. Gratulationes, Archeologické rozhledy 44, 1992, 130–131.46. Oppidum Závist – Tore und Wege in seiner Geschichte – Oppidum Závist – brány a cesty v jeho historii,Památky archeologické 84, 1993, 49–68 (et A. Rybová).47. Bohemia in the Iron Age: a Recent View. In: 25 years of archaeological research in Bohemia. Památkyarcheologické – Suppl. 1, Praha, Institute of Archaeology 1994, 82–92 (et A. Rybová).48. Le site de Závist et le dévelopment du réseau des oppida en Bohême, Études Celtiques 30, 1994,115–125.49. Unikátní typ sakrální stavby z časné doby laténské – Ein einzigartiges Typus eines sakralen Gebäudesaus der Frühlatènezeit, Archeologické rozhledy 46, 1994, 541–547 (et A. Rybová).50. Libuši Jansové s vděčností a přáním, Archeologické rozhledy 46, 1994, 634–635.

890Aktuality51. Hradiště by Stradonice. Rebirth of a Celtic oppidum. Praha, Institute of Archaeology 1994. 152 s. (etA. Rybová).52. Les Celtes de Bohême. Paris, Editions Errance 1995. 192 s. (et A. Rybová).53. Prostorové rozložení specializovaného řemesla v zástavbě keltského oppida – Spatial distribution ofspecialized crafts at a Celtic oppidum, Archeologické rozhledy 47, 1995, 596–613 (et A. Rybová).54. Keltská oppida v centru Boiohaema – Die keltischen Oppida im Zentrum Boiohaemums, Památky archeologické88, 1997, 65–123 (et A. Rybová).55. Die Kelten in Böhmen – Závist. In: Die Welt der Kelten (T. Bader Hg.), Eberdingen 1997, 63–67.56. Libuše Jansová in memoriam, Archeologické rozhledy 49, 1997, 180.57. Technische Keramik aus Böhmen und Mähren. In: Das prähistorische Gold in Bayern, Böhmen undMähren: Herkunft – Technologie – Funde (G. Lehrberger – J. Fridrich – R. Gebhard – J. Hrala Hg.).Památky archeologické – Suppl. 7, Praha 1997; Bd. 1: 117–125, Bd. 2: 346–349 (et A. Rybová).58. Keltové a Čechy. Praha, Academia 1998. 196 s. (et A. Rybová).59. Reconstruction of the structure 0/87. In: N. Venclová, Mšecké Žehrovice in Bohemia. Archaeologicalbackground to a Celtic hero 3rd–2nd cent. B.C., Sceaux 1998, 259–263.60. Stradonice. Závist. In: Enzyklopädisches Handbuch zur Ur- und Frühgeschichte Europas (J. Hrala Hg.),Praha 1998, 322, 380–382 (et A. Rybová).61. La distribution spatiale de l’artisanat spécialisé sur les oppida celtiques, Études Celtiques 33, 1997(1999), 59–80 (et A. Rybová).62. La société celtique précoce en Bohême a la lumiére des nouvelles découvertes archéologiques. In: Archéologiedes Celtes. Mélanges a la mémoire de René Joffroy (B. Chaume – J.-P. Mohen – P. Périneds.), Montagnac 1999, 253–264 (et K. Motyková, A. Rybová).63. Libenice zum Dritten – Libenice napotřetí, Památky archeologické 90, 1999, 186–206 (et M. Chytráček).64. Les arts du feu sur les oppida celtiques, IIe-Ier s. av. J.-C., Dossiers d’Archéologie 2000, 18–23.65. Hradiště von Stradonice. In: Reallexikon der Germanischen Altertumskunde (R. Müller Hg.), Berlin2000, 146–148.66. Hrazany. In: Reallexikon der Germanischen Altertumskunde (Hg. R. Müller), Berlin 2000, 150–153.67. Model vývoje velmožského dvorce 2.–1. století před Kristem – Modell der Entwicklung des Herrengehöfsim 2.–1. Jahrhundert v. Chr., Památky archeologické 92, 2001, 284–349 (et A. Rybová).68. La fin des oppida de Bohême, l’acte ultime, Amis des Études Celtiques 2001, 3–9.69. Wirtschaftliche Strukturen am Beispiel böhmischer Oppida (Závist). In: Dürrnberg und Manching.Wirtschaftsarchäologie im ostkeltischen Raum (C. Dobiat – S. Sievers – T. Stöllner Hg.). Bonn 2002,287–296.70. Epidurální krvácení na lebce z brány A oppida Závist – Epidural hematoma disclosed on cranium fromthe gate A of Závist oppidum, Archeologické rozhledy 55, 2003, 285–296 (et J. Likovský).Zpracovala M. Drašnarová

Archeologické rozhledy LVI–2004 891NOVÉ PUBLIKACEBernard Blandin: La construction du social par les objects. PUF Paris 2002. ISBN 2-13-052783-3.279 str.„Bohové jsou v kuchyni“ je název jedné z prací F. Dagogneta, který prezentuje filozofii věcí jakozobecnění současného bádání o nejrůznějších předmětech doprovázejících člověka. Představuje tímurčitý směr, který proniká do řady humanitních oborů, jako jsou antropologie, psychologie a předevšímsociologie. Základní myšlenka tohoto směru vychází z názoru, že nelze studovat člověka a společnostz nejrůznějších hledisek bez toho, aniž by byly studovány věci, kterými se jedinec obklopujepo tom, co je zhotovil a používá. Tento směr je zatím využíván zejména badateli z okruhu uměleckoprůmyslovýchmuzeí. Pro archeology, pokud hledají v jiných společenských vědách inspiraci prosvoji teorii artefaktů, přináší důležité inspirativní poznatky práce B. Blandina.B. Blandin je architekt pracující jako sociolog, který v knize „La construction du social par lesobjects“ shrnuje danou problematiku z řady izolovaných oblastí. Archeologům může bezprostředněprospět obsáhlá a strukturovaná bibliografie, v níž převládají francouzské práce z posledního desetiletíod autorů, jejichž jména jsou u nás vesměs neznámá. Uveďme několik příkladů, včetně nejcitovanějšíchjmen: z prací pojednávajících o předmětech jsou to antropologie (Latour 1991), sémiologie(Baudrillard 1968), filozofie (Dagognet 1996), psychologie (Tisseron 1999), kognitivní psychologie(Rabardel 1995), sociologie práce (Conein et al. eds. 1993) nebo sociologie užitkovosti (Perriault1996). Z oborů obecnějších jsou zahrnuty: didaktika, ergonomie, lingvistika, společenská psychologie,kognitivní teorie, různé podobory sociologie a další. V této části bibliografie je obsaženo rovněžmnožství citací z anglicky psaných prací, takže tento směr není výsadou francouzských škol. Druhoureferovanou prací je proto sborník statí o věcech, který ovlivnil i některé archeologické publikace.Vzhledem k nedostatkům současné archeologické teorie nepřekvapí, že v bibliografii zcela chybějíarcheologické práce. Jedinou výjimkou je starší monografie Leroi-Gourhana (1965), která je zdezařazena do oddílu technologie. Tato práce, u nás bohužel rovněž málo známá, bývá mimo archeologiipovažována za jakousi esenci archeologického poznání, i když byla psána spíše z pozice etnologaa autorem, který se zabývá převážně paleolitem. Její přínos pro současné bádání v oblasti pravěké,nebo dokonce středověké archeologie je přijímán spíše jen zprostředkovaně, přestože pro vznikajícíteorii artefaktů by měla zaujímat klíčové místo.Kniha B. Blandina se skládá ze dvou částí. V první autor vybírá z bohaté literární produkce různýchoborů pojetí, která se týkají daného tématu. Tuto část je možno brát jako podrobnou komentovanoubibliografii, v níž se seznámíme s názory autorů, kteří pojednávají o věcech z nejrůznějšíchpozic. Autor sám důsledně odděluje tři základní pojmy: věc, předmět a nástroj, které bývají v literatuřečasto směšovány nebo zaměňovány. Věc se vyznačuje neurčitostí, absencí vlastností, které by jivyčlenily z přírodního stavu (např. kámen bez známek použití). Předmět definuje negativně v opozicik subjektu a zabývá se jeho vlastnostmi podrobněji. Předmět může být samozřejmě jak hmotný, taknehmotný („předmět bádání“). Vyznačuje se různými rejstříky vlastností: emocionálními („nemámrád ten budík, co mě budí“), poznávacími („kdo sestrojil ten budík k bombě“), užitkovými („kolik jehodin“), symbolickými („zvuk toho budíku mně připomíná hodiny mojí babičky“) a dalšími. Je součástízákladní triády vztahů mezi předmětem, člověkem a ostatními lidmi. Předmět se stává nástrojemteprve v procesu, který integruje jeho společenské součásti a situace jeho používání.Ve druhé části autor pokračuje ve skládání jednotlivých rejstříků předmětů tak, jak se v detailechobjevují v literatuře, která se vždy omezuje jen na některé z nich. Nejprve se zabývá existenciální,znakovou a komunikativní stránkou předmětů. Technická stránka předmětu je jeho archetypálnímprojevem, která zprostředkuje vztah člověka a okolního světa. Je kulturně podmíněna. Znakovástránka předmětu je jeho mýtickou vlastností, která je mu vkládána subjektem. Na základě symbolickéhovztahu k subjektu je předmět předmětem, kdežto na základě svých užitkových vlastností sejeví člověku jako nástroj. Třetí kategorií vztahů předmět – člověk tvoří vlastnické vztahy, v nichž se

892Nové publikacepředmět stává zbožím (s. 135). Předměty každodenního života procházejí různými stadii: věc jakonástroj – jako text – jako diskurs (s. 143). Konečně předmět jako prostředek komunikace se dostávádo vztahů psychických mezi lidmi, stává se prostředkem situačního poznání a zprostředkovává relacemezi lidmi a přírodou.Vzávěrečné kapitole formuluje autor vlastní koncepci sociologie jako vědy o lidech a předmětech.Zdá se, že se snaží soustředit všechny role předmětů ve společnosti, jak byly v dosavadní literatuřerozptýleny, do jednoho systémového celku (s. 255). Hlavní roli v tomto systému hraje předmět, kterýse stal nástrojem a ve specifických vztazích vystupuje dále jako: nářadí, symbol, značka, znak, statek,zboží, vzor, pokud je možno v českém překladu vystihnout všechny uváděné termíny. Přitom je možnéočekávat, že tyto role předmětů budou ještě rozšířeny o řadu dalších. Zároveň by bylo potřebné sledovat,zda některá ze společenských věd, jež přistoupí na koncepci svého předmětu jako vědy o člověkua jeho věcech, dokáže využít teoretické mnohostrannosti rolí, jež autor věcem připsal. Neméněpoučné by to bylo sledovat do budoucna i v rámci archeologie jako vědy o věcech a jejich lidech.Kroky k takovému programu byly učiněny již v 80. letech 20. století. Sborník statí „The sociallife of things. Commodities in cultural perspective“ vyšel od prvního vydání (Appadurai ed. 1986)již v řadě přetisků. Etnohistorický program, v jehož rámci sborník vznikl, byl zaměřen na teoretickoustránku interpretace historických pramenů. Sborník obsahuje 10 statí, jejichž obsah charakterizujíkapitoly: K antropologii věcí; Směna, spotřeba a vystavení; Prestiž, památka a hodnota; Způsobvýroby a sociologie poptávky; Historické změny a kódy komodit. Většinu z nich bychom označilijako historické nebo etnografické studie, které pojednávají o konkrétních předmětech z hlediska jejichekonomické hodnoty ve společnosti. Řada statí se proto zabývá procesem, během něhož sez jednotlivých výrobků stávají „komodity“, které hrají poté ve společnosti různou roli.Ve sborníku najdeme jedinou archeologickou práci, a to „Varna and the emergence of wealthin prehistoric Europe“ od C. Renfrewa (s. 141–168). Je to studie o významu prestižních měděnýcha zlatých předmětů z pohřebiště ve Varně a o jejich postavení ve společnosti, kterou reprezentujív chalkolitu jihovýchodní Evropy. Zabývá se teoreticky otázkou vzniku bohatství a prestižních vrstevv pravěké společnosti. Z ostatních statí, kromě často citovaného programového úvodního referátueditora sborníku, lze uvést jako příklad práci B. Spoonera „Weavers and dealers: the authenticity ofan oriental carpet“ (s. 195–235). Na pozadí jednoho výrobku, jakým jsou orientální koberce, kterésleduje od nejstarších archeologických dokladů z 1. stol. BC v Turkmenistánu, srovnává společnostOrientu a společnost evropského západu. Měnící se role orientálních koberců je zřejmá v rozdílnýchspolečnostech. Jinou symboliku představuje v místech svého původu a zcela jiným předmětem zájmuse stává v západní společnosti, kam se dostává jako luxusní zboží.Sborník ovlivnil řadu archeologů nejen svým programovým názvem, ale i detailními informacemio společenském chování artefaktů (srov. Gosden – Marshall 1999, 174). Proměnlivá role předmětůje přijímána spíše jako diskutabilní projev tohoto chování. V tomto kontextu je teoreticky jasnějšípojetí B. Blandina, v němž se mnohovrstevná role věcí ve vztazích mezi lidmi a uvnitř společnostistává systémovou součástí teorie artefaktů. B. Blandin ve své knize tyto role zahrnuje pod pojmemrůzných „rejstříků“ (s. 17). Společenské chování věcí samotných je zdůrazňováno bez ohledu na jejichumělé oddělování od věcí v mluveném projevu nebo v písemných pramenech (srov. Thomas2001, 94). B. Blandin se snaží tento rozpor řešit dvojím pojetím předmětů: jednak jako kulturně podmíněnýchvěcí, jednak jako technologických součástí dané kultury. Odlišuje potom dvě stránky řeči,kdy se mluví o předmětu nebo kdy se předmět používá v mluvě (s. 120). Sborník o společenskémživotě artefaktů přináší řadu podnětů pro současný zájem o jejich společensko-ekonomickou roli.Avšak oproti soudobému, téměř výlučnému preferování této jediné role artefaktů přináší práceB. Blandina mnohem systémovější teoretický rámec nejrůznějších rejstříků, v nichž se lidé a artefaktydostávají do vzájemných vztahů.Archeologové mohou jen se zájmem sledovat, jak se badatelé v jiných humanitních oborech dostávajík věcnému doprovodu člověka a společnosti dlouho poté, co zpracovali množství vlastníchspolečenských témat. Vědy s dlouholetou tradicí studia společnosti se vyrovnávají teprve nyní, jakobyz druhé strany s problémem, který stojí na počátku archeologického studia. Specifikem archeolo-

Archeologické rozhledy LVI–2004 893gie zůstává snad jen deformace předmětů v jejich trvání poté, co skončila jejich každodenní užitečnost.To je problematika, kterou si musí archeologie vyřešit dříve, než se bude zabývat systémovýmivztahy mezi artefakty a lidmi. Pro archeology jsou z tohoto důvodu vztahy mezi věcmi a lidmi prezentoványjakoby na jiné rovině než třeba pro sociology. Člověk a jeho nástroje bývají jinak archeologypovažováni za jakousi samozřejmě danou a zřejmou dvojici, takže nepociťují nutnost se jejichrelacemi zabývat jako teoretickým problémem. Podobně přehlížené jsou různé role artefaktů v pravěkéspolečnosti, které archeologové většinou bez teoretických zábran jednoduše popisují. Neuvědomujísi často, že takový postup zůstává zatížen silným subjektivním pohledem, kdy se stěží najdoudva autoři, kteří by se shodli na stejném, nebo obecněji přijatelném výkladu. Proto je možno výšeuvedené práce považovat nejen za inspirativní zdroj nových teoretických řešení, ale také za zrcadlonastavované současné archeologické teorii.I. PavlůLITERATURAAppadurai, A. ed. 1986: The social life of things. Commodities in cultural perspective. Cambridge: UniversityPress.Baudrillard, J. 1968: Le systéme des objects. Paris: Gallimard.Conein, B. – Dodier, N. – Thévenot, L. eds. 1993: Les objects dans l’action. Raisons pratiques 4. Paris: Éd.de l’EHESS.Dagognet, F. 1996: Les dieux sont dans la cuisine. Philosophie des objects et objets de la philosophie.Tours: Synthélabo.Gosden, Ch. – Marshall, Y. 1999: The cultural biography of objects. World Archaeology 31(2), 169–178.Latour, B. 1991: Nous n’avons pas jamais été modernes. Essai d’anthropologie symétrique. Paris: LaDécouverte.Leroi-Gourhan, A. 1965: 1. Le geste et la parole. 2. La mémoire et les rythmes. Paris: Albin Michel.Pérriault, J. 1996: La communication du savoir à distance. Paris: L’Harmattan.Rabardel, P. 1995: Les hommes et les technologies. Approche cognitive des instruments contemporains.Paris: Armand Colin.Thomas, J. 2001: Understanding the Neolithic. New York: Routledge.Tisseron, S. 1999: Comment l’esprit vient aux objects. Paris: Aubier.Miroslav Šmíd: Mohylová pohřebiště kultury nálevkovitých pohárů na Moravě. MährischeHügelgräberfelder der Trichterbecherkultur. Pravěk – Supplementum 11. Ústav archeologicképamátkové péče Brno 2003. 246 str. (str. 9–135 text s 54 obr., str. 137–246 tabulky č. 1–108).V roce 1993 představovaly Pravěké dějiny Moravy (ed. V. Podborský) poslední kompendium,které ve svých kapitolách shrnovalo výsledky výzkumu neolitu na Moravě. Bibliografie prací z následujícíhodesetiletí je dokladem toho, že zájem o studium této epochy trvá. Svědčí o tom i skutečnost,že z prvních deseti Supplement Pravěku, vydávaných brněnským Ústavem archeologické památkovépéče pod redakcí M. Čižmáře, byly eneolitické tematice věnovány hned tři svazky: jedenkultuře šňůrové keramiky (Suppl. 1, 1998), druhý kultuře zvoncovitých pohárů (Suppl. 4–5, 1999;M. Bálek – P. Dvořák – J. Kovárník – A. Matějíčková: Pohřebiště kultury zvoncovitých pohárůvTvořihrázi, okr. Znojmo; A. Matějíčková: Sídliště kultury zvoncovitých pohárů v Žádovicích, okr.Hodonín). Třetí svazek představuje sborník příspěvků z 18. konference „Otázky neolitu a eneolitučeských zemí a Slovenska“, která se konala v r. 1999 (Suppl. 8, 2001).Problematice eneolitu, přesněji jeho staršímu a střednímu období, je věnován i 11. svazek Supplement,předkládající aktuální přehled poznatků o moravských mohylových pohřebištích kultury nálevkovitýchpohárů (KNP). Jeho autor Miroslav Šmíd se touto otázkou zabýval průběžně po více neždvě desetiletí, zprvu jako ředitel a archeolog prostějovského muzea (společně s archeoložkou muzeaA. Prudkou), později jako pracovník prostějovského oddělení ÚAPP v Brně. Jeho práci charakterizujevysoká kvalita, jak textová, tak obrazová.

894Nové publikaceJedinečnost tématu je dána zejména tím, že mohylníky spadají do horizontu nejstarších hrobovýchmonumentálních staveb, s jejichž budováním se na území střední Evropy stejně jako v severské oblastizapočalo v průběhu staršího stupně KNP. Jejich objev byl nejen pro jejich stáří, ale také pro geografickouizolovanost od nejbližších památek tohoto druhu (středoněmeckých baalberských mohyl, kujavských„dlouhých mohyl“ a severských raných megalitických staveb typu Hünenbetten a dolmenů) vesvé době zcela nečekanou událostí, která vzbudila velkou pozornost domácí i zahraniční archeologie.Informace o průběhu bádání a nástin diskuse vedené v souvislosti s objevem těchto pohřebišť jsoushrnuty v úvodní kapitole (9–17). Prvá etapa výzkumu mohylníků spadá do 10. a 20. let 20. století.V té době, nejprve na samém prahu 1. sv. války v roce 1914 a poté v roce 1920 (tehdy již za účastiprostějovského archeologa A. Gottwalda), bylo prokopáno několik mohyl na vrchu Kosíři u Slatineka krátce nato i mohylník na Horce u Ohrozimi. Druhá etapa výzkumů začala až ve 40. letech a trvalado počátku 70. let. Byla ve znamení zčásti nahodilých, zčásti záchranných akcí (Jezera, Lutotín,Drahanovice). Tato fáze se stala podnětem k prvému soupisu a analýze A. Medunové-Benešovézr.1967 (Eneolitické mohyly ohrozimského typu na Moravě, Památky archeologické 53). Třetí etapuodstartovaly objevy dalších mohylníků a od r. 1976 soustavné výzkumy prováděné prostějovskýmiarcheology v řadě lokalit: zprvu v katastrech Slatinek a Alojzova, později v okolí známých eneolitickýchhradišť, Rmízu u Náměště na Hané a Obrovy nohy u Otaslavic.Druhá kapitola (18–60) obsahuje soupis zmíněných pohřebišť a informace o metodice výzkumu.V současnosti je registrováno 18 mohylníků (7 z nich v katastrech 10 obcí objevil sám autor; posledníz nich, v poloze Džbán u Náměště, nalezl již po dokončení rukopisu). V závěru kapitoly, po údajícho počtu zjištěných, zaměřených a prokopaných mohyl a o počtu vyzvednutých hrobů, následujepopis terénu a všech dosud prokopaných mohyl, hrobů a popis jejich výbavy.Třetí kapitola (61–63) sleduje geografickou polohu mohylníků, jejich velikost a uspořádání.Z oněch dosud zjištěných osmnácti se naprostá většina nachází na Prostějovsku a Olomoucku, s úzkouvazbou na východní výběžky Českého masivu, na oblast Drahanské a Zábřežské vrchoviny. Zdetéž leží jejich dvě nejvýraznější koncentrace, prvá v prostoru vrchu Kosíře (4 pohřebiště), druhávokolí hradiště Rmízu u Náměště (5 pohřebišť). Z hlediska výběru lokace byly při zakládání mohylníkůpreferovány východní svahy kopců či návrší, ale též vrcholové partie takových krajinnýchdominant, jakými jsou ohrozimská Horka nebo Spálený kopec u Alojzova (430 m n. m.). Pohřebištěv Lutotíně, situované v nivě říčky Romže (251 m n. m.), autor nicméně právem bere za indicii k tomu,že pohřebiště existovala i v nížinné části Hané, zanikla však orbou. Tam, kde nebyla oblast zasaženazemědělskými pracemi, připadá na jedno pohřebiště přibližně 20–30 mohyl: nejmenší u Jezerčítá 7 mohyl, největší v poloze Křemela I u Náměště 58. Rozložení mohyl vykazuje více či méně zřetelnéskupiny či shluky, jejichž vzájemný poměr může ovšem vyjasnit až výzkum většího rozsahu.Ve čtvrté kapitole (64–68) jsou vyhodnoceny poznatky o tvaru, úpravě a typovém rozdělení mohyl.Charakteristickým znakem je výrazně oválný tvar o délce od 6 do 30 m (při vzájemném poměruobou os od 1,6 : 1 do 2,7 : 1) a výšce od několika decimetrů do 2 m, dále pak převážně rovnoběžkováorientace. Kámen užívaný k jejich stavbě byl místního původu a jeho kubatura se u jednotlivýchmohyl pohybovala od 3 do 100 m 3 . Nápadným jevem jsou relativně časté nálezy sídlištního rázu,např. střepy, mazanice, ale i broušená a štípaná industrie, rozptýlené v hlinitém násypu mohylovýchtěles, které dokládají existenci osídlení předcházejícího stavbě mohyl. Můžeme připomenout, žejde o situaci dobře známou už z výzkumů megadendrických a megalitických hrobek, především zeseverských, ale i dalších skupin KNP. Mohyly se podle konstrukce a pohřebního ritu dají rozdělit dočtyř skupin, a to na mohyly: 1. se souvislým kamenným pláštěm a kostrovými pohřby, 2. s obvodovoukamennou konstrukcí a žárovými pohřby, 3. bez kamenné konstrukce, se žárovými pohřby,4. se souvislým kamenným pláštěm a žárovými pohřby. U všech těchto skupin přitom získané poznatkyumožňují značně detailní charakteristiku, včetně rekonstrukce stavebního postupu. U dvounáměšťských mohylníků autor blíže sleduje i orientaci mohyl. Soudí, že odchylky jejich osy od rovnoběžkovéhosměru souvisejí s dobou měsíčního úplňku v době kolem zimního slunovratu.Na předchozí partii navazují dvě kapitoly sledující pohřební ritus (69–75) a hrobovou výbavu(76–101). Kostrové pohřby, jejichž počet je zatím minimální (nepřesahuje 3 % z celkového počtu

Archeologické rozhledy LVI–2004 895pohřbů), byly ukládány do kamenných skříněk zapuštěných do dna mohyl a orientovaných shodněs jejich osou. Poloha těchto pohřbů (skrčených na pravém boku, hlavou k SZ a s pohledem k J) a nádobypři nich je řadí do baalberské fáze staršího stupně KNP. Naopak žárové hroby, obsahující někdypohřby až tří jedinců, spadají vesměs do mladšího stupně KNP. Přes převážně dokonalou kremaci sev nich naleznou též zbytky osobní výbavy, např. fragmenty drobných šperků z dentálií a mědi, kamennénástroje, především sekeromlaty, dále zuhelnatělé obilí a zbytky spálených zvířecích kostí, dokládající,že na pohřební hranici kromě milodarů nechyběla ani rostlinná a masitá strava. Dochoval sei jeden zlomek sestávající z několika vrstev tkaniny – vlněného či lněného plátna. Po kremaci bylyzbytky pohřbu uloženy do popelnice, často s úmyslně proraženým otvorem – dušníkem. Ta byla zpravidlaještě překryta další nádobou a po uložení do hrobové jámy obklopena další výbavou, většinoujednou či více nádobami. V mohylách byly popelnice nejčastěji ukládány ve středu nebo v linii středovéosy. Řada jevů též svědčí o různých kultovních praktikách provázejících pohřební obřad. Mezijejich projevy patří záměrně rozbíjené sekeromlaty, udusané dno mohyl se stopami spálených dřev, jakoži kamenné útvary na dně některých mohyl či stopy vysokého žáru na kamenech jejich konstrukce.Vzávěrečném souhrnu (102–120) autor zdůrazňuje fakt, že výzkumy prokázaly relativně dlouhodobývývoj mohylníků, který se neomezoval pouze na ohrozimské období. Z kombinace poznatkůokonstrukci, ritu a výbavě dospívá k rozdělení mohylníků do tří vývojových fází: 1. baalberské (s mohylamise souvislým kamenným pláštěm a kostrovými pohřby), 2. drahanovické (s mohylami s obvodovoukamennou konstrukcí) a 3. ohrozimské (s mohylami bez kamenných konstrukcí či s konstrukcemi„metamorfovanými“, kdy jednotlivé hroby kryjí jen shluky kamenů). Druhá a třetí fáze jsouspojeny výhradně s pohřby žárovými. Chronologicky spadá prvá fáze mohylníků do baalberské fázemoravské KNP (IB), zbývající dvě do mladšího stupně (IIA, B), současného se starším (bolerázským)stupněm badenské kultury, přičemž nejmladší keramické tvary z mohyl ohrozimské fáze se řadí už doII., klasického stupně badenské kultury (což je ve shodě se situací na výšinných sídlištích, též v Čechách).Ve snaze vymezit pozici moravských mohylníků v rámci celého kulturního okruhu KNP kladeautor prvou fázi do horizontu severského stupně EN C (dle C. J. Beckera), přičemž z charakteristickýchznaků usuzuje, že bližší než tzv. bezkomorové hroby (Hünenbetten, unchambered longbarrows i pohřební monumenty typu Březno) jsou jim baalberské mohyly středoněmeckého Posálí.Musíme souhlasit s jeho předpokladem, že „přijmeme-li středoněmecké baalberské mohyly za předlohuk nejstarším moravským mohylám KNP, lze předpokládat obdobné pohřební stavby i na územíČech“. Obě jmenované skupiny – středoněmeckou a moravskou – proto autor považuje za „specifickouskupinu bezkomorových nemegalitických objektů“. Vezmeme-li ovšem v úvahu, že také nejstaršíformy severských dlouhých mohyl (včetně těch s kamenným orámováním a vestavěnými dolmeny)byly ve své prvé fázi určeny též pro pohřby jednotlivých osob, rozdíl mezi jednotlivými geografickýmiskupinami těchto pohřebních monumentálních staveb se (alespoň co se rané fáze jejich funkcetýče) do značné míry stírá. V mladším stupni KNP, v drahanovické a ohrozimské fázi, se s nástupemžárového ritu a se změnou konstrukce jeví forma mohylníků už jako lokální, moravská záležitost.Textovou část doplňuje německý souhrn (121–135).Obrazová dokumentace v textu zahrnuje jednak mapové výřezy (1 : 10 000) s vyznačením polohymohylníků a jednak tabulky s frekvencí keramických typů v mohylách 1.–4. skupiny a s výběremtypů reprezentujících drahanovickou a ohrozimskou fázi. 108 tabulek (139–246) prezentuje plányprokopaných mohyl, hrobovou výbavu a především pak celkové plány dvanácti mohylníků, z nichžpředevším ty nově objevené (z katastru Alojzova, Drahanovic, Ludéřova a Náměště) překvapují rozlohoui počtem mohyl.Práci M. Šmída, přehledně a v úplnosti prezentující dosavadní poznatky o nejstarších moravskýchmohylnících, lze po obsahové i metodické stránce bezesporu označit za jednu z nejlepších, možnoříci vzorových monografií věnovaných moravskému eneolitu. Splňuje všechny požadavky potřebnék plnému docenění mimořádného významu, který tomuto fenoménu náleží i v širším rámci středoevropskéhostaršího a středního eneolitu. Zvláště potěšitelný je postup, který autor zvolil. Informacejsou natolik obsažné, že bez nesnází umožňují zpětnou kontrolu závěrů, včetně těch, jež se vztahujík relativně chronologické pozici jednotlivých typů keramiky a broušené industrie a jako takové jsou

896Nové publikaceaplikovatelné i v sousedních oblastech. Překvapivá je rozlehlost největších mohylníků. Počet zkoumanýchmohyl se přitom z pochopitelných důvodů u většiny z nich omezil na několik málo objektů, a dáse předpokládat, že další odkryvy budou následovat. Od těch bych zároveň očekával odpověď na otázky,které považuji za dosud otevřené a zároveň i důležité pro poměry té doby v Čechách. Prvou otázkouje, zda pohřbívání v těchto areálech nezačalo dříve než ve fázi moravské KNP IB2-Rmíz, autoremsynchronizované se siřemským stupněm české starší KNP. Druhá je otázka, zda a nakolik mohylníkyohrozimské fáze přežívají dobu staršího, bolerázského stupně badenské kultury. Ať už budou výsledkybudoucích výzkumů jakékoliv, předvídám, že základní teze práce M. Šmída zůstanou platné.M. ZápotockýGlaskultur in Niedersachsen. Tafelgeschirr und Haushaltsglas vom Mittelalter bis zur frühenNeuzeit. Hrsg. von Edgar Ring. Lüneburger Stadtarchäologie e.V. Stadt Lüneburg. Husum VerlagLüneburg 2003. 200 str., bar. foto každého kat. čísla a další vyobr. v jednotl. příspěvcích. ISBN3-89876-100-2, ISSN 0949-9318.Publikace byla vydána u příležitosti stejnojmenné výstavy pořádané od května do září 2003v Městském muzeu v Lüneburgu. Předmětem výstavy byly bohaté archeologické nálezy středověkéhoa novověkého skla z výzkumů v tomto městě, jejichž zpracování zajistil tamější spolek pro městskouarcheologii, a to za finanční podpory zemského Landschaftsverbandu. Odbornou stránku celéhoprojektu realizoval především Peter Steppuhn, jehož Katalog je zároveň těžištěm celé publikace.Na textové části se kromě P. Steppuhna podíleli Marc Kühborn, Uta Reinhardt, Christian Leibera Betty Arndt.Vúvodní kapitole ke Katalogu (P. Steppuhn: Sklo jako kulturní artefakt, 9–11) je podán stručnýpřehled bádání o středověkém a novověkém skle ve střední a severní Evropě. Autor se podrobněji věnujestavu výzkumu v Německu, obzvláště Dolním Sasku. Velmi dobře je známa situace v jz. Německu.Ze severní a sv. části země byly dosud zpracovány pouze materiály z Haithabu, Lübecku a Šlesviku.Jako významný příspěvek k poznání obchodu mezi Holsteinem a Nizozemím uvádí P. Steppuhnzpracování pečetí (kolků) na skleněných nádobách ze 17. a 18. stol. z Holsteinu. Poznatky k dalšímlokalitám z Meklenburska-Pomořanska jsou soustředěny v pátém svazku Wismarer Studien zur Archäologieund Geschichte (Rostock, Stralsund, Greiswald a Wismar).K největším sklářským produkčním centrům ve střední Evropě patřilo Německé středohoří, a tojiž od středověku. Vedle výsledků archeologických výzkumů skláren byly předloženy i shrnující studieo středověkém skle ve městech Hoexter, Braunschweig a Göttingen, menší soubory a jednotlivinybyly publikovány z řady dalších měst.Samotné Dolní Sasko nepatřilo v průběhu dějin k zemím s výrazným výskytem výrobků ze skla.Tuto situaci lze pozorovat již od doby bronzové (hrobové nálezy skleněných perel). V době římskéa na počátku stěhování národů se zde sklo objevovalo v podobě drobného šperku a také prvních nádob,ovšem zcela výjimečně. Teprve s nástupem Franků se stávalo častěji používaným materiálem.Na výstavě bylo zastoupeno třemi hrobovými nálezy číší typu Spitzbecher (č. kat. 2.001-2). Velkývýskyt skleněných perel byl také zaznamenán v hrobových výbavách na saských pohřebištích odkonce 6. do konce 8. stol. Perly sem byly dováženy v 8. a 9. stol. z Blízkého východu a z územíZápadofranské říše, část byla vyráběna i v Haithabu u Šlesviku. Na sídlištích přináležejících k pohřebištímse však žádné sklo nenašlo. V průběhu christianizace severoněmeckých zemí a s tím spojenýmzakládáním biskupství a posléze i s průběhem urbanizace vznikaly podmínky pro rozvoj obchodua řemesel. Potřeba skleněných výplní oken pro sakrální i světské stavby vyšších společenskýchvrstev podnítila v Dolním Sasku domácí výrobu skla již ve 12. stol., zejména pak ale ve stol. 13. Výraznousložku do závěru 14. stol. představují importy z jižní a střední Evropy. Teprve od pol. 15. stol.se zde sklo stalo masovým spotřebním zbožím.Zpracování lüneburských nálezů skla vychází z ca 1200 předmětů získaných výzkumy v průběhunejméně 30 let. Nálezy reprezentují především období 16. a 17. století. Cílem výstavy bylo předsta-

Archeologické rozhledy LVI–2004 897vit stylové a funkční spektrum výrobků používaných v Dolním Sasku, především v Lüneburgu, s doplněnímo vybrané nálezy z jiných měst.Ačkoliv je lüneburská salina poprvé zmíněna již v r. 956, město obdrželo práva teprve r. 1247.Významnou roli v hanzovním spolku umožnila městu získat od závěru 13. do 15. stol. těžba soli.Přesto jsou nálezy skla z tohoto období téměř neznámé, což autor vysvětluje častým čištěním odpadníchjímek již ve středověku. Sklo se dochovalo teprve v jímkách mladších, těch které zaniklypři přestavbách, a to bez předchozího vyprázdnění. Za zmínku stojí skutečnost, že nejlepší ukázkyskla jsou ze závěru 16. stol. a ze stol. 17., kdy již obchod se solí ztrácel na významu.V kapitole Témata výstavy (P. Steppuhn, 11–17) je představeno 15 skupin výrobků a dokladůsklářské výroby, přičemž každá skupina zachycuje vývoj určitého typu a je provázána s odpovídajícímiexponáty uváděnými v Katalogu (P. Steppuhn, 47–200).Prvním tématem Katalogu je samotná Výroba a zpracování skla (č. kat. 1.001-1.014). Tato částje doprovázena ukázkami sklářských pánví a uzávěrů pecí, ukázkami nářadí (např. píšťal, razidel,nůžek a pinzet), dále dřevěných a keramických forem a odstřiků skla. Oddíl je zakončen ukázkamipolotovarů drobných lahviček i stejných, leč dokončených výrobků.Oddíl Číše (č. kat. 2.001-2.047) zahrnuje časově i tvarově velmi různorodé výrobky, od hrobovýchnálezů spitzbecherů z doby okolo r. 500 a zlomku „Hedvičina poháru“ z 12. stol. přes číškystaženými kapkami s modrými nálepy české provenience ze stol. 14., až po přehled tvarů německýchskláren od počátku 16. do 1. pol. 18. století. Nálezy demonstrují vývoj od krautstrunku přesberkemeier po roemer (č. kat. 2.007-2.023). V našem prostředí se sporadicky objevují krautstrunky(Sedláčková 2000, 164–167) a později berkemeiry (Sedláčková 1997, č. kat. 102; Sedláčková ed.1998, č. kat. 13.2-8), roemery zatím nejsou známy, nebo nebyly publikovány. Jedním exemplářemje představena číška s předfukovaným dekorem čoček ze 14. století. Je z bezbarvého skla a je uváděnájako výrobek skláren v sv. Francii (2.024). Následuje skupina číšek ze zeleného německéhoskla, vyrobená stejnou technikou, což zdůrazňuje rozdíl mezi oběma výrobními okruhy, vyjádřenýcharakterem skla, který se projevuje zejména od 15. stol. (2.025). Tyto číšky jsou v našem prostředírovněž neznámé. V Exkurzu 1 (188–189) P. Steppuhn uvádí přehled uplatnění tzv. optické výzdoby(předfukované) a výrobků foukaných do formy v průběhu středověku, s maximálním rozšířenímv 15. a 16. století. Další skupinu tvoří číšky z modrého skla, které se sporadicky objevují ve 2. pol. 15.a1. pol. 16. stol. (2.026-28). V našich nálezech jsem se s výrobky z modrého skla z tohoto obdobízatím setkala pouze ve dvou případech. V souboru ze studny 1/94 v Brně na Petrově byla téměř celáválcovitá číše s řadou velkých nálepů na spodní části a dutou zvonovitou patkou. V souboru z objektu531/00 z nám. Svobody 17 to byl zlomek číšky se šikmými žebry (Muzeum /dále jen M/ města Brna,inv. č. 18/94-231/342-1 a 191/00-158/276-6). Válcovitá číška se svislými žebry vyfukovanými doformy z bezbarvého kvalitního skla a s prstencem okolo dna, zde prezentovaná jako nizozemský výrobekze 2. pol. 16. stol. (2.029), je v souborech na Moravě a ve Slezsku (v Brně a Opavě) poměrněčastá. V kontextu četných analogií v Maďarsku a samotné Itálii v horizontu let 1450–1550 ji pokládámza výrobek italských skláren. Jedná se ovšem o tvar oblíbený od 14. stol. a nepochybně vyráběnýve všech výrobních okruzích.Malé válcovité číšky s optickým dekorem síťky (Netzmuster) z 1. pol. 17. stol. (2.030, Nizozemínebo Špesart) jsou v našem prostředí velmi častým tvarem. Nejčastěji bývají zdobeny plošnýmoptickým dekorem různých vzorů, méně nesou svislá žebra. Objevují se téměř v každém souboruod 90. let 16. stol. výše (např. Nymburk – jímka 10/63 na Kostelním nám.: Sedláčková 1997, č. kat.8-10; Olomouc: Sedláčková ed. 1998, č. kat. 17.2-12; Strachotín: Sedláčková 2001, obr. 6: 199, 205;Opava: Teryngerová 1997, obr. 1.3). Jejich jednoduché a nenáročné provedení je řadí k levnému zboží,dostupnému všem vrstvám. Méně se v našem prostředí objevují tzv. warzenbechery, tj. menší číškys dekorem výrazně plastických kruhových čoček, opět vyfukovaných do formy z 1. pol. 17. stol.Byly běžně vyráběny v Nizozemí a Německu (2-031-32). U nás je jejich výroba doložena ve sklárněv Rejdicích u Jablonce n. N. (Hejdová 1981, fig. 9: 1; 11: 7, 13). Jedna z lüneburských číšek jez výrazně fialové skloviny zabarvené manganem a má zvláštně tvarovanou patku, vzniklou zaškrcenímstěny v dutý prstenec (2.032). Podle všech známek může tato číška pocházet z domácích, tedy

898Nové publikaceněmeckých skláren v Hilsbornwiese u Grünenplanu, kde se v letech 1624–1625 vyrábělo sklo těchtotvarů i barvy. Jedná se však o sklovinu objevující se zcela výjimečně. Z Čech byla publikovánadrobná holba z Nymburka (Sedláčková 1997, č. kat. 14). Na Moravě je sklovina doložena několikapřípady: džbánkem s kulovitým tělem se zlaceným dekorem z Olomouce (Sedláčková ed. 1998, č. kat.13.2-13), miniaturním džbánkem s emailovým dekorem z Brna (Novotný 1959, 113, tab. XIX) a číškaminebo holbami se žebry ze Strachotína (Sedláčková 2001, 49) a Pouzdřan (Sedláčková 2003,37, č. kat. I-1, obr. 2: 1).Dekor na další válcovité číšce má v němčině přesné a výstižné označení: Korbmuster, příp. Quadermusternebo Flechtewerkmuster (2.033). U nás užíváme opisné vyjádření „číška ovinutá vláknema dofouknutá do drátěné mřížky“, což je způsob technického provedení pro vzor připomínající stěnukošíku splétaného z proutí. Technika výroby je názorně demonstrována v publikaci H. E. Henkese(1994, obr. 87). Objevuje se především na číškách a číších, pohárech a méně na dalších tvarech, jakoje např. holba od závěru 16. stol. Válcovitá číška s hladkým prstencem okolo dna z modrého skla zastupujevýzdobu rytou diamantem, rozšířenou v období zhruba 1500 až 1700 (2.034). Technika se dostřední Evropy rozšířila z Itálie, ovšem teprve v rudolfinském horizontu se s ní setkáváme celkem běžněna domácím skle, hlavně na pohárech s vřetenovitou kupou. Nejrozšířenější české poháry s polovejčitoukupou diamantem zdobeny nebyly.Další skupinu tvoří jednoduché válcovité nebo mírně kónické číšky s emailovým dekorem, oblíbenýmpředevším v Německu a Čechách (2.035-40). Válcovitá číška z ledového skla (2.041) je pokládánaza nizozemský výrobek z pol. 17. stol. (2.041). Za zmínku stojí, že analýza skla číšky ze stejnéhomateriálu z Olomouce ukázala složení draselno-vápenaté (Sedláčková ed. 1998, č. kat. 13.2-9),což dovoluje předpokládat i výrobu v domácích hutích. Číška na třech kulovitých nožkách, patřícízejm. v Nizozemí k oblíbeným tvarům okolo pol. 17. stol. (2.042), je mi u nás známa pouze z povrchovýchsběrů na hradě Buchlov (M Zlín, inv. č. 51 527), příp. z objektu 22/91 z Brna, Jakubské ul. 3(M města Brna, inv. č. 450 286). Číšky s „kometami“, což je další specifický nizozemský tvar, se podleústního sdělení J. Žegklitzové nacházejí v souborech z Pražského hradu. Další dvě číšky, z dobyokolo r. 1600, jsou zdobené bílým a vícebarevným nitkováním, přičemž jedna nese na stěně nálep selvím maskaronem (2.044-45). Za typicky nizozemský můžeme pokládat především celkový tvar nádobeks mírně rozevřeným ústím, v našem prostředí jsou častější číšky válcovité. U nás jsem se s číškamis rozevřeným ústím setkala pouze v Olomouci a Opavě. Vždy byly vyrobeny z kvalitnější skloviny– viz výše uvedená číška z ledového skla a další ze skla opakního, světle modrého (Sedláčkováed. 1998, č. kat. 13.2-10; Štěrbová – Pavelčík 1997, obr. 5: 4, zdobená emailem). Také dekor plastickýchnálepů s kolky je u nás velmi ojedinělý – z Moravy je mi znám jen jeden zlomek z hraduBuchlov (M Zlín, inv. č. 52 024). Jako číšky na nožce (Fussbecher) jsou označovány výrobky 1. pol.16. stol., na rozdíl od pohárů vrcholné renesance. Jedná se totiž skutečně o tvar číšky s různě tvarovanounožkou, vzniklou většinou zaškrcením těla, čili o tvar jedno- až dvoudílný. První číška, jednoduchéhoa elegantního tvaru, je zdobena na okraji svazkem linek bílého emailu a byla vyrobenana území jižního Nizozemí či severní Francie (2.046). Druhá je vlastně číška se žebry a vícebokoukupou a je opět zdobená bílým emailem. Pochází z Belgie, popř. severní Francie nebo severníhoŠvýcarska (2.047). S obdobně tvarovaným pohárem jsme se u nás setkali v jednom souboru v Opavě(Štěrbová – Pavelčík 1997, obr. 5: 2; Sedláčková 2000, 174, obr. 5). Také další známé poháry z Moravyještě reprezentují „číšky na nožkách“ (Sedláčková 2000, 174–175). Teprve po zahájení výrobyv tyrolských hutích v Hall se u nás objevují „pravé“ poháry, sestavené ze tří částí.Vysoké tvary jsou reprezentovány několika typy (2.048-2.060). Osmiboká číše (Achtantkantbecher)se vyskytovala již na přelomu 13. a 14. stol. a v průběhu 16. a 17. stol. Patří k základnímu tvarovémurepertoáru německých skláren. U nás je s vícebokými kupami známo jen několik menšíchčíšek s nálepy ze závěru 15. a 1. pol. 16. stol. (Sedláčková 2000, 170–171; 2004, č. kat. 5, obr. 1: 5)a zatím jediný exemplář osmiboké číše z Brna, Jakubské ul. 4 (M města Brna, inv. č. 1018/91-Sk-923-1).Řada kyjovitých tvarů je zahájena dvěma vysokými číšemi s nálepy českého typu. Na druhém exemplářije pozoruhodná skutečnost, že číše má ulomenou terčovitou patku. Místo lomu je však pečlivězačištěno, číše byla evidentně používána i nadále. Číše kyjovitého tvaru (Keulenglas) byla od závěru

Archeologické rozhledy LVI–2004 89915. stol. vedoucím tvarem německého skla. Stále rozšířenějšími se stávala svislá žebra předfukovanádo formy, výzdobné prvky zastupovalo ovinuté vlákno s radélkováním. Vyskytují se exempláře zeskla nazelenalého, modrého, žlutohnědého nebo se zatavením červené skloviny. Za typický znak německýchvýrobků pokládá P. Steppuhn velkou terčovitou patku, vzniklou ovšem nikoliv připojenímširoké lišty k tělu, ale vefouknutím bubliny skla ve dno. Důkazem velké obliby tohoto tvaru je i vyobrazenína dně keramického talíře skupiny Werra (2.059). Ve 2. pol. 16. stol. se objevují i vysokéčíše s bílým nitkováním. Také v našem prostředí jsou v závěru 15. a v 1. pol. 16. stol. nadále používányvysoké číše výrazně kyjovitého tvaru. Pravděpodobně byly vyráběny v domácích sklárnách,i když řada z nich je zhotovena z jediné bubliny (vč. patky). Patrně šlo o dobovou sklářskou zvyklost,nikoliv o německé specifikum. Setkala jsem se s nimi zejména v souborech z Opavy a Olomouce,méně z Brna. Výzdoba tohoto období sestává z velmi drobných srpečkových nálepů, oblíbená jsoui spirálovitě natavená vlákna s radélkem, v některých souborech jsou častá šikmo natavená vláknas radélkem (např. Tábor: Krajíc 1998, 185–189, obr. 41–45; Opava: Teryngerová 1997; nepubl. materiálze SZM Opava a M města Brna z horizontu 1450–1550).Další skupiny tvoří tvary na dříku (Becher auf Stiel; 3.001-3.005). Pokud se vyskytují u nás, jsourovněž řazeny mezi poháry. Na rozdíl od fussbecheru je v tomto případě ke kupě v podobě některéz číšek připojen tyčinkovitý dřík a různě tvarované patky, typické pro toto období: spirálovitě svinutéz vlákna, prolamované, zvonovité. Jsou ze zeleného nebo nažloutlého skla.Poháry (Kelchglas; 3.006-3.038) prezentují v katalogu nejrozšířenější renesanční tvar z rozmezípočátku 16. až 17. stol. Jsou řazeny podle tvaru kupy (trychtýřovitá – vřetenovitá), podle dekoru (vedlehladkých ryté diamantem, s bílým nitrováním, příp. se žebry z bílých vláken, zdobené malbouemaily) i podle tvaru nodů (balustrový, dutý se žebry, se lvími maskarony, s „křídly“ a „hady“ z modréhoskla). Většina tvarů i výzdobných prvků se vyskytuje i v souborech z našich měst, ovšem v Lüneburguzcela chybí náš nejběžnější tvar – pohár s jednoduchou polovejčitou kupou, většinou hladkou,méně s optickým dekorem. Pokud je mi známo, tento tvar poháru byl až na výjimky oblíben pouzev našem prostředí, a lze ho pokládat za specifické domácí ztvárnění benátských předloh.Bližší pojednání si zaslouží několik exemplářů. Č. kat. 3.013 představuje pohár původně s hladkoukalichovitou kupou, na které byla diamantem od okraje ke dnu vyryta pilkovitá spirála, takže částkupy je odlomena. Zlomek stejné kupy s pilkovitými hranami je evidován z jímek na Pražském hradě.Účel a smysl tohoto zlomku byl účastníkům semináře k problematice historického skla (květen 2002)zcela záhadný a také P. Steppuhn pokládá tento pohár za unikum. Vysvětlení je však velmi prosté –jedná se o žertovnou nádobu, jejíž výrobu v 16. stol. popisuje J. Mathesius a která byla znovu oblíbenáv biedermeieru. Kupa poháru byla po vychladnutí jemně naříznuta žhavým železným hrotembuď v hladké, nebo pilkovitě zubaté spirále. Oběti žertu se pak při pokusu z takového poháru se napítčást stěny odlomila (Pazaurek 1923, 349–350; za upozornění děkuji Dedovi von Kessenbrock-Krosigk,kurátorovi sbírky barokního skla v Corning Museum, New York). Druhým pozoruhodným kusem jepohár č. kat. 3.034, s emailovým dekorem doplněným aplikovanými terčíkovitými nálepy. Trojnásobnýmotiv tvoří hlavičky cherubů na nálepech, zatímco křídla jsou namalována přímo na stěnupoháru. Motiv je v renesančním umění běžně rozšířený – objevuje se na architektuře, na výrobcíchzkovů, majoliky, na skle ovšem zcela výjimečně. P. Steppuhn klade pohár do Čech 1. pol. 17. stol.auvádí analogické poháry z Plzně a z Antverp, dále pak vysokou číši s víkem ze sbírky ErnestaWolfa. Neznámý mu zůstal stejný pohár z Brna, Orlí ulice, na kterém je vročení 15?5 (patrně 1595;Novotný 1959, tab. XVIII). Další analogie tvoří několik nádob s tímto motivem, provedeným pouzemalbou. Nepochybně se jedná o výrobky z jedné dílny, které představují snahu napodobit jednoduššímiprostředky kvalitnější sklo s nálepy zdobenými kovovými kolky ve tvaru lvích maskaronůnebo hlaviček cherubů. V každém případě zvláštní provedení motivu umožňuje sledovat rozptýlenívýrobků z jednoho centra po Evropě, což víceméně internacionální tvary a motivy ve standardnímprovedení nedovolují.Tvar misky (č. kat. 4.001-4.010) nikdy nepatřil k rozšířeným, přesto je v Lüneburgu a okolí doloženprůběžně od přelomu 13. a 14. stol. až po benátské „tazzy“. Misky nesloužily ke konzumacinápojů, ale naplněné sladkostmi, ořechy nebo ovocem zdobily slavnostní tabule. Konvičky a džbán-

900Nové publikaceky (č. kat. 4.011-4.018) patří v Lüneburgu k základnímu repertoáru stolního skla teprve od renesance,stejně jako v našem prostředí. Vedle výrobků z nazelenalého skla se objevily také džbánky zeskla modrého a jeden exemplář z opakního skla barvy pečetního vosku. Ze stejného skla je i dalšínádoba vázičkovitého tvaru, s kulovitým tělem a vysokým, trychtýřovitě rozevřeným okrajem. Patkutvoří dutý zaškrcený prstenec okolo dna (č. kat. 4.018). Druhý uváděný tvar bezesporu představujekeramickou nádobu, označovanou jako Kreuse a rozšířenou ve 2. pol. 15. a 1. pol. 16. stol. v Německua také ojediněle vyrobenou z červeného opakního skla (Prohaska-Gross 2001, č. kat. 395). Výrobkyz tohoto typu skla jsou u nás velmi vzácné. Vedle středověké konvičky z Brna, Kozí ul. (M městaBrna, inv. č. 23a/86-1), je to dno číšky z hradu Cvilín u Krnova z 1. pol. 16. stol. (Sedláčková 2004,č. kat. 8, obr. 1: 8) a několik nádob ze závěru 16. a prvních desetiletí 17. století. Jistý větší výskytvýrobků z tohoto typu skla můžeme sledovat na novokřtěnských dvorech na jižní Moravě – vedledžbánků jsou zde i stejné nádobky tvaru Kreuse (Sedláčková 2001, 48–49, obr. 2: 45; 2003, 39, č. kat.II.15), což patrně souvisí s odběrem zboží z dolnorakouských skláren. V Reichenau ve Freiwaldu jedoložena nejen výroba červeného opakního skla, ale i skla fialového, s nímž se setkáváme také naMoravě (Tarcsay 2002, 180). Zajímavé je přejímání tvarů mezi sklem a keramikou a naopak, kterése projevuje v novokřtěnském prostředí. Tvar Kreuse, který novokřtěnci znali ze svých původníchdomovů v Německu, se zde objevuje nejen ve skle, ale i v glazovaném provedení, a tvar číšky s mírněvykloněným okrajem (č. kat. 2.045) je také v repertoáru fajánsových výrobků (Pajer 2001, obr.126, 128, obr. 64, 65; Sedláčková 2003b, obr. 1).Několika ukázkami jsou zastoupeny nádoby zvláštních tvarů (č. kat. 4.019-4.027). Jedná seo žertovné nádoby, číše s choboty, číše a číšky s nálepy ve tvaru zvířecích hlaviček, ojediněle nacházenéi u nás. S láhvemi a lahvičkami různých tvarů se v renesančních souborech setkáváme v nejhojnějšímmnožství, u nás však patří k nejméně sledovaným tvarům dutého skla. Výběr v kataloguprezentuje jejich široké spektrum v 16. až 18. stol. (č. kat. 5.001-5.015): láhve na víno s baňatýmtělem se skleněnými pečetěmi z poslední třetiny 17. stol., láhve čtyřboké, vyráběné od 16. stol., láhves hruškovitým tělem, hladké i s předfukovanými žebry, nebo s natavenými vlákny na hrdle i těle.Je zde také láhev s lalokovitými stěnami, z ledového skla, a láhev poutnická se dvěma oušky nahrdle. Drobné lahvičky válcovité nebo s baňatým tělem a vysokým štíhlým hrdlem (5.016-5.020)sloužily k uskladnění malého množství tekutin, jakými byly například léky, oleje a esence, destilátynebo parfémy.Lékařské a alchymistické sklo (6.001-6.006) je zastoupeno drobnými lahvičkami, ve kterých sedochovaly vzorky substancí piva, dále destilačními helmami, baňkou na krev a urinálem. Ve skupiněVaria (7.001-7.008) najdeme pítko pro ptáky, lampy, kalamář, část přesýpacích hodin a několik vík.Stejnou část přesýpacích hodin jsem identifikovala v souboru objektu I/73 z Olomouce, ul. 8. května(NPÚ Olomouc, č. přír. 15-134/73 a 51-2242/73). Do 15.–18. stol. jsou datována dvě hladítka(8.001-8.002), kterým je věnován také Exkurz 2 (P. Steppuhn, 190–192). Posledním tématem jeokenní sklo (č. kat. 9.001-9.005), prezentované mj. částí výplně ze smaragdově zeleného olovnatéhoskla s malbou švarclotem (13./14. stol.) a ukázkami okenního skla ze závěru 16. stol. a ze stol. 17.Dějiny výroby plochého skla jsou pak přehledně uvedeny v Exkurzu 3 (P. Steppuhn, 193–196).Výrobky ze skla jsou podchyceny také v inventářích domácností uložených v lüneburském Městskémarchivu. V nejstarších dochovaných písemnostech z r. 1536 a 1544 je sklo uvedeno paušálně,v mladších již ve zvláštní rubrice a podrobněji. Tak je v pozůstalosti z r. 1578 podchyceno celkem198 výrobků ze skla (což je největší doložené množství), zvlášť pak sedm „benátských“ číší. Zajímavouskupinu tvoří umělecké předměty ze skla, mezi nimiž bylo devět plastik P. Marie. Marc Kühlborn(18–20) sleduje sklo v pozůstalostních inventářích až do 18. stol. a konstatuje, že v časném novověkubylo sklo používáno ve všech sociálních vrstvách.Příspěvek Uty Reinhardt (21–26) je věnován poměrům v hostinských zařízeních v Lüneburgu od14. do 19. století. Informace k problematice nápojů a zvyklostí spojených s jejich konzumací se objevujíjiž v nejstarších celních soupisech dováženého zboží.Obsáhlý příspěvek Christiana Leibera (27–44, obr. 1–33) shrnuje bohaté výsledky terénní prospekcea výzkumů skláren v pohoří řeky Wessery. Díky příhodným podmínkám zde byly sklárny za-

Archeologické rozhledy LVI–2004 901kládány již od 12. stol., s největším rozkvětem v 16. a 17. století. Vedle dvou skláren z 12./13. stol.v lokalitě Hils a jedné z 1. pol. 13. stol. v Bramwaldu byly archeologicky zkoumány renesanční sklárnyvGrünenplanu. Ty podle písemných pramenů pracovaly v letech 1632–1667/1668. První písemnézprávy o sklářství jsou z r. 1397/1398, pro 16. a další století již existuje řada pramenů, v nichž jsoupodchyceny konkrétní poměry na konkrétních hutích. Pro nás je zajímavá zpráva o Čechovi PetruHüttelovi. Hesenský zemský panovník hrabě Vilém IV. jej r. 1595 po propuštění svého benátskéhoskláře jmenoval sklářským mistrem na své nové huti v Altmündenu v Reinhardswaldu, neboť PetrHüttel byl schopný vedle běžného zeleného skla vyrábět i sklo bezbarvé. Do oblasti Hesenska a DolníhoSaska přinesl nejen tuto znalost, ale i umění emailové malby na skle a v Altmündenu předal svévědomosti dalšímu mistru. Pro výjimečné schopnosti se P. Hüttela již v r. 1597 snažil získat knížeJindřich Julius z Braunschweigu-Lüneburgu a přislíbil mu pomoc při vybudování vlastní hutě, cožse mu v r. 1599 podařilo. Později se již Hüttelovo jméno v písemných pramenech neobjevuje. Tradicevýzkumu skláren v Grünenplanu sahá do závěru 19. stol. Do současnosti bylo shromážděnoobrovské množství dokladů jak o samém výrobním procesu, tak o výrobcích ze skla a dalších materiálů,jako keramika a kachle. Výzkumu skláren (nejen renesančních) je v Německu obecně věnovánanepoměrně větší pozornost než u nás, kde se této problematice dlouhodobě systematicky věnujepouze Eva Černá na území sz. Čech. Mimo tento region byly archeologicky zkoumány pouze dvěrenesanční sklárny, v Rejdicích u Jablonce n. Nisou (Hejdová 1981) a v Anežském klášteře v Praze(Hejdová – Reichertová 1982). Na Moravě byla menší sondáž provedena v prostoru hutě v k. ú. PustéŽibřidovice, okr. Šumperk (Merta 1994; Himmelová 1994). Na zpracování a zveřejnění čeká materiálze zdevastované rudolfinské sklárny v Broumech (okr. Beroun), která se dosud uvádí jen v souvislostise zpracováním kachlů (Žegklitz – Hazlbauer – Chotěbor 1992). Terénní průzkumy s pozitivnímivýsledky v jižních Čechách řadu let systematicky provádí J. Fröhlich (např. 1993; 1994),v sz. Čechách pak M. Gelnar (např. 1996), jenž také ve spolupráci s ostravským archivářem V. Štěpánemprovedl terénní výzkum skláren na severomoravském panství Branná, a to s velmi slibnýmivýsledky (Gelnar 2000; Štěpán 2000).Při sanaci domovního bloku v Göttingen byla mj. prozkoumána odpadní jímka ze 17. stol. Jejíobsah poskytuje velmi konkrétní představu o sortimentu skla v patricijské domácnosti (Betty Arndt,45–47). Mezi dobovým zbožím se však objevuje také číše s choboty z 1. pol. 16. stol (č. kat. 4.022).Jedná se o názornou ukázku dlouhodobého přežívání luxusních výrobků, nepochybně díky nadstandardnípéči.Nespornou výhodou publikací katalogového typu je možnost charakterizovat ve zkratce, lečvýstižně materiál z určitého časového období, příp. lokality či územního celku. V případě nálezů ze16. a 17. stol., kdy se sklo vyrábělo již v masovém množství a jeho používání se šířilo mezi všechnysociální vrstvy, je to v podstatě nejlepší možnost, jak materiál uchopit. Jednotlivé složky hmotné kultury,jako výrobky ze skla, je možné v tomto období již také dobře sledovat v archivních pramenech,a tak lépe využívat jejich vypovídací hodnoty pro konkrétní sociální prostředí. V řadě případů je lzespojit i se zcela konkrétními osobami. Publikace je velmi kvalitně provedena. Každý exemplář másvé barevné vyobrazení, což dává velmi dobrou možnost srovnání s materiálem z našich lokalit, bohuželzatím jen skrovně a většinou okrajově publikovaným (Praha: Hetteš 1963; Huml 1971; 1995;Drahotová – Žegklitzová-Veselá 2003; Nymburk: Sedláčková 1997; Chrudim: Frolík – Sigl 1998;Tábor: Krajíc 1998; Brno: Novotný 1959; Himmelová – Procházka 1990; Opava: Štěrbová – Pavelčík1997; Olomouc: Drobný – Sedláčková 1997; Sedláčková ed. 1998; Strachotín: Sedláčková 2001;Pouzdřany: Sedláčková 2003; výběr z různých lokalit: Drahotová – Hejdová 1989). Soupis lokalits nálezy renesančního skla v Čechách a na Moravě, pořízený za ochotné spolupráce řady archeologůa muzejních pracovníků, ukazuje, jak nepřeberné množství materiálu čeká na zpracování a vyhodnocení,které může přinést velmi podstatné poznatky ke specifikům domácího renesančníhosklářství a obchodu se sklem v rámci Evropy (Sedláčková 2003a).Hedvika Sedláčková

902Nové publikacePRAMENY A LITERATURADrahotová, O. – Hejdová, D. 1989: České sklo I. Sklo období středověku a renesance 13. století – 1. polovina17. století. Katalog výstavy. Praha, UMPRUM.Drahotová, O. – Žegklitzová-Veselá, J. 2003: Die Typen der Renaissancekelchgläser (Weingläser) in venezianischerArt aus böhmischen und mährischen Fundorten. In: Auf gläsernen Spuren. Der Beitrag Mitteleuropaszur archäologisch-historischen Glasforschung. Beiträge zur Mittelalterarchäologie in Österreich19, Wien, 119–126.Drobný, T. – Sedláčková, H. 1997: Kachle a sklo z odpadní jímky ze 16. stol. v Olomouci – Ofenkacheln undGlas aus einem Abfallbehälter von dem 16. Jh. in Olomouc (Olmütz). Muzejní a vlastivědná práce 35,129–140.Frolík, J. – Sigl, J. 1998: Chrudim v pravěku a středověku. Obrazy každodenního života. Chrudim, Okresnímuzeum.Fröhlich, J. 1993: Archeologický výzkum šumavských skláren. In: Archeologia technica 8, Brno, 75–83.— 1994: Renesanční sklárny na Vilémově hoře. Archeologický příspěvek k historii rožmberské a buquoyskésklárny. Jihočeský sborník historický LXIII, 3–14.Hejdová, D. 1981: The Glasshouse at Rejdice in Northeastern Bohemia. Late sixteenth – early seventeenthCenturies. Journal of Glass Studies 23, 18–33.Gelnar, M. 1996: Sklářské hutě v Lužických horách a v jejich podhůří. In: Bezděz 4. Vlastivědný sborníkČeskolipska, Česká Lípa, 37–51.— 2000: Výsledky prospekce zaniklých skláren na panství Branná. Nepubl. rukopis. Archiv autorky.Hejdová, D. – Reichertová, K. 1982: Glashütte im ehemaligem Agneskloster in Prag. Glasrevue XXXVII-2,10–15.Henkes, H. E. 1994: Glas zonder glans – Glass without gloss. Rotterdam Papers 9. Rotterdam.Hetteš, K. 1963: Venetian Trends in Bohemian Glass-making in Sixteenth and Seventeenth Centuries. Journalof Glass Studies 5, 39–53.Himmelová, Z. 1994: Sklená kat. úz. Pusté Žibřidovice, okr. Šumperk. Předběžný posudek skel. Nepubl. zpráva.Archiv Technického muzea v Brně.Himmelová, Z. – Procházka, R. 1990: On the charakteristics of some components of material culture andpublic health care of the town Brno in the 16 th – 17 th century. In: Studies in Postmediaeval Archaeology1, Praha, ARÚ ČSAV, 127–168.Huml, V. 1971: Nález renesanční keramiky v Praze „Na Slovanech“ – Ein Renaissance Keramikfund aus Prag– „Na Slovanech“. Archeologické rozhledy 23, 222–226.— 1995: Rudolfínská lékárna Matyáše Borbonia na Koňském trhu očima archeologie – RudolphinischeApotheke auf den Rossmarkt mit den Augen gesehen. Praha, Muzeum hlavního města Prahy.Krajíc, R. 1998: Dům pasíře Prokopa v Táboře (Archeologický výzkum odpadní jímky v domě čp. 220) –Das Haus des Gürtlers Prokop in Tabor (Archäologische Erforschung der Abfallgrube im Haus Cnr.220). Tábor.Merta, J. 1994: Zaniklá sklárna ve Sklené (kat. uz. Pusté Žibřidovice, okres Šumperk). Soubor výsledků archeologickéhovýzkumu v sezóně 1992 – Untergegangene Glashütte in Sklené (Katastralgebiet vonPusté Žibřidovice, Bezirk Šumperk). In: Archeologia technica 9, Brno, 45–49.Novotný, B. 1959: Hromadný nález ze 16. stol. v Brně. Fontes archaeologicae Moraviae I. Brno, ARÚ ČSAV.Pajer, J. 2001: Novokřtěnské fajánse ze Strachotína. Mikulov.Pazaurek, G. E. 1923: Gläser der Empire- und Biedermeierzeit. Leipzig.Prohaska-Gross, Ch. 2001: Glas – vom Luxusgegenstand zur Massenware. In: Spätmittelalter am Oberrhein– Alltag, Handwerk und Handel 1350–1525. Ausstellungskatalog Badisches LandesmuseumKarlsruhe. Teil 1. Katalogband, Stuttgart, 193–203.Sedláčková, H. 1997: Renesanční sklo a další archeologické nálezy z Nymburka – Renaissance Glass andother archaeological Finds from Nymburk. Libice n. C.— 2000: Sklo první poloviny 16. století na Moravě v archeologických nálezech – Mährisches Glas der1. Hälfte des 16. Jahrhunderts in archäologischen Funden. Pravěk NŘ 10, 163–191.— 2001: Soubor renesančního skla z areálu novokřtěnského dvora ve Strachotíně (okr. Břeclav) – Kollektionvon Renaissance Glas aus dem Areal des Wiedertäuferhofs Strachotín (Bez. Břeclav). JižníMorava 37, 43–68.— 2003: Nálezy renesančního skla z Pouzdřan, okr. Břeclav – Funde von Renaissance-Glas aus Pouzdřany,Kr. Břeclav. In: Historické sklo 3. Sborník pro dějiny skla, Čelákovice, 35–46.

Archeologické rozhledy LVI–2004 903Sedláčková, H. 2003a: Soupis lokalit s archeologickými nálezy renesančního skla (1500–1650) v Čechácha na Moravě – Katalog der archäologischen Fundorte mit Renaissance-Glas (1500–1650) in Böhmenund Mähren. In: Historické sklo 3. Sborník pro dějiny skla, Čelákovice, 47–67.— 2003b: Glasfunde in Wiedertäuferhöfe am Südmähren – Nálezy skla v prostředí novokřtěnských dvorůna jižní Moravě. In: Glas ohne Grenzen – Sklo bez hranic. Schriftenreihe des Glasmuseums Frauenau.Band 1, Grafenau, 155–164.— 2004: Archeologické nálezy skla z hradu Cvilín u Krnova, okr. Bruntál. Vlastivědný věstník moravský 56,367–379.Sedláčková, H. ed. 1998: Renesanční Olomouc v archeologických nálezech. Sklo, slavnostní keramika a kachle.Archeologické výzkumy Památkového ústavu v Olomouci 1993–1996 – Renaissance Olomouc inarchaeological Finds. Glass, Festive Ceramics and Tiles. Archaeological research of the Institute ofLandmark Conservation in Olomouc 1973–1996. Olomouc.Štěrbová, J. – Pavelčík, J. 1997: Macákové z Ottenburku (Historie jednoho domu ve světle archivních pramenůa archeologického výzkumu) – Die Macaks von Ottenburg. In: Universitas Ostraviensis ActaFacultatis Philosophicae Historica 5, Ostrava, 145–172.Štěpán, V. 2000: Sklářské hutě na panství Branná z pohledu „archeologické prospekce“. Nepubl. text projevuna vernisáži výstavy ve Starém Městě pod Sněžníkem dne 8. května 2000. Archiv autorky.Tarcsay, K. 2002: Neue Erkentnisse zum Spektrum des mittelalterlichen und neuzeitlichen Glases in Wien.In: Fundort Wien. Berichte zur Archäologie 5, Wien, Forschungsgesselschaft Wiener Stadtarchäologie,168–191.Teryngerová, H. 1997: Kolekce renesančního skla z opavských archeologických nálezů. In: Sborník Památkovéhoústavu v Ostravě, Ostrava, 69–72.Žegklitz, J. – Hazlbauer, Z. – Chotěbor, P. 1992: Pokus o rekonstrukci kachlových kamen ze zaniklé renesančnísklárny v Broumech – Versuch einer Rekonstruktion des Kachelofens des Renaissanceglashütte inBroumy. Archeologické rozhledy 44, 94–108.Alexandra Navrátilová: Narození a smrt v české lidové kultuře. Vyšehrad Praha 2004. 414 str.s 86 čb. a 25 bar. obr. ISBN 80-7021-397-3.Publikace Alexandry Navrátilové je pokračováním zatím nevelké, ale velmi potřebné, na čas přerušenévolné série monografií zaměřených na lidovou kulturu, vydávaných v nakladatelství Vyšehradod roku 1984 1 . Počátek edice je spojen se jménem a činností významného moravského etnologa VáclavaFrolce (1934–1992) 2 , po němž jako po tvůrčí osobnosti a po jeho pozitivním a vysoce kompetentnímvlivu na archeologii středověku (dále AS) stále zůstává nezacelená mezera. V současnosti jipociťujeme ještě více než v 90. letech 20. století, kdy v českém prostředí zájem AS o využívání etnografie,etnologie a kulturní antropologie při interpretaci středověkých archeologických pramenů nebylještě ani zdaleka tak zřetelným předmětem zájmu, jako je tomu dnes.Přijmeme-li vymezení etnografie jako vědní disciplíny spíše deskriptivního charakteru a přiřadíme-lietnologii k vědním oborům spíše analyzujícím a explikativním, pak koncepci recenzovanépublikace označíme spíše za etnografickou, v níž ale ani aspekt etnologický není zcela pominut.Snad tomu v práci, která jako první podává souhrnnou informaci o české a moravské lidové kultuře„prvních a posledních věcí lidských“, zatím ani jinak být nemůže 3 . Zvolená koncepce je výhodnápro potřeby archeologa středověku a postmedieválního období. A. Navrátilová totiž ve své mono-1 V. Frolec: Prostá krása. Praha 1984.2 I. Dorovský – V. Frolcová – Vl. Nekuda edd.: Vědecký odkaz Václava Frolce (1934–1992). Brno 1995.3 Pedagogicky je užitečná antropologicko-archeologicky zaměřená práce J. Ungera: Pohřební ritus a zacházenís těly zemřelých v českých zemích (s analogiemi i jinde v Evropě) v 1.–16. století, Brno 2002. Kromě širšího geografickéhozáběru se však od recenzované publikace odlišuje i svým chronologickým zaměřením a celkovým tématickýmzáměrem. Zajímavou paralelu k části recenzované monografie „z jiné kultury“ určené vyšším sociálnímprostředím, a tedy i druhem pramenů (převážně středověké literární texty), zpřístupňuje překlad historické monografiez roku 1994 J.-C. Schmitta: Revenanti. Praha 2002.

904Nové publikacegrafii shromáždila velké množství cenných údajů rozptýlených i v takových zdrojích, k nimž by siarcheolog jen s obtížemi dokázal sám otevřít přístup (např. různé lokální, často již téměř zapomenutétisky). S některými z informací pracovala autorka i ve svých přípravných časopiseckých studiích,jež byly nebo mohly být využívány v pracích souvisejících s problematikou raně středověkých i mladšíchpohřebišť 4 . Recenzovaná práce je přirozeně podstatně obsáhlejší a ucelenější. Z hlediska koncepčnícharakteristiky je možno ještě dodat, že k jejím významným rysům patří „historicko-antropologickýzřetel“, který autorka sama vyzdvihuje v samotném Úvodu (11–18).Monografie je rozdělena na dva hlavní bloky. První z nich se nazývá Narození, křtiny a šestinedělí(19–140). V jeho jednotlivých kapitolách se autorka nejprve zabývá pohledem lidového společenstvína početí. U početí nelegitimního (předmanželského) se zmiňuje i o sankcích (z hlediska psychologickéhovelmi krutých), které takovýto čin doprovázely (23–34). Rovněž těhotenství asnímspjatým racionálně i iracionálně chápaným rizikům (35–44) je věnována odpovídající pozornost, stejnějako vlastnímu porodu, tj. ošetření a ochraně rodičky i novorozence (45–71). První oddíl pokračujevylíčením poměrně složitě strukturovaného obřadu, který přijímal novorozence do společenství; tenbyl od 9./10. století reprezentován křtem. V kapitole jsou dále popsány role různých účastníků křtu,ato ve všech jeho fázích, od přípravy až po samotný závěr, jenž měl podobu hostiny. Snad mimo„správné pořadí“, tj. až na samý konec kapitoly, je zařazen výklad o rituálu první koupele, na němžulpělo pravděpodobně nejvíce z předkřesťanských prvků. Kapitola o křtu (72–105) patří mezi rozsáhlejší,podobně jako závěrečná kapitola prvního oddílu, věnovaná šestinedělnímu „očištění“ (a přirozeněnezbytnému odpočinku i posílení) rodičky a novorozence a jejich ochraně před zlými silami.V samotném závěru kapitoly je probrán „biblický úvod do chrámu“, tedy obřad, který s prosazenímkřesťanství ukončoval období kultovní izolace rodičky. Obřad dozněl opět po starém zvyku hostinami(106–140).Z výše uvedeného je patrné, a v textu knížky je to dobře doloženo, že i v rámci naprosto dominujícíkřesťanské kultury se dlouho, tedy až do mladšího novověku, udržovaly (někdy v náznacích,jindy zjevněji) starší, různě transformované zvyklosti předkřesťanského charakteru.To je ale charakteristické i pro Smrt a pohřbívání, o kterých pojednává oddíl druhý. Tato část jev porovnání s částí první rozsáhlejší (141–343). Uplatňuje se v ní významný konstituční prvek autorčinakonceptu, a to prvek „domova“, který je pro A. Navrátilovou spojnicí mezi oběma „přelomovýmibody“ existence lidí. Tento koncepční prvek, lhostejno zda ještě v době nedávné, nebo ve středověku,je ovšem pro autorku něčím více než jen deskriptivním, značně abstraktním obrazcem pouzetopograficky chápaných prostorových vztahů uvnitř sídla a daných přírodních poměrů (proměněnýchv grafy a na mapě ve znaky). Je to esenciálně významný konkrétní kulturní prostor, „v němž se naplňovalyfunkce společenství, rodiny i jednotlivce“, kde se dodnes aktivně zajišťuje kontinuita kultury,kde vznikají a kam zvnějšku dorážejí podněty pro její pozvolné proměny, kde žijí lidé „naši vlastnív našem vlastním světě“, k němuž nepatří „jiní“, tedy „cizí“, kde je „naše“ půda, kde jsme včleněnido širší sídelní jednotky, jejíž je „naše“ usedlost součástí, stejně jako patříme do přilehlého územía jeho přírodních podmínek, které společně sdílíme 5 . Takový koncept plně vyhovuje při studiu nejenagrárních společenství, ale i toho, co „z vesnice“ od vrcholného středověku pozvolna, ale vytrvaleubývalo i v městských aglomeracích.Při četbě díla se také v tomto oddíle setkáváme s odleskem předkřesťanského světa, i když se jižnacházíme třeba v čase zprvu posttridentsky barokně utvářeného, nebo naopak později již ve světěponěkud sekularizovaného křesťanství. Setrvačnost některých předkřesťanských představ, slábnoucíchněkdy až k těžko rozluštitelné nezřetelnosti, představ předávaných tradicí z generace na generaci,někdy v podobě „čistější“, jindy transformované do podoby „lidové zbožnosti“, je udivující.Druhý oddíl je ve srovnání s prvním archeologovi bližší, neboť pohřeb, hrob, pohřebiště a hřbitovjsou takové prvky kultury, jež s archeologií souvisejí více než skutečnosti, o nichž pojednává oddíl4 Např. A. Navrátilová: „Nečistí zemřelí“ v posmrtných a pohřebních obřadech českého lidu, Český lid 83, 1996,21–30.5 A. Navrátilová, recenzovaná práce, s. 14 a 341.

Archeologické rozhledy LVI–2004 905první. Z toho důvodu mu věnujeme větší pozornost. Druhý oddíl je kromě své krátké úvodní úvahyo uzavření života a poselství živým (143–144) a kromě Závěru (341–343) rozdělen do sedmi kapitol.První z kapitol je nazvaná Představy o duši a posmrtném životě (145–167). V ní je stručně připomenutsvár plně křesťanského pojetí duše, založeného na představě, že odchod duše z tohoto světa,a tedy i lidského těla, je konečný, se staršími (ale přetrvávajícími), v předkřesťanském myšlenízakotvenými animistickými idejemi vycházejícími z víry v převtělování duší do přírodních objektů(např. stromů). Zároveň je zde zmíněna představa o duši pobývající ještě nějaký čas při těle, doma,poblíž domova, anebo se někdy vracející na krátkou dobu zpět. Protože tělo je schránkou duše, zasloužísi proto i ono (s ohledem na křesťanské učení) plné úcty a obřadního zacházení, i když jepodle týchž představ určeno jen k „obrácení v pouhý prach“. Zároveň ale, rovněž podle z hlubin věkůzděděné, a proto těžko překonávané důvěry v prospěšnost komunikace světa mrtvých a živých(trvale doprovázené i obavami), se ledacos podivného může s lidským tělem dít i po smrti. Představyo aktivních vztazích světa živých a mrtvých v mnoha dalších případech nás budou provázet i v celémnásledujícím textu, ve všech dalších kapitolách, neboť jsou charakteristickým rysem nejen středověkého,ale i pozdějšího, zejména lidového křesťanství (včetně některých jevů motivovaných ažpatologicky). Kromě výše uvedeného se kapitola věnuje některým tématům dílčím, například „dušina cestě do světa zemřelých“, „odpovědnosti živých za zmírnění trestu mrtvých“, „hrůzám pekla“a jejich tlaku na lidský život, popřípadě přeměně tohoto tlaku až na grotesku ve folklorní říkance,v písni s Alšovou perokresbou nebo v šantánovém popěvku „Když jsem šel do nebe, stavil jsem sev pekle“.Následující kapitola Smrt v proměnách víry a sociality (168–201) se svými hlavními tématy(„obraz smrti v středověkém myšlení“, „smrt v lidové tradici, v příslovích a rčeních“, „předzvěstismrti“, „vlastní umírání a smrt“, „poslední vůle“) vzdaluje od možnosti archeologického poznávání.Pro archeologa jsou přínosné některé údaje o ukládání mrtvého do rakve, popřípadě o předmětech,které zesnulého provázely (zbytky podložení hlavy, květiny, šaty, zanechaná jehla užitá při šití rubáše).Tyto údaje totiž vyvolávají otázku, zda středověké a pozdější tzv. hroby bez nálezů byly nějakýchpřídavků, a tedy i stop po obřadu prosty opravdu vždy.Další kapitola, nazvaná Mezi smrtí a pohřbem (202–224), pojednává o období vyžadujícím velmidelikátní jednání pozůstalých. Je to čas „zjišťování a oznamování smrti“, doba směřující „od úmrtík pohřbu“. Všechny přechodové chvíle jsou chvíle obtížné. V tomto případě je dokonce přechod meziživotem vezdejším a světem zemřelých na nějakou dobu zastaven. Jedná se o dobu, kdy nebožtíkje ještě mezi svými, ale zároveň i mimo ně, trochu mimo jejich kontrolu, a to je vždy doba nebezpečná.Pro archeologa představuje rovněž fázi vkládání různých specifických, nyní hlavně upokojujícíchi ochranných předmětů přímo do rakve, a to i v době, kdy čas milodarů a dalších přídavků již dávnouplynul. Mezi vkládanými předměty měly svůj význam zejména hřeben (sloužil k úpravě nebožtíka,a proto byl nečistý a dále nepoužitelný), na tělo nebo k němu pokládané jiné artefakty (např. na nezatlačenéoči mince nebo v židovských obcích střepy), různé železné předměty značného magickéhostatusu (klíč, srp) apod. V pozdější době se objevily i takové významově zajímavé přídavky, jakýmibyla třeba mikroskopická sklíčka s histologickými preparáty 6 . Zmíněné již mince 7 se ve středověkua někdy i později užívaly dosti hojně a byly spjaty s nejrůznějšími výklady. Mimo to se hluboko donovověku udržoval zvyk strážení mrtvých a s ním i to, co církev kárala již od středověku, jako pitkya vše, co je doprovázelo, v novější době třeba hraní karet.6 M. Kostka – M. Šmolíková: Archeologický výzkum hřbitova u kostela sv. Klimenta v Praze-Bubnech. O pohřebnímritu 19. století, Archeologické rozhledy 50, 1998, 822–836. Poznatky o pohřebnímu ritu ze židovského hřbitovaspolehlivě datovaného mezi léta 1254–1478 včetně pokrývání očí (zde břidlicovými destičkami) ukazují navětší variabilitu, než by se dalo předpokládat pouze na základě studia pohřebních předpisů. Viz M. Wallisová:První etapa výzkumu židovského hřbitova na Novém Městě pražském. Předběžná zpráva, Archaeologia Pragensia14, 1998, 141–148, zvl. obr. 5.7 Např. J. Klápště: Příspěvek k archeologickému poznávání úlohy mince v přemyslovských Čechách, Archeologickérozhledy 51, 1999, 774–808.

906Nové publikaceObsáhlá kapitola nadepsaná krátce Pohřeb (225–264) a její některé části se pozornosti archeologadoporučují ve zvýšené míře. Kapitola se zabývá tématy jako „rozloučení s domovem“, „na poslednícestě“, „uložení do hrobu“, „pohřební hostiny“, dále některými tématy speciálními, jako např.„pohřby svobodných mladých lidí“, „dětské pohřby“, „pohřební naříkání a projevy smutku“ a v závěrupak úvahami typu „k sociálně společenskému aspektu pohřebního obřadu“. Také zde přicházímedo styku s mnoha údaji, na něž archeolog svými prameny „nedosáhne“, ale chce-li být badatelemo kultuře středověku, může mu i tato kapitola být zrcadlem, v němž zřetelně zahlédne trvale prázdnáa nejistá místa svého vlastního pracovního úsilí.Je až překvapivé, jak málo je archeologovi prospěšné třeba pojednání tématu zabývajícího se uloženímdo hrobu. To totiž představuje jen menší, i když silně emotivně zdůrazněnou část širšího pohřebníhoobřadu, část, která však zřejmě byla zcela pod kontrolou církve, a proto byla dost významnězbavena stop po starších přídatných úkonech.Zato dvě další témata, charakterizující pohřby svobodných mladých lidí a pohřby dětí, nás přibližujífenoménu, s nímž se česká archeologie potýká od časů prvních studií Zdenky Krumphanzlové,a to fenoménu revenance 8 . První z témat směřujících k revenanci, „úmrtí a pohřby svobodnýchmladých lidí“, je určeno nenaplněností normálního životního běhu, nepřirozeností předčasnéhoúmrtí, zejména je-li úmrtí ještě navíc ozvláštněno nebezpečným okamžikem smrti z hlediska budoucnosti(např. úmrtí před předpokládanou svatbou, smrt při porodu nebo odchod rodičky od dítětev šestinedělí). V druhém případě, tj. v případě úmrtí dětí při porodu nebo v nejranějším věku,je vzniklá situace zase nebezpečná tím, že dítě ještě nebylo oficiálně přijato do společenství, že nemohlyproběhnout všechny obřady, které by zajistily bezpečné včlenění nového „přírůstku“ (např.křtem) do společnosti. Zdá se, že stále byly podvědomě přítomny i averze starší, averze projevujícíse ve vzdálenější minulosti drastickým, v mladší době však již nenaplňovaným regulováním přírůstkůinfanticidou. Tak se dozvídáme o zvláštním zacházení s časně zemřelými dětmi, o pohřbívánído zvláštních míst na pohřebišti, o vytváření izolovaných skupin hrobů, ale i o umísťováníostatků na fakticky a prestižně druhořadá, odlehlá místa, případně o ledabylém zahrabání nebo pohřbechdo nádob, představujících pravděpodobně účinný způsob omezení, izolace. Zdá se, že tatočást populace je tou, která může archeologovi ve starších obdobích, ale i později chybět v demografickýchpropočtech 9 .Archeologovi stojí za zvláštní zmínku pravděpodobně ještě jedno téma této kapitoly. Je to témasociálního charakteru, téma „prestiže“, zřetelně uplatňované ještě v době nedávno minulé, v časebaroka, i když samozřejmě jiným způsobem než v minulosti hlubší. A to např. účastí korporací napohřebních průvodech, okázalou společenskou, téměř povinnou účastí členů komunity, bohatoua nákladnou květinovou výpravou a značným rozsahem i úrovní obřadů. Tento prvek prestiže, silněpřítomný v novodobém uspořádání obřadu, je jevem, který nás nutí nejen tázat se po jeho možnémuplatnění ještě hlouběji v minulosti, po jeho formách, ale zároveň položit si i otázku, zda to stále ještěnení stopa po jedné ze starých konstant, jejíž projevy bychom se měli soustavněji pokoušet identifikovati v archeologických pramenech a jejich interpretacích, a to i přes nejeden minulý nezdar v 50. letecha přes téměř nevšímavost v průběhu 60. a 70. let 20. století, kdy byl tento problém jinde živý.Archeologova zájmu se významněji dotýká kapitola Hřbitovy (265–291). Její hlavní témata uvádějífakta o hřbitově jako o posvátném místě. Exponováno je i porušování tohoto sakrálního pro-8 Viz bibliografii Z. Krumphanzlové: Archeologické rozhledy 43, 1991, 320–322; 54, 2002, 933.9 E. Neustupný: Demografie pravěkých pohřebišť. Praha 1983, 23–25; Z. Krumphanzlová: Fehlende Toten auf denslawischen Friedhöfen der Burgwallperiode in Böhmen (9.–12. Jh.), Sborník Národního muzea v Praze B 46,1990 (1992), 116–118. K problematice pohřbů dětí v nádobách O. Krupica: Pohrebište z XII.–XIV. stor. v Krásnena Slovensku, Archeologické rozhledy 5, 1953, 193–197, 211–214; Výskum v Krásne na Slovensku v r. 1953,Archeologické rozhledy 6, 1954, 361–368, 357–359. K dětským pohřbům viz Z. Smetánka: Archeologie dětství.In: Archeologické etudy, Praha 2003, 84–94, tam lit. na s. 201. K poněkud záhadnému užití nádob v hrobech umístěnýchv interiérech kostelů z moravského prostředí viz J. Unger: Hroby z 15. a 16. stol. s nádobami dnem vzhůruna jižní Moravě, in: Život v archeologii středověku, Praha 1997, 639–648.

Archeologické rozhledy LVI–2004 907středí nedostatečnou péčí a jeho využíváním, nebo lépe zneužíváním marginálními vrstvami společnosti.Pozornost je dále věnována jedincům vyloučeným ze společenství, jedincům, kterým byloodmítnuto uložení v posvátné půdě, a proto pochovávaným mimo hřbitovy, např. na okrajích katastrů,v každém případě za hřbitovním ohrazením. Stručného pojednání se dostalo zachování identityzemřelých (náhrobky, nápisy) 10 , i vnější úpravě hřbitovů, popřípadě jejich chátrání. Zmíněnyjsou magické praktiky a pověrečné chování, jež tato výjimečná místa přitahovala a vyvolávala(např. posvátná hlína, lidské kosti, části rakví, kusy nezetlelé osobní výbavy, hřebíky aj.). To vše jeještě zesíleno v souvislosti s pohřebišti speciálními, například pohřebišti v blízkosti popravišť nebotěmi, na kterých byli pohřbeni sebevrazi. Osobní výbava hrobů ani v těchto zvláštních případech nemuselapodněcovat jen magické praktiky hodnocené v minulosti jako vysloveně negativně zaměřené.Autorka naopak dokládá užití již výše zmíněných instrumentů v léčitelství. To ovšem bylo z církevníhohlediska nepřípustné. Výjimečnost a emocionalita pohřebních míst (smrt je i přes křesťanskéučení ve všech středoevropských kulturních variantách pociťována jako cosi nežádoucího) vyvolávajíi některé jevy a chování, které bychom mohli označit za až patologické.Předposlední kapitola, nazvaná Revenanti a tzv. nečistí zemřelí (292–318), exponuje témata, kteráse dotýkají archeologie středověku zatím nejbezprostředněji, neboť o projevech vysvětlovanýchjako čelení nebezpečí revenance se archeolog dozvídá a vykládá je prostřednictvím úpravy hrobůa prostřednictvím zvláštního zacházení s těly zemřelých. Oba jevy (např. kamenné závaly hrobovéjámy, zátěže kostry kameny, postmortální i postfunerální zásahy do těl, jejichž důsledkem jsou anomáliepolohy kostí v hrobech) jsou nepřehlédnutelné 11 . Představují zřetelné odchylky od standardu,budí pozornost zejména při výzkumech raně středověkých kostrových pohřebišť a mohou vést ažk přehlížení blokačních stop delikátnějších, vázaných na organické materiály, nebo k mylnému hodnocenínálezového obrazu rozložení kostí vzniklého vykrádáním hrobů 12 nebo jejich vzájemným narušovánímna již houstnoucích pohřebištích, zejména na etážových hřbitovech 13 . Archeologové navazujícíve svých úvahách o revenanci na Z. Krumphanzlovou 14 a její někdejší zprostředkovánía rozvinutí poznatků z významné studie F. Wollmanna 15 v této kapitole získávají opět něco podstatnéhonavíc. Kromě připomínky z hloubky předkřesťanských věků zděděné představy o prospěšnostia zároveň ambivalenci vzájemné komunikace živých a mrtvých, potřebné zejména v agrárních společenstvíchs vysokým koeficientem nejistoty k úspěšnému hájení vezdejší existence, a kromě připomínkyhlubinného psychického základu různých patologických jevů také tato kapitola, podobnějako ostatní části monografie, vypovídá o dlouhém, až do velmi pokročilého novověku protaženémobdobí s mnoha živými prvky synkretické povahy. Tato vytrvalost synkreze může být oprávněnýmpodnětem k pokusům opatrného retrospektivního, alespoň orientačního hledání starší podoby některýchprvků starší fáze christianizačního procesu a podnětem ke studiu jeho obtížnosti.Podstatou synkretického přístupu k umírání a smrti je představa, že „podlehnutí (démonu) ďábluznamená nejen posmrtné zatracení zemřelého, ale že zavržené duše ohrožují také živé“. A protože jsmedobří věřící, i když plni obav, musíme se před tímto všeobecným ohrožením bránit – třeba i po trochu10 V této souvislosti bych rád zmínil pravděpodobně první větší a svým způsobem klasickou ikonografickou práciPh. Aries: Images of Man and Death. Cambridge (Harvard University Press) 1985.11 Zde je ovšem třeba respektovat zkušenosti antropologů s obvyklými tafonomickými procesy. Viz V. Černý:Význam tafonomických procesů při studiu pohřebního ritu, Archeologické rozhledy 47, 1995, 301–313.12 H. Jankuhn – H. Nehlsen – H. Roth Hg.: Zum Grabfrevel in vor- und frühgeschichtlicher Zeit. Göttingen 1978.13 Jak obecně obtížná může být klasifikace skeletu jako zasaženého protivampyrickým opatřením, dobře předvádíanalýza pohřebiště v Radomyšli poblíž Strakonic. Viz B. Nechvátal: Vampyrismus na pohřebišti v Radomyšli,Archeologické rozhledy 19, 1967, 468–489; týž: Radomyšl. Raně středověké pohřebiště. Praha 1999, zvl. 139–144.K tomu též M. Hanuliak: Vampirismus auf Gräberfeldern von der Wende des Früh- zum Hochmittelalter, Ethnographisch-archäologischeZeitschrift 40, 1999, 577–584.14 Viz pozn. 8 a 23.15 F. Wollmann: Vampyrické pověsti v oblasti středoevropské, Národopisný věstník českoslovanský 14, 1920–1921,1–16; 15, 1922, 1–58; 16, 1923, 80–96, 133–149; 18, 1926, 133–156.

908Nové publikacestarém a poněkud nepravověrném způsobu. I toto podvojné chování tváří v tvář smrti a zemřelým vyjadřujepostoj společenství k „ohrožení, zlu a odplatě, odpovědnosti a odpuštění, dobru a spasení“. Taktodvojace lidé někdy reagovali na události ve jménu vztahů, „které vyžadovaly striktní regulaci jasnýmdefinováním dobra a zla a společnou shodu ve formě veřejného mínění“ o základních hodnotách.Témata, která obsahuje tato kapitola, napomáhají pochopení příčin jevů (a uvedení do jejich variabilnía nejednoznačné sféry), s jejichž materializovanou stopou se archeolog setkává. Nebo se takalespoň domnívá, neboť ne každá vizuální stopa vykládaná jako možný odraz představ o revenanci jíopravdu ve skutečnosti musí být. Těmito tématy jsou: „přízraky mrtvých“ a dále „návraty spravedlivých“.Vztahují se k patrně původně starým dobrým domácím bůžkům, někdejším předkům, ochráncůmrodiny, kdysi dobrým hospodářům apod. Ti přicházejí něco napravit, neboť ač dobří a spravedliví,nějak podivně a neuspokojeni odešli z tohoto světa, nebo byli třeba uloženi nevhodným způsobem.Neusmířeni hledají pokoj také v případě, že se jejich následníci nechovají podle jejich představ. Dalšískupinou jsou osoby zahynulé nešťastně, bez vlastní viny. Je jich celý zástup: utonulí, zmrzlí, uhořelí,zabití v boji nebo hádce, zavraždění bez možnosti vyrovnání se se svým životem a, jak již víme,též zemřelé těhotné ženy, šestinedělky i s dítětem, nepokřtěné (v dávné minulosti neakceptovanénebo neakceptovatelné) děti, mladí lidé před nějakým důležitým krokem svého životního cyklu. Tytoosoby se potom vracejí nejen přímo ke „svým“, ale mění se i v bloudící duchy (duše). Jsou sice prosvůj vlastní osud nešťastní, ale někdy mohou být též pozitivní, prosti stop po mstě, tedy neškodní.V představách lidí tomu může být ale i naopak. Ona ambivalence, nejasná hranice mezi negativníma pozitivním charakterem nebožtíka v období, kdy převládá křesťanství, je dána též skutečností, žepodle někdejších představ i lidé spravedliví a dobří mohou ve slabé chvíli podlehnout nečisté, nebezpečnésíle ďábla.Druhým velkým tématem této kapitoly jsou „návraty zlovolných duší“, tedy lidí, kteří zemřelijako zločinci nebo různě provinilí proti jednotlivcům i komunitě. Obecně jde o lidi s asociálními rysychování a o svatokrádežníky. Mezi ně byli v agrárním prostředí od doby, kdy půda měla své pevnéa právně hájené hranice, počítáni i hospodáři přikrádající si sousední půdu přiorávkou nebo posunymezníků. Také u všech těchto zemřelých se předpokládala téměř jistá proměna v nejrůznějšíduchy negativního charakteru (démony), z nichž archeologové obvykle uvádějí vampýry, mory a někdytéž vlkodlaka. Ti ovšem mohou povstat i z lidí nezločinných, zejména těch, kteří se svými biologickýmiznaky odlišovali od obecně přijatelného průměru. K tomuto výměru podle tehdejších kritériínáleželi i lidé více či méně psychicky nemocní.To, co se archeologa a v prvé řadě jeho terénní a následně též interpretační práce dotýká zatímnejvíce, jsou opatření proti revenanci, vizuálně dobře identifikovatelná. Konkrétně se tímto problémemzabývá část o „prostředcích proti návratům mrtvých“. Kromě již v archeologii běžně známýchavinterpretaci vampyrismu užitých zjištění autorka uvádí ještě různé další ochranné prvky, kterénejsou snadno archeologicky zjistitelné, ale které, alespoň v některých výjimečných případech, nemusejíbýt při zjemnění výzkumné techniky zásypu a dna hrobu vždy ztraceny (např. karbonizovanézbytky chleba, různých semen, připálené části jídla, u něhož již samo vědomé připálení pokrmumohlo být, a také bylo považováno za obranný prostředek, dále zbytky stonků konopí, šípkovýchprutů aj.). O mnoha akcích, protože nezanechávají zřetelné materiální stopy, se však archeolog nedozvípřímo nikdy (např. tabuizovaný zákaz vyslovení jména nebožtíka, zaklínání a zbožné zaříkávání,modlitba, různé akustické projevy, jako zvonění nebo vyvíjení jiného ochranného zvuku – hluku, rozsvícenílucerny v noční době na hřbitově 16 aj.). Mimo možnost AS je většina toho, co souvisí s dočasnoupovrchovou úpravou hrobu (např. pohazování hrobu větvemi a kameny, sypání semen, nejlépemáku, apod) 17 .16 Lutová (poblíž Třeboně, okr. Jindřichův Hradec). V roce 1986 byla ověřována existence „strážní“ pilířové lucernyneurčitého stáří. Poškozený exemplář vykazoval nepříliš zřetelné rysy pozdně goticko-renesanční, nelzevšak vyloučit ani mladší původ.17 M. Lutovský: Hroby předků. Praha 1996, 145. Z východního Slovenska (z roku 1991) uvádí hrob posypanýmákem (zatím bez podrobnějších údajů).

Archeologické rozhledy LVI–2004 909Všechna zjištění etnografů a výklady etnologů jsou nepochybně velmi užitečné a potřebné, alearcheologické interpretační zacházení s nimi nemůže být přímočaré, bez přihlédnutí k širšímu historickémukontextu, jak to vyžaduje teorie i metodika AS. Bez splnění této podmínky nemusí véstcesta poznání jednoznačně k cíli a může vzniknout řada nedorozumění, která se mohou v odbornéliteratuře houževnatě udržovat. Názorně to ukazuje tzv. raně středověké pohřebiště vampýrů v Čelákovicích,zmíněné i v recenzované publikaci.Původní interpretace z roku 1971, snad až na tehdy již zřejmé poněkud zjednodušené, a tedy mylnédatování, měla v době svého vzniku jisté oprávnění a v literatuře se objevovala téměř bezproblémově18 . Až náhodně ve Švýcarsku r. 1997 získaná a pak v semináři AS na pražské katedře prezentovanápublikace o výzkumu popraviště a mrchoviště v Emmen (Luzern) 19 vedla ke vzniku pochybnostío samostatném čelákovickém raně středověkém speciálním pohřebišti vampýrů. Jasně interpretacičelákovické situace jako raně středověkého pohřebiště vampýrů odmítli P. Mašková 20 aP. Sokol 21 .Paralelně však nalézáme i starší výklad nálezové situace a z něho odvozené představy o raně středověkémvampyrismu, a to jak mezi archeology, tak mezi etnology 22 .Poznatky shromážděné A. Navrátilovou nicméně připomínají, že i když čelákovický nález nemánic společného s raným středověkem a možná spojitost s pozdějším hrdelním právem je vysoce pravděpodobnáa archeology vnímaná, není interpretace přece jen tak jednoduchá. Zdá se totiž, že vizuálníobraz pohřbů nemusí vždy nutně dovolovat zřetelné rozlišení „obyčejného“, poněkud nedbaléhonepietního uložení a obvyklé hrubé manipulace s živým tělem při popravě nebo neméně surovýchmanipulací s mrtvým po vykonání ortelu (spoutané ruce, zohavení těla, např. končetin, nestandardnípohození kadáveru aj.) od uvědomělého protivampyrického opatření. V případě, že se jedná o popravenékriminální lidi, ať již velmi neobvyklý „obraz“ uložení jejich těl vznikl jakkoliv a byl motivovánčímkoliv, nemůžeme stejně bezpečně vyloučit, že by také tito pohřbení nemohli být potenciálně považovániza vampýry. V křesťanské době by to mohly být autorčiny „zlovolné duše“, které se vymklydobovým normám, neboť je nejspíš ovládl ďábel. A protože byli takoví jedinci svým jednáním nebezpečně„jiní“, mohli být opravdu považováni za revenanty. Koneckonců právě proto byli nejspíšepohřbeni mezi sobě podobnými osobami, a to na místě od ostatních obyvatel poněkud vzdálenéma izolovaném, tj. mimo posvátnou půdu. Bohužel situace na místě neumožňovala vymezení celéhopohřebiště. Zde se již opět, a to z dalších důvodů, ocitáme mimo jednoznačné a jednosměrné možnostivýkladu zjištěného nálezového obrazu.Čelákovické pohřebiště nabylo proslulosti založené především na datačním omylu. Domnívámse, že svoji proslulost nadále neztratí – ovšem z jiných důvodů. Je totiž klasickým příkladem „fenoménuinterpretační neurčitosti“, jehož jednoznačné překročení patrně zatím není v možnostecharcheologa a samotného jím zjištěného „archeologického nálezového obrazu“, neboť do myslí těch,kteří v minulosti měli s věcí něco společného, nahlédnouti neumíme a nemůžeme. Určitosti nepřidáani pomoc etnologa – ta jen umožní (v tomto případě zdůvodněně) vidět věci z více úhlů pohledusoučasně.18 J. Špaček: Slovanské pohřebiště s projevy vampyrismu z Čelákovic, Časopis Národního muzea 140, 1971,190–215; připojeno podrobné antropologické zhodnocení M. Blajerové.19 J. Manser et al.: Richtstätte und Wasenplatz in Emmenbrücke (16.–19. Jahrhundert). Archäologische und historischeUntersuchungen zur Geschichte von Strafrechtspflege und Tierhaltung in Luzern. Schweizer Beiträgezur Kulturgeschichte und Archäologie des Mittelalters 18.–19. Bd. 1–2. Basel 1992; Z. Smetánka: Upíři táhnou,Dějiny a současnost 20/2, 1998, 58.20 P. Mašková: Duchovní kultura venkovského lidu v Čechách v 10.–14. století. Diplomová práce, rkp., Ústavpro pravěk a ranou dobu dějinnou FFUK, Praha 2000; táž: K otázce interpretace kostrového pohřebiště „s projevyvampyrismu“ v Čelákovicích, in: Studia mediaevalia Pragensia 5, Praha 2004 (v tisku).21 P. Sokol: Šibenice v Bečově nad Teplou a archeologie popravišť, Archeologické rozhledy 55, 2003, 736–766.22 Např. M. Lutovský: op. cit. v pozn. 17, 143–145; týž: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravěa ve Slezsku. Praha 2001, 51–52. B. Nechvátal: op. cit. v pozn. 13, 139; v recenzované práci A. Navrátilovépozn. 867 na s. 376.

910Nové publikaceŘadu otázek před archeologa staví i téma „pohřbívání sebevrahů“, tedy těch, kteří podlehli ďáblovuvábení a zemřeli jako „nečistí“, a jsou proto nebezpeční. Jejich pohřeb nutně náleží jinam nežna křesťanské posvátné místo (za zeď hřbitova, lépe však dále, zcela mimo hřbitov, na zvláštní místo,jaké představuje například hranice katastru nebo plocha mimo kulturně využívanou půdu, les).Optimálním místem pro pohřeb však bylo území „nikoho“. Usmiřovací význam mělo občas se vyskytujícípohřbení samovrahů (popř. malých, zatím nepokřtěných dětí) pod okap sakrálních nebosakralizovaných míst. Samovrazi byli pohřbíváni například pod okap kostnice, nevinné nedonošenéa nepokřtěné děti třeba pod okap kostela. Voda spadající ze střech těchto staveb měla mít na jejichposmrtný osud pozitivní, tzn. očišťující nebo zmírňující, účinky.Ostatky po sebevrazích a akt sebevraždy samotné mohly být ovšem nebezpečné i jinak. Částitěla a oděvu nebo instrumenty samovraždy (např. provaz, opasek) mohly být zneužity k čarování,knegativní magii, ale překvapivě někdy i k léčitelství, spojovanému s magií pozitivní. Veškerá magie(negativní i pozitivní) byla ovšem nepřijatelná, protože byla vážným a hříšným vyjádřením nedůvěryv pomoc a obecně vůli křesťanského Boha.Pojednáním o pohřbech sebevrahů se autorka logicky dostává i k dalšímu závažnému tématu,„symbolům vyloučení ze společenství“. Ze společenství musejí být vyloučeni všichni, kteří by znesvětilisakrální půdu i půdu domova v širším slova smyslu. Dle autorky lze v tomto příkazu naléztreflex platného sociálního řádu. Dlouho se v něm ale projevovala i „mentalita raného středověku,poznamenaná různými atavistickými tabu“. Zde by bylo dobře připomenout ještě několik dalšíchmyšlenek. Rozdělení mrtvých na „čisté“ a ty „ostatní“ vykrystalizovalo výrazně v rámci křesťanství.Od nečistých vede cesta do lidové démonologie i k ďáblu, což souvisí s osudově pojatým konfliktemživých a mrtvých, vyrůstajícím již z předkřesťanského pojetí smrti jako neštěstí a zla a z představy,že nespokojení s tímto stavem se navracejí mezi živé (většinou v negativní podobě). V české lidovékultuře je revenantství spojeno zejména s hrozbami „za porušování morálky, práva, zkrátka platnýchnorem společenských“. Je to podle autorky „jedna ze základních univerzálních struktur české lidovékultury“.Kapitola poslední, Kult zemřelých a slavnosti jejich uctívání (319–343), se věnuje pradávnému,křesťanstvím akceptovanému pocitu sounáležitosti živých s těmi, kteří již svět lidí opustili. Kultpředků je silně rozšířenou, téměř transkulturní konstantou. Kult mrtvých předků je skutečně prvkempohanským a církvi nezbylo než ho transformovat do podoby křesťanské, protože jeho naprostá negacenebyla, a do jisté míry stále není, bezezbytku reálná. Kult mrtvých byl tedy transformována představuje zřetelný příklad „interpretatio christiana“. Ti, kteří nás opustili, mají být podle křesťanskéhoučení uctíváni napodobováním svých ctností, nikoliv nějakými nekřesťanskými a magicky koncipovanýmipoctami. To je základní transformační paradigma, které dokázalo pohanskou koncepcioslabit, převrstvit, i když ji nikdy úplně a bez stopy nezničilo. Z příkladně žijících pozemšťanů sepotom mohou stát světci, ale co s domácími dědy, předky nebo ochránci domovů, kteří na sebe berounejrůznější podoby? Ti byli v nejistém životě agrárních nebo převážně agrárních společenstvíhluboko do novověku v nějaké podobě zapotřebí. Protože mohli pomáhat, měli v domovech rolníků,těžce zápasících o existenci, své místo, například v chlévě, pod prahem, v samotné jizbě potomtřeba v místě ohně nebo ve svatém koutě. Bylo třeba s nimi dobře zacházet, uctívat je v důležitýchokamžicích ročního i osobního cyklu, tedy několikrát za rok, např. pohoštěním. Pohoršlivé chováník nim (třeba i z pouhé nedbalosti) bylo nebezpečné. Jen s velkým úsilím a dost pozdě, až po roce1300, oddělila církev uctívání svatých a památku zemřelých od všech ostatních svátků a „soustředila“je do dvou listopadových dnů. Přesto se však s některými jejich předkřesťanskými prvky v rámcikřesťanských svátků setkáváme dodnes (např. vánoce, velikonoce).Na necelých třech posledních stránkách recenzované knihy se znovu zmiňují některé archetypálníprvky, tedy hodnoty, které člověka provázejí od jeho prvních kroků do tohoto světa až po okamžik,kdy jej opouští. Autorka připomíná, že od 19. století, tedy s prosazením jiných hodnot než těch,které dříve dominovaly agrárním společenstvím, hodnot rozvíjejících se v industriální a postindustriálníspolečnosti, se zrychlil až zradikalizoval rozpad po staletí trvajícího vztahu ke dvěma základnímokamžikům lidského života. Autorka se dále zmiňuje o krizi kulturního a morálního vědomí ve

Archeologické rozhledy LVI–2004 911vztahu k hodnotám spojeným s prvními a posledními okamžiky života, o ústupu solidarity ve vztahuk nim, o prohlubující se ztrátě vztahu k „posvátnu“ spojenému s oběma póly života, rostoucí mezigeneračníizolaci, o proměnách kultury komunikace a sdílení radosti a smutku a o oslabení pocitůa emocí doprovázejících oba studované mezní body života každého člověka.Publikaci je možné označit za humanistickou. Nechtěl bych její poznávací význam a obecnýsmysl snižovat jednotlivými drobnými výtkami a připomínkami, alespoň na jednu slabší stránkuvšak poukázat musím. Ne že by se archeologické práce nad problémy pohřbů a pohřebišť, jichž sepřímo dotýká jak AS, tak etnografie/etnologie, zrovna navzájem hemžily citacemi druhého oboru, alejak seznam literatury, tak odkazy v textu ukazují, že recenzovanou monografii by bylo možné s prospěchemrozšířit a místy i prohloubit. Česká i evropská (z okolních zemí například slovenská a polská)archeologická literatura shromáždila velké množství údajů k tématu pohřbívání. V zajisté obsáhléa cenné bibliografii nalézáme jen jednu citaci z rozsáhlého díla Z. Krumphanzlové, byť se tato ženatematice pohřbů a pohřebišť soustavně věnovala téměř po celý svůj badatelský život 23 . V seznamu sesetkáme i s odkazem na P. Radoměrského 24 . Přesto však musíme říci, že tyto práce byly již vystřídánystudiemi pojatými daleko šířeji a úplněji 25 . Zmíněni jsou také „čelákovičtí vampýři“. Připouštím,že vzhledem k absenci přímého kontaktu se světem archeologie autorka ještě neměla možnost opustitdobové starší představy a interpretace tohoto jevu. Což jsme koneckonců neučinili důsledně ani myarcheologové. Využití dvou přehledných prací, M. Lutovského 26 a J. Ungera 27 , je jistě vítané. Obávámse však, že autorce v žádném případě nemohly umožnit přímý a detailnější vstup do faktografie.Své místo v publikaci nalezly ještě všeobecně známé, užívané a stále užitečné přehledné práceL. Niederla. Tyto bibliografické skutečnosti a některé části zajímavé monografie A. Navrátilové násnutně vedou k přemýšlení o současném stavu komunikace českých a moravských archeologů s etnografy/etnology,komunikace mezi pracovníky dvou oborů, jež jsou si v mnohém blízké a jež se popřísně pozitivistickém mezičasu ve značné části evropské archeologie znovu od počátku 60. let20. století začaly intenzivně přibližovat a setkávat. Domnívám se, že něco takového v našem domácímprostředí oběma oborům stále chybí.Zdeněk Smetánka23 Z. Krumphanzlová: K otázce vampyrismu na slovanských pohřebištích, Památky archeologické 52, 1961,544–549; viz též zde pozn. 8.24 P. Radoměrský: Obol mrtvých u Slovanů v Čechách a na Moravě (Příspěvek k datování kostrových hrobů mladšídoby hradištní), Sborník Národního muzea A9/2, 1955.25 Např. J. Klápště: op. cit. v pozn. 7.26 M. Lutovský: op. cit. v pozn. 17.27 J. Unger: op. cit. v pozn. 3.

912Nové publikaceArchäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West-und Südböhmen. Archeologickápracovní skupina východní Bavorsko/západnía jižní Čechy. 13. Treffen, 25. bis 27. Juni 2003in Pfreimd. Hrgb. M. Chytráček – J. Michálek –K. Schmotz. Rahden/Westf. 2004, 245 str.Sborník přednášek z pravidelného pracovníhosetkání uskutečněného tentokrát v hornofalckémPfreimdu. Hlavním tématem byly sídlištní strukturydoby železné. Setkání se zúčastnilo 36 badatelůa předneseno bylo celkem 18 referátů.R. Sandner: Eisenzeitliche Besiedlungsspurenauf dem Schloss-, dem Kirchen- und dem Hirmesbergoberhalb von Kallmünz, Lkr. Regensburg,Oberpfalz, 15–23. Z téměř 50ha návrší nad městemKallmünz vystupují kopce s názvy Schlossberg,Kirchenburg a Hirmesberg, na nichž se nacházelavýšinná sídliště. Těm v pravěku poskytovaly přirozenouochranu příkré svahy k řekám Naab a Vils,ještě zesílené mohutnými valy. Archeologické prácezde začaly ve 20. stol. výzkumem valů, několikrátobnovovaných. Val na Hirmesbergu měl konstrukcize dřeva a kamene a bylo zjištěno, že zanikl požáremna konci období popelnicových polí nebo na počátkudoby halštatské. Jeho zbytků bylo použito k obnověve starolaténské fázi. Nálezy z řezu valem dokládají,že val byl původně postaven již ve střednídobě bronzové. Těžiště osídlení na celém návrší bylove starolaténském období, z valu pochází černákeramika točená na kruhu, leštěná, neobyčejné kvality,a zlomky braubašského zboží. Osídlený areál setehdy soustředil na vnitřní plochu Schlossbergu. K jakémuúčelu mohl sloužit asi 50ha opevněný areál jižod střední doby bronzové, zůstává i po výzkumu nevysvětleno,také pro silné poškození ve středověku,kdy zde stával hrad. Stopy po sídelních strukturáchobjeveny nebyly. Zároveň nebyly potvrzeny názoryo shromažďovací ploše nebo o ochraně dobytka.Zvláštní význam mohla mít tato plocha pro svoustrategickou polohu při cestách ve směru V–Z podélNaaby a po soutoku řeky s Dunajem u Kallmünzu.R. Korený – L. Krušinová: Die Siedlungsstrukturim nordöstlichen Grenzbereich des historischenPrachiner Kreises in der jüngeren Hallstattzeit,24–34. V sv. hraničním území Prácheňského krajese soustředila prospekce zázemí pozdně halštatskéhohradiště Vobřesk u Starosedlského Hrádku. Bylproveden terénní průzkum, sondování v koruně valu,sledování jeho průběhu, byla zajištěna geofyzikálníměření k případnému zjištění příkopu, ale všebez výsledku. Další prospekce osídlení v okolí hradištěbyla prováděna na vrchu Stráž u Březnice,Pteč u Zbenic, Chlumec u Chrástu, Na Chlumciu Pňovic, na Holém vrchu u Modřovic, Vojna (Zavržice)a Vraneč u Těchařovic. Kromě Vobřeskua Stráže nebyly na žádném z výšinných sídlišť zjištěnystopy halštatského osídlení. Ze sledovanéhoúzemí (v povodí řek Skalice, Litavka, Lomnicea střední Vltava) pocházejí nejstarší nálezy z mezolitua neolitu, ale dokládají jen sporadické osídlení.Větší rozsah mělo až v Ha A1-B. Vrchol byl v oblastiBřeznicka a sv. okolí v Ha D. Celé území bylopracovně rozděleno do tří regionů podle intenzitya struktury osídlení, sestávající z rovinných a výšinnýchsídlišť, hradišť a pohřebišť. Jeho soustavnáprospekce pokračuje.J. Zuber: Zur eisenzeitlichen Besiedlung in Burgweinting,Stadt Regensburg, 35–55. Výzkumy v tétoměstské části Řezna se konaly mezi lety 1994–2003.Byl podán přehled nálezů od 19. stol., a to z téměřvšech období pravěku. K halštatskému osídlení patřívr. 1995 odkrytý dvorec, obepnutý příkopem o délce54 m. Šířka příkopu kolísá mezi 0,5–1,5 m,hloubka je 30 cm. Vnitřní struktura dvorce nebyladobře zachytitelná. Jižně od této polohy se nacházístarolaténské sídliště na rozloze 27 ha. Zde bylyzachyceny jámy, které mohly sloužit jako sklepyk uchování obilí. Půdorysy obydlí jsou zde řídkéa těžko přesně datovatelné. Jeden z půdorysů mározměry 6,7 x 4,5 m, ostatní jsou podobné a jsou asistarolaténské, jak nasvědčuje keramika (také korálkys očky). Kovu bylo nalezeno jen málo (náramky,spony). V keramice převažují mísy tuhové, na kruhutočené. V jámách byla nalezena např. kostra ženybez hlavy, tělo půlročního dítěte, také části kosterzvířat (sele). Vývoj od období pozdně halštatskéhodo časně laténského zůstává v tomto místě nejasný.J. John: A Preliminary Report on the Investigationof Settlement Patterns in Surroundings ofNynice, 56–58. Ačkoli hlavní pozornost projektu„Sídlištní struktury na rozhraní doby bronzové a železné“platila hradišti Vladař a jeho okolí, jiná částprojektu se uskutečnila v oblasti Nynic. Několik informacív tomto článku se týká metodologie výzkumu,nikoli konkrétních výsledků. Nynice jsou známyvýzkumy pohřebiště, které v letech 1953–1960prováděla V. Šaldová. Pohřbívalo se tu patrně nepřerušeněod pozdní doby bronzové (64 hrobů), přeshalštatskou (22 hrobů) až do časně laténského období(115 hrobů). První částí výzkumu byla analýzaprostorového vztahu na pohřebišti s využitím GIS.Důležité bylo zjištění, zda hroby byly svrchu krytytřeba mohylkami, jejichž existenci lze očekávatv části halštatské kultury. Podle zjištěných vzdálenostíje patrné, že hroby z Ha D – LT A respektovalypolohy hrobů z Ha C i starších. Ve druhé částiprojektu byl ke zjištění případného sídlištěpovrchovým sběrem ve vytyčené síti zkoumán

Archeologické rozhledy LVI–2004 913prostor 30 ha kolem pohřebiště. Zdá se ale, že pravěkáa středověká sídliště byla v místech dnešníobce, situované do údolí s vodotečí.J. Michálek: Zur Siedlungsstruktur des mittlerenOtavagebietes in Südböhmen während der jüngeren(Ha C/D1) und späten (Ha D2/3) Hallstatt–sowie der frühen Latènezeit (Ha D2-3 – LT A),59–69. Četné nálezy z okolí středního toku Otavyjsou z mlado- až pozdně bronzového období, zatímcoosídlení v období Ha B-C/D1 je doloženo řídceaž výjimečně. Jedná se o mohylová pohřebiště, alesídliště a hradiště zcela chybějí. Kulturní vývojv období pozdně halštatském až časně laténskémHa D2/3 – LT A, charakterizovaný halštatskou mohylovoukulturou, je komplikovaný. Vedle typickýchmohylových pohřebišť (Ha C/D1) jsou tu ploché žárovéhroby. Jejich vzájemný vztah není dostatečněprozkoumán. Vztahy k ostatním částem Čech (bylanskákultura) a k Bavorsku jsou doloženy a neníani vyloučen příchod nových obyvatel. Hustotaosídlení v období Ha D2-3 – LT A se ještě rozšiřujea znamená největší rozkvět v pravěku. Mapa obsahujecelkem 135 lokalit, rovinných sídlišť, 2 dvorce(„Herrenhöfe“) a řadu pohřebišť (54 mohylových,9 plochých žárových) a 5 výšinných sídlišť-hradišť:Třebohostice, Libětice, Láz, Věnec u Lčovic, HraduSkočic a kolem nich vyčleněné regiony. V rámcikeltského osídlení Ha D – LT D se rozlišuje ještědalších 10 regionů. Běžný inventář sídlišť, právě takjako hradišť a žárových hrobů, je na území středníOtavy doplněn o importy. Bez bližšího zkoumáníhradišť a sídlišť i v ostatních částech Čech nelze anitěm jihočeským připsat určité funkce, které mohlyzaujímat svou polohou na obchodních cestách.G. Raßhofer: Velburg – eine hallstattzeitlicheSiedlung im Oberpfälzer Jura, 70–89. Obecné informaceo archeologické činnosti v Horní Falci jižněaseverně od Dunaje, především o nálezech z Burgweinting(pohřebiště z mladší doby bronzové/popelnicovýchpolí a halštatské sídliště). Jedná seo panský dvorec a pohřebiště, odkrývané od 30. let20. stol. Nálezy dvorců jako halštatských sídlištníchforem patří k zásluhám leteckého snímkování, k němužjsou v této oblasti výborné předpoklady. Takécharakteristický půdorys usnadňuje jejich identifikacitéměř bez vlastního výzkumu. V oblasti severněod Dunaje kopcovitá krajina, lesy a pole, spíšesokopaninami než s obilím, naopak znesnadňují interpretacileteckou prospekcí získaných dat o pravěkýchobjektech. Navzdory těmto nepříznivým podmínkámpro leteckou prospekci se ukazuje, žeiseverně od Dunaje jsou dvorce časté. Příkladem jeobjev pravoúhlého dvorce se dvěma vnějšími příkopya dvěma vnitřními palisádami v lokalitě Kinding-Enkering(Lkr. Eichstätt) z r. 1999. Stejně bylobjeven dvorec u Teublitzu, v údolí Naaby. Ze středuoblasti v údolí Černé Labery u lokalit ParsbergaVelburg pochází mnoho předmětů halštatskéhoinventáře z hrobů s meči a vozy. Nálezy dokládají,že lidé v halštatském období zde dosáhli určité vyššíúrovně nikoli zemědělstvím, pro něž zde nebylypodmínky, ale snad intenzivním chovem dobytkanebo získáváním železné rudy povrchovou těžbou,o níž svědčí v lesích nacházené pinky, které všaknejsou časově přesněji zařaditelné. V r. 2000 bylopři stavbě na okraji městečka Velburgu nalezenohalštatské sídliště, v němž bylo možno identifikovatpůdorysy 5 menších domů a jedné velké centrálníbudovy s plochou ohraničenou ploty. Na odkrytéploše sídliště byl nejnápadnější větší počet jamv několika řadách, s orientací V–Z. Podle obsahu,cihlově ohraničených okrajů a zuhelnatělé náplněse spálenými kameny se jednalo o pece s nejasnýmprimárním účelem. Podle uspořádání do bateriímohly být nějakým industriálním zařízením v nejširšímsmyslu. Nebyly to však tavicí pece na železo.Následují úvahy o funkci těchto jam („Feuergruben“)podle jiných lokalit, kde se předpokládá takékultovní význam.M. Chytráček – L. Šmejda: Untersuchungen zurSiedlungsstruktur der Hallstatt- u. Latènezeit imFlussgebiet der oberen Střela (Westböhmen). Dasbefestigte Areal auf dem Vladař und seine Umgebung,90–105. V příspěvku jsou popsány první výsledkygrantového projektu o výšinných nalezištíchhalštatsko-laténských v západních Čechách. Opevněnévýšinné sídliště na tabulové hoře Vladař nakat. území Záhořic a Vladořic, obtékané Střelou, másvou nadmořskou výškou 693 m dominantní postaveníve Vladařské vrchovině. V r. 2003 zde byloprovedeno geodetické měření pro trojrozměrný model,na němž je patrný velmi komplikovaný opevňovacísystém, využívající přírodní konfiguraci.Celková rozloha vnitřního opevněného areálu činí115,3 ha. Opevnění na nejvýše položené akropolinese stopy silných požárů. V centru akropole se nacházíumělá, 3 m hluboká vodní cisterna, vzniklá patrnělámáním kamene na opevňovací práce. K opevněníakropole patří tři brány, jejichž křídla bylachráněna kamennými valy. Na severním a západnímúpatí tabulové hory se rozkládá předhradí (98,8 ha),členěné mohutnými valy a příkopy do čtyř areálů.Dosavadní nálezy z akropole a předhradí pocházejíz malých sond nebo ze sběru a dokumentují osídleníjiž v pozdní době bronzové, především však v halštatskéa časně laténské, až do časného středověku.Keramika točená na kruhu a tuhové zboží náleží dobělaténské (LT C/D1). Jedinečná je malá litá bron-

914Nové publikacezová soška ve tvaru mužské postavy, s helmou typuNegau, náhodně nalezená již dříve, údajně u brány Ana akropoli. Podle sklonu a malé úchytky na zadnístraně se zdá, že byla původně umístěna na kónickéstěně dřevěné pyxidy. Jsou uváděny analogie z různýchlokalit, především italských nebo ze Středomoří.V rámci výzkumného plánu grantového projektubyl podniknut průzkum dříve známých lokalitvokolí Vladaře. Ty jsou dále vypsány.P. Pokorný – M. Kaplan: Die paläoökologischeUntersuchung des befestigten Areals auf dem BergVladař. Zielsetzung, methodische Voraussetzungenund erste Ergebnisse, 106–125. Při paleoekologickémbádání na Vladaři byly zkoumány sedimentyzvodní cisterny na akropoli, vzorky spálených dřev,pylových semen a rostlinné pozůstatky, analyzoványzbytky mikrofosilií (řas, hub, planktonu), makrozbytkydřev a provedeno radiokarbonové datováníAMS metodou. Byl také vytvořen pylový diagramod změny letopočtu do současnosti a současněpodle ostatních indicií vypracovány hlavní bodysídlištní a zemědělské aktivity v průběhu uplynulýchstaletí. Podle výsledků těchto analýz byla provedenarekonstrukce vztahů lidské činnosti a přírodníchpodmínek v rámci sídlištního areálu.P. Höglinger: Eisenzeitliche Siedlungsstrukturenim Land Salzburg, 126–146. Z halštatského a laténskéhoobdobí jsou známa četná naleziště, předevšímvelký počet výšinných sídlišť na přírodněchráněných polohách, často osídlovaných od časnédoby bronzové (A2). Zato rovinná sídliště byla využívánarelativně řídce. Je uveden soupis halštatskýchsídlišť zkoumaných nebo známých jen z terénníchprůzkumů od 40. let 20. stol. Z laténskéhoobdobí je známo osídlení na Dürrnbergu u Halleinu,hlavně od počátku výzkumných prací v solných dolechz přelomu Ha C/D. Největší pozornost je věnovánavýzkumu pohřebiště s výjimečnými nálezy,sídlištní struktury v okolí byly zkoumány jen povrchně(výšinné i rovinné lokality). Je připojen přehledlokalit s výraznými laténskými nálezy.P. Zavřel: Neue Siedlungsfunde der Spätlatènezeitim Stadtgebiet von České Budějovice (Budweis),147–157. Ačkoli je z okruhu města ČeskýchBudějovic známa řada nálezů od mezolitu po středověk,nebyly souhrnně zpracovány a pramenná základnabyla značně útržkovitá, což platilo i pro laténskéobdobí. Teprve od 90. let se začaly systematickysledovat okrajové části města. Podán je přehled staršíchpozdně laténských (keltských) nálezů. Nejdůležitějšíbyl výzkum v radničním dvoře, pak pozdnělaténského sídliště na západním okraji města a dalších28 sídlištních objektů. Jsou to především jámy,ale i pravoúhlý obytný objekt s otopným zařízením.Ve výplních objektů byla nalezena keramika s hřebenovitýmzdobením, některá tuhová, jiná jen s příměsígrafitu. U jednoho objektu, velké jámy kruhovité,zůstala u strany zachovaná dřevěná konstrukce,snad schody nebo žebřík. Podle keramiky tu existovalosídliště v LT D1/2. Mezi pozdně laténskýmizlomky se tu našly i zlomky římsko-germánské keramiky.Sídlištní koncentrace u soutoku Malšea Vltavy v Českých Budějovicích navazuje na strukturuzázemí oppida Třísov, vzdáleného 15–20 km.Zdá se, že Vltava byla obchodní cestou a spojnicíse severně položenými českými oppidy.P. Hrubý – O. Chvojka: Zum Kenntnisstandüber die Höhenfundstellen mit Spuren hallstattzeitlicherNutzung im Gebiet von Český Krumlov, Südböhmen,158–184. V jižních Čechách je dnes známo35 výšinných lokalit se stopami halštatskéhoosídlení. Jedna z těchto koncentrací leží na Českokrumlovskuv podhůří Šumavy. Mikroregionu Blanskýles v údolí Křemžského potoka dominuje horaKleť (1084 m n. m.). Zde se nacházejí ložiska serpentinitua tuhy. Známa jsou zde tři výšinná sídliště:Jaronín, Mříč a Chlum (Kleť). Druhý mikroregion jekrumlovské údolí západně od Vltavy, podél Chvalšinskéhoa Polečnického potoka. Halštatských lokalitje tu 10: Boletice-Hradiště (Raziberg), ČeskýKrumlov-zámek, Chlum-Kleť, Jaronín-Stržíšek,Kladenské Rovné-Radiš, Křenov-Ohrádka, Lazec-Háj, Mříč-Dívčí Kámen, Přísečná-Dlouhé hradiště,Spolí-Vraný vrch. Lokality byly zkoumány podlevytčených kategorií: typ polohy, absolutní a relativnívýška, vzdálenost od pramenů, velikost plochosídlených nebo opevněných, dosažitelné a upotřebitelnésuroviny, přírodní a klimatické podmínkymikroregionů, problematika funkcí výšinných sídlišť.M. Ernée: Das Kalschinger Becken währendder Vor- und Frühgeschichte, 187–204. Historie nálezůa odkryvů ve Chvalšinském údolí. Seznam depotů,ojedinělých nálezů, mohylových pohřebišť,rovinných a výšinných sídlišť v pravěku a středověku.Jejich četnost odpovídá důležitosti chvalšinskéoblasti, která byla spojnicí Čech s jihem a kterouprobíhaly důležité cesty od pravěku (depoty).L. Schmalzbauer: Untersuchungen zur Rekonstruktionder hallstattzeitlichen Siedlungslandschaftim Tal der Kleinen Laber, 205–224. Pojednánío halštatských nalezištích v údolí řeky Malé Laberyv Horní Falci, které bylo osídlováno od neolitu pocelý pravěk. Autorka jejich seznam rozděluje podlerovinných sídlišť, sídlišť vymezených příkopy a palisádami.Zabývá se rekonstrukcí panského dvorau Geiselhöringu-Burgenfeldu a dalšími lokalitami,pak popisuje nekropole a vyzdvihuje některé mohylyz velkých pohřebišť (Geiselhöring, Atting).

Archeologické rozhledy LVI–2004 915I. Pleinerová: Die jungbronzezeitliche Siedlungvon Hostivice bei Prag, ihre Struktur und Sondererscheinungen,225–232. Předběžná zpráva o hospodářsko-produkčnímareálu v Hostivicích-Paloukáchz období knovízské kultury. Na ploše téměř 1 ha bylyodkryty jámy s hliněnými koulemi, jámy s lidskýmia zvířecími pohřby a objekt kruhového tvaru(o rozměrech 2,20–2,40 m) z vypálené mazanice,pod níž byla vrstva hustě naskládaných keramickýchzlomků. Účel objektu nebyl zatím objasněn.Svazek uzavírá Bibliografie (233–243) a předevšímsoupis přednášek otištěných ve všech sbornícíchtéto řady, vydávaných od r. 1991.Eva ČujanováArcheologia technica 15 – Zkoumání výrobníchobjektů a technologií archeologickýmimetodami 2004. Vydává Technické muzeumv Brně, Brno 2004. 84 str.Sborník přednášek z 22. semináře Archeologiatechnica, který uspořádalo Technické muzeum v Brně15. dubna 2003. J. Petrík – Ľ. Mihok – R. Magula –G. Janák – L. Fröhlich: Metalurgia medi v Opátke,3–6. V obci vzdálené 15 km od Košic pracovalav letech 1763 až 1827 měděná huť. V hutnění rudse používal tzv. kamínkový proces (1. pražení rud,2. tavení v peci na surový kamínek /23–40 % Cu/,3. drcení a pražení kamínku, 4. redukce v peci natzv. surovou měď). Rafinace surové mědi již probíhalamimo Opátku. Strusky s obsahem mědi bylyzužitkovávány ještě v 60. letech 19. stol. J. Merta –A. Buchal – K. Stránský: Železářská struska z etruskélokality Populonie, 7–11. Článek popisuje rozvojetruského železářství na ostrově Elba, kde první železářsképece pracovaly již kolem r. 1000 př. n. l.,a pozdější vývoj v Populónii, městě, jehož rozkvětdíky rozvinuté železářské výrobě nastal ve 4. a 3. stol.,ale v 1. stol. př. n. l. skončil úplným opuštěním. Bohatédepozity etruských strusek u Populónie bylyvyužívány ještě od poč. 20. stol. n. l. až do útlumutěžby r. 1981. Vzorek strusky ze zátoky Barrata,podrobený rozborům, pochází z přímé výroby železav dřevouhelných pecích. J. Hošek – J. Merta –K. Malý: Metalurgický rozbor nože ze svářkovéhoželeza (experimentální tavba Josefov 2002), 12–21.Nůž s povrchovou vrstevnicovou kresbou, vyrobenýz polotovaru o vrstevnaté struktuře se zónami obohacenýminiklem (do 2 %) a kobaltem (do 1,4 %).Nejen experiment sám, ale i analýzy vzorků rudy,železné houby a polotovaru nože dokazují vliv jakpaketování, tak vysokých ohřevů kovu na obohacováníi následné ochuzování svarových švů těmitoprvky. J. Hošek – J. Kudrnáč: Metalografický rozbordvou středověkých podkov z Horské Kvildy naŠumavě, 22–27. Průzkum oblasti středověkých zlatodolůu Horské Kvildy přinesl nečetné doklady lidskéaktivity ve středověku: nálezy kovářských struseka železných předmětů, především podkov. Prodobrý stav zachování předních částí byly dvě z nichanalyzovány metalograficky. Jedna byla jen železná,druhá však s navařeným ocelovým plátkem. Jdeo první prokazatelně středověkou podkovu z Čech(není ovšem známa její provenience), u které se totozlepšení otěruvzdornosti prokázalo. J. Petrík –Ľ. Mihok: Archeometalurgická analýza kosákov,28–30. Úvod příspěvku zmiňuje, že středověké srpyna území Slovenska byly vyráběny nauhličovánímanavařováním ocelových břitů, někdy kalených, jindyponechaných bez tepelného zpracování. Autorskýtým analyzoval další nálezy. Z košického muzea pocházejísrp ze 13.–15. stol. s navařeným ocelovýmbřitem a nedatovaný srp s celoocelovou kalenou čepelí– podle sulfidických vměstků jde o novodobývýrobek. Srp ze Zálužan (13.–15. stol.) má tzv.sandwichovou (o-ž-o) čepel, vyžíhanou snad při požáru.Na základě semikvantitativní spektrální analýzybyl proveden i odhad provenience zkoumanýchsrpů. K. Stránský – J. Merta – A. Buchal: Důlnía hutnická činnost v údolí potoka Stříbrnice, 31–35.Terénní povrchový průzkum v údolí potoka měl přinéstdoklady o hutnickém zpracování stříbrných,příp. železných rud. Oproti původním záměrům bylyzískány pouze vzorky železné rudy identifikovanéjako geothit (velmi jakostní železnorudná surovina)a vzorky struskového povlaku z reliktu pece,v minulosti hodnocené jako tavicí pec na přetavováníolova obsahujícího stříbro. Sklovitý povlakobsahoval místně zvýšené obsahy S, Cu, Pb a Ag –součásti olovnato-stříbrných rud. Rozbory tedy potvrzují,že pec sloužila k základnímu hutnickémuzpracování místních olovnatých a stříbronosnýchrud. V. Ustohal – K. Stránský: Kanon z Hanaiapy,36–40. Hanaiapa je malá ves na ostrově Hiva Oav souostroví Markézy. Kanon, vylovený kdysi zedna hanaiapského zálivu, patřil podle ústní tradicešpanělské lodi samotného Alvary Mendani de Neyra,prvního Evropana, který na konci 16. stol. připlulkMarkézám. Vzorek odloupnutý z vnitřku hlavněvšak odhalil, že kanon byl vyroben přetavením surovéhoželeza získaného v některé z vysokých pecína minerální palivo, jejichž časové rozšíření zároveňpřibližně určuje maximální stáří hlavně. Ta nemohlabýt vyrobena dříve než v závěru 18. stol. J. Vaněček– M. Vlach – K. Majzlík – P. Doležal – V. Ustohal:Pancéřová bojová stanoviště československéhoopevnění z let 1935–1938, 41–48. P. Rous: Stříbrnorudnéhornictví na Havlíčkobrodsku od 13. do

916Nové publikace17. století, 49–58. Příspěvek popisuje hornickouhistorii Havlíčkobrodska, a to v období rozkvětuhornických sídlišť (ca 1250–1278), období úpadkua zániku (ca 1278–1360) a konečně v pozdním středověkua raném novověku (ca 1450–1620), kdy bylatěžba obnovována. Čtenář je seznamován se starýmihornickými sídlišti i jejich majiteli prostřednictvímvýsledků povrchových terénních průzkumů a s hornictvímsouvisejících písemných pramenů, jejichžzákladna je pro první dvě období dokonce bohatšínež u jiných našich báňských revírů. K. Kopáč –Z. Dolníček – J. Janál: Využití katodoluminiscenčnímikroskopie při studiu tavených kamenů zříceninyhradu Obřady (Hostýnské vrchy), 59–60. V dochovanémzdivu hradu byly kromě lokálních sedimentů(pískovce atd.) rovněž zjištěny natavené až spečenékameny. Byly podrobeny průzkumu katodoluminiscenčnímetodou – zjištěny křemen, K-živec, plagioklasapod. M. Gelnar: Lokalizace stanoviště zanikléstředověké sklářské hutě na Šumpersku, 61–62. Příspěvekdoplňuje dějiny sklářství severní Moravy lokalizacísklářské hutě z pol 15. století. Huť pracovalasv. od současného katastrálního území obceBranná. Při povrchovém terénním průzkumu bylyzískány doklady o činnosti sklárny, a to zlomkytechnické sklářské keramiky, kapičky nazelenaléhoskla, žárem slinuté horniny a zlomky užitkové keramiky.M. Gelnar: Typologie tavicích pánví ze stanovišťzaniklých sklářských hutí v Lužických horácha jejich okolí do průmyslové revoluce, 63–69. Popsanýrekonstruovatelný tvar a rozměry jednotlivýchtypů tavicích pánví na základě materiálu získanéhojak archeologickými výzkumy, tak povrchovýmiterénními průzkumy lokalit sklářských hutí z poloviny13. až závěru 19. století. Článek je doplněnstručnou statí věnovanou technologii výroby tétosklářské pomůcky. Kvalita tavicích pánví i tavenéskloviny spolu totiž souvisejí, přičemž dosahovanájakost pánví i skloviny bývala na jednotlivých hutíchrůzná. D. Merta – M. Peška – A. Zůbek: K zásobováníměsta Brna vodou z Kartouz, 70–77.Středověké Brno mělo dva vodovody. Ty však v pol.16. stol. již nestačily město vodou zásobovat. Roku1545 proto byla zahájena stavba nového vodovodu,užívaného až do r. 1913. Vodovod vedl z Kartouzdo kašny na dnešním nám. Svobody (bývalý Dolnítrh). Vodovodní štola tohoto vodovodu byla v poslednídobě zachycena dvěma archeologickými výzkumy.P. Vařeka: Výrobní (hrnčířský?) areál z časnéhonovověku v Berouně – České ulici čp. 56,78–84. Pouze v jedné ze sond archeologického výzkumubyly odkryty neporušené novověké situace.Zachycen byl výrobní areál s pecí, zřejmě oválnéhonebo hruškovitého půdorysu, jejíž celková rekonstruovatelnádélka činí ca 2 m. Plášť byl vyzděnz cihel pojených jílem, který byl užit i k vnějšímua vnitřnímu výmazu. Fragment pece nedovolujebližší specifikaci. Mohlo by však jít i o hrnčířskoupec se spojeným topeništěm a vypalovacím prostorem.Na hrnčířskou výrobní aktivitu by poukazovalyzánikové destrukční vrstvy s více než 10 000zlomky keramiky, mnohdy z nedokončených výrobků.Zuvedeného přehledu vyplývá, že příspěvkyorientované na výrobu a zpracování kovů a kovovýchpředmětů, tak jako víceméně každý rok, převažují.To samozřejmě zrcadlí i míru a úroveň interdisciplinárníspolupráce. Články mapující historiitakových oborů, jako jsou sklářství, hrnčířství atd.,se objevují vzácněji. „Typologie tavicích pánví …“M. Gelnara je důkazem, že intenzivnější spoluprácena tomto poli by byla přínosná. Ve světle tohoto ješkoda, že představení metody a výsledků „Katodoluminiscenčnímikroskopie …“ není více provázánoskonkrétním přínosem pro historické studium památky.Archeometalurgie, především železa, máv referovaném sborníku vůdčí postavení. Rozšiřujea upřesňuje přitom nejen výsledky původních archeologickýchvýzkumů. Publikování výsledků některýchexperimentů přispívá i k lepšímu porozumění,a tím i přesnější interpretaci zkoumaných nálezův obecné rovině (viz „Metalurgický rozbor nože …“).Některé z článků mohou působit na českého badatelekuriózně, např. „Kanon z Hanaiapy“. Tento příspěvekje však doslova učebnicovou ukázkou, jakklíčovou roli mohou sehrát metalurgické rozborypři řešení sporných otázek datování u novodobých(ocelových) památek. Možnosti využití lze přitomsměle rozšířit i na archeologii, a to v nejasných terénníchsituacích, kdy je třeba rozlišit mezi původnímmateriálem a mladšími intruzemi, nebo při potřeběposoudit starší nepopsané nálezy z muzejníchsbírek (viz „Archeometalurgická analýza kosákov“).Jiří HošekBerns mutige Zeit. Das 13. und 14. Jahrhundertneu entdeckt. Hrsg. Rainer C. Schwinges,Red. Charlotte Gutscher. Schulverlag blmv AG undStämpfli Verlag AG, Bern 2003. 596 str. s 556 čísl.obr. a jednou přílohou v dodatku.Práce představuje druhý svazek velkolepě koncipovanýchdějin hlavního města Švýcarska, kterémají být dokončeny během dvaceti let. První díl,věnovaný 15. století, vyšel už v r. 1999 a jeho 4000výtisků byly brzy rozebrány. Stejně jako první,i druhý svazek je dílem kolektivním a snaží se pokrýtsnad všechny aspekty života města. Na jeho se-

Archeologické rozhledy LVI–2004 917psání se podílelo 51 specialistů. Koncepce a koordinacebyly dílem užšího výboru, složeného z osmiodborníků, mezi nimiž byla archeologie zastoupenavedoucím bernským archeologem D. Gutscherem.Tak vzniklo vskutku monumentální dílo, jež se pohybujena maximální hranici možností, jakých syntézatohoto typu může dosáhnout. Výrazným znakemje široký regionální záběr. Dějiny ústřední lokalityjsou zasazeny do souvislostí s podrobně analyzovanýmvývojem mocenských poměrů, vlastnickýchstruktur, církevní organizace, venkovského osídlení,ale i relativně dobře prozkoumaných satelitníchměst, jako Burgdorf či Thun, doprovázených sítímalých městeček. Šíři záběru dokumentuje prostývýčet pojednávaných témat členěných do zhrubastovky dílčích kapitol. Hlavní části představují hlavys názvy „Založení města“, „Velké síly – spoluhráčia protihráči (politické dějiny, šlechta, konkurenčníměsta)“, „Bern – město“, „Bern – zázemí“,„Duchovno a duchovní život“, „Územní expanze“.Podnětem k sepsání svazku bylo 650. výročí přistoupeníBernu k původnímu jádru švýcarského spříseženstva(1353). Historie snad nejvýznamnějšíhošvýcarského města je ovšem starší. Bern patří mezizaložení Berchtolda V. von Zähringen z r. 1194. Původsamotného místního jména není uspokojivě vysvětlen,buď se jedná o německý ekvivalent k italskéVeroně, nebo (a tato varianta je pravděpodobnější)název souvisí se jménem keltského sídliště Brenodor.Snaha zasadit dějiny města do širších souvislostíje patrná již z jedné z prvních kapitol, líčící dějinydynastie zähringenských vévodů. Za povšimnutízde stojí závazek Bertolda IV. z r. 1152 postavit 1000obrněných jezdců pro tažení římskoněmeckého králeKonráda III. do Burgundska a 500 jezdců stejnékvality, jakož i 50 lučištníků, pro tažení do Itálie. Jezjevné, že u zrodu města nestál rod druhořadý, alerod patřící k významným fundátorům měst v Německu.Samotné území, na němž byl později Bernzaložen, získali Zähringové již r. 1090 dědictvím.Jeden z oddílů je věnován přírodním poměrůma zahrnuje i kapitolu o divoké fauně. Oblast bylaosídlena od pravěku. Keltské obyvatelstvo, pozdějiromanizované, připomínají četná místní jména. Nedalekose nacházel římský vicus. Ostrožna, kolemníž protéká řeka Aara a na níž bylo město založeno,zatím postrádá doklady osídlení před pozdním12. stoletím. Bern představuje klasický příklad založeníměsta „na zeleném drnu“. Vybraný areál bylpředtím zřejmě zemědělsky využíván, přinejmenšímjako pastvina. Oblast byla proťata několika příkopovitýmidepresemi přírodního původu, kterévyznačovaly jednotlivé etapy prostorového rozvojeměsta a postupně byly fortifikačně využívány.Ve 12. stol. územím probíhala hranice biskupstvíLausanne a Konstanz (Kostnice), farní síť bylav podstatě dobudována v polovině 12. století.Popisu lokace předchází obecnější kapitolao vzniku měst. V ní se sice zdůrazňuje kontinuitaosídlení v řadě lokalit, rovněž však i nová kvalita,kterou lokace města představovala. Veškerá městave sledovaném prostoru jihozápadního Německavznikla z iniciativy zeměpánů, nešlo o pozvolný,„organický“ růst. Hlavní vlnu zakládání měst představujeobdobí 1150–1300.Prvotní Bern zabíral pouze východní část historickéhojádra na vlastním ostrohu. Vévodil mu zährinskýhrádek Nydegg, jehož podobu známe jen díkyarcheologickému výzkumu. Dle listiny údajnězr. 1218 náležel Bern k lokalitám s ideální parcelací(rozměry 100 x 60 stop). Archeologické bádánívšak navzdory svému stále nedostatečnému rozsahuobraz ideálního lokačního města, jak ho ve své klasicképráci z r. 1945 prezentoval Hans Strahm, zrelativizovalo,a to aniž by poskytlo v této věci jasnýobraz. Každopádně se nyní klade struktura úzkých,dosud dochovaných parcel až do pozdějších staletístředověku. O dynamice vývoje nového založenísvědčí čtveré rozšíření z let 1255–1343. Ve druhéfázi byl pohlcen zmíněný hrádek. Prvotní městopředstavovalo nevelkou lokalitu o plošném rozsahupouhých 11,5 ha, o jejímž opevnění není zatím nickonkrétního známo. V prostoru prvního rozšířeníseverozápadně nejstaršího jádra byl r. 1269 dán pozemekdominikánům k založení konventu. Archeologickývýzkum zde prokázal nálezové situace z přelomu12. a 13. století. I Bern patří tedy k lokalitám,kde byl mendikantský klášter založen v již osídlenémprostoru, což dobře známe i z našeho území(Brno, Cheb). Dle písemných pramenů se ovšemv místě „nového města“ nacházely především zemědělskyvyužívané pozemky se stájemi a kůlnami.Neustálé rozšiřování města, během něhož byly novéčásti zahrnuty do opevnění, marginalizovalo vývojpředměstí, která se naopak výrazně rozvíjelapři městech se stabilním hrazeným jádrem. Takováměsta převažují v nově urbanizovaných územíchstřední Evropy, tedy i v českých zemích.Z hlediska formování městských elit a vývojesamosprávy je právem zdůrazněna role zährinskéministeriality v 1. polovině 13. století. V dalších desetiletíchse však plně prosadilo klasické komunálníschéma radní vlády.Kapitoly o obchodu zdůrazňují převážně regionálníodbyt bernské výroby, v jejímž rámci mělovětší význam jen zpracování kovů a zejména kůžíakožešin. Tyto produkty umožňovaly bernskýmkupcům uplatnit se na vzdálenějších trzích v Gentu,

918Nové publikaceZurzachu či Frankfurtu nad Mohanem. Vzhledemk teritoriálnímu záběru práce však postrádáme pasážo struktuře regionálních trhů.Nelze nevidět, že v monumentálně pojatém díle,v němž snad není oblasti, které by se jednotlivíautoři nedotkli, hrají hlavní roli písemné, případněarchitektonické či ikonografické prameny. Rozsaharcheologických výzkumů přece jen nepatřil (oprotijiným městům) k největším, takže doklady získanéz bernského podzemí hrají převážně jen doplňujícíroli. Příklady ilustrativního užití jednotlivých „honosnějších“nálezů jsou kostěné nákončí opasku,bronzová kruhová přezka, zlomek akvamanile apod.Stručně a víceméně kulturně-historicky je pojednánvývoj keramiky, který se pochopitelně výlučně opíráo výsledky archeologických odkryvů. Relativněnejvíc pozornosti se věnuje kachlům. Výsledky archeologickýchvýzkumů nacházejí výraznějšíuplatnění v rekonstrukci prostorového růstu Bernu,mj. i díky dobře dokumentovaným některým fázímměstské fortifikace, jakož i v oblasti vývoje zástavbya parcelace. Pro srovnání s jinými městy jedůležitý již pro 2. polovinu 13. století doloženýproces zahušťování zástavby, zahrnující i děleníparcel, v 1. polovině 14. stol. dokonce i zastavovánípříkopů. Nedostatek šířky, nahrazovaný počtempodlaží, dokládá třípatrový kamenný dům č. 91v Gerechtigkeitsgasse o světlosti pouhých 2 x 4,5 m.Zdá se, že již na počátku dominovala městiště o šířce4,5–6 m, zpočátku dle některých dokladů procházejícícelým blokem, od ulice k ulici. Písemně dosvědčenéširoké parcely zatím nebyly prokázány.Vyjma jader několika šlechtických dvorců je vlastnívývoj zástavby poznán nedostatečně, proto si autořivypomáhají užitím příkladů z lépe poznaných městvokolí, zejména z Burgdorfu a z (již mimo bernskýkanton ležícího) Laufenu. Bohužel nejsou blíže popsánydoklady dřevěných objektů v severní okrajovéulici nejstaršího jádra Bernu, v Postgasse. Jejich publikacese zatím připravuje. V nejstarší zástavbě sevedle sloupových konstatuje přítomnost rámových(sloupkových) konstrukcí. Podrobněji prezentovanýburgdorfský příklad řemeslnického domu v místěpozdější sýpky překvapuje již velmi raným přistavěnímobytného jádra k hradbě v týlu parcely (1330).V přední části parcely se nacházel dřevěný výrobníobjekt. Ani jedna stavba však nebyla podsklepena.Oblast jihozápadního Německa se považuje zajeden z regionů, kde se zrodila kachlová kamna. Počátkyjejich výskytu v městském prostředí lze klástdo raného 13. stol., ve šlechtických sídlech je známejiž ze století předchozího. Za pozornost stojí takéskutečnost, že západošvýcarská města, včetněBernu, postrádají jinde tak typické jímky: odpad seodváděl příkopy do řeky Aary, kovové předmětybyly údajně recyklovány. Nelze si nevšimnout takézpůsobu zajištění vodního zdroje vybudovánímdvojice mohutných veřejných studní již v polovině13. století. Z archeologických dokladů řemeslnévýroby pocházejících přímo z Bernu je v díle publikovánodpad z výroby růžencových perel.V pasáži o zázemí postrádáme kapitolu o dynamiceproměn sídelní struktury. Stejně jako u ostatníchčástí je i zde dodržována koncepce četných dílčíchpříkladů z různých typů sídlišť (řeholní domy,hrady). V rámci pojednání o jednotlivých složkáchregionální sídelní struktury, povýtce vycházejícíchz písemných a umělecko-historických pramenů, lzevyzdvihnout jednak analýzu kosterních pozůstatkůbenediktinských mnichů na Ostrově sv. Petra, s četnýmidoklady (válečných?) zranění, a jednak velmiinstruktivně prezentované výsledky archeologickéhovýzkumu zástavby 13.–14. stol. ze vsi Oberbüren.Z výsledků pečlivě prováděného odkryvu vyplývá,že zdejší polyfunkční selský objekt, známý od 16.století, je výsledkem delšího vývoje, na jehož počátkubyly jednotlivé, účelem rozdílné objekty usedlostiodděleny. Zvláštní kapitolu představují sídlištěs doklady sklářské, kožedělné a kovozpracující výroby.Jako plošně zkoumaný příklad je představena„průmyslová vesnice“ Court Mévilier z již frankofonníčásti Švýcarska, v jejíž těsné blízkosti Bernleží. Dobře je poznán vývoj šlechtických hrazenýchsídel počínajících horizontem dřevěných hradů.Recenzované dílo jistě zaujme zejména šíří záběru.Na druhou stranu v něm někdy až příliš dominujekoncepce mozaiky, ovlivněná zřejmě mimořádněpočetným kolektivem autorů. Významnouroli hraje vysoce kvalitní grafické zpracování využívajícíbarevných ilustrací. Mezi nimi je třeba vyzdvihnoutčetné rekonstrukce. Je zjevné, že cílembyla odborně fundovaná syntéza, která by byla přitažlivápro co nejširší čtenářskou obec. Společenskýdopad takového díla je jistě zbytečné rozebírat.Publikace může být i vzorem pro další obdobnázpracování měst a jejich regionů, zejména v případělokalit s obdobně bohatými písemnými a uměleckýmiprameny, avšak podstatně rozsáhlejšímfondem archeologických nálezů. Pak by výsledekmohl být ještě impozantnější.Rudolf ProcházkaBudownictwo i budowniczowie w przeszłości.Studia dedykowane Profesorowi TadeuszowiPoklewskiemu w siedemdziesiątą rocznicęurodzin. Red. A. Abramowicz – J. Maik. IAE PANŁódź 2002. B5, 546 str.

Archeologické rozhledy LVI–2004 919Civitas & villa. Miasto i wieś w średniowiecznejEuropie Środkowej. Red. C. Buśko – J. Klápště –L. Leciejewicz – S. Moździoch. Instytut archeologiii etnologii PAN – Archeologický ústav AV ČR,Wrocław – Praha 2002. A4, 476 str.Moneta Mediaevalis. Studia numizmatycznei historyczne ofiarowane Profesorowi StanisławowiSuchodolskiemu v 65. rocznicę urodzin.Red. R. Kiersnowski et al. IAE PAN – WydawnictwoDiG, Warszawa 2002. B5, 571 str.Polonia Minor Medii Aevi. Studia ofiarowane PanuProfesorovi Andrzejowi Żakiemu w osiemdziesiątąrocznicę urodzin. Red. Z. Woźniak – J. Gancarski.Polska akademia umiejętności – MuzeumPodkarpackie, Kraków – Krosno 2003. B5, 627 str.Viae Historicae. Księga jubileuszowa dedykowanaProfesorowi Lechowi A. Tyszkiewiczowiw siedemdziesiątą rocznicę urodzin. Red.M. Goliński – S. Rosik. Wydawnictwo UniwersytetuWrocławskiego, Wrocław 2001. B5, 503 str.Záplava nových publikací vydávaných k poctězasloužilých badatelů vyvolává pocit, že počátek21. století završil v jedné části Evropy etapu dějepisectví,které se příští desetiletí sotva vyrovnají.Ať budeme příčiny hledat v klasickém vzdělání, ježzde vydalo své poslední plody, v dědictví dobovévíry v možnosti a úkoly vědy, jehož odvrácenoutvář představuje holdování ideologiím, či v zápaluvědců nesnižovaném ekonomickou beznadějí a pozicína okraji společnosti, skutečností zůstane, že60.–80. léta 20. století byla dobou tvůrčího vrcholuřady vynikajících osobností. Z bezpočtu jubilejníchsborníků, kterými vzdali hold svým klasikůmpolští kolegové, uveďme alespoň některé. V nesnázích,jak je přiblížit, se staly rozhodujícím kritériemvztah k českému prostředí či vazba k obecným otázkámživota raně středověké společnosti. Nelze přitompřehlédnout intenzitu zájmu polských historikůo raný středověk, tak odlišnou od situace u nás.Tento rozdíl přitom nevyplývá z šíře a výpovědníchmožností pramenné základny.V chronologickém pořadí první referovanápublikace je věnována životnímu výročí Lecha A.Tyszkiewicze, jehož životním tématem se stalo předevšímraně středověké Slezsko. Jubilantův záběrvšak sahá od časného středověku po 13. století, odPolabských Slovanů po Kyjevskou Rus, od genezeslovanských kmenů po dějiny Kladska. Rejstřík tématpěti desítek článků shromážděných ve sborníkuje ještě širší a nechybějí v něm texty inspirativní přiřešení otázek starších českých dějin: K. Wachowskirekapituluje prameny k otázce severní hranice vlivuVelké Moravy a komentuje problematiku politicképříslušnosti Slezska v 10. století. K. Jaworski polemizujes vícekrát publikovanými názory S. Moździochana kmenové uspořádání v předpiastovském Slezsku(např. in: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Napamět knížete Boleslava II. /† 7. února 999/, Praha2000, 215–224). Zde jde o osídlení povodí horníhoBobru (severně od Žacléře), předložen je i soupistamních raně středověkých lokalit. Téma se tu neobjevilonáhodou, vždyť i jubilant opakovaně vystoupils námitkami vůči Moździochově koncepci. Otázkyknížecích loveckých rezidencí se dotýká M. Młynarska-Kaletynowa.P. Urbańczyk se již ve sborníkuvěnovaném výročí setkání Otty III. a BoleslavaChrabrého v Hnězdně (Trakt cesarski, Warszawa2002) zcela rozešel s většinou ostatních, hnězdenskouudálost oslavujících autorů, když za cíl velkolepénávštěvy označil nikoli ustavení arcibiskupstvía politická jednání, nýbrž císařovu snahu – a to neúspěšnou– získat relikvie sv. Vojtěcha. Různé aspektyhnězdenského setkání na pozadí geopolitickýchúvah rozvádí i tentokrát, s pozorností věnovanou investituřeVojtěchova bratra, který však arcibiskupsképallium nikdy neoblékl. A. Pleszczyński se snaží křísitvyčerpané schéma tradičního dějepisu ranéhostředověku řetězcem hypotéz, tentokrát o počátcíchvlády Boleslava Chrabrého, v nichž nescházejí anioblíbená topoi jako mocní Slavníkovci, prastarýknížecí stolec na Pražském hradě, český Krakovapod. H. Samsonowicz srovnává výpověď celníchtarifů z 9.–13. století, zaznamenávajících jako vývozníartikl slovanských krajů kožešiny, med, vosk,cín (Čechy) ad. V 10. století zaujímali přední poziciv exportovaném zboží, cenou daleko převyšujícívše ostatní, otroci. Autor se podivuje, že mnohemceněnější byly ženy (vypočítává, že cena nevolnicese pohybovala kolem 400 denárů, tj. asi 12 kgstříbra). S poukazem na okolnosti násilného získáváníotroků a jiných komodit uzavírá text větouH. Łowmiańského: „rozvoj obchodu nebyl příčinou,nýbrž důsledkem vzniku státu“.Vzhledem k tomu, že sborník Civitas & villa,připomínající jubileum Marty Młynarské-Kaletynowé,je díky vydavatelské spoluúčasti pražskéhoARÚ AV ČR dostupný i u nás a bylo by nutné jmenovatdlouhý výčet kvalitních článků, shrňme, žez55 z nich se 12 týká přímo českého prostředí ranéhoa vrcholného středověku. Jeden z nich všakstátní hranice nerespektuje a na základě Knihy henrykovskérekonstruuje nejednoduchý průběh zakládánílánové vsi.Sborník věnovaný Stanisławu Suchodolskému(jeho bibliografie uvádí 461 prací, jejichž význampro české dějepisectví je až neuvěřitelně nedoceněn,přirozeně k naší škodě) je pochopitelně orientovánnumismaticky. Řada z bezmála 50 článků sborníku

920Nové publikacevšak toto omezení daleko přesahuje a několik textůje zde klíčových – ne náhodou se mnohdy vracejík tématům rozpracovaným jubilantem. Bezesporumezi ně patří studie W. Hahna, v níž autor již poněkolikáté(doposud bezúspěšně) vyzývá české numismatikyk věcné diskusi. Na základě důkladnéhorozboru dostupných mincí dochází k závěru, že – jaksoudil již S. Suchodołski – počátky českého mincovnictvíje třeba přičítat Boleslavu II., a to pravděpodobněv souvislosti se založením pražskéhobiskupství (976). Potíže se záhadnou manželkouknížete Biagotou odůvodněně řeší odlišným výklademopisu (namísto coniunx čte conduxit), a z domněléBiagoty se tak stává (mincmistr?) Blahota.Doplňme, že v této souvislosti se dostává i ražbamincí libického Soběslava do jiných časových relací.Autor dovozuje, že přemyslovská produkce tvořilanecelou třetinu produkce řezenské. Další z článkůnavazujících na práci S. Suchodołského (a na jižzmíněné téma ražby nepanovnických mincí) předložilS. Trawkowski: Mince ražené velmožem Sieciechemna konci 11. století se kdysi staly předmětemdiskuse, zda se jejich produkce, ekonomicky jednoznačněztrátová, odbývala se souhlasem knížete(jak soudil i S. Suchodołski a jak uzavírá též autor),nebo naopak jako výraz opozice vůči knížecí moci.Především monetární aktivitou Bruna ze Schauenburguse zabývá J. Sejbal. Našeho prostředí, resp.pražských grošů Jana Lucemburského, nalezenýchv Środě Śłąské, se týká i článek R. Pieńkowského.Frekventovaným tématem se ve sborníku stalfenomén stříbrných depotů z 9.–11. století. P. Urbańczykrozebírá uvažované příčiny jejich ukládánívkontextu tehdejšího společenského systému a poukazujena neúnosnost názorů hovořících o ekonomickémpodtextu. Byť autor občas (i v jiných zdeuvedených sbornících) překvapí poněkud odvážnýmzávěrem, rozhodně netrpí anachronismy plynoucímize vztahování vrcholně středověkých jevůna raně středověké a pravěké prostředí, charakteristickéhopro českou historiografii (jež se ovšemtěmto obdobím takřka nevěnuje, snad v domnění,že bez písemných pramenů to není možné).L. Leciejewicz srovnává hodnotu depotů z okolíKolobřehu s cenami živého i neživého inventářehospodářství a dospívá k závěru o uložení pouhéčásti majetku velmožů sídlících na vesnických usedlostecha disponujících prostřednictvím služby kolobřežskémuknížeti pozemkovým majetkem. Jedenz několika článků sborníku zaměřených na problematikupřílivu arabských mincí do severní Evropypředložil W. Łosiński, jenž v rámci hledání cest jednotlivých„vln“ arabského stříbra na polské územípoukazuje na časovou shodu výskytu prvních kúfickýchmincí ve Velkopolsku a výstavby tamníchhradů, kladených do souvislosti s upevňováním státnímoci (na baltském pobřeží se orientální stříbroobjevilo o celé století dříve). K. Wachowski vnávaznostina oblíbené jubilantovo téma na základě rozboruváhových systémů poukazuje na životnostarabské tradice v polských zemích až do 13. století.Nemincovní směně v Kyjevu 11.–12. století se věnujeG. Kozubovskiy.Kapitola „Moneta źródłem archeologicznym“zahrnula i pokusy o výklad mincí vkládaných dohrobů. J. Wrzesiński píše na základě nálezů z Giecze,kde konstatuje zesílení tohoto zvyku v 15. a kulminaciv 17. století, o prvotním smyslu „sakrální oběti“,daru vyjadřujícím oddanost Bohu. Z. a S. Kurnatowštívycházejí z nálezů v lubiňském kostele,kde vkládání mincí do hrobů v 17. století rovněžzesiluje, avšak ještě v témže století ustává. Nepřekvapí,že autoři nepochybují o funkci „obolu mrtvého“.Dospívají však dokonce k podivuhodné otázce(kterou vzápětí kladně zodpovídají), zda „kataklizm[tj. kalvínští Švédové], który przewalił sie przezPolskę w połowie XVII w. … nie przyczynił sie doprzerwania niektórych … starodawnych tradycji“.Podobnou situaci prezentují a podobně rozpačitézávěry nabízejí B. a W. Dzieduszyčtí ve sborníkuCivitas & villa (281–299; srov. komentář I. Štefanain: AR 55, 2003, 851–853).Velmi zajímavý sborník připravili archeologovéa stavební historici Tadeuszi Poklewskému. B. Gedigav něm shrnuje poznatky o dřevěné zástavbě naOstrówku v Opoli. J. De Meulemeester radí „Howto raise a motte“. M. Goliński rozebírá právní aspektysousedského sdílení domovních zdí ve Svídnicidruhé poloviny 14. století. Na základě nálezů klíčův hrobech předložil vynikající studii o přechodovýchrituálech – obzvláště ve srovnání s výše zmíněnýmipracemi na obdobné téma – T. Kurasiński (srov. téžArchaeologia historica 29/2004, 225–238). P. Manesleduje vývoj pracovního oděvu ve středověku.S. M. Zajączkowski čerpaje ze svých starších pracírozebírá v rozsáhlé studii povinnosti polských venkovanůpři budování fortifikací v 15. století.Poslední zmiňovaný sborník je zaměřen na oblastseverního Podkarpatska, jehož výzkumu jubilantAndrzej Żaki věnoval několik desetiletí. Diskusio projevech velkomoravských a českých vlivů vewawelské architektuře a jejich politických příčináchobsahuje studie Z. Świechowského. Raně středověkéopevnění Wawelu analyzuje A. Kukliński. Pro zájemceo výsledky archeologických výzkumů jednotlivýchraně středověkých hradů Malopolska jeale lepší sborník prolistovat než o něm číst povrchníreferát.

Archeologické rozhledy LVI–2004 921Občas nelze než obdivovat plodnost některýchautorů, schopných přispět snad do všech připravovanýchsborníků. Obor je přece třeba pěstovat a udržovatjeho kontinuitu, byť pak autoři někdy rozesílajívariace na stejné téma nebo texty vyjadřujícínepříliš podložené názory. Společenské povinnostivšak bývají vyčerpávající. Každopádně se polskýmkolegům podařilo odpovídajícím způsobem připomenoutzásluhy dnes již klasiků středoevropské historickévědy. Zmiňované publikace jsou k dispoziciv knihovně ARÚ v Praze.M. JežekJan Frolík: Kachle Chrudimska. Sbírky Regionálníhomuzea v Chrudimi (5/II). Historická řada.Chrudim 2003. 102 str.Středověké a novověké kamnové kachle představujívýznamnou část sbírek mnoha regionálníchmuzeí, řada těchto kvalitních fondů však bohuželdosud čeká na zveřejnění. Každý nově vydaný katalogmuzejních kolekcí tedy představuje podstatnýposun při poznávání šíře, chronologického vývojearegionálních rozdílů kamnářské produkce v českýchzemích.Publikace je rozdělena do dvou částí. V úvodníchkapitolách autor sleduje historii vytváření sbírkykachlů chrudimského muzea, nastiňuje historickouvýpověď nálezů kachlů a specifika kamnářsképrodukce regionu. Méně poučeným čtenářům jsouurčeny pasáže o vývoji a podobě historických kamnovýchtěles. Druhou část publikace představuje katalogjednotlivých kachlů deponovaných převážněvRegionálním muzeu v Chrudimi. Z Chrudimskapochází i početný soubor kachlů uložený v současnostiv Městském muzeu v Čáslavi, z něhož je v předkládanémkatalogu prezentován pouze výběr nálezůz hradu Lichnice. Jen zlomek kolekce kachlů představujínálezy z kvalitních archeologických výzkumů,u ostatních často postrádáme i základní informaceo lokalizaci. Podobně jako v případě jinýchsbírek snížily vypovídací hodnotu kachlů dlouhodobénevyhovující podmínky uložení v depozitářích,kde byly mnohdy i několikrát vzájemně pomíchánykachle z několika souborů, často se ztratily i popisky.Potřebu kritického hodnocení původu kachlůvyvolávají i formy akvizic v počátečním obdobímuzeí, při nichž byly nákupy získávány i nálezy zevzdálených lokalit. Především u výtvarně výjimečnýchjedinců, u nichž dnes nedisponujeme údaji o lokalizaci,provázejí přiřazení nálezu do regionu příslušnéhomuzea otazníky. Na toto úskalí upozorňujei několik exemplářů kachlů z Kutné Hory deponovanýchod konce 19. století v chrudimském muzeu.V katalogu početně vynikají gotické komorovékachle, méně jsou zastoupeny renesanční kusy, jenněkolik kachlů spadá do pozdějšího období. „Neatraktivní“nádobkové a baňkovité kachle se v obdobípřed rozvojem kvalitních archeologickýchvýzkumů ocitaly ve sbírkách muzeí jen ojediněle,výjimku nepředstavuje ani soubor z Chrudimska.Pozornost si zasluhuje i nevelká kolekce korunníchnástavců kamen.Forma grafické dokumentace kachlů nebýváv naší literatuře vždy kvalitní. Zejména kresby výzdobyčelních vyhřívacích stěn komorových kachlůlze v mnoha publikacích označit spíše za karikatury,které pouze rámcově zachycují základní ikonografickéschéma. Nemůže-li autor zajistit dokumentačněhodnotné kresby, nabízejí východisko fotografie,ty ale mohou být degradovány nízkou kvalitou tiskuněkterých periodik či monografií. Rozpaky bohuželvzbuzuje i J. Frolíkem zvolená forma prezentacekachlů pomocí fotografií, jejichž velikost spadá dokategorie poštovních známek. Na miniaturních fotografiíchzanikají některé detaily, nízká je i samotnákvalita snímků. Díky tisku na křídovém papířelze ale i přes tyto výhrady hodnotit dokumentačníúroveň fotografií jako dostatečnou.Výpovědní hodnota několika zveřejněnýchkachlů překračuje rámec regionu. Na samý počátekvýskytu kachlových kamen v městském prostředí sehlásí již dříve zveřejněný komorový kachel maléhoformátu získaný při rozsáhlém výzkumu ve Filištínskéulici čp. 39/I v Chrudimi. Podobně jako tentoexemplář se kachle malého formátu nacházejí přivýzkumech v městských jádrech převážně jako solitéry,jen výjimečně jsou zastoupeny několika málojedinci. Možné rekonstrukce podoby otopných zařízení,v nichž byly kachle tohoto typu zabudovány,by umožnily teprve nálezy hromadných souborů.Mezi nejstarší exempláře se řadí i archaické tyglíkovékachle získané při amatérských výkopechv areálu kláštera benediktinů v Podlažicích, zanikléhov roce 1421, a komorový kachel malého formátuz hradu Košumberk.Pozornost upoutává především unikátní souborkachlů signovaných hrnčířem Janem Medkem, působícímv Chrudimi v 1. polovině 16. století (na tytokachle bylo upozorněno již dříve: Frolík – Hazlbauer– Rückerová 1995). I v jiných regionech se navýrobcích spadajících do závěru produkce gotickýchkachlů objevují jména či zkratky jmen hrnčířů,naprostou výjimku ale představuje soubor otiskůz deseti dosud registrovaných matric přiřaditelnýchjednomu výrobci. Signatury na čelních vyhřívacíchstěnách kachlů, jejichž prostřednictvím vystupujíjednotliví řemeslníci z anonymity, zřejmě neslou-

922Nové publikacežily jen potřebám reklamy. Tento jev lze považovati za manifestaci sociálních rozdílů hrnčířů pozdníhostředověku a raného novověku. Řada z těchtořemeslníků se v pokročilém 15. a v 16. století řadilak majetnějším měšťanům. Tito výrobci bylizřejmě též náležitě hrdi na kvalitu svých výrobků(viz Žegklitz 1987, 668–669).Udivující je i tematická šíře kachlů se znázorněnímcechovních znaků či řemeslníků při práci,která počtem motivů ve srovnání s jinými regionynápadně vyniká. Skupinu kachlů pocházejícíchz Chrudimska zastupují exempláře demonstrujícícechy kovářů, soukeníků, ševců, pekařů, truhlářů,konvářů a hrnčířů (k posledním dvěma ze zmiňovanýchřemesel se řadí kachle nalezené na hradě Lichnici;tyto exempláře nejsou v katalogu obsaženy:viz Glosová – Hazlbauer – Volf 1998, obr. 3: 3, 6).Ikonografie této osobité kategorie výzdoby kachlůspolu s exempláři, na jejichž čelních vyhřívacíchstěnách je znázorněn znak města Chrudimi, svědčío výrazném šíření kamnových těles do světnic měšťanův pozdním středověku a o nárocích dané skupinyobjednavatelů, deklarujících tímto způsobemsvé sociální postavení. Kachle s cechovní tematikouse ale neobjevují výlučně v městském prostředí,několik nálezů pochází i z hradních lokalit (naChrudimsku např. z Lichnice).V početném souboru kachlů z Chrudimska naleznemei dosud neznámé motivy výzdoby čelníchvyhřívacích stěn. Jmenovat lze např. výtvarně mimořádněkvalitně pojednanou výzdobu kachle sesv. Jeronýmem, doplňující nedávno publikovaný,důkladně zpracovaný korpus Z. Hazlbauera (1998),jenž shromáždil gotické kachle s náboženskou tematikouz českých lokalit.Doufejme, že podobně jako J. Frolíkem publikovanýkatalog nálezů z Chrudimska, který se jistěstane často využívanou prací při srovnávacím studiustředověké a raně novověké kamnářské produkce,budou v dohledné době zveřejňovány i kolekce z jinýchregionálních muzeí.Jan KyptaLITERATURAFrolík, J. – Hazlbauer, Z. – Rückerová, A. 1995: Chrudimskýhrnčířský rod Medků a jeho kamnářskévýrobky, Archaeologia historica 20, 523–538.Glosová, M. – Hazlbauer, Z. – Volf, P. 1998: Stavebnírekonstrukce pozdně gotických kachlovýchkamen z hradu Lichnice, Archaeologia historica23, 457–470.Hazlbauer, Z. 1998: Krása středověkých kamen. Odraznáboženských idejí v českém uměleckémřemesle. Praha.Žegklitz, J. 1987: Pozdně gotické kachle se jményhrnčířů, Archeologické rozhledy 39, 655–671.Marek Gedl: Die Halsringe und Halskragenin Polen I (Frühe bis jüngere Bronzezeit). PrähistorischeBronzefunde, Abteilung XI, Band 6.Steiner Verlag Stuttgart 2002. 77 str. textu, 79 tab.Marek Gedl je jedním z nejproduktivnějšíchpřispěvatelů v rámci projektu PBF. Hlavně jeho zásluhouje v této internacionální edici z hlediskasoupisu a zhodnocení jednotlivých druhů bronzovýchartefaktů území Polska oblastí hojně zastoupenou.Tentokrát jsou jeho přičiněním sebránya utříděny nákrčníky a pektorály z období I.–V.Monteliovy periody (tzn. Br A – Ha B3 podleReinecka), tedy z celé doby bronzové.Struktura Gedlovy monografie je plně v souladus tradicí publikací PBF. Po krátkém zhodnocenípramenného fondu a dějin bádání, chronologickéma kulturně-historickém přehledu a zastávce u výrobníchtechnik spojených se sledovaným druhemartefaktu je popsáno a utříděno 351 exemplářů nákrčníchozdob. 337 z nich jsou klasické nákrčníkyvyrobené z tyčinky kruhového či oválného průřezu,14 nálezů představuje skupinu plochých a širokýchjednostranně tvarovaných pektorálů.Vzhledem k jednoduché stavbě nákrčníků a jejichmenší typologické citlivosti dělí Gedl sebranéartefakty v zásadě pouze do tří větších skupin: nanetordované nákrčníky, pektorály a tordované nákrčníky.Další, detailnější dělení potom u nákrčníkůvychází hlavně ze způsobu tvarování jejich konců,méně již z výzdobných aplikací, které jsou naopakdělícím kritériem při klasifikaci pektorálů. Z uvedenéhodůvodu není, a ani nemůže být analytickáčást, věnovaná jednotlivým typům, jejich časovémuzařazení a rozšíření, příliš obsáhlá, nicméně všechnyzákladní informace obsahuje.Závěr textu publikace je věnován velmi užitečnémustručnému shrnutí problematiky výskytua rozšíření nákrčníků a pektorálů v době bronzovéna území Polska. To je netradičně podáno vedleněmčiny i polsky.Obrazová příloha přináší kresby všech sebraných,resp. v textu uvedených exemplářů, mapy rozšířenínálezů jednotlivých vydělených typů a varianta ukázky vybraných nálezových souborů obsahujícíchsledovaný druh artefaktů. Závěrečná typologicko-chronologickátabulka je také tradiční součástímonografií v rámci edice PBF.Monografie Marka Gedla náleží oddílu XI, kterývedle publikací o nákrčnících shromažďuje i monografievěnované závěskům. Proto, i když má pořa-

Archeologické rozhledy LVI–2004 923dové číslo VI, představuje po oblasti jihozápadníhoNěmecka a severního Bavorska a následně pak Slovenskateprve třetí geografický celek v Evropě, z jehožúzemí jsou nálezy tohoto druhu prezentovány.L. JiráňK. Grążawski: Przemiany w wytwórczościgarncarskiej w rejonie środkowej Drwęcy wewczesnym średniowieczu (2. połowa VII w. –1. połowa XIII w.). Włocławek 2002. 112 str.Monografie, jež předkládá výsledky detailníhozpracování raně středověké keramiky z oblastistředního toku řeky Drwęcy (severní část Polska –chełmiňský kraj), je zveřejněním části autorovydoktorské práce, v níž chronologicko-typologickétřídění keramiky prezentované v referované publikacitvoří základ periodizace vývojových fází raněstředověkého osídlení zkoumané oblasti.Vúvodní kapitole (9–19) autor vymezuje geografickýrámec zkoumaného regionu – jeho rozlohamá být okolo 1520 m 2 , což nemůže být správný údaj(1520 km 2 ?). Dále nastiňuje historii archeologickéhovýzkumu v této oblasti. V rámci charakteristikyzpracovávaných pramenů vyjmenovává nejlépeprozkoumané raně středověké lokality (Żmijewko,Chojno, Bobrowo, Lembarg, Szczuka, Michałovo,Grążawy, Jaguszewice, Osiek), poskytující kvalitnísoubory stratifikované keramiky, které umožnily vypracovatperiodizaci vývoje hrnčířské výroby v oblastistřední Drwęcy od 2. pol. 7. století do 1. pol. 13. století.Těžištěm publikace je 2. kapitola (Podstawy datowaniazasiedlenia – periodyzacia rozwoju ceramiky,20–51), v níž autor předkládá systém a výsledkytechnologicko-typologické a chronologicko-prostorovéanalýzy keramiky z 15 homogenních souborů,které byly získány i z absolutně datovaných archeologickýchsituací ( 14 C, dendrochronologie). Na základětohoto vyhodnocení pak vymezuje vývojovéfáze raně středověké hrnčířské výroby ve sledovanémregionu:Fáze I (2. pol. 7. stol. – 8. stol.) – dominovalynádoby s obtáčeným okrajem (podíl nádob obtáčenýchaž k nejširší části výdutě a nádob lepených v rucebyl nevelký); tvary nádob byly esovité, baňaté(„baniaste“), se širokým ústím („szerokootworowe“)a vyskytovaly se i nádoby vakovité („workowate“),jež jsou charakteristické pro oblast Żmijewko; nádobybyly většinou nezdobené, jen malé procentočástečně obtáčených nádob mělo rydlem rytou výzdobu(jednoduchá vlnice, svazky svislých rýh).Fáze II (9. stol. – 1. pol. 10. stol.) – výrazně sezvýšil výskyt nádob obtáčených až k nejširší částivýdutě oproti tvarům obtáčených jen při okraji (nádobylepené v ruce se vyskytovaly jen sporadicky);převažovaly nádoby baňaté, v menším zastoupeníbyly tvary esovité a nádoby se širokým ústím; velképrocento nádob mělo hřebenovou výzdobu (vlnice,pásy rýh); tato vývojová fáze keramiky je reprezentovánatypologickou skupinou Jaguszewice – Bobrowo– Chojno.Fáze IIIA (2. pol. 10. stol. – přelom 10. a 11. stol.)– vedle částečně obtáčených nádob zdobených hřebenovýmornamentem se začaly vyskytovat celkověobtáčené nádoby, které již byly vyráběny ve specializovanýchhrnčířských dílnách a byly zdobeny hustěza sebou řazenými horizontálními rýhami či žlábky(motiv tzv. šroubovice), což je považováno za vlivzápadoslovanského pomořského hrnčířství.Fáze IIIB (2. pol. 11. stol. – 1. pol. 12. stol.) –dominovala celkově obtáčená keramika, byť stáleještě přetrvávala tradice částečně obtáčených nádobs hřebenovou výzdobou; celkově obtáčené nádobyměly esovitý tvar, začaly se však objevovat i tzv.poháry na duté nožce a dvoukónické nádoby s odsazenýmhrdlem, které byly zdobeny motivem tzv.šroubovice (ta pokrývala více než 3/4 povrchu nádoby)a v místě maximální výdutě pak ještě charakteristickýmvětvičkovitým („grzebykowo-jodełkowym“)ornamentem; tuto vývojovou fázi keramiky,zachycenou v lokalitách Lembarg, Szczuka, Chojno,reprezentuje typologická skupina Lembarg.Fáze IV (2. pol. 12. stol. – 1. pol. 13. stol.) – vyskytovalyse výlučně celkově obtáčené nádoby, kterébyly baňatého, esovitého a dvoukónického tvaru(často s výrazně vykloněným okrajem), objevovalyse i poháry na duté nožce; značná část nádob mělaodsazené nebo cylindrické hrdlo; nádoby byly zdobenymotivem tzv. šroubovice, přičemž v horní částivýdutě býval ohraničený ornament jednoduchýchzáseků, vpichů nebo vlnice; tato vývojová fáze keramiky,jež je příznačná pro lokality Michałovo,Grążawy, Osiek, Szczuka, je reprezentována typologickouskupinou Michałovo – Osiek – Szczuka.V poslední, tj. 3. kapitole (52–55) autor zmiňujepolitické a sociálně-ekonomické podmínky, kterémohly ovlivnit vývoj raně středověkého hrnčířstvív oblasti střední Drwęcy.Textovou část publikace, zakončenou shrnutím,německým resumé a bibliografií (56–68), doprovázejíčetné obrazové přílohy, které předkládají výběrcharakteristických keramických fragmentů i celýchnádob ze zkoumaných lokalit, a to v posloupnostiod technologicky jednoduché keramiky (v ruce lepená)až po vyspělou keramiku (celkově obtáčená),zhotovovanou v hrnčířských dílnách. Obrazové přílohypředkládají i typologické třídění výzdobnýchprvků, typy ornamentu v rámci vymezených tech-

924Nové publikacenologických skupin, tvary nádob, typy okrajů nádoba nakonec chronologickou tabulku hlavních keramickýchtvarů pocházejících z homogenních souborůdatovaných pomocí 14 Cadendrochronologie.Publikace K. Grążawského je výsledkem detailníhostudia a systematického zpracování objemnéhonálezového fondu, který zahrnoval přes 12 000keramických nálezů. Pečlivou autorovu práci kazíjen německé resumé, obsahující nezvykle mnohonepřesností a chyb.A. BartoškováM. Heinz – M. K. H. Eggert – U. Veit Hrsg.:Zwischen Erklären und Verstehen? Beiträgezu den erkenntnistheoretischen Grundlagenarchäologischer Interpretation. Tübingener archäologischeTaschenbücher 2. Waxmann Münster– New York – München – Berlin 2003. 263 str.Druhý svazek řady přináší příspěvky z konference,kterou organizoval Orientální seminář přiuniverzitě ve Freiburgu a které se účastnili badatelérůzných vědeckých odvětví o pravěku a starověku.Cílem konference bylo pojednat téma chápání jevů,s nimiž se setkává nejen pravěká, ale i klasická archeologieči dějiny starověku a raného středověku,a na tyto jevy se zaměřit jako na proces z hlediskafilozofie dějin a obecně vědeckých teorií. Tato diskuse(resp. předkládané dílo) je chápána jako příspěvekke zjištění pozice dnešní archeologie ve vědeckémpoznávacím procesu.Publikace je rozdělena do dvou částí. Prvnípředstavuje přístup k tématu z pohledu klasické archeologiea dalších věd o starověku. Hned v prvnímpříspěvku předkládá L. Giuliani (9–22) základnípremisy. Úvod jeho textu vysvětluje i název sborníku,a tím do značné míry i jeho náplň. Již symptomatickýnázev článku „Kleines Plädoyer für einearchäologische Hermeneutik, die nicht mehr verstehenwill, als sie auch erklären kann, und die nursoviel erklärt, wie sie verstanden hat“ ukazuje, žečtenář nemůže od autorů očekávat pomocnou rukuv podobě snadno srozumitelného a jednoduchéhotextu. Ostatně samo téma je krajně obtížné. Vycházíz díla filozofa a kulturního historika W. Diltheye,který v 19. století, tedy v dobách, kdy duchovní vědyhledaly a prosazovaly své postavení v systémuvěd a vymezovaly se vůči vědám přírodním, usilovalo vybudování noetického základu těchto věd.Jednou ze základních myšlenek tohoto badatele jenázor, že oblastí duchovních věd je dějinně společenskýsvět, který je výrazem živoucího ducha.Duch je uchopitelný jen zevnitř – rozuměním (Verstehen),nikoliv prostřednictvím vysvětlení (Erklären)jako přírodní procesy. L. Giulliani tento přístupdokládá na možnostech dnešního archeologa plněporozumět portrétu politika z období pozdní římskérepubliky. Velmi zajímavý příklad k možnostidnešního historika starověku plně porozumět písemnýmpramenům z doby římského císařství přinášíE. Flaig (23–51). Sleduje prameny k procesu vedenémucísařem Tiberiem proti C. Siliovi v r. 24 poKr. a představuje problém z nejrůznějších stránek.Zároveň naznačuje ty aspekty, které nám běžně doznačné míry unikají, např. otázky vděčnosti, loajalitynebo poslušnosti před dvěma tisíci lety. A. Möller(53–65) čtenáře nejprve seznamuje s názory MaxeWebera na pojmy Verstehen a Erklären z hlediskasociologického vidění světa. Poté na příkladu řeckéhoemporia Naukratis ukazuje, jaké má klasickáarcheologie ve spojení s dalšími vědami možnostimodelování a vytváření ideálních typů při poznáváníminulosti. Na Naukratis autor aplikuje model portof trade K. Polanyiho. Poukazuje na jeho přednostii na omezení. M. Schmidt (67–77) se snaží ukázat,nakolik je dnešní klasická archeologie ve svých tématechi metodách poznamenána fakty a nakolikfikcí. Současně naznačuje, že i v klasické archeologiijsou nutné nové teoretické přístupy. Problematicekrajinné archeologie a poznávání vztahu člověkaa přírodního prostředí prostřednictvím klasickéarcheologie se věnuje F. Lang (80–95).Text U. Veita (98–111) uvádí druhou část knihy,věnovanou pravěké archeologii. Autor se zabývá vývojemoboru, ale především rehabilitováním pojmu„porozumění“ postprocesuální archeologií v 80. letech20. století, oproti přílišnému upřednostňování„vysvětlování“ archeologií procesuální. S. Hansen(113–148) v článku „Archeologie mezi nebem a peklem“,který kromě jiného obsahuje náčrt metod religionistiky,naznačuje možnosti archeologie při zkoumánínáboženského myšlení. P. Biehl a R. Gleser(149–174) shrnují teorie a metody stylové analýzy.M. K. H. Eggert (175–199) se na příkladu svého oblíbenéhotématu jižních importů na pozdně halštatskýcha časně laténských nalezištích zabývá využívánímanalogií v archeologii. J. Müller (193–199)krátce připomíná význam depozičních procesů, kterépodstatně ovlivňují naše poznání. Komplexní pohledna možnosti archeologie poznávat intencionálníjednání lidí v dávné minulosti, prezentovaný napříkladech ze starého Orientu, přináší R. Bernbeck(201–237), který při tom využívá učení modernísociologie (např. A. Giddens, P. Bourdieu, É. Durkheim).Upozorňuje na různé kategorie lidského konání(např. orientované na komunikaci či úspěch)a možnosti sociologie a poté i archeologie je zkoumat.O vztahu hmotných a písemných pramenů ve

Archeologické rozhledy LVI–2004 925středověké archeologii píše B. Scholkmann (237–257), a to v příspěvku s provokativním názvem „DieTyrannei der Schriftquellen?“.V české archeologii se někdy ozývají hlasy, žearcheologie je vlastně přírodní věda. Často se argumentujetím, že tento vědní obor v posledních letechužívá stejné pomůcky (letadlo, 14 C laboratoře, technickéa technologické analýzy apod.), metody a pracovnípostupy jako vědy přírodní. Domnívám sevšak, že jde pouze o shodu vnější – archeologii přecinemůže jít pouze o vysvětlování stratigrafií, přírodníhoprostředí, depozičních, postdepozičních,tafonomických či dalších procesů, kterými archeologickénálezy procházely a procházejí. Naším cílem,byť jen krajně obtížně dosažitelným, musí býtpoznávání společnosti a společenských procesů.A to je cíl navýsost duchovní. Je pochopitelné, žeexistuje řada různých filozofických přístupů k vědeckémubádání a ne každý musí být srozuměn s názoryW. Dilteye. Jisté však je, že chceme-li pochopitpostavení archeologie v celkovém systému věd, musímese ponořit právě k filozofickým kořenům vědníchoborů. Že se bude jednat o ponoření náročnéa do jisté míry i bolestné, o tom není sporu – to ostatněpojednávaná publikace jednoznačně prokazuje.Bez takovéto analýzy však budou naše úvahy na podobnétéma ulpívat na samém povrchu podstaty věci.Vladimír SalačTomasz Janiak: Kafle gotyckie w zbiorachMuzeum Początków Państwa PolskiegowGnieźnie. Muzeum Początków Państwa Polskiegow Gnieźnie, Gniezno 2003. 108 str.Nálezy gotických kachlů z Hnězdna a jeho okolídlouhou dobu nijak početně ani kvalitativně nevynikaly.Zcela nový pohled na zdejší středověkoukamnářskou produkci přinesly až výzkumy prováděnév posledním desetiletí 20. století. Kromě plošnéhoodkryvu drobného feudálního sídla ve vsi JankowoDolne, kde se podařilo odkrýt destrukce dvoukamnových těles, přinesl kvalitní nálezové souboryzáchranný výzkum prováděný v místě břehu bývaléhojezera, rozprostírajícího se kdysi v těsné blízkostiHnězdna. Jezero se ve středověku stalo hojněvyužívaným místem pro ukládání odpadu, mj. i destrukcíkamnových těles. Na prozkoumané plošeo rozměrech zhruba 20 x 20 m bylo získáno několiktisíc fragmentů a 114 celých či z podstatné části dochovanýchgotických a renesančních komorovýchi nádobkových kachlů. Dřívější skromný stav nálezovéhofondu kachlů z Hnězdna a okolnosti jehoněkolikanásobného rozšíření dostatečně výmluvněilustrují možné limity archeologických výzkumův jádrech měst, při nichž jsou početné kolekce kachlůa jiných pozůstatků kamen získávány spíše výjimečně.Objemné destrukce otopných zařízení bylyvyváženy převážně do míst vně areálů vymezenýchhradbami a jen ojediněle deponovány na městskýchparcelách. Vzpomenout lze např. relativně nízkýpočet nálezů kachlů ze Starého Města pražskéhoa jiných významných českých královských měst.Nepříliš často jsou při archeologických výzkumechregistrovány početné soubory kachlů, kterélze na základě nálezového kontextu považovat zapodstatné části destrukcí jednotlivých otopnýchzařízení. Mezi tyto kolekce, poskytující opory přirekonstrukci podoby kamnového tělesa, spadá nálezovýsoubor kachlů z feudálního sídla JankowoDolne. Avšak autorem předložené varianty kresebnýchrekonstrukcí můžeme považovat jen za intuitivnínávrhy. Postrádáme podrobné morfologickéa metrické rozbory kachlů a analýzy mezikachlovýchvýmazů (viz např. R. Krajíc: Středověkákachlová kamna v Táboře. Archeologický výzkumv Křižíkově ulici čp. 28. Tábor 1997, 136–175).Prezentované rekonstrukce podoby kachlových kamenodvozené na základě hromadných souborůz Hnězdna jsou ještě problematičtější.V obsáhlé pasáži autor detailně sleduje rozdílyv technologii výroby kachlů, které považuje za určujícíkritéria při vydělování výrobků jednotlivýchhrnčířských dílen. K signifikantním znakům přiřazujepředevším způsoby utváření komor kachlůa vypracování keramické hmoty. Oprávněnost autorovyněkdy snad až příliš podrobné klasifikace byprokázala teprve přítomnost daných kachlů v hromadnýchsouborech, interpretovatelných na základěnálezového kontextu jako destrukce konkrétníchkamnových těles. Rozpaky též vzbuzuje nepoměrmezi důkladným slovním popisem jednotlivých typůkomor vydělených skupin kachlů a jejich fotografickoudokumentací, zastoupenou pouze 5 snímky.Zcela postrádáme i kresebnou dokumentaci,která by názorně zachytila metrické parametry jednotlivýchtypů komor.Udivující je šíře ikonografie výzdoby čelníchvyhřívacích stěn komorových kachlů, zahrnující240 motivů. Převažují kachle nesoucí erby (zemské,rytířské, erby církevních institucí i řady jejich konkrétníchpředstavitelů), početné jsou i kachle s náboženskoutematikou. Několika motivy jsou zastoupenykachle s loveckými scénami, s fantastickýmizvířaty, se znázorněním sirény či s architektonickýmia geometrickými kompozicemi. Ikonografie výzdobyněkterých kachlů odkazuje do světa mravoučnéliteratury (např. motiv lišky kázající husám,medvěda hrajícího na dudy, šaška hrajícího na du-

926Nové publikacedy). Kvalitním výtvarným pojednáním a rozvinutoukompozicí vynikají kachle otištěné z matric, jejichžvýrobci zřejmě hledali předlohy v soudobé produkcigrafik, šířících se v pokročilé 2. polovině 15. století.Možnou přímou předlohu se autorovi podařilodohledat k motivu Ježíška držícího kříž s trnovoukorunou. Grafické listy byly zřejmě inspirací výzdobyi jiných kachlů s dosud unikátními motivy(např. Paridův soud, triumf smrti). Převážnou částkachlů autor zařazuje do širokého intervalu 15. stoletíči do jeho 2. poloviny. Užší chronologické vymezenívýroby některých matric určuje na základěidentifikace erbů či datace grafických předloh.V polské literatuře dnes napočítáme již několikpodstatných monografií věnovaných středověkékamnářské produkci. Mezi nimi se publikace T. Janiakajistě zařadí na jedno z předních míst. Oceněnísi mimo jiné zasluhují především kvalitní kresbya fotografie katalogu 240 výzdobných motivů komorovýchkachlů. Ne vždy se dnes setkáváme s grafickouprezentací kachlů na takto vysoké úrovni.Jan KyptaJiří Macháček: Břeclav – Pohansko V. Sídlištníaglomerace v Lesní školce. Digitální katalogarcheologických pramenů. Masarykova univerzitaBrno 2002. 101 str. s CD.Útlá knížka se na první pohled nezdá být skutečnýmkatalogem dlouholetého systematického archeologickéhovýzkumu na Pohansku u Břeclaviv poloze Lesní školka, který probíhal v letech 1961–1990 pod vedením B. Dostála. Výzkum na ploše1975 m 2 evidoval celkem 80 kostrových hrobů, 285zahloubených objektů a 1092 kůlových jamek. Jádrempublikace je však CD s katalogem v digitálnípodobě, tištěná část pak má spíše povahu přílohy.Základem zpracování rozsáhlého nálezovéhosouboru je geografický informační systém, jehožpředností je propojení dat grafické i negrafické povahy,snadný a rychlý přístup k jejich vyhledávánía analýze. Archeologická data (kresebná a fotografickádokumentace terénů, nálezů a jejich formalizovanépopisy) byla v rámci projektu POHAN odroku 1995 převáděna do digitální podoby a postupněintegrována do jednotného datového modelu,který je ve své výsledné podobě používán v prostředíprogramu GeoMedia Professional.Pro publikaci byl pak celý systém převeden dotechnologie GAP, jejíž principy jsou objasněnyv příspěvku A. Dvořáka (79–82). Tato technologieumožňuje „čtenáři-surfaři“ v prostředí internetovéhoprohlížeče pracovat se zjednodušenou verzí GIS.Hlavní zjednodušení spočívá především v tom, žeměřítka plánů jsou přednastavena a do jisté míry jeomezeno zadávání složitějších dotazů a analýz.V zásadě však zvolený přístup umožňuje plnohodnotnoupráci s celým katalogem, zvláště těm, kteříse s GIS setkávají poprvé.Hlavní částí tištěné publikace je podrobný popisjednotlivých složek datového modelu. Geoprostorovéobjekty (viz definice na str. 15) zobrazené v plánujsou propojeny se svými negrafickými atributyuloženými v databázích. Pod pojmem „negrafickéatributy“ autor v prvé řadě chápe formalizované popisytvaru, velikosti, typu výplně. Právě podobu datovéhomodelu je třeba ocenit. Struktura databázea formalizované popisy poskytují co možná nejobjektivnějšípopis, a přestože vznikaly s ohledem nazpracovávaný nálezový fond a povahu dostupnýcharcheologických dat, mohou posloužit jako vzorpro budování datových modelů pro jiné výzkumy.Důležitou součástí katalogu jsou také terénnífotografie a řezy objekty, které jsou zobrazoványprostřednictvím hypertextových odkazů. Podobnějako geoobjekty jsou zpracovány také nálezy, přičemžnejpropracovanější jsou popisy keramiky.I zde jsou nálezy propojeny s kresbami nebo fotografiemi.Obojí máme k dispozici jen v nemnohapřípadech, což je na závadu hlavně u některýchméně ostrých fotografií drobných předmětů.Po vložení CD do počítače se zobrazí plán celélokality s vrstevnicemi, do kterého lze vložit takéletecký snímek. Plocha Lesní školky je v měřítku1:3000 a je rozdělena podle výzkumných sezón.Od měřítka 1 : 1500 lze sledovat pouze výzkumv Lesní školce, rozdělený do základní čtvercové sítěo rozměrech 5 x 5 m. V položce „Aktuální téma“je pak možné vybírat si celkem z 8 druhů zobrazení,přičemž standardní terénní dokumentaci naleznemepod heslem „Výkopy“. Práci s mapou usnadňují nástrojepro zvětšení a zmenšení, posuv a ukazovátko,s jehož pomocí lze identifikovat zobrazené vybranégeoobjekty. Velmi užitečný je také nástroj pro měřenívzdáleností a ploch. Naopak jako poněkud nadbytečnýpro běžného uživatele se jeví nástroj zobrazujícípřesné zeměpisné souřadnice.K vybraným geoobjektům lze snadno vyhledatnegrafické informace, jejichž skladbu si lze zvolit.Podobně je možné také vytvářet dotazy pro vyhledáváníobjektů, hrobů, keramických jedinců a ostatníchnálezů podle jejich typu, velikosti, výzdoby čimateriálu a dalších negrafických atributů, přičemžje možné označit zahloubené objekty, příp. hroby,z nichž pocházejí.Výpovědní hodnota katalogu je samozřejměv prvé řadě dána metodou výzkumu a úrovní dochovanédokumentace. Zpracování starších rozsáhlých

Archeologické rozhledy LVI–2004 927výzkumů staví vždy autora do obtížné pozice. I kdyžbyl výzkum na svou dobu prováděn moderními postupy,jeví se z pohledu a nároků současnosti jakonedokonalý. Snahou publikací je vždy zprostředkovatmaximum možných informací. Metoda výzkumuje jedním z důležitých formačních procesů, kterýmprocházejí námi získávané prameny, a proto nedílnousoučástí zpracování nálezového fondu a dokumentacemusí být také podrobný popis pracovníchpostupů při výzkumu a hlavně důsledná kritika vypovídacíchschopností zpřístupňovaných pramenů,což zde v textové části katalogu citelně schází. Nedovídámese tak například, zda byla prováděna nivelacenebo jak byly popisovány výplně objektů,byly-li popsány vůbec.Velkým úskalím výzkumu v Lesní školce jeprávě metoda výzkumu zahloubených objektů, kterése nacházely v četných superpozicích, avšak jejichvzájemné stratigrafické vztahy nebyly sledoványa jejich výplně byly vybírány jako jeden celek.Části objektů byly rozlišeny a označeny písmeny aždodatečně v průběhu zpracování katalogu. Řezy objektynedokumentují jednotlivé vrstvy výplně, a nálezymůžeme vztahovat pouze obecně k celému zahloubenémuobjektu, jehož výplň mohla vznikatdelší dobu.Práce J. Macháčka a jeho kolegů je v naší archeologickéobci zatím ojedinělým počinem a daloby se očekávat, že vzbudí diskusi o možnostechzpřístupňování rozsáhlých pramenných fondů naelektronických médiích, a to nejen v podobě CDpřikládaných k tištěným publikacím, ale hlavně vevýhradně digitální podobě, ať už CD, DVD nebointernetové knihy, což je v některých zemích zcelaběžné. Diskuse na toto téma se však zatím odehrávajíspíše v kuloárech než na stránkách odbornéhotisku. Možnosti moderních technologií jsou v řaděohledů oslňující a velmi přitažlivé, ale skrývají i řaduúskalí, o kterých je třeba hovořit, a Macháčkovakniha/CD k tomu přímo vybízí.Jan MaříkPrůzkumy památek IX/1–2, 2002. Národní památkovýústav, ú. o. p. stř. Čech, Praha. Ved. red.Vladislav Razím. 154 a 184 str.Devátý ročník Průzkumů památek opět přinášířadu obsáhlejších i stručnějších článků z různýchoblastí stavební historie. Blíže se zastavíme u těch,které mohou oslovit zájemce o středověkou archeologiia architekturu. Archeologické problematiky sebezprostředně dotýká příspěvek J. Podlisky (I, 83–100), který zpracovává archeologický výzkum kostelasv. Jana Křtitele Na Zábradlí na Starém Městěpražském, přesněji tu část výzkumu, jež souvisí sestavebními konstrukcemi této sakrální budovy.Výzkum doložil předpokládané osídlení z 11. až12. stol., předcházející výstavbě kostela, a osvětlilsložitý stavební vývoj této zaniklé památky. Překvapivýbyl objev nejstarší románské svatyně, kterápředcházela vybudování taktéž románské, pozdějiněkolikrát rozšiřované centrály. K této nejstaršístavbě, a nikoli k centrále, náležela pískovcovádeska dokládající založení kostela v době biskupaHeřmana. Tato zjištění jsou v souladu s uměleckohistorickýmdatováním zbytků centrály, zbouranéúplně až v 19. století. Podliskův článek na základězjištěných faktů rekonstruuje stavebně historickývývoj kostela. Rekonstrukce se kromě odkrytýchpůdorysů opírají o pozorování nadzemních reliktůstavby učiněná v 19. století, některé detaily jsoudoplněny jen na základě analogií. Autor zmiňujei nález pohřebiště fungujícího ve 13. až 16. stol.,kdy kostel plnil farní funkci.Neodmyslitelnou součást časopisu tvoří drobnépříspěvky Z. Dragouna, zaměřené na pražské románskédomy. Výsledky průběžných autorovýchprůzkumů tak doplňují a aktualizují stávající katalogpražských románských domů. Tentokrát se jednáo dům čp. 438/I v Michalské ulici (I, 100–103),u něhož se konstatuje raně gotický původ, některéformální znaky (vstup do zahloubené části ze dvora)navazují ještě na zvyklosti románské.M. Radová-Štiková (I, 114–126) věnuje nevelkou,nepříliš systematickou studii dvěma charakteristickýmznakům saské pozdní gotiky – členěnýmdomovním štítům a saským sedátkovým portálům.Gotické architektury se týká i uměleckohistorickástudie P. Kroupy (II, 51–74), který z nového hlediskastylově hodnotí jednu z našich nejvýznamnějšíchsakrálních staveb – sedlecký klášterní chrám.J. Škabrada a M. Ebel (II, 3–18) se zabývají velmicennou ukázkou městské gotické a renesančníarchitektury, domem čp. 57 (zvaným Daliborka)v Lounech. Článek shrnuje nejpodstatnější informace,které přinesl stavební a archivní průzkum. Důmmá dvě hlavní fáze – pozdně gotickou, která zahrnujei velikou roubenou světnici, a pozdně renesanční.Komplexní zpracování problematiky opevněníměsta Loun čtenářům nabízí V. Razím (II, 19–50).V první části článku rekonstruuje průběh tří hradebníchokruhů městského opevnění a uvádí na pravoumíru chybné interpretace starší, které počítají sevznikem toliko dvou hradebních okruhů. Opevněníse vyvíjelo zhruba od přelomu 13. a 14. stol. dostol. 17. Pro rekonstrukci dnes již jen ve fragmentechdochovaných fortifikačních prvků autor využívákromě analýzy zbytků zdiva také písemných

928Nové publikaceaikonografických pramenů. Pozornost věnuje rekonstrukcipodoby bašt a bran, které mají v Lounechvýrazně reprezentativní ráz. Městské opevněníLoun, přiblížené plány i kresebnou a fotografickoudokumentací, je v závěru zasazeno do širšího kontextuvývoje celého města. Na závěr autor dospíváke konstatování, že opevnění města Loun patřilov Čechách k nadprůměrným.Příspěvek Jana Anderleho (II, 75–108), s připojenýmdendrochronologickým rozborem od JosefaKyncla, seznamuje čtenáře s výsledky aktualizacestavebně historického průzkumu hradu Bečova nadTeplou, kolem jehož stavebního vývoje dosud existujeřada nejasností. Průzkum se týkal vlastníhojádra hradu – kaplové věže, obytné věže a mezilehléhopaláce. I když samotné počátky hradu Bečovazůstávají nadále neznámé, podařilo se zpřesnitmnohé poznatky o vývoji jádra, zejména co se týkáčasové návaznosti vzniku hranolové (pozdějikaplové) věže a pozoruhodného donjonu. Donjonvznikl již asi čtyři roky po hranolové věži, vystavěnéroku 1352. Stavebně historický průzkum zde vespojení s dendrochronologickým datováním přinesldetailní a přesné údaje.J. Pešta (II, 109–128) shrnuje výsledky stavebněhistorického průzkumu budovy fary, bývalé tvrze,vTřebotově (okr. Praha-západ). Jak autor zdůrazňuje,jedná se o učebnicový příklad stavby se zachovanýmipůvodními stavebními konstrukcemi a s kontinuálnímvývojem od gotiky ke klasicismu. Vývojobjektu kromě analyticky zpracovaných půdorysůpřibližují i hmotové rekonstrukce hlavních fází.Na závěr je možno konstatovat, že i v tomto číslePrůzkumů památek najde čtenář to, na co byl zvyklýz čísel minulých, tedy dostatek nových faktů a zajímavýchvýsledků bádání o stavebních památkách.Ladislav HolíkHoward Reid: In Search of the Immortals.Mummies, Death and the Afterlife. HeadlineLondon 1999. 320 str.Populárně-naučná publikace se zamýšlí nad kulturami,které po sobě zanechaly antropologické pramenyv podobě lidských mumií (mummy-makingcultures). Jejím cílem je popsat jejich společné rysya zamyslet se nad důvodem, proč byly mumievlastně zhotovovány. Kniha je rozdělena do dvoučástí. První se zabývá mumiemi různých částí Staréhosvěta, druhá pak mumiemi ze severního Chilea jižního Peru.První kapitola pojednává o 3500 let starých mumiíchobjevených čínskými badateli v poušti Taklamakanna konci 80. let 20. století. Důležitou okolnostíje to, že mumifikovaní lidé byli kavkazoidníhopůvodu, což ostatně potvrzuje předchozí poznatkyo euroasijských stycích starších, než jaké pozdějizprostředkovávala proslulá hedvábná stezka. V tétosouvislosti a s ohledem na prostředí, v němž obyvateléTaklamakanu žijí, kapitola popisuje způsob životamístních nomádů, který zde má tradici několikatisíciletí. Zásadní roli v kočovném způsobu životasehrál kůň, jehož domestikace proběhla již okolo4000 př. n. l. Na některých pohřebištích byly nalezenykoňské lebky, což lze interpretovat jako obětovánízvířete k „doprovodu“ majitele do podsvětí.Autor dále operuje s teorií o původním rozšíření indoevropskýchetnik, která byla v oblasti Taklamakanupřevrstvena mongoloidními národy až ve 2. pol.1. tisíciletí, jak o tom svědčí i nálezy mumií z lokalityTurfan. Hrobové komory vykazují podobné stavebníprvky jako domy živých – hrob je jakousi miniaturoudomu. Orientace hrobů V–Z pak poukazujena význam slunečního kultu, který autor považujeza dominující prvek u mumifikujících kultur.Druhá kapitola je věnována významnému objevuruských archeologů v údolí Pazyryk v Altajskémpohoří. Autor zde nejprve popisuje svůj pobyt u kazašskýchnomádů, jejich zálibu v koních a sokolnictví.Při srovnání jejich životního stylu před 3000lety a dnes nejsou podle autora patrné výraznějšírozdíly. Odlišný je pouze způsob pohřbívání, kterýje dnes ovlivněn přijetím islámu. Velkou zásluhu nazískání a vyhodnocení archeologických nálezů máruský archeolog a etnolog Sergej Rudenko, kterýstrávil mezi Kazachy řadu měsíců, a díky této zkušenostimohl své pozdější archeologické nálezy lépeinterpretovat. Pazyrycké umění, staré více než2000 let, udivuje nejen svou dokonalostí, ale jsouz něho patrné i kontakty jeho tvůrců s okolním světem,zejména Čínou, Persií a Řeckem.Autor dále pojednává o životě Skytů, kočovnéhonároda známého především díky řeckému dějepisciHérodotovi. Ten navštívil jejich tábory někdyokolo roku 460 př. n. l. a poměrně věrohodně popsalpohřební rituály, včetně mumifikační praxe. V tétosouvislosti nelze nezmínit výjimečné nálezy koberců,na nichž jsou vyobrazeny jezdci na koníchvčetně zvířecích bytostí mytologicky transformovanýchdo jakýchsi heraldicky laděných chimér.Nejpropracovanější řemeslná díla jsou opět spjataskoněm a v nálezech uměleckého charakteru sečasto objevuje i jelen. Nadměrné paroží souvisí patrněs kultem znovuzrození. Lidé si již tehdy jistěvšimli, že jeleni svá paroží každoročně shazují a vyrůstajíjim nová. Mezi předměty se objevují rovněžmušle monetárie, tzv. kaurí, připomínající žensképřirození a symbolizující plodnost.

Archeologické rozhledy LVI–2004 929Ve třetí kapitole se autor zabývá mumiemi z bažinsz. Evropy (zejména v Dánsku), které můžemedatovat zhruba do přelomu letopočtu, kdy v tétočásti Evropy dominovaly keltské a germánské kmeny.Zdá se, že většina těchto „slobrů“ byla rituálnězabita či obětována. Autor se v této souvislosti zamýšlínad fenoménem magické trojice, která byv obecnějším pojetí mohla sjednocovat celý starověkýindoevropský svět. Keltové totiž při rituálníchobětech praktikovali tzv. „trojí usmrcení“, které mělouspokojit jejich božstva: upálení či oběšení byloadresováno božstvu nebes, probodnutí či uškrceníbožstvu země a utopení božstvu vod a podsvětí.Zajímavé poznatky pocházejí také ze studia obsahužaludků lidí z bažin. Jedná se o neobvyklé potravinynejspíše rituálního charakteru, požívané obětovanýmilidmi těsně před smrtí. Autor se rovněžzabývá symbolizujícími zvířaty, která v šamanskýchči animistických kultech stojí na pokraji světa živýcha mrtvých (had, pes, ptáci).Pro vysvětlení záhadných „lidí z bažin“ autorčerpá informace z Tacitova spisu Germania. Římskýgeograf v něm zmiňuje germánský kmen Svébů,kde svobodní muži nosili na skráních cop, který bylv řadě případů na mumiích z bažin nalezen. To ukazujena to, že by se mohlo jednat o svobodné občany,kteří byli buď rituálně obětováni, nebo odsouzenik smrti za nějaký zločin. Za nejdůležitější nálezse ale považuje stříbrný keltský kotel, nalezený v lokalitěGundestrup v Dánsku. Je na něm znázorněnoobětování lidí a jejich následné znovuzrození.Čtvrtá kapitola pojednává o mumiích StaréhoEgypta. Autor se zde zabývá zejména rozdílem mezivýchodním (světem živých) a západním (světemmrtvých) břehem Nilu a využívá bohatý zdroj staroegyptskýchlegend a mýtů, jež ztotožňují přírodnísíly s božskými bytostmi. Nachází i podobnosti meziprožitky lidí při klinické smrti a staroegyptskoupředstavou, podle níž po smrti vylétá z těla duše ba,ve staroegyptské ikonografii vyobrazovaná v podoběpostavy s ptačím tělem a lidskou hlavou. Kroměmytologických souvislostí využívá autor i poznatkyo sofistikované mumifikační technice.Pátá kapitola je věnována mumiím berberskýchGuančů, původních obyvatel Kanárských ostrovů.Tradici mumifikace zde ukončili až Španělé v 15.století, kteří uchovávání a uctívání mrtvých označiliza nepřípustnou idolatrii. Autor operuje s difuzionistickoupředstavou o vztahu staroegyptské a kanárskécivilizace, kterou nastínil již W. R. Dawsonve 20. letech 20. století. Tu podporuje výčtem společnýchjevů, jako jsou používání obsidiánovýchnožů k vynětí vnitřností při mumifikaci, významslunečního kultu, existence některých stavebníchstruktur připomínajících pyramidy, západní orientacepohřebních struktur v údolních aglomeracích,válečnické umění, libační rituály či způsob mumifikace.Doklady kanársko-egyptských vztahů hledáautor v severoafrických archeologických objektechpohřebního charakteru, které lze datovat předevšímdo ptolemaiovského období. Význam pohřebníchobjektů spatřuje v jejich pomoci živým – lidé trávínoc v místě posledního odpočinku svých předků,kde se jim zdají sny, s jejichž pomocí lze vykládatminulost a předvídat budoucnost.Šestá kapitola, spadající již do druhé části knihy,pojednává o propojení Starého a Nového světa.Howard Reid zde zmiňuje nález „muže z Kennewicku“(USA) z roku 1994, jehož kostra dosahujestáří 9000 let a ukazuje zřetelné kavkazoidní antropologickérysy. Jako doklad starobylého propojeníobou světů autor zmiňuje i šamanské praktiky doložitelnéjiž v kulturách mladšího paleolitu západníEvropy. Přetrvávání takových praktik navzdory mnohatisíciletím vzájemného odloučení je dnes patrnéjak u sibiřských domorodců, tak u Indiánů obouAmerik. Výklad je doplněn o autorovy poznatkyoživotě Maku, lovecko-sběračského kmene severozápadníAmazonie, u něhož autor dva roky pobýval.Přes řadu společných názorů, chování i reakcí se odnás tito lidé liší tím, jak reálné podoby pro ně nabývajínejrůznější duchové či nadpřirozené síly beroucína sebe podobu zvířat. Důležitou roli při jejichrituální aktivitě hrají drogy, pomocí nichž si navozujístav, v němž mohou tyto souvislosti lépe vnímat.Sedmá kapitola se zabývá tzv. činčorskými mumiemiz Chile. Četné potravní zdroje přímořskýchoblastí na severu země umožnily již před 10 000 letyvznik stálých sídlišť, a tím i větších pohřebních celků.Nacházíme zde nejstarší dosud známé mumie,datované do 8000 př. n. l. Zesnulí byli při mumifikacizbaveni nejen svých vnitřností, ale i svalstva.Kosti byly vyčištěny, vysušeny, patrně i zpevněnya za použití dlah a provazů spojeny do původní podobycelé kostry. Měkké části těla mrtvého bylynahrazeny bílou pastou, při jejíž výrobě se používalpopel. Kůže byla natřena černou barvou z drcenéhomořského písku obohaceného manganem. Celkovývzhled díla připomíná spíše jakési sochy bez individuálníchrysů než mumie, jak si je obvykle představujeme.Mumifikační proces lze tedy chápat jakotransformaci z individualizovaného světa živýchdo idealizovaného světa mrtvých.Osmá a devátá kapitola se týkají mumií čačapojských,tzv. „lidí z mračen“, a z kulturně-historickéhohlediska navazují na kapitolu předchozí. Čačapojskémumie jsou vlastně přirozeně mumifikovanátěla ve slaných pouštích poloostrova Paracas. K zá-

930Nové publikaceměrné mumifikaci přistupovali lidé okolo 800 př. n. l.,kdy se praktikovalo i sekundární ukládání lebek.Čačapojské mumie jsou však zajímavé předevšímpohřebními látkami, z nichž byly zhotoveny nejrůznějšíponča, pláště, peleríny a turbany. Kontaktys výše položenými oblastmi dokládají jednaknáměty dekorací, ale i skutečnost, že textilie bylyutkány z vlny alpaky a vikuni, zvířat žijících pouzeve vysokohorských oblastech. U čačapojskýchmumií můžeme pozorovat umělé deformace lebekaumenšího počtu z nich i trepanační otvory. Lzese domnívat, že se nejednalo pouze o důvody léčebné,ale i magické. Podle autora lze předpokládat,že čačapojští šamani požívali nějaké drogy (např.meskalin extrahovaný z kaktusu). Určité psychotropnívize jsou totiž patrné nejen z abstraktníchvzorů na pohřebních látkách, ale i z nereálných tělesnýchproporcí některých zvířat.Mezi náměty na paracazských pohřebních textiliích,ale i v hrobech samotných se setkáváme s postavaminesoucími tzv. hlavy-trofeje, které byly původněinterpretovány jako válečná kořist. Tento jevse totiž kladl do souvislosti s tradicí současných Čívarů,lovců lebek, žijících v peruánské části deštnéhopralesa. Ti uřezávali hlavy svým zabitým nepřátelům(výhradně mužům) a po odstranění lebkya vysušení kůže vytvořili mumifikovanou hlavu velikostitenisového míčku. Ale vzhledem k tomu, žehlavy-trofeje Čačapojanů jsou zhotoveny z lidí oboupohlaví a všech věkových kategorií, byla tato interpretaceopuštěna. Má se za to, že se jedná spíšeo lidské oběti, jejichž počátky lze ostatně spatřovativacefalických hrobech Činčorů. Čívarové praktikovalitotiž tzv. rituální válečnictví a masakry celýchvesnic neprováděli.Čačapojská kultura zanikla až pod ničivou expanzíincké hegemonie. Významnou skutečností je,že její nositelé své mrtvé nepohřbívali, ale vystavovalije: mumie (zesnulí předkové) byly považoványza nedílnou součást světa živých. Mumifikace bylaběžná ostatně i u Inků a španělští dobyvatelé brzypoznali, že chtějí-li si domorodé Indiány podmanit,musejí mumifikaci zakázat. Je popisováno, jak seInkové zhrozili před příkazem pohřbívat mrtvé.Domnívali se totiž, že jejich předkové budou bezjejich péče trpět hlady a žízní.U všech mumifikujících kultur jsou podle autoramazány rozdíly mezi živými a mrtvými. Víra v posmrtnýživot je spojována s cyklickou povahou přírodyi světa, jeho znovuzrozením při úsvitu slunceči na jaře. Mnoho společných prvků lze najít v nejrůznějšíchpředstavách našich dávných předků, objevujícíchse v legendách a mýtech. Ve snu či v transu,pod vlivem narkotik či při klinické smrti mohouvteřiny trvat věčnost a naopak – v očích lidí žijícíchv úzkém sepětí s divokou přírodou je tak podle tétozkušenosti svět mrtvých bezčasovou a bezprostorovoudimenzí běžného světa.Viktor ČernýSborník z konference konzervátorů a restaurátorů– Liberec 2004. Vyd. Technické muzeumv Brně, Brno 2004. 154 str. textu a 20 str. bar. příloh.ISSN 1212-2742, ISNB 80-86413-18-7.Každoroční sborník z konference konzervátorůa restaurátorů je nejen důkazem spolupráce řadyexpertů, ale ukazuje i na současnou úroveň oboru.Rekordních 250 účastníků konference svědčiloo zájmu o tuto akci a o její popularitě. Mezi přednášejícímibyli nejen konzervátoři a restaurátořiz našich muzeí, ale i zástupci technických vysokýchškol, univerzit a akademie výtvarných umění,soukromí restaurátoři, zástupci vyšších odbornýchškol, Národního památkového ústavu a restaurátořize zahraničí. Celkem bylo otištěno 29 přednášeks anglickým a německým resumé.Přednášky je možno, jako vždy, rozdělit do jednotlivýchtematických skupin. Z těchto skupin bychjako přínosné pro archeology představila následující:Skupina přednášek zabývajících se vzdělávánímkonzervátorů a restaurátorů a ukázkami závěrečnýchprací studentů. Je zřejmé, že v současnédobě se otevřely další možnosti absolvovat stáže,zúčastňovat se zasedání a pracovat v zahraničí. Topředpokládá vzdělání na úrovni požadované v zahraničí.Zákonitě tedy dochází ke kvalitativní změně,a dosud požadované dokončené středoškolskévzdělání není vždy dostačující. Potěšitelné proto nakonferenci byly informace jednak o otevření bakalářskéhostudia pro konzervátory-restaurátory naPřírodovědecké fakultě v Brně (od září 2004), jednako plánu zřídit navazující magisterské studium.Otevření podobně zaměřeného studia se předpokládái na VŠCHT v Praze (od roku 2005).J. Sedmík: Vývoj škol restaurování v České republice.D. Galatová – I. Petrásková – P. Janda –J. Knor: Studium konzervování a restaurování naVyšší odborné škole uměleckých řemesel v Brně.V této přednášce bylo poukázáno na problém výměnnýchstáží mezi střední školou velmi dobréúrovně v Brně a odpovídající školou stejné úrovně,ale zařazenou mezi školy vysoké.K. Götz: Mezinárodní spolupráce v restaurování– výměna, publikace, projekty a vzdělávání.Důležitým bodem programu byly informaceo podstatě, možnostech použití a o omezeních jednotlivýchanalytických metod používaných při prů-

Archeologické rozhledy LVI–2004 931zkumu restaurovaných předmětů. Odborným pracovníkům,kteří tyto metody využívají, není vždyznámo, na jakém principu analytické metody pracujía jaké jsou možnosti srovnávání výsledků jednotlivýchmetod. Stejně pak následné vyhodnocenívýsledků a vymezení rozsahu použitelnosti nenívždy srozumitelné. V následujících přednáškách bylazřejmá snaha tyto problémy co nejvíce objasnit:I. Kopecká: Exaktní metody průzkumu historickýchmateriálů. Představení nové publikace nakladatelstvíGrada (2004). T. Čechák – L. Musílek –T. Trojek – I. Kopecká: Aplikace rentgenofluorescenčníanalýzy pro studium památek. P. Sulovský:Využití elektronové mikrosondy při přípravě restaurátorskýchzásahů. J. Hradilová – D. Hradil –P. Bezdička – T. Grygar: Nové analytické metodya přístupy v analýze barevné vrstvy. M. Gregerová– M. Hložek: Identifikace, příčiny degradace a návrhsanace vzdušných malt a omítek historickýchstaveb.Konzervováním a restaurováním archeologickýchpředmětů se zabývaly např. tyto příspěvky:P. Veselý – M. Jarešová: Čištění a konzervacestříbrných předmětů v praxi. A. Selucká – A. Richtrová– R. Dufek – D. Merta – A. Zůbek: Průzkuma konzervace kordu z archeologického nálezu.A. Šimčík: Specifika muzejní konzervace. A. Šimčík– M. Šimčíková: Principy moderní dokumentacekonzervátorského procesu. V. Otavská: Konzervovánípohřebního oděvu z Dietrichsteinské hrobkyv Mikulově. P. Hradilová – P. Orlita: Konzervacefragmentů obuvi nalezené při archeologickém průzkumuDietrichsteinské hrobky v Mikulově. A. Daňková:Konzervace antického skla.Zkonference jednoznačně vyplynulo, že oborkonzervace-restaurování se pro přínos nových poznatkůneobejde bez výměny informací a těsnějšíspolupráce mezi archeology a specializovanýmiodbornými pracovišti.Alena ŠilhováHenrieta Todorova – Ivan Vajsov: Der kupferzeitlicheSchmuck Bulgariens. PrähistorischeBronzefunde – Abteilung XX, Band 6. Franz SteinerVerlag Stuttgart 2001. 121 str., 62 tab. ISBN3-515-07616-6.Černomořské pobřeží na území dnešního Bulharskapředstavovalo v průběhu doby měděné bulharsképeriodizace jednu z nejprogresivnějších oblastíjv. Evropy. Tuto skutečnost dobře dokumentujínejenom nálezy z telů, ale především z rozsáhlýchpohřebišť (např. Durankulak – 1203 hrobů, Varna I– více než 281 hrobů). Šíře nálezového fondu s četnýmzastoupením kovové industrie pak umožňujedaleko strukturovanější poznání vybraných období(počátek bulharské doby měděné lze synchronizovats trváním kultury s vypíchanou keramikou v Čechácha konec s průběhem KNP). Byť dílčí, zpracovánínálezového fondu představuje nezastupitelnýzdroj informací. Do současné doby byla syntetickýmzpůsobem z území Bulharska věnována pozornostsekerám a sekeromlatům (Todorova 1981a).Šestý svazek 20. řady PBF, autorů Henriety Todorovovéa Ivana Vajsova, seznamuje nejen s předměty,u nichž lze předpokládat již v titulu zmíněnouozdobnou funkci, ale i obecně s předměty neužitkovéfunkce z bulharského území, datovanými do obdobíbulharské doby měděné. Z toho důvodu jsouvedle nálezů ozdob do práce zahrnuty i nálezy předmětůinterpretovaných jako odznaky moci, dále pakidoly či jednotlivé funkční součásti oděvů. Čtenářije tak předložen přehled tohoto druhu materiálníkultury, který s již dříve publikovanými nálezyz částí lokalit Varna I a II podává ucelený obrazo spektru nálezového fondu sledovaného období.Úvodní kapitoly jsou věnovány celkovému nástinuproblematiky. Většina nálezů pochází ze západočernomořskéhopobřeží, z prostředí kultury Varna.Četnost výskytu kontrastuje s oblastí Thrákiea západního Bulharska. Nepoměr může být výsledkemstavu výzkumu, zároveň však v sobě odrážíi skutečnost, že více než 80 % v práci shromážděnýchpředmětů pochází z hrobových celků a prooblast Thrácie a západního Bulharska v době měděnézatím není známo pohřebiště. Nepoměr pakzvětšuje počet poloh příhodných pro osídlení a obchodpři mořském pobřeží (dálkový obchod dokumentujínapř. spektrální analýzy kovů, str. 2–3).Kulturní vývoj na bulharském území byl v pravěkémobdobí silně ovlivněn morfologií terénu. Šestpřirozených oblastí bylo vzájemně odlišných přírodnímipodmínkami: sv. Bulharsko, Thrácie, jz. Bulharsko,sz. Bulharsko, oblast Černého moře a oblastRhodop. Rozdílnost oblastí je možné sledovat nejenv nestejném kulturním vývoji, ale též v různédynamice vývoje. Vzájemná kulturní synchronizaceuvedených regionů a synchronizace s okolím jepřehledně uvedena v samostatné kapitole a vcelkuzůstává neměnnou od periodizačního schématupublikovaného již v 80. letech i u nás jedním zespoluautorů (Todorova 1981b). Periodizace, členícíbulharskou dobu měděnou na 5 období, je doplněnana základě více než 120 14 C dat z bulharského územío rámcovou absolutní dataci. Starší doba měděnáje kladena do 1. pol. 5. tis. př. Kr., střední dobaměděná do doby okolo pol. 5. tis., mladší doba měděnádo 2. pol. 5. tis. – ca 4200 př. Kr. Po pozdní

932Nové publikacedobě měděné (ca 4200–3800) následovalo přechodnéobdobí, zhruba vymezené do 39.–33. stol. př. Kr.Značnou pozornost autoři věnují popisu a analýzemateriálů, které sloužily k výrobě ozdob. Rozborypříměsí obsažených v měděných předmětechukázaly na možný původ suroviny pro monometalickéskupiny ve středobalkánských ložiscích v západnímBulharsku a východním Srbsku, případně vevýchodní části severní Thrácie. U polymetalickýchmateriálů se autoři kloní spíše k názorům, že surovinymohly pocházet z různých ložisek. Mezi dalšímateriály k výrobě ozdob patřily malachit, zlato,dentalium, chalcedon, křemence, břidlice, hlína,kost, kančí kly či snadněji opracovatelné horniny.Zvláštní pozornost je věnována z hlediska nálezůnejpočetněji zastoupené surovině, obecně nazývanéspondylus. Tento materiál, sloužící v průběhu6. a 5. tis. k výrobě ozdob v širokém evropskémteritoriu, se ve výskytu nálezů koncentruje při černomořskémpobřeží. Autoři odmítají možnost třetihorníhopůvodu spondylové suroviny. Zároveň konstatujípřetrvávající disproporci mezi archeologickouevidencí hustoty nálezů a v literatuře uváděným středomořskýmpůvodem této suroviny (přehled názorůnapř. Podborský 2002). Názory na středomořský původspondylu jsou založeny na studii ze 70. let, kterána základě měření rozměru izotopů 18 O/ 16 O v pravěkýcha recentních spondylech konstatuje blízkostpravěkých a středomořských měřených hodnot(Renfrew – Shackleton 1970). Na tomto místě je alenezbytné podotknout, že rozdílné zastoupení izotopůkyslíku 18 Oa 16 Ovmolekulách vody je způsobenosice nepatrným, ale statisticky sledovatelnýmrozdílem v energii fázových přechodů molekul vody.Rozdílné zastoupení sledovaných izotopů kyslíkutak především vyjadřuje rozdílné podmínkyběhem fázových přechodů, tj. při odpařování, sublimacinebo kondenzaci vody. Závisí tedy na rozsahuzalednění, klimatu, podmínkách odpařování z kontinentua z vodních ploch, či naopak při opětovnékondenzaci par. Vedle zmíněných makroklimatickýchfaktorů se pak do poměru zastoupení izotopůkyslíku ve vodě mohou promítnout i relativně lokálnífaktory. V důsledku toho jsou názory na středomořskýpůvod spondylové suroviny ohraničenyplatností předpokladu, že veškeré faktory působícína zastoupení sledovaných izotopů jsou za posledníchca 7000 let stejné. Tento předpoklad však nenítriviální, uvážíme-li, že v uvedeném období lze doložitnapříklad rozdílné výšky hladin moří či odlišnéteploty oproti současnosti. Z uvedených důvodůby bylo vhodné otázku původu spondylové surovinyřešit znovu, a to na základě současných možnostía znalostí, zvláště pak při rozdílném výsledku archeologickýcha přírodovědných metod zkoumání.V tomto ohledu je na místě souhlasit s autory, že bybylo vhodné celkové zpracování přírodních podmíneka faktorů, které v 6. a 5. tis. př. Kr. ovlivňovalyživot sledovaných druhů škeblí.Při sledování kombinace materiálů výbavy hrobůautoři konstatují, že především u bohatých hrobůje kombinace různých materiálů a ozdob častá.Jednou z nejčastějších variant vzájemné kombinacev hrobech je přítomnost předmětů vyrobených zespondylu s předměty z mědi.Další oddíl je věnován typologickému tříděnínálezového fondu, který je poté sumarizován podlezjištěného umístění v hrobech. Pro některé stejnétypy předmětů je uváděno různé umístění v hrobech(např. jehlice). V hrobech se nejčastěji vyskytujíozdoby paží a prstů, relativně řídce zastoupené jsoupředměty nalezené v okolí pasu. Při úvahách o možnémkroji se autoři obracejí i k prvkům zobrazenýmna hliněných idolech.Zvláštní kapitola je věnována rekonstrukci sociálníhopostavení pohřbených jedinců. Na základěhrobové výbavy autoři vymezují 4 sociální skupiny:1. Skupina společensky nejvýše postavených osob.Na jejich postavení ukazují velmi bohaté hrobys množstvím měděných nebo i zlatých ozdob. S bohatouvýbavou jsou známy i dětské pohřby. 2. Hrobovécelky s menším množstvím ozdob. Přítomnyjsou především keramické nádoby a zbraně (sekery,sekeromlaty). Celky jsou interpretovány jako pohřbyválečníků. 3. Pohřby průměrných členů společnosti.Jednoduchá pohřební výbava sestává obvyklez jednoho šperku a nejvíce 2–3 nádob. 4. Pohřbycizích osob nebo jedinců z okraje společnosti (zajatci,otroci, oběti). Tyto pohřby jsou bez milodarůa bez pozorovatelných rituálních pravidel.Následující kapitoly pro PBF standardním způsobempředstavují nálezový inventář. Katalog nalezišťje vedle častého stručného popisu též rozšířenosouhrnný přehled publikovaných prací k jednotlivýmlokalitám.Na předkládaném svazku PBF lze opět ocenitpro tuto řadu obvyklou ucelenost a důslednost celéhozpracování, které vytvářejí bezpečný základ prodalší studium.Petr LimburskýLITERATURARenfrew, C. – Shackleton, N. 1970: Neolithic traderoutes realigned by oxygen isotope analyses.Nature 228, 1062–1065.Podborský, V. 2002: Spondylový šperk v hrobech lidus lineární keramikou ve Vedrovicích. Archeologickérozhledy 54, 223–240.

Archeologické rozhledy LVI–2004 933Todorova, H. 1981a: Prähistorische Bronzefunde IX/14.Stuttgart.— 1981b: Das Chronologiesystem von Karanovoim Lichte der neuen Forschungsergebnisse inBulgarien. Slovenská archeológia 29, 203–216.Vít Vokolek: Gräberfelder der Lausitzer Kulturin Ostböhmen – Pohřebiště lužické kulturyve východních Čechách I–II. Fontes archaeologiciPragenses 27. Pragae 2003. I. svazek 357 str.textu, II. svazek 417 tabulek (str. 367–785).Vít Vokolek v posledních letech vydal několiksvazků materiálových publikací pohřebišť, které zaplnilymnoho mezer ve znalostech lužické, slezskéa platěnické kultury ve východních Čechách. Nynípředložil obsáhlou práci o lužických pohřebištíchve východních Čechách. Všem Vokolkovým publikacímje vlastní pečlivá dokumentace, výborné autorovykresby, podstatné údaje o nalezištích a hrobechpodle veškerého dostupného archivníhomateriálu a přehlednost, se kterou lze snadno najíthledané. Také jsem rád, že autor nezatížil své textykódy, kterými by nutil čtenáře, aby se díval na jímpublikovaný materiál skrze jeho speciální přístup,a tím také znesnadňoval další možnosti interpretace.Obvyklý způsob popisů keramiky je dostatečněvýstižný, přináší základní informace a je jasnýmsvědectvím, že autor svůj materiál zná suverénně.Stručný, ale výstižný je také syntetický text ve všechsvazcích, přehledná je osvědčená autorova typologiekeramických tvarů, mapy poskytují možnostsnadné orientace. Zatímco monografická publikacepohřebiště v Ostroměři (Vokolek 1999a) je výsledkemautorova terénního výzkumu a publikace pohřebištěve Skalici (Vokolek 2002) shrnuje všechnyvýzkumy na pohřebišti, svazek o halštatských pohřebištích(Vokolek 1999b) je monografickou publikacícelého souboru lokalit, podobně jako recenzovanákniha. Všechny svazky jsou provázenypřehlednými výtahy ze syntetických kapitol, prvnídvě anglickými a obě pozdější německými.Velmi solidní materiálové práce budou jistě základemdalšího bádání o mladé době bronzové a ranédobě železné v dané oblasti, kterou Vít Vokolekzná jako sotvakdo jiný; jeho publikace jsou takémementem pro druhé, jejichž výzkumy a další prácezůstávají nedokončeny. Monumentální svazekzde recenzovaný je opravdovou studnicí moudrostio lužické kultuře východočeské i středočeské. To,co původně ve své diplomové práci zpracovával JiříHrala, ona západní hranice lužické kultury, kterouplánoval Vít Vokolek jako pendant k mé východníhranici knovízské kultury (Bouzek 1967–1969), zdenalezlo své naplnění. Střepový materiál, který chybělv jinak záslužné publikaci Malé Bělé Jitky Hralové,je zde pečlivě nakreslen a popsán. Vokolkovochronologické třídění, které autor stručně zopakovalv recenzované monografii, je již prověřeno časema lze ho stále považovat za plně uspokojující.Problémem zůstává historická interpretace, kterouautor v práci jen naznačuje. Sám bych viděl první„stažení se“ lužické kultury z Kolínska jako výraztlaku knovízské kultury, která získala v této době naaktivitě a její lid si politicky přisvojil území, již dříveosídlené populací s mohylovou kulturou a tzv.velimským typem. Ten lze přiřadit jak k raně lužickékultuře, tak k vývoji modřanského stupně (KnovízI–II) ve středních Čechách. Na počátku pozdníhostupně lužické kultury nastalo suché obdobís nízkými srážkami; tato klimatická fluktuace bylareflektována zejména v polostepních oblastech středníEvropy, a snad tedy i klimatická změna byla jednímz faktorů inaugurujících kulturní změnu. Přechodod lužické ke slezské kultuře byl poznamenánvýrazným (dočasným) klimatickým zhoršením. Kekulturním změnám došlo i jinde, např. na Plzeňsku,ale přesto bych viděl kontinuitu od lužické do slezskékultury i ve východních Čechách výrazněji nežVít Vokolek. To jsou ovšem drobné rozdíly v složitýchproblémech interpretace a tato témata musejíbýt předmětem dalšího studia vzájemných vztahůmezi všemi zmíněnými komponentami.Vcelku jde o velmi záslužný a přehledně členěnýkatalog nálezů, provázený stručným, ale jasnýma výstižným shrnutím. Nezbývá tedy než blahopřátautorovi k této celé sérii monografií, a k tomutosvazku obzvláště: kompletní materiálové zpracovánívýchodočeských kultur popelnicových polía doby halštatské je důstojným vyplněním jeho životníhoúkolu, které se v tomto rozsahu daří splnitjen málokomu z nás.Jan BouzekLITERATURABouzek, J. 1967–1969: Východní hranice knovízskékultury, Acta musei Reginaehradecensis-serieB XI, 17–61.Vokolek, V. 1999a: Pohřebiště lidu popelnicovýchpolí v Ostroměři. Hradec Králové.— 1999b: Východočeská halštatská pohřebiště.Pardubice.— 2002: Gräberfeld der Urnenfelderkultur vonSkalice / Ostböhmen. Pragae.

934Archeologické rozhledy LVI–2004OBSAH ARCHEOLOGICKÝCH ROZHLEDŮ LVI–2004Bartošková, A., Dvorec hradského správce na Budči? Srovnání publikovaných závěrů 310–320s výpovědí terénní dokumentace — Ein Gehöft des Burgverwalters in Budeč? EineGegenüberstellung der veröffentlichten Interpretationen und der Aussage der GrabungsdokumentationBartošková, A., K vývoji vnitřního opevnění na Budči — Zur Entwicklung der Innenbefestigungvon Budeč763–797Bayer, T. – Beneš, J., Středověká terasová pole na Šumavě jako hydropedologický fenoména archeologický problém — Medieval terraced fields in the Bohemian Forest139–159as a hydropedological phenomenon and problem of landscape archaeologyBeneš, J.: viz Bayer, T. – Beneš, J.Bouzek, J., Nadregionální systém váhových jednotek doby bronzové a přechod k lokálnímsystémům na počátku doby železné — Supra-regional weight units and the297–309coming of the Age of Iron in EuropeDreslerová, D. – Pokorný, P., Vývoj osídlení a struktury pravěké krajiny na středním 739–762Labi. Pokus o přímé srovnání archeologické a pyloanalytické evidence — Settlementand prehistoric land-use in middle Labe valley, Central Bohemia. Direct comparisonof archaeological and pollen-analytical dataGolec, M., Ein Dromos in Mähren — Dromos na Moravě 532–560Chvojka, O., Současný stav poznání doby popelnicových polí v jižních Čechách — 59–87Der gegenwärtige Forschungsstand der Urnenfelderzeit in SüdböhmenKaiser, L.: viz Široký, R. – Nováček, K. – Kaiser, L.Kyselý, R., Kvantifikační metody v archeozoologii — Quantification methods in archaeozoology279–296Nováček, K.: viz Široký, R. – Nováček, K. – Kaiser, L.Oliva, M., Flint mining, rondels, hillforts... Symbolic works or too much free time? — 499–531Těžba, rondely, hradiska... Symbolická práce nebo příliš mnoho volného času?Pokorný, P.: viz Dreslerová, D. – Pokorný, P.Rzeźnik, P. – Stoksik, H., Silesian graphittonkeramik of the 12 th – 13 th centuries in the 321–342light of specialist analyses of vessels from Racibórz — Grafitová keramika ze Slezska12.–13. století ve světle analýz nádob z RatibořeStoksik, H.: viz Rzeźnik, P. – Stoksik, H.Široký, R. – Nováček, K. – Kaiser, L., Zapomenutá Plzeň. Počátky města pod přemyslovskýmhradem — Forgotten Pilsen. The origins of the city beneath the Přemyslid798–827stronghold

Archeologické rozhledy LVI–2004 935Šmahel, F., Studie o cestě Karla IV. do Francie 1377–1378. IV. Slavnostní banketyvPalais de la Cité — Studien über die Reise von Karl IV. nach Frankreich 1377–1378.IV. Festbankette im Palais de la CitéWolf, O., Kolonizace, weichbild a počátky manských tvrzí na Trutnovsku — Colonisation,weichbild and the beginnings of vassal manors in the Trutnov regionZápotocká, M., Chrudim. Příspěvek ke vztahu české skupiny kultury s vypíchanoukeramikou k malopolské skupině Samborzec-Opatów — Chrudim. Ein Beitrag zumVerhältnis der böhmischen Gruppe der Stichbandkeramik zur kleinpolnischer GruppeSamborzec-OpatówZavřel, J.: viz Žegklitz, J. – Zavřel, J.Žegklitz, J. – Zavřel, J., Nové nálezy kamnářských výrobků s portrétem Jana Husa.Příspěvek k poznání výroby českých renesančních kachlů — New finds of stove-makers’wares bearing a portrait of Jan Hus. A contribution to an understanding of CzechRenaissance stove tile production92–138561–5903–55591–618MATERIALIAFojtík, P., K výbavě hrobu č. 39 v „Kumberkách“ u Určic, okr. Prostějov, aneb ojedinělýkeramický tvar z prostředí slezské kultury — On the inventory of grave no. 39at “Kumberky” near Určice (Prostějov district, S Moravia). An isolated ceramic formfrom the milieu of the Silesian cultureHovorka, D. – Matýsek, D. – Mlatec, R. – Slivka, V., Raw material aspects of the Neolithicceramics from the Cífer-Pác site (western Slovakia) — Surovinové aspekty neolitickejkeramiky z lokality Cífer-PácKoutecký, D., Halštatské sídliště v Tuchomyšli, okr. Ústí nad Labem — Die hallstattzeitlicheSiedlung in Tuchomyšl, Kr. Ústí nad LabemLikovský, J. – Malyková, D., Trepanace lebky z únětického dvojhrobu v Praze – Jeleníulici a její srovnání s nálezy trepanací shodného datování z území Čech — The trepanationof the skull from the double Únětice grave at Prague – Jelení St. and a comparisonthereof to trepanations of similar date in the Czech RepublicMalyková, D.: viz Likovský, J. – Malyková, D.Matýsek, D.: viz Hovorka, D. – Matýsek, D. – Mlatec, R. – Slivka, V.Mlatec, R.: viz Hovorka, D. – Matýsek, D. – Mlatec, R. – Slivka, V.Popelka, M., Poznámky ke štípané industrii z Chrudimi — Bemerkungen zur Spaltindustrievon ChrudimSlivka, V.: viz Hovorka, D. – Matýsek, D. – Mlatec, R. – Slivka, V.Valoch, K., Pleistocenní sedimenty a paleolitické artefakty z cihelny v Modřicích u Brna— Pleistozäne Ablagerungen und paläolithische Artefakte aus der Ziegeleigrube inModřice, SüdmährenValoch, K., Příspěvek k otázce bifasů v paleolitu východní Moravy — A propos desbifaces dans le Paléolithique de la Moravie de l’estVích, D., Pohřebiště kultury lužických popelnicových polí ve Ptení, okr. Prostějov — EinGräberfeld der Lausitzer Urnenfelderkultur in Ptení (Kr. Prostějov)850–855828–840627–660841–84956–58619–626343–347348–382

936Archeologické rozhledy LVI–2004DISKUSEBouzek, J., Osídlení a kultura jižních Čech v mladé a pozdní době bronzové — Die 88–91Urnenfelderzeit in Südböhmen – DiskussionsbeitragČulíková, V., Archeobotanika v české archeologii na prahu 3. tisíciletí 661–671Doležel, J., Cruciburgensis monetae magister: několik poznámek k problému jeho 401–416identifikace — Cruciburgensis monetae magister: several comments on the problemof his identificationDurdík, T., K počátkům šlechtických hradů v Čechách – Zu den Anfängen der Adelsburgenin Böhmen169–175Jan, L., Causa Cruciburgensis monetae magister rediviva — Causa Cruciburgensis 393–400monetae magister redivivaKvětina, P., Mocní muži a sociální identita jednotlivců – prostorová analýza pohřebiště 383–392LnK ve Vedrovicích — Powerful Men and individual social identity: spatial analysis ofthe LBK cemetery at VedroviceKyncl, T., Exkurz. Datování dřeva z hradu Rýzmburka 214–217Mlíkovský, J., „Boves“ jako součást donace staroboleslavské kapituly — ‘Boves’ as 860–862a part of the Donation of Stará Boleslav chapterRazím, V., Nad počátky hradů české šlechty — Über die Anfänge der Burgen des 176–214böhmischen AdelsŠtefan, I., Několik poznámek ke stati Petra Čecha v nové knize o Žatci — Einige Bemerkungenzu Petr Čechs Aufsatz im neuen Buch über Žatec856–860Unger, J., In solio sub arcu. K problematice hrobu arcibiskupa sv. Metoděje — In solio 164–168sub arcu. Zum Problem des Grabs von Erzbischof St. MetodValoch, K., Kproblematice některých termínů v názvosloví středního paleolitu — Zur 160–161Problematik einiger Begriffe in der Terminologie des MittelpaläolithikumsVelímský, T., Cruciburgensis magister monetae – tertium non datur? — Cruciburgensismagister monetae – tertium non datur?672–678Venclová, N., O hledání a nalézání. K recenzím V. Salače a Z. Smrže 162–163Zapletalová, D. – Peška, M., Sv. Benedikt, Oldřich, nebo Prokop? K otázce polohy středověkébrněnské mincovny a její souvislosti se starobrněnskou kaplí sv. Prokopa —679–690St. Benedikt, Ulrich oder Prokop? Zur Lage der mittelalterlichen Brünner Münze undzum ihren Zusammenhang mit der Altbrünner St.-Prokop-KapellePeška, M.: viz Zapletalová, D. – Peška, M.DOKUMENTYČujanová-Jílková, E., ZPrahy na východní Slovensko 868–873Smetánka, Z., Velmi opožděný referát. Glosa o míjení informací a příležitostí 873–875Smetánka, Z., War Finish Ivana Borkovského. Vzpomínka na kus ústavního inventáře 863–867a lidi kolem něho

Archeologické rozhledy LVI–2004 937AKTUALITYBeranová, M., Zemřela Květa Reichertová 423Bureš, M., Archeologie a veřejnost 421–423Danielisová, A. – Květina, P., Archeologická prospekce pomocí detektorů kovů v Hedeby1.–5. 10. 2003Drašnarová, M., Bibliografie PhDr. Petra Drdy 888–890Drašnarová, M., Bibliografie PhDr. Václava Mouchy, CSc., za léta 1992–2003 225–226Drašnarová, M., Bibliografie PhDr. Bořivoje Nechvátala, CSc., za léta 1995–2004 884–886Drašnarová, M., Bibliografie prof. PhDr. Evžena Neustupného, CSc., za léta 1993–2003 229–230Drašnarová, M., Bibliografie PhDr. Milana Zápotockého, CSc., za léta 1993–2003 231–232Gibson, A., The ‘Beaker Days’ in Bohemia and Moravia 693–694Janák, V., Z činnosti archeologického semináře Ústavu historie a muzeologie FPFSlezské university v Opavě v akademickém roce 2002/2003Klanica, Z., Za Valentinem Vasiľjevičem Sedovem 880–882Kostrhun, P. – Ježek, M., příběh Pražského hradu 696–699Krásná, S. – Kostrhun, P., The First Nordark Workshop 2003 418–419Křivánek, R., 5. mezinárodní konference „Archaeological Prospection 2003“, Kraków,10.–14. 9. 2003Kučerovská, T. – Procházka, R., Úmrtí významného numismatika prof. PhDr. JiříhoSejbala, DrSc.418233218–220699–701ll, Sedmdesátiny Milana Zápotockého: Spisování mnoha knih nebere konce... 231Lička, M., Celti, dal cuore dell’Europa all’Insubria 879–880Lička, M. – Slunečko, V., Internetová databáze archeologické sbírky Oddělení prehistoriea protohistorie Národního muzea v PrazeMacháček, J., Post-Roman towns and trade in Europe, Byzantium and the Near-East.New methods of structural, comparative and scientific analysis in archaeology417694–696Moucha, V., Životní jubileum profesora Evžena Neustupného 226–228Neustupný, E., Zamyšlení nad přáteli. K jubileu Václava Mouchy 224–225Pleiner, R., Archaeometallurgy in Europe 221Princová, J. – Sommer, P., Jubileum PhDr. Bořivoje Nechvátala, CSc. 883–884Rybová, A., Gratulace Petru Drdovi 887Řídký, J., Internationale Arbeitstagung: neolitische Kreisgrabenanlagen in Europa 691–692Sedláček, Z., Poznámka k aktualitě o zpřístupnění dvou počítačových databází Odděleníprehistorie a protohistorie Národního muzea v PrazeSmetánka, Z., Vzpomínka na Johna B. G. Hursta 222–223Spurný, V., Dr. Ingeborg Mertins-Kiekebusch (1912–2004) 699Šabatová, K., XVIII. sympozium o starší době bronzové v českých zemích a na Slovensku218221–222Šmíd, M., 22. pracovní setkání „Otázky neolitu a eneolitu našich zemí“ 419–420Šmíd, M., 23. pracovní setkání „Otázky neolitu a eneolitu našich zemí“ 878–879Venclová, N., Slavnostní zasedání Archeologického ústavu AV ČR v Praze 876–878Živný, M., Bibliografie prací doc. PhDr. Josefa Ungera, CSc. 425–432Živný, M., Šedesátiny doc. Josefa Ungera 424

938Archeologické rozhledy LVI–2004NOVÉ PUBLIKACE (podle autorů recenzí a referátů)Bartošková, A., C. Cosma – A. Gudea: Habitat und Gesellschaft im Westen und NordwestenRumäniens in den 8.–10. Jahrhunderten n. Chr. (Cluj – Napoca 2002)718–720Bartošková, A., K. Grążawski: Przemiany w wytwórczości garncarskiej w rejonie środkowejDrwęcy we wczesnym średniowieczu (2. połowa VII w. – 1. połowa XIII w.)923–924(Włocławek 2002)Bouzek, J., Martin Golec: Těšetice-Kyjovice VI. Horákovská kultura v těšetickém mikroregionu(Brno 2003)721–722Bouzek, J., Drahomír Koutecký: Příspěvky k době halštatské v severozápadních Čechách(Most 2003)725Bouzek, J., Vít Vokolek: Gräberfelder der Lausitzer Kultur in Ostböhmen – Pohřebiště 933lužické kultury ve východních Čechách I–II (Pragae 2003)Černý, V., Howard Reid: In Search of the Immortals. Mummies, Death and the Afterlife(London 1999)928–930Čujanová, E., Antaeus 25. Prehistoric studies in memoriam Ida Bognár-Kutzián 468–470(Budapest 2002)Čujanová, E., Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen.Archeologická pracovní skupina východní Bavorsko/západní a jižní Čechy912–915(Rahden/Westf. 2004)Čujanová, E., Sborník Západočeského muzea v Plzni – Historie XVI (Plzeň 2002) 731–733Dreslerová, D. – Pokorný, P., William Ryan – Walter Pitman: Noah’s flood. The new 702–705scientific discoveries about the event that changed history (New York 1998)Dubská, G., Tomasz Janiak: Kafle gotyckie w zbiorach Muzeum Początków Państwa 478–479Polskiego w Gnieźnie (Gniezno 2003)Frolík, J., Zofia Kurnatowska ed.: Gniezno w świetle ostatnich badań archeologicznych.Nowe fakty. Nowe interpretacje (Poznań 2001)725–727Frolíková-Kaliszová, D., A. Ruttkay – M. Ruttkay – P. Šalkovský: Slovensko vo včasnom 491–492stredoveku (Nitra 2002)Furmánek, V., Luboš Jiráň: Die Messer in Böhmen (Stuttgart 2002) 265–267Holík, L., Průzkumy památek IX/1–2, 2002 927–928Horák, J., Dějiny staveb 2001. Sborník vybraných referátů z konference Dějiny staveb 476–4782001 (Plzeň 2002)Dějiny staveb 2002. Sborník vybraných referátů z konference v Nečtinách konané vednech 5. 4. – 7. 4. 2002 (Plzeň 2003)Hošek, J., Archeologia technica 14 – Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickýmimetodami 2003 (Brno 2003)471–472Hošek, J., Archeologia technica 15 – Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickýmimetodami 2004 (Brno 2004)915–916Hošek, J., Věra Souchopová – Jiří Merta – Jiří Truhlář – Ivan Balák – Leoš Štefka: Cesta 272železa Moravským krasem (Blansko 2002)Chvojka, O., Pravěk – Nová řada 11/2001 (Brno 2002) 489–491Chytráček, M., C. Nagler-Zanier: Die hallstattzeitliche Siedlung mit Grabenanlage von 240–243Geiselhöring, Niederbayern. Arbeiten zur Archäologie Süddeutschlands. Band 7. DasProjekt Geiselhöring-Süd, Teil II (Büchenbach 1999)Jacinová, P., Česká antropologie 52 (Olomouc 2002) 259

Archeologické rozhledy LVI–2004 939Jančo, M., Renata Ciołek: Katalog znalezisk monet rzymskich na Pomorzu (Warszawa2001)Jančo, M., Corpus der römischen Funde im Europäischen Barbaricum. Polen. Band 1.Masuren. Bearbeitet von Wojciech Nowakowski (Warszawa 2001)717–718256–259Ježek, M., Budownictwo i budowniczowie w przeszłości. Studia dedykowane ProfesorowiTadeuszowi Poklewskiemu w siedemdziesiątą rocznicę urodzin (Łódź 2002)918–921Civitas & villa. Miasto i wieś w średniowiecznej Europie Środkowej (Wrocław – Praha2002)Moneta Mediaevalis. Studia numizmatyczne i historyczne ofiarowane ProfesorowiStanisławowi Suchodolskiemu v 65. rocznicę urodzin (Warszawa 2002)Polonia Minor Medii Aevi. Studia ofiarowane Panu Profesorovi Andrzejowi Żakiemuw osiemdziesiątą rocznicę urodzin (Kraków – Krosno 2003)Viae Historicae. Księga jubileuszowa dedykowana Profesorowi Lechowi A. Tyszkiewiczowiw siedemdziesiątą rocznicę urodzin (Wrocław 2001)Jiráň, L., Marek Gedl: Die Halsringe und Halskragen in Polen I (Frühe bis jüngere 922–923Bronzezeit) (Stuttgart 2002)Jiráň, L., Vít Vokolek: Gräberfeld der Urnenfelderkultur von Skalice / Ostböhmen 495–496(Praha 2002)Klír, T., Claudia Derrix: Frühe Eisenfunde im Odergebiet. Studien zur Hallstattzeit in 435–444Mitteleuropa (Bonn 2001)Kostrhun, P., Landscapes vol. 1–4/2000–2003 484–486Kruťová, M., F. Nicolis ed.: Bell Beakers today – pottery, people, culture, symbols in 268–270prehistoric Europe. Proceedings of the International Colloquium Riva del Garda(Trento, Italy) 11–16 May 1998. Vol. I–II (Trento 2001)Křenková, K., Skramle. The true story of a deserted medieval farmstead (Nossebro 493–4942001)Kuna, M., Jiří Macháček: Břeclav – Pohansko V. Sídlištní aglomerace v Lesní školce. 267–268Digitální katalog archeologických pramenů (Brno 2002)kv, Jan Michal Burdukiewicz: Technokompleks mikrolityczny w paleolicie dolnym 716–717środkowej Europy (Wrocław 2003)kv, Andrzej Wiśniewski i inni: Wrocław-Oporów. Najstarsze ślady osadnictwa i środowiskoprzyrodnicze (Wrocław 2003)735–736Květina, P., N. David – C. Kramer: Ethnoarchaeology in action (Cambridge 2001) 474–476Kypta, J., Husitský Tábor 13. Sborník Husitského muzea (Tábor 2002) 723–725Kypta, J., Jan Frolík: Kachle Chrudimska. Sbírky Regionálního muzea v Chrudimi 921–922(5/11) (Chrudim 2003)Kypta, J., Tomasz Janiak: Kafle gotyckie w zbiorach Muzeum Początków Państwa 925–926Polskiego w Gnieźnie (Gniezno 2003)Kypta, J., Svorník 1/2003. Sborník příspěvků z I. konference stavebně historického průzkumu4.–6. 6. 2002 v Zahrádkách u České Lípy. Vývoj a funkce topenišť (Praha 2003)711–715Kypta, J., Vlastivědný sborník Mělnicka IV (Mělník 2002) 734–735Kyselý, R., László Bartosiewicz – Haskel J. Greenfield eds.: Transhumant Pastoralism 472–474in Southern Europe. Recent Perspectives from Archaeology, History and Ethnology(Budapest 1999)Laval, F., Marie-Pierre Ruas: Production agricoles, stockages et finage en Montagne 728–729Noire médiévale : le grenier castral de Durfort (Tarn) (Paris 2002)

940Archeologické rozhledy LVI–2004Limburský, P., Henrieta Todorova – Ivan Vajsov: Der kupferzeitliche Schmuck Bulgariens(Stuttgart 2001)931–933Macháček, J., Tivadar Vida: Die awarenzeitliche Keramik I. (6.–7. Jh.). Varia ArchaeologicaHungarica VIII (Berlin – Budapest 1999)243–250Mařík, J., Jiří Macháček: Břeclav – Pohansko V. Sídlištní aglomerace v Lesní školce. 926–927Digitální katalog archeologických pramenů (Brno 2002)Maříková-Kubková, J., Jean Francois Reynaud: Lugdunum Christianum. Lyon du IV e 727–728au VIII e s. : topographie, nécropoles et édifices religieux (Paris 1998)Mašková, P., Josef Unger: Pohřební ritus a zacházení s těly zemřelých v českých zemích 274–275(s analogiemi jinde v Evropě) v 1.–16. století (Brno 2002)Matiášek, J., Bruce Velde – Isabelle C. Druc: Archaeological Ceramic Materials, Origin 275and Utilization (Springer-Verlag 1999)Meduna, P., Reinhard Spehr: Der Brakteatenschatz von Schmochtitz. Eine Untersuchungzur historischen Bedeutung des Brakteatenschatzes (Schmochtitz 1999)494–495Nováček, K., J. Hána – A. Beránek – J. Hůrková – J. Militký – M. Klíma: Mincovní depotyv jihozápadních Čechách I. Defurovy Lažany 1999. Nález mincí ze 13.–15. století264–265(Klatovy 2002)Pavlů, I., Bernard Blandin: La construction du social par les objects (Paris 2002) 891–893Pavlů, I., Erzsébet Jerem – Pál Raczky Hrsg.: Morgenrot der Kulturen. Frühe Etappen 479–481der Menschenheitsgeschichte in Mittel- und Südosteuropa. Festschrift für NándorKalicz zum 75. Geburtstag (Budapest 2003)Pavlů, I., Hara Procopiou – René Trueil eds.: Moudre et broyer. I. Méthodes : petrographie,chimie, tracéologie, expérimentation, ethnoarchéologie. II. Archéologie et237–240Histoire : Du paléolithique au Moyen Âge (Paris 2002)Sophie A. de Beaune: Pour une Archéologie du geste. Broyer, moudre, piler, despremiers chasseurs aux premiers agriculteurs (Paris 2000)AGAPAIN collab.: Les meuliers : Meules et pierres meuliéres dans le Basin Parisien(Étrépilly 2002)Mouette Barboff – Franc˛ois Sigaut – Cozette Griffin-Kremer – Robert Kremer eds.:Meules à grains. Actes du colloque international La Ferté-sous-Jouarre 16–19 mai2002 (Paris 2003)Plaček, M., Leszek Kajzer – Stanisław Kołodziejski – Jan Salm: Leksykon zamków 708–711wPolsce (Warszawa 2001)Procházka, R., Berns mutige Zeit. Das 13. und 14. Jahrhundert neu entdeckt (Bern 2003) 916–918Procházka, R., Jan Klápště ed.: Archeologie středověkého domu v Mostě (čp. 226) 463–467Mediaevalia archaeologica 4 (Praha – Most 2002)Procházka, R., Miroslav Richter – Rudolf Krajíc: Sezimovo Ústí. Archeologie středověkéhopoddanského města 2. Levobřežní předměstí – archeologický výzkum 1962–1988270–272(Praha – Sezimovo Ústí – Tábor 2001)Procházka, R., Rynek wrocławski w świetle badań archeologicznych I (Wrocław 2001); 729–731II (Wrocław 2002)Salač, V., M. K. H. Eggert – U. Veit Hrsg.: Theorie in der Archäologie: Zur englischsprachigenDisskusion (Münster – New York – München – Berlin 1998)720–721Salač, V., Thomas Fischer: Noricum (Mainz am Rhein 2002) 263–264Salač, V., M. Heinz – M. K. H. Eggert – U. Veit Hrsg.: Zwischen Erklären und Verstehen?Beiträge zu den erkenntnistheoretischen Grundlagen archäologischer Inter-924–925pretation (Münster – New York – München – Berlin 2003)

Archeologické rozhledy LVI–2004 941Sedláčková, H., Glaskultur in Niedersachsen. Tafelgeschirr und Haushaltsglas vomMittelalter bis zur frühen Neuzeit (Lüneburg 2003)Sedláčková, H., Peter Steppuhn: Glasfunde des 11. bis 17. Jahrhunderts aus Schleswig.Ausgrabungen in Schleswig (Neumünster 2002)Slavík, J., Svorník 1/2003. Sborník příspěvků z 1. konference stavebně historického průzkumu4.–6. 6. 2002 v Zahrádkách u České Lípy. Vývoj a funkce topenišť (Praha 2003)Smetánka, Z., Richard van Dülmen: Historická antropologie. Vývoj – Problémy – Úkoly(Praha 2002)896–903250–256272–274260–263Smetánka, Z., Jan Klápště ed.: Archeologie středověkého domu v Mostě (čp. 226) – 444–463The archaeology of a medieval house (No. 226) in Most. Mediaevalia archaeologica 4(Praha – Most 2002)Smetánka, Z., Alexandra Navrátilová: Narození a smrt v české lidové kultuře (Praha 903–9112004)Smrž, Z., Vladimír Čtverák – Michal Lutovský – Miloslav Slabina – Lubor Smejtek: 234–237Encyklopedie hradišť v Čechách (Praha 2003)Spurný, V., Muzeum. Sborník Muzea Kroměřížska IV – 2001 (Kroměříž 2002) 727Stránská, P., Václav Vančata: Paleoantropologie. Přehled fylogeneze člověka a jeho 733–734předků (Brno 2003)Sýkorová, I., Naama Goren-Inbar – Ella Werker – Craig S. Feibel: The Acheulian Site of 722–723Gesher Benot Ya’aqov, Israel. I – The Wood Assemblage (Oxford 2002)Šabatová, K., Hana Palátová – Milan Salaš: Depoty keramických nádob doby bronzové 705–707na Moravě a v sousedních zemích (Brno 2002)Šilhová, A., Sborník z konference konzervátorů a restaurátorů – Liberec 2004 (Brno 930–9312004)Šilhová, A., Sborník z konzervátorského a restaurátorského semináře, konaného ve 492–493dnech 16.–18. září 2003 v Brně (Brno 2003)Tomková, K., 1000 let kláštera na Ostrově (999–1999). Sborník příspěvků k jeho hmotnékultuře v raném a vrcholném středověku (Praha 2003)715–716Vencl, S., Tomasz Płonka: The Portable Art of Mesolithic Europe (Wrocław 2003) 433–435Wolf, O., Christine Keller: Gefässkeramik aus Basel. Untersuchungen zur spätmittelalterlichenund frühneuzeitlichen Gefässkeramik aus Basel. Text, Katalog (Basel 1999)481–484Zápotocká, M., Vladimír Podborský a kolektiv: Dvě pohřebiště neolitického lidu s lineárníkeramikou ve Vedrovicích na Moravě – Zwei Gräberfelder des neolithischen486–489Volkes mit Linearbandkeramik in Vedrovice in Mähren (Brno 2002)Zápotocký, M., Miroslav Šmíd: Mohylová pohřebiště kultury nálevkovitých pohárů na 893–896Moravě. Pravěk – Supplementum 11 (Brno 2003)NOVÉ PUBLIKACE (podle publikací)1000 let kláštera na Ostrově (999–1999). Sborník příspěvků k jeho hmotné kultuřevraném a vrcholném středověku. Praha 2003 (K. Tomková)AGAPAIN collab.: Les meuliers : Meules et pierres meuliéres dans le Basin Parisien.Étrépilly 2002 (I. Pavlů)Antaeus 25. Prehistoric studies in memoriam Ida Bognár-Kutzián. Budapest 2002(E. Čujanová)715–716237–240468–470

942Archeologické rozhledy LVI–2004Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen. Archeologickápracovní skupina východní Bavorsko/západní a jižní Čechy. Rahden/Westf.912–9152004 (E. Čujanová)Archeologia technica 14 – Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickýmimetodami 2003. Brno 2003 (J. Hošek)471–472Archeologia technica 15 – Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickýmimetodami 2004. Brno 2004 (J. Hošek)915–916Barboff, M. – Sigaut, F. – Griffin-Kremer, C. – Kremer, R. eds.: Meules à grains. Actes 237–240du colloque international La Ferté-sous-Jouarre 16–19 mai 2002. Paris 2003 (I. Pavlů)Bartosiewicz, L. – Greenfield, H. J. eds.: Transhumant Pastoralism in Southern Europe.Recent Perspectives from Archaeology, History and Ethnology. Budapest 1999472–474(R. Kyselý)de Beaune, S. A.: Pour une Archéologie du geste. Broyer, moudre, piler, des premiers 237–240chasseurs aux premiers agriculteurs. Paris 2000 (I. Pavlů)Berns mutige Zeit. Das 13. und 14. Jahrhundert neu entdeckt. Bern 2003 (R. Procházka) 916–918Blandin, B.: La construction du social par les objects. Paris 2002 (I. Pavlů) 891–893Budownictwo i budowniczowie w przeszłości. Studia dedykowane Profesorowi TadeuszowiPoklewskiemu w siedemdziesiątą rocznicę urodzin. Łódź 2002 (M. Ježek)918–921Burdukiewicz, J. M.: Technokompleks mikrolityczny w paleolicie dolnym środkowej 716–717Europy. Wrocław 2003 (kv)Ciołek, R.: Katalog znalezisk monet rzymskich na Pomorzu. Warszawa 2001 (M. Jančo) 717–718Civitas & villa. Miasto i wieś w średniowiecznej Europie Środkowej. Wrocław – Praha 918–9212002 (M. Ježek)Corpus der römischen Funde im Europäischen Barbaricum. Polen. Band 1. Masuren. 256–259Bearbeitet von Wojciech Nowakowski. Warszawa 2001 (M. Jančo)Cosma, C. – Gudea, A.: Habitat und Gesellschaft im Westen und Nordwesten Rumäniensin den 8.–10. Jahrhunderten n. Chr. Cluj – Napoca 2002 (A. Bartošková)718–720Česká antropologie 52. Olomouc 2002 (P. Jacinová) 259Čtverák, V. – Lutovský, M. – Slabina, M. – Smejtek, L.: Encyklopedie hradišť v Čechách. 234–237Praha 2003 (Z. Smrž)David, N. – Kramer, C.: Ethnoarchaeology in action. Cambridge 2001 (P. Květina) 474–476Dějiny staveb 2001. Sborník vybraných referátů z konference Dějiny staveb 2001. 476–478Plzeň 2002 (J. Horák)Dějiny staveb 2002. Sborník vybraných referátů z konference v Nečtinách konané ve 476–478dnech 5. 4. – 7. 4. 2002. Plzeň 2003 (J. Horák)Derrix, C.: Frühe Eisenfunde im Odergebiet. Studien zur Hallstattzeit in Mitteleuropa. 435–444Bonn 2001 (T. Klír)van Dülmen, R.: Historická antropologie. Vývoj – Problémy – Úkoly. Praha 2002 260–263(Z. Smetánka)Eggert, M. K. H. – Veit, U. Hrsg.: Theorie in der Archäologie: Zur englischsprachigen 720–721Disskusion. Münster – New York – München – Berlin 1998 (V. Salač)Fischer, T.: Noricum. Mainz am Rhein 2002 (V. Salač) 263–264Frolík, J.: Kachle Chrudimska. Sbírky Regionálního muzea v Chrudimi (5/11). Chrudim 921–9222003 (J. Kypta)Gedl, M.: Die Halsringe und Halskragen in Polen I (Frühe bis jüngere Bronzezeit). 922–923Stuttgart 2002 (L. Jiráň)

Archeologické rozhledy LVI–2004 943Glaskultur in Niedersachsen. Tafelgeschirr und Haushaltsglas vom Mittelalter bis zur 896–903frühen Neuzeit. Lüneburg 2003 (H. Sedláčková)Golec, M.: Těšetice-Kyjovice VI. Horákovská kultura v těšetickém mikroregionu. Brno 721–7222003 (J. Bouzek)Goren-Inbar, N. – Werker, E. – Feibel, C. S. : The Acheulian Site of Gesher Benot 722–723Ya’aqov, Israel. I – The Wood Assemblage. Oxford 2002 (I. Sýkorová)Grążawski, K.: Przemiany w wytwórczości garncarskiej w rejonie środkowej Drwęcy 923–924we wczesnym średniowieczu (2. połowa VII w. – 1. połowa XIII w.). Włocławek 2002(A. Bartošková)Hána, J. – Beránek, A. – Hůrková, J. – Militký, J. – Klíma, M.: Mincovní depoty v jihozápadníchČechách I. Defurovy Lažany 1999. Nález mincí ze 13.–15. století. Klatovy264–2652002 (K. Nováček)Heinz, M. – Eggert, M. K. H. – Veit, U. Hrsg.: Zwischen Erklären und Verstehen? Beiträgezu den erkenntnistheoretischen Grundlagen archäologischer Interpretation.924–925Münster – New York – München – Berlin 2003 (V. Salač)Husitský Tábor 13. Sborník Husitského muzea. Tábor 2002 (J. Kypta) 723–725Janiak, T.: Kafle gotyckie w zbiorach Muzeum Początków Państwa Polskiego w Gnieźnie.Gniezno 2003 (G. Dubská)478–479Janiak, T.: Kafle gotyckie w zbiorach Muzeum Początków Państwa Polskiego w Gnieźnie.Gniezno 2003 (J. Kypta)925–926Jerem, E. – Raczky, P. Hrsg.: Morgenrot der Kulturen. Frühe Etappen der Menschenheitsgeschichtein Mittel- und Südosteuropa. Festschrift für Nándor Kalicz zum 75.479–481Geburtstag. Budapest 2003 (I. Pavlů)Jiráň, L.: Die Messer in Böhmen. Stuttgart 2002 (V. Furmánek) 265–267Kajzer, L. – Kołodziejski, S. – Salm, J.: Leksykon zamków w Polsce. Warszawa 2001 708–711(M. Plaček)Keller, Ch.: Gefässkeramik aus Basel. Untersuchungen zur spätmittelalterlichen und 481–484frühneuzeitlichen Gefässkeramik aus Basel. Text, Katalog. Basel 1999 (O. Wolf)Klápště, J. ed.: Archeologie středověkého domu v Mostě (čp. 226). Mediaevalia archaeologica4. Praha – Most 2002 (R. Procházka)463–467Klápště, J. ed.: Archeologie středověkého domu v Mostě (čp. 226) – The archaeologyof a medieval house (No. 226) in Most. Mediaevalia archaeologica 4. Praha –444–463Most 2002 (Z. Smetánka)Koutecký, D.: Příspěvky k době halštatské v severozápadních Čechách. Most 2003 725(J. Bouzek)Kurnatowska, Z. ed.: Gniezno w świetle ostatnich badań archeologicznych. Nowe 725–727fakty. Nowe interpretacje. Poznań 2001 (J. Frolík)Landscapes vol. 1–4/2000–2003 (P. Kostrhun) 484–486Macháček, J.: Břeclav – Pohansko V. Sídlištní aglomerace v Lesní školce. Digitální 267–268katalog archeologických pramenů. Brno 2002 (M. Kuna)Macháček, J.: Břeclav – Pohansko V. Sídlištní aglomerace v Lesní školce. Digitální 926–927katalog archeologických pramenů. Brno 2002 (J. Mařík)Moneta Mediaevalis. Studia numizmatyczne i historyczne ofiarowane Profesorowi 918–921Stanisławowi Suchodolskiemu v 65. rocznicę urodzin. Warszawa 2002 (M. Ježek)Muzeum. Sborník Muzea Kroměřížska IV – 2001. Kroměříž 2002 (V. Spurný) 727

944Archeologické rozhledy LVI–2004Nagler-Zanier, C.: Die hallstattzeitliche Siedlung mit Grabenanlage von Geiselhöring, 240–243Niederbayern. Arbeiten zur Archäologie Süddeutschlands. Band 7. Das Projekt Geiselhöring-Süd,Teil II. Büchenbach 1999 (M. Chytráček)Navrátilová, A.: Narození a smrt v české lidové kultuře. Praha 2004 (Z. Smetánka) 903–911Nicolis, F. ed.: Bell Beakers today – pottery, people, culture, symbols in prehistoric 268–270Europe. Proceedings of the International Colloquium Riva del Garda (Trento, Italy)11–16 May 1998. Vol. I–II. Trento 2001 (M. Kruťová)Palátová, H. – Salaš, M.: Depoty keramických nádob doby bronzové na Moravě 705–707avsousedních zemích. Brno 2002 (K. Šabatová)Płonka, T.: The Portable Art of Mesolithic Europe. Wrocław 2003 (S. Vencl) 433–435Podborský, V. a kolektiv: Dvě pohřebiště neolitického lidu s lineární keramikou ve 486–489Vedrovicích na Moravě – Zwei Gräberfelder des neolithischen Volkes mit Linearbandkeramikin Vedrovice in Mähren. Brno 2002 (M. Zápotocká)Polonia Minor Medii Aevi. Studia ofiarowane Panu Profesorovi Andrzejowi Żakiemu 918–921w osiemdziesiątą rocznicę urodzin. Kraków – Krosno 2003 (M. Ježek)Pravěk – Nová řada 11/2001. Brno 2002 (O. Chvojka) 489–491Procopiou, H. – Trueil, R. eds.: Moudre et broyer. I. Méthodes : petrographie, chimie, 237–240tracéologie, expérimentation, ethnoarchéologie. II. Archéologie et Histoire : Du paléolithiqueau Moyen Âge. Paris 2002 (I. Pavlů)Průzkumy památek IX/1–2, 2002 (L. Holík) 927–928Reid, H.: In Search of the Immortals. Mummies, Death and the Afterlife. London 1999 928–930(V. Černý)Reynaud, J. F.: Lugdunum Christianum. Lyon du IV e au VIII e s. : topographie, nécropoleset édifices religieux. Paris 1998 (J. Maříková-Kubková)727–728Richter, M. – Krajíc, R.: Sezimovo Ústí. Archeologie středověkého poddanského města2. Levobřežní předměstí – archeologický výzkum 1962–1988. Praha – Sezimovo270–272Ústí – Tábor 2001 (R. Procházka)Ruas, M.-P.: Production agricoles, stockages et finage en Montagne Noire médiévale : 728–729le grenier castral de Durfort (Tarn). Paris 2002 (F. Laval)Ruttkay, A. – Ruttkay, M. – Šalkovský, P.: Slovensko vo včasnom stredoveku. Nitra 2002 491–492(D. Frolíková-Kaliszová)Ryan, W. – Pitman, W.: Noah’s flood. The new scientific discoveries about the event 702–705that changed history. New York 1998 (D. Dreslerová – P. Pokorný)Rynek wrocławski w świetle badań archeologicznych I. Wrocław 2001; II. Wrocław 729–7312002 (R. Procházka)Sborník Západočeského muzea v Plzni – Historie XVI. Plzeň 2002 (E. Čujanová) 731–733Sborník z konzervátorského a restaurátorského semináře, konaného ve dnech 16.–18. 492–493září 2003 v Brně. Brno 2003 (A. Šilhová)Sborník z konference konzervátorů a restaurátorů – Liberec 2004. Brno 2004 (A. Šilhová) 930–931Skramle. The true story of a deserted medieval farmstead. Nossebro 2001 (K. Křenková) 493–494Souchopová, V. – Merta, J. – Truhlář, J. – Balák, I. – Štefka, L.: Cesta železa Moravským 272krasem. Blansko 2002 (J. Hošek)Spehr, R.: Der Brakteatenschatz von Schmochtitz. Eine Untersuchung zur historischen 494–495Bedeutung des Brakteatenschatzes. Schmochtitz 1999 (P. Meduna)Steppuhn, P.: Glasfunde des 11. bis 17. Jahrhunderts aus Schleswig. Ausgrabungen 250–256in Schleswig. Neumünster 2002 (H. Sedláčková)

Archeologické rozhledy LVI–2004 945Svorník 1/2003. Sborník příspěvků z I. konference stavebně historického průzkumu 711–7154.–6. 6. 2002 v Zahrádkách u České Lípy. Vývoj a funkce topenišť. Praha 2003 (J. Kypta)Svorník 1/2003. Sborník příspěvků z 1. konference stavebně historického průzkumu 272–2744.–6. 6. 2002 v Zahrádkách u České Lípy. Vývoj a funkce topenišť. Praha 2003 (J. Slavík)Šmíd, M.: Mohylová pohřebiště kultury nálevkovitých pohárů na Moravě. Pravěk – 893–896Supplementum 11. Brno 2003 (M. Zápotocký)Todorova, H. – Vajsov, I.: Der kupferzeitliche Schmuck Bulgariens. Stuttgart 2001 931–933(P. Limburský)Unger, J.: Pohřební ritus a zacházení s těly zemřelých v českých zemích (s analogiemi 274–275jinde v Evropě) v 1.–16. století. Brno 2002 (P. Mašková)Vančata, V.: Paleoantropologie. Přehled fylogeneze člověka a jeho předků. Brno 2003 733–734(P. Stránská)Velde, B. – Druc, I. C.: Archaeological Ceramic Materials, Origin and Utilization. 275Springer-Verlag 1999 (J. Matiášek)Viae Historicae. Księga jubileuszowa dedykowana Profesorowi Lechowi A. Tyszkiewiczowiw siedemdziesiątą rocznicę urodzin. Wrocław 2001 (M. Ježek)918–921Vida, T.: Die awarenzeitliche Keramik I. (6.–7. Jh.). Varia Archaeologica Hungarica 243–250VIII. Berlin – Budapest 1999 (J. Macháček)Vlastivědný sborník Mělnicka IV. Mělník 2002 (J. Kypta) 734–735Vokolek, V.: Gräberfeld der Urnenfelderkultur von Skalice / Ostböhmen. Praha 2002 495–496(L. Jiráň)Vokolek, V.: Gräberfelder der Lausitzer Kultur in Ostböhmen – Pohřebiště lužické 933kultury ve východních Čechách I–II. Pragae 2003 (J. Bouzek)Wiśniewski, A. i inni: Wrocław-Oporów. Najstarsze ślady osadnictwa i środowisko 735–736przyrodnicze. Wrocław 2003 (kv)

946Miloslav Chytráček – Milan Metlička: DieHöhensiedlungen der Hallstatt- und Latènezeitin Westböhmen. Mit Beiträgen vonP. Pokorný und R. Kyselý. Památky archeologické– Supplementum 16. Praha 2004. A4,303 S. ISBN 80-86124-47-9.Vyhodnocení 51 výšinné lokality s nálezy ze 7./6.–1. stol.př. Kr. Textová část se zabývá časovým a kulturním zařazenímdokumentovaných nálezů i nálezových situací.Sledována je frekvence obsazování výšinných poloh odneolitu po středověk. Příspěvek P. Pokorného se zabývádoklady rostlinné zemědělské produkce z výšinných lokalitdoby halštatské a laténské, R. Kyselý podává výsledkyrozboru nalezených zvířecích kostí.51 hill-sites with Iron Age (Ha C – LT D) finds havebeen analysed in W Bohemia. The catalogue containsdocumentation of the sites and finds. The dating isbased on ceramic complexes as well as on finds ofmetal brooches and other artefacts. Spatial distributionof hilltop settlements is studied in relation to thenatural environment and the settlement in their neighbourhood.Analyses of evidence for agriculture in theregion, osteological research.Ivana Boháčová ed.: Stará Boleslav. Přemyslovskýhrad v raném středověku. Mediaevaliaarchaeologica 5. Praha 2003. A4, 478 s.ISBN 80-86124-43-6.Záchranný výzkum přemyslovské lokality Stará Boleslavnáleží k nejrozsáhlejším výzkumům svého druhu u nás.Kromě souboru památek drobné hmotné kultury ranéhostředověku přinesl překvapivé objevy týkající se vznikua geneze lokality, zejména sakrální architektury i vývojefortifikačního systému. Celkový přehled dosavadníchvýsledků výzkumu a vyhodnocení nejzávažnějších nálezů,jejichž zpracování je často výsledkem interdisciplinárníspolupráce.The rescue excavation of the Přemyslid site of Stará Boleslavis among the most extensive of its kind in theCzech Republic. In addition to the assemblage of smallexemplars of the material culture of the Middle Ages, ithas brought surprising discoveries relating to the originand genesis of the locality, in particular sacral architectureand the evolution of the fortification system. A generaloverview of the results to date and an evaluationof the most significant finds, the processing of whichoften results from interdisciplinary co-operation.

947Jiří Hošek: Metalografie ve službácharcheologie. Praha – Liberec 2003. A4,252 s. ISBN 60-86124-40-1.Svazek shrnuje současný stav a poznatky metalografickéhovýzkumu železných archeologických nálezůze severních a severovýchodních Čech, které bylydoposud po této stránce prakticky neznámé. Jádropráce tvoří kapitoly věnované rozborům středověkýchvýkovků. Pojednána je i samotná teorie metalografieaplikovaná při výzkumu výkovků z archeologickýchkontextů.The volume deals with the contemporary state ofmetallographic research of iron blacksmith’s productsfrom North and Northeast Bohemia. The basic workcomprises analyses of mostly medieval iron objects,contributing to better comprehension of the Bohemianmedieval smithing techniques. The theory ofmetallography as applied to the research of iron objectsfrom archaeological finds is considered.Tomáš Durdík: Nálezy z hradů přechodnéhotypu (Hlavačov, Angerbach, Tachov).Castellologica Bohemica Fontes 1. Praha2004. A4, 339 s. ISBN 80-86124-46-0.Katalog archeologických nálezů (starších i získanýchvýzkumy v 70. letech 20. století) ze tří českých hradůz 13. století.Catalogue of archaeological finds (both older and fromthe excavations in the seventies of the 20 th century)from three Czech castles built in the 13 th century.Nové publikace ARÚ lze získat v knihovně Archeologického ústavu AV ČR v Praze.

ERRATAArcheologické rozhledy LVI–2004 – s. 71Obr. 6. Jižní Čechy v pozdní době bronzové (Ha B). 1 – nížinné sídliště, 2 – výšinná lokalita, 3 – ploché pohřebiště,4 – depot bronzové industrie, 5 – ojedinělý nález bronzového předmětu. — Abb. 6. Südböhmenin der Spätbronzezeit (Ha B). 1 – Flachlandsiedlung, 2 – Höhenfundort, 3 – Flachbrandgräberfeld, 4 – Hortfundvon Bronzegegenständen, 5 – Einzelfund eines Bronzegegenstandes.Redakce se omlouvá autorovi i čtenářům.

Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?